|
|
The Idafa construction in Arabic and its morphosyntactic behaviour
Pospíšil, Adam ; Křivan, Jan (vedoucí práce) ; Zemánek, Petr (oponent)
Takzvaná idáfová konstrukce (idáfa) je základní prostředek arabštiny pro zachycení atributivní relace mezi dvěma jmennými frázemi. Její sémantika není přesně specifikována, ale obecně odpovídá typickému mezijazykovému konceptu posesivity. V této práci je předložena analýza způsobu značení této konstrukce, za použití základního rozlišení mezi dependent-markingovými a head-markingovými rysy, které představila Nichols (1986). Ukazuje se, že tradiční pojetí idáfy jako genitivní konstrukce může být zavádějící, neboť morfosyntaktická úloha genitivní koncovky je spíše pochybná a přítomnost atributivní relace je signalizována spíše head-markingovými rysy. Tyto rysy jsou ale poněkud méně zřejmé, jelikož nespočívají v připojení afixu k hlavě konstrukce, ale v určitých omezeních, která jsou na hlavu kladena (hlava musí být holou jmennou frází a nesmí být specifikována co do neurčitosti). Protože je analýza zaměřena na mluvenou podobu moderní spisovné arabštiny, v této práci je brána v úvahu i socio-pragmatická variabilita spočívající v možnosti redukování jmenných koncovek v mluveném projevu, jíž se velice přínosně zabýval Magidow (2009). Tyto redukce poskytují poněkud odlišný strukturní pohled na morfosyntax této konstrukce. V souvisejících teoretických úvahách je pojednáno o problému autonomie idáfy jakožto plně...
|
|
|
The Idafa construction in Arabic and its morphosyntactic behaviour
Pospíšil, Adam ; Křivan, Jan (vedoucí práce) ; Zemánek, Petr (oponent)
Takzvaná idáfová konstrukce (idáfa) je základní prostředek arabštiny pro zachycení atributivní relace mezi dvěma jmennými frázemi. Její sémantika není přesně specifikována, ale obecně odpovídá typickému mezijazykovému konceptu posesivity. V této práci je předložena analýza způsobu značení této konstrukce, za použití základního rozlišení mezi dependent-markingovými a head-markingovými rysy, které představila Nichols (1986). Ukazuje se, že tradiční pojetí idáfy jako genitivní konstrukce může být zavádějící, neboť morfosyntaktická úloha genitivní koncovky je spíše pochybná a přítomnost atributivní relace je signalizována spíše head-markingovými rysy. Tyto rysy jsou ale poněkud méně zřejmé, jelikož nespočívají v připojení afixu k hlavě konstrukce, ale v určitých omezeních, která jsou na hlavu kladena (hlava musí být holou jmennou frází a nesmí být specifikována co do neurčitosti). Protože je analýza zaměřena na mluvenou podobu moderní spisovné arabštiny, v této práci je brána v úvahu i socio-pragmatická variabilita spočívající v možnosti redukování jmenných koncovek v mluveném projevu, jíž se velice přínosně zabýval Magidow (2009). Tyto redukce poskytují poněkud odlišný strukturní pohled na morfosyntax této konstrukce. V souvisejících teoretických úvahách je pojednáno o problému autonomie idáfy jakožto plně...
|
host ::
RSS.