Název:
Specifika fyzioterapeutické péče u pacientů po implantaci totální endoprotézy kolenního kloubu vzhledem ke způsobu jejího operačního řešení
Překlad názvu:
Specificities of physioterapy care after the convetional implantation of a total knee-joint in relation to its different surgical solutions
Autoři:
ŠMITMAJER, Jakub Typ dokumentu: Bakalářské práce
Rok:
2014
Jazyk:
cze
Abstrakt: [cze][eng] Tato bakalářská práce se zabývá problematikou fyzioterapie po implantaci totální endoprotézy kolenního kloubu z pohledu jejího operačního řešení. Totální endoprotéza kolenního kloubu se používá jako jeden z posledních možných invazivních způsobů terapie, které je možné využít při výrazných poškozeních biomechaniky kolenního kloubu. Četnost tohoto výkonu je velmi vysoká a stává se stále běžnějším operačním výkonem, který se v dnešní době provádí. Častější ortopedickou operací je jen implantace totální endoprotézy kyčelního kloubu. Díky obrovskému technologickému rozvoji je dnes možné využít různých materiálů, ze kterých se endoprotézy vyrábí, což má za následek jejich delší životnost a lepší stabilitu kloubu. Komplikovaná struktura protéz však klade zvýšené požadavky na kvalitu operačního a následně rehabilitačního týmu. Práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. V teoretické části je rozebrána anatomie a biomechanika kolenního kloubu, v další části jsou popsány indikace a kontraindikace implantace TEP, typy TEP a možnosti následné fyzioterapie. V praktické části byla využita metoda kvalitativního výzkumu. Byly zkoumány dvě skupiny pacientů, v každé z nich byli 2 probandi. U každé skupiny byl použit odlišný operační přístup pro implantaci TEP kolenního kloubu. Výzkum byl prováděn u obou skupin ve stejně dlouhém časovém intervalu. Vstupní kineziologický rozbor byl odebrán 6. den po operaci. Výstupní kineziologický rozbor byl odebrán po 2. ortopedické prohlídce (cca 3. měsíc po operaci), kdy byl povolen 100% nášlap na operovanou dolní končetinu. Skupinu probandů tvořily 4 ženy ve věku od 61 do 70 let. Výzkum probíhal v nemocničním zařízení a následně pokračoval v domácím prostředí s využitím dostupných pomůcek. Všem pacientkám byla odebrána anamnéza, bylo provedeno goniometrické, antropometrické a palpační vyšetření v oblasti kolenního kloubu. Dále byl proveden svalový test a vyšetření zkrácených svalových skupin souvisejících s kolenním kloubem dle Jandy. Ve výstupním kineziologickém rozboru je zahrnuté i vlastní funkční vyšetření svalů kolenního kloubu a endoprotézy samotné. Pro lepší vyhodnocení výzkumu byla pacientkám navržena totožná cvičební jednotka, kterou měly pacientky za úkol cvičit minimálně 4krát týdně. Antropometrické vyšetření ukázalo, že je pooperační otok výraznější u pacientek s laterálním parapatelárním řezem, který zpomaluje pacientovo aktivní zapojení do krátkodobého kinezioterapeutického plánu. Rozsah pohybu v operovaném kolenním kloubu byl jedním z hlavních sledovaných aspektů, který se u obou skupin výrazně lišil již při vstupním kineziologickém vyšetření. Cílem terapie bylo dosáhnout na konci výzkumu minimálně 90° aktivní flexe v kolenním kloubu. Obě pacientky s mediálním parapatelárním přístupem dosáhly této hranice o několik dní dříve, protože byla u pacientek s laterálním parapatelárním řezem kontraindikovaná motorická dlaha, která se výrazně podílí na zvyšování rozsahu pohybu v kloubu. Svalová síla se při porovnání výstupních vyšetření obou skupin zásadně nelišila, ale u pacientek s mediálním parapatelárním řezem bylo dosaženo i svalové síly stupně číslo 5. Po 3. měsíci od operace, kdy je povolen 100% nášlap na operovanou dolní končetinu, bylo provedeno i vlastní funkční vyšetření svalů a endoprotézy v oblasti operovaného kolenního kloubu, které odhalilo výraznější instabilitu u pacientek s laterálním parapatelárním přístupem. Krátkodobý kinezioterapeutický plán se nejdříve soustředí na snížení bolesti a hlavně otoku, který výrazně ovlivňuje fyzioterapii u akutní pooperační fáze. Cílem dlouhodobého kinezioterapeutického plánu je dostatečné a kvalitní posilování svalů, které přebírají stabilizační funkci vazů, které byly během implantace totální endoprotézy odstraněny. Závěrem je třeba říci, že nelze jednoznačně stanovit, který operační přístup nejvíce negativně ovlivňuje následnou kinezioterapii, protože se dá s nadsázkou říci, že je každý pacient svým způsobem unikátní.The main aim of this bachelor study is concentrated on an after- total- knee- joint endoprosthesis physiotherapy from the surgical solution point of view. The total endoprosthesis is used as the very last possible option of an invasive means of therapy that is possible to take an advantage of when there is extensive damage of biomechanics of a knee joint. When speaking about the frequency of this operation, it is very high, and it is becoming a more and more common way of surgery that is nowadays being practised. The only more frequent orthopaedic surgery these days is a total hip endoprosthesis implantation. As a result of longer durability of the endoprostheses as well as better joint stability and owing to the great technological development it is possible to use various materials for making endoprostheses. However, there are appropriate demands on both the competence of the operational and consequently the rehabilitative staff working with a complicated structure of the prostheses. The study is divided into the theoretical and practical part. First, in the theoretical part there you can find analysed anatomy and biomechanics of a knee joint. Secondly, there are described indications and contra- indications of the total endoprosthesis implantation, types of total endoprostheses as well as the possibility of consequent physiotherapy. In addition, a method of qualitative research was used in the practical part of the study. There were two groups of patients under the reseach- including two women aged between 61 and 70 in each group.A different means of surgery for the total endoprosthesis of the knee joint was applied in each of the groups. There was also the same amount of time for the research of both groups. An entry kinesiological analysis was taken the sixth day after the surgery. Consequently the output kinesiological analysis was done after the second orthopaedical check- up (approximately the third month after the surgery), when a hundred per cent tread on the operated limb was permitted. The research itself took place in a hospital, afterwards it continued in domestic surrounding at home using available aids. Providing anamneses of all patients a goniometrical, anthropometrical and palpational check- ups of the knee joint were done. Furthermore, according to Janda, a muscle test and a check- up of shortened muscle groups related to the knee- joint were done as well. A functional check- up of a knee- joint muscles and an endoprosthesis itself was included in the output kinesiological analysis. All the patients were offered the same exercise unit to make better evaluation of the research. The frequency of regular exercise was set to a four-time period per week. An anthropometric check up showed that a post surgical swelling was more significant with the patients after the lateral parapatelar cut, that slows down patients' active joining the short- period kinesiotherapeutic schedule. The range of the movement in the operated knee joint was one of the main observing aspects that much differed already at the entry kinesiological check- up. The aim of the therapy was to achieve the minimum of 90 degree- active flexion of the knee joint at the end of the research. Both the patients after the medial parapatelar cut achieved the given point a few days earlier because the patients after the lateral parapatelar cut were provided with a motorial splint. This motorial splint enabled the patients to extend the range of movement in the joint. The power of muscles did not fundamentally differ comparing the output check- ups of both the groups, however the patients after the medial parapatelar cut achieved the muscle power degree 5. In addition, after the third month from the surgery, permitting 100 per cent tread on the operated limb, a functional check- up of muscles and the endoprosthesis of the operated knee joint was taken. It revealed stronger stability of the patients after the lateral parapatelar cut
Klíčová slova:
aloplastika; kolenní kloub; laterální parapatelární operační přístup; mediální parapatelární přístup; totální endoprotéza kolenního kloubu; aloplastics; knee- joint; lateral parapatelar surgical cut (attitude).; medial parapatelar cut (attitude); total knee- joint endoprosthesis Citace: ŠMITMAJER, Jakub. Specifika fyzioterapeutické péče u pacientů po implantaci totální endoprotézy kolenního kloubu vzhledem ke způsobu jejího operačního řešení . České Budějovice, 2014. bakalářská práce (Bc.). JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH. Zdravotně sociální fakulta
Instituce: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
(web)
Informace o dostupnosti dokumentu:
Plný text je dostupný v digitálním repozitáři JČU. Původní záznam: http://www.jcu.cz/vskp/38818
host ::
