Název:
Architektura jako příležitost k tvorbě
Překlad názvu:
Architecture as an opportunity to work
Autoři:
Svobodová, Šárka ; Brůhová,, Klára (oponent) ; Vorlík,, Petr (oponent) ; Zálešák, Jan (vedoucí práce) Typ dokumentu: Disertační práce
Rok:
2022
Jazyk:
cze
Nakladatel: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta výtvarných umění
Abstrakt: [cze][eng]
Dizertační práce je zaměřena na problematiku provázanosti architektury a výtvarného umění v období mezi lety 1945–1989. S ohledem na charakter výzkumu, který měl tendence rozpínat se do šířky a svými výstupy směřoval jak do oblasti teorie (v publikačních výstupech), tak do oblasti kurátorství, popularizace a aktivismu, je textová část dizertační práce uspořádána jako soubor uveřejněných a k uveřejnění přijatých prací. Všech pět textů, opatřených pro účely dizertační práce společným úvodem a závěrem, spojuje stejné rámcové téma a je v nich kladena totožná výzkumná otázka – jak vypadala spolupráce architektek či architektů a výtvarných umělkyň či umělců v daném období v praxi? Odpovědi na tuto otázku autorka dizertační práce hledá na pěti konkrétních příkladech tvůrčích osobnosti (architektů Jana Dvořáka a Igora Svobody), objektů (vila s ateliérem umělce Imricha Vaneka) a urbanistických celků (sportovní areál za Lužánkami v Brně a brněnská přehrada). Souhrn dílčích textů pak společně pojmenovává a reflektuje aktuální témata, jakými je komplikovaný vztah naši společnosti k dílům vzniklým v době státního socialismu a s tím související nedostatečná památková ochrana vedoucí k nevratným ztrátám hmotných dokladů o poválečné architektonické a umělecké produkci u nás. Cílem práce je poukázat prostřednictvím konkrétních příkladů na kvalitu dobové produkce, s níž nedostatečná ochrana a slabá odborná péče ze strany relevantních institucí výrazně kontrastuje. I proto je praktickým výstupem soubor aktivit přesahující rámec akademického uchopení tématu. Z nich nejvýrazněji vystupuje výstavní projekt Nechtěné dědictví připravený pro Muzeum města Brna, stejnojmenná autorská kniha a série doprovodných veřejných akcí. Popularizace, medializace a politizace tématu podložené odborným výzkumem se totiž pro tuto chvíli ukazuji být tím nejúčinnějším nástrojem záchrany uměleckého a architektonického dědictví druhé poloviny 20. století. Závěrem badání je pak přesvědčení, že téma přesahuje umělecko-historickou rovinu a je třeba jej nahlížet prizmatem společensko-politickým.
The dissertation focuses on the interconnectedness of architecture and visual arts in the period of 1945-1989. As the nature of the research tended to expand and its outputs were aimed both at theory (in publication outputs) and at curatorship, popularization and activism, the textual part of the dissertation is organized as a collection of published works and those accepted for publication. All five texts, provided with a common introduction and conclusion for the purposes of the dissertation, share the same overall theme and pose an identical research question – what did collaboration between women architects and women visual artists look like in the period in question? The author of the dissertation seeks answers to this question through five specific examples of creative personalities (architects Jan Dvořák and Igor Svoboda), objects (a villa with a studio by artist Imrich Vanek) and urban areas (the sports complex behind Lužánky in Brno and the Brno Reservoir). The collection of the texts then identifies and deals with current topics such as the complicated attitude of the Czech society to works created during the communist era and the related insufficient monument protection leading to an irreversible loss of material evidence of post-war architectural and artistic production in the territory of what is now the Czech Republic. The aim of the work is to point out, through concrete examples, the quality of the period production, with which the lack of protection and poor professional care by the relevant institutions is in marked contrast. Therefore, the practical outcome is a number of activities that go beyond the academic treatment of the topic. The most prominent of these include the exhibition project Rejected Heritage prepared for the Brno City Museum, the author's book of the same name and a series of accompanying public events. Popularization, media coverage and politicization of the topic, supported by expert research, are proving to be the most effective tools for saving the artistic and architectural heritage of the second half of the 20th century. The conclusion of the research is the conviction that the topic goes beyond the art history level and should be viewed from a socio-political perspective.
Klíčová slova:
architektura; Bratislava; Brno; brněnská přehrada; Igor Svoboda; Imrich Vanek; Jan Dvořák; Muzeum města Brna; nechtěné dědictví; normalizace; památková ochrana; socialismus; sportovní stadion za Lužánkami; výtvarné umění; Československo; architecture; Bratislava; Brno; Brno City Museum; Brno Reservoir; communism; Czechoslovakia; fine arts; Igor Svoboda; Imrich Vanek; Jan Dvořák; monument protection; normalization; rejected heritage; sports stadium behind Lužánky
Instituce: Vysoké učení technické v Brně
(web)
Informace o dostupnosti dokumentu:
Plný text je dostupný v Digitální knihovně VUT. Původní záznam: http://hdl.handle.net/11012/208536
host ::
