Název:
René Descartes - lidské dobro jako onto-theologie
Překlad názvu:
René Descartes - the human good as a onto-theology
Autoři:
Zika, Richard ; Sobotka, Milan (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent) ; Glombíček, Petr (oponent) Typ dokumentu: Disertační práce
Rok:
2007
Jazyk:
cze
Abstrakt: [cze][eng] Na počátku Descartesových Pravidel pro vedení ducha stojí požadavek po jistém vědění jako východisku všech relevantních lidských aktivit. Myšlenka jistého vědění zde postupně získává podobu univerzální moudrosti či "dobré mysli" (tj. rozumovosti), metody a mathesis universalis, nauky o uspořádávání a měření. Výrazem rozumovosti (a tedy aktivity) descartesovského poznání je mj. odmítnutí aristotelsko-scholastické myšlenky kategoriálního řádu jsoucen jako zdánlivě samozřejmého, nezprostředkovaně daného vodítka poznávacího procesu. V kontextu tohoto odmítnutí je zavržena i představa substance jako daného absolutna a vůči ní relativních (ji "respektujících") akcidentů, případků.- Stará ontologie se však přesto v Descartesově metodě prosazuje: poznávající "dobrá mysl" se stává "substancí" světa jako poznávaného, vše poznávané, a jako takové uspořádávané ji "respektuje", "připadá" jí. Poznávající (uspořádávající) "dobrá mysl" je však ve své aktivitě nejen "substancí" (úsil) světa jako poznávaného, nýbrž v jednotě s tím i jeho principem, arché, příčinou. Descartesovská metoda tedy není jen "ontologií" či "onto-logií", nýbrž je "onto-theo-logií" světa jako poznávaného (případně jeho onto = theo = logií).- Onto-theo-logie poznání přitom vyúsťuje v takové pojetí (konečného) jsoucna (ontologii v pravém smyslu), kdy na...At the beginning of Descartes's Regulae ad directionem ingenii we can find a call for secure knowledge which should be the point of departure for all meaningful human activities. The idea of secure knowledge is here gradually taking the form of universa} wisdom or 'good minď (i.e. rationality), of method and mathesis universalis, of a doctrine of arrangement and measurement. An example of manifestation of rationality (and, hence, activity) of Cartesian knowledge i s the rejection of Aristotelian-scholastic idea of the order of categories of entia as a speciously self-evident, immediately given clue to guide the cognitive process. In this context the rejection has also involved the notion of substance as a given absolute and that of accidentals, relative to it ('respecting' it). The old ontology does, however, assert itself in Descartes's method: the 'good minď acquiring knowledge becomes the 'substance' of the world as being acquired knowledge of; all objects of knowledge, and, as such, of arrangement, 'respecť it, are 'accidental' to it. Nevertheless the 'good minď acquiring knowledge (making arrangements) is, in its activity, not only the 'substance' (ousía) of the world as being acquired knowledge of but, in unity with this, also its principle, arkhé, cause. The Cartesian method is therefore not only...
host ::
