Název: Slovinské národní divadlo v Lublani
Překlad názvu: Slovene National Theatre in Ljubljana
Autoři: Hýl, Petr ; Svoboda, Lukáš (oponent) ; Makovský, Zdeněk (vedoucí práce)
Typ dokumentu: Diplomové práce
Rok: 2009
Jazyk: cze
Nakladatel: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury
Abstrakt: [cze] [eng]
SLOVINSKÉ NÁRODNÍ DIVADLO V LUBLANI Autorská zpráva k diplomové práci Bc. Petr Hýl vedoucí práce: doc. ing. arch. Zdeněk Makovský SLOVENE NATIONAL THEATRE IN LJUBLJANA Author Report Of The Diploma Work Author: Bc. Petr Hýl Supervisor: doc. ing. arch. Zdeněk Makovský
Klíčová slova: a světa zidealizovaného; ale je také intuitivním přepisem dynamiky hereckého projevu; ale také ke všem lidským tvůrčím činnostem.; alžbětinským; arénovým. Moderní budova činohry národního divadla se nemůže spoléhat pouze na klasická schémata; DIVADLO Divadelní umění je staré jako lidstvo samo. Za dobu své existence prošlo dlouhým a barvitým vývojem; i když i ta mohou být požadována. Návrh reflektuje divadlo především jako místo střetnutí dvou protichůdných světů; japonským; jejich skutečných osobností a jejich rolí; které by mělo být proměnlivé a dynamické. Vzletný tvar budovy zhmotňuje nejen tuto abstraktní dynamiku; který vídáme na jevišti; kterým Aischylos povýšil do té doby všeplatné zpěvné a taneční rituály na skutečné drama. Dialog spolu vedou dvě protichůdné formy – budova divadla a její prázdný otisk – veřejné prostranství. Klasifikace dialog a monolog se stává subjektivní; nepostradatelné nejen k hereckému výkonu; osvobozeným; pompézní; poučný a zábavný a na divadlo jako nemilosrdné zrcadlo našeho života; pověstného rozhraní dvou světů; přesah do mnoha dalších oblastí života – podobně jako samotné divadlo. Tvar budovy - zužující a zvyšující se hmota - vznikl spolu s prostranstvím spontánně jako asociace doplňkovosti. Tento tvar však reaguje kromě urbanistických a provozních návazností také na ideu moderního divadla; přetlaku energie sršící z člověka; přetvořeného; středověkým; subjektivní; světa prostorového a plošně zjednodušeného. Také dva základní protichůdné pohledy na divadelní umění jako na svět ideální; světa reálného; světa skutečnosti a jejího obrazu; světa skutečných tváří herců a jejich masek; světa skutečných věcí a kulis; světa tragédie a komedie; totálním; uvažujeme-li za druhý subjekt prázdno. Tato představa dodává úvaze existenciální náboj. Samotné dvě formy – plná a prázdná – mají kromě parafráze divadelní protichůdnosti; v němž žijeme; výchovný; věrné či sarkastické; i rozpor těchto dvou chápání divadla můžeme zahrnout mezi divadelní dvojakosti. BUDOVA Nová budova divadla chce být zhmotněním dialogu; z něhož jsme zmapovali zřejmě jen malou část. Požadavek činoherního divadla a přítomnost dalších klasických divadel ve městě vedlo k inspiraci divadlem řeckým; základního stavebního prvku divadelní tvorby; a proverbial boundery-line of two worlds; a real world which we live in it; a three-dimensional world and a 2D-simplified world. Also the two contradictory views of dramatic art; a world of existing faces of actors and a world of their masks; a world of reality and a world of its reflex; a world of tragedy and a of comedy; a world of true things and a world od scenes; also transcend into many other spheres of human life – analogous to a theatre. The shape of the building – a diminished and raising mass – has arised within the open space spontaneously as an association of complementing. But this shape – except other urbanistic and functional sequences - also reacts to an ide of modern theatre; an overpressure of human energy which is indispensable not only for a performance but also for all human creative activities.; and an ideal; authentic or caustic; educational; Elizabethan; Exempt or arena theatre. A modern bulding of national drama theatre can´t depend of only calssical schemes; if we suppose an emptiness as the second object. This idea gives our meditation an existencial character a bit. The two forms by themselves – the full one and the empty one –except of an imitation of theatre dialectics; instructive and funy and the second as a merciless mirror of our own lifes; Japonese; medieval; pompous; so even this discrepancy of those two different opinions of theatre we could add in the theatre duplicity. BUILDING The new theatre building wants to be an objectification of a dialog; subjective; the first one as an ideal world; THEATRE Dramatic art is as old as human society. During its existence it has passed through long and colourful evolution which we charted probably only really partially. Requierement of a drama theatre and presence of another classical thetre buildings in the town caused an inspiration by Greek; their real personalities and their parts; though even those could be reguired. The project reflect theatre first of all as a place of a battle of two contradictory worlds; Total; transformated world which we use to see on a stage; which is the basic structural element of dramatic production; which should be variable and dynamic. The poetic shape of the building not only materializes thist abstract dynamism but it is also an intuitive transscription of dynamism of an actor´s manifestation; whith which Aischylos sublimated singing and dancig rituals which were of binding force in that times to a real drama. This dialog is runned by two antagonistic forms – the theatre building and its empty impression – a public space. Established classification of dialog and monolog becomes subjective

Instituce: Vysoké učení technické v Brně (web)
Informace o dostupnosti dokumentu: Plný text je dostupný v Digitální knihovně VUT.
Původní záznam: http://hdl.handle.net/11012/3455

Trvalý odkaz NUŠL: http://www.nusl.cz/ntk/nusl-215582


Záznam je zařazen do těchto sbírek:
Školství > Veřejné vysoké školy > Vysoké učení technické v Brně
Vysokoškolské kvalifikační práce > Diplomové práce