|
|
Teoretické nástroje pro kategorizaci a funkční explanace vztahů v jazyce
Křivan, Jan ; Elšík, Viktor (vedoucí práce) ; Stekauer, Pavel (oponent) ; Skarabela, Barbora (oponent)
1 Abstrakt Disertační práce Teoretické nástroje pro kategorizaci a funkční explanace vztahů v jazyce se věnuje jazykové kategorizaci v perspektivě empirického zkoumání gramatiky. Hlavním cí- lem je prezentovat teoretické i praktické možnosti výzkumu gramatických kategorií, a to s důrazem na funkční vysvětlení, proč zkoumané struktury v jazycích vypadají tak, jak vy- padají. Obsah práce lze rozdělit do dvou částí. (i) V prvních dvou kapitolách se text věnuje metodologickým a teoretickým základům empirického jazykového výzkumu (včetně pro- blematiky metajazyka, srovnávání jazyků, diskrétnosti a gradientnosti). Zvláštní pozornost je věnována funkčně-evolučním přístupům, v nichž je gramatika popisována ve vzájemném propojení s jazykovým užíváním, a konkrétně objasnění funkčních jazykových explanací pomocí frekvence. (ii) V dalších třech kapitolách jsou na kategoriích posesivity a stup- ňování adjektiv v češtině demonstrovány možnosti korpusově založeného výzkumu podle zásad přijatých v první části. Posesivita v češtině je popsána s ohledem na hypotézy zalo- žené na statistických tendencích v jazykovém užívání. Navazující výzkum ukázal zejména souvislosti frekvence užívání s hierarchií životnosti a úlohu aktuálního členění. Na vý- zkumu stupňování českých adjektiv byla především demonstrována role frekvence...
|
|
|
The Idafa construction in Arabic and its morphosyntactic behaviour
Pospíšil, Adam ; Křivan, Jan (vedoucí práce) ; Zemánek, Petr (oponent)
Takzvaná idáfová konstrukce (idáfa) je základní prostředek arabštiny pro zachycení atributivní relace mezi dvěma jmennými frázemi. Její sémantika není přesně specifikována, ale obecně odpovídá typickému mezijazykovému konceptu posesivity. V této práci je předložena analýza způsobu značení této konstrukce, za použití základního rozlišení mezi dependent-markingovými a head-markingovými rysy, které představila Nichols (1986). Ukazuje se, že tradiční pojetí idáfy jako genitivní konstrukce může být zavádějící, neboť morfosyntaktická úloha genitivní koncovky je spíše pochybná a přítomnost atributivní relace je signalizována spíše head-markingovými rysy. Tyto rysy jsou ale poněkud méně zřejmé, jelikož nespočívají v připojení afixu k hlavě konstrukce, ale v určitých omezeních, která jsou na hlavu kladena (hlava musí být holou jmennou frází a nesmí být specifikována co do neurčitosti). Protože je analýza zaměřena na mluvenou podobu moderní spisovné arabštiny, v této práci je brána v úvahu i socio-pragmatická variabilita spočívající v možnosti redukování jmenných koncovek v mluveném projevu, jíž se velice přínosně zabýval Magidow (2009). Tyto redukce poskytují poněkud odlišný strukturní pohled na morfosyntax této konstrukce. V souvisejících teoretických úvahách je pojednáno o problému autonomie idáfy jakožto plně...
|
|
|
Teoretické nástroje pro kategorizaci a funkční explanace vztahů v jazyce
Křivan, Jan ; Elšík, Viktor (vedoucí práce) ; Stekauer, Pavel (oponent) ; Skarabela, Barbora (oponent)
1 Abstrakt Disertační práce Teoretické nástroje pro kategorizaci a funkční explanace vztahů v jazyce se věnuje jazykové kategorizaci v perspektivě empirického zkoumání gramatiky. Hlavním cí- lem je prezentovat teoretické i praktické možnosti výzkumu gramatických kategorií, a to s důrazem na funkční vysvětlení, proč zkoumané struktury v jazycích vypadají tak, jak vy- padají. Obsah práce lze rozdělit do dvou částí. (i) V prvních dvou kapitolách se text věnuje metodologickým a teoretickým základům empirického jazykového výzkumu (včetně pro- blematiky metajazyka, srovnávání jazyků, diskrétnosti a gradientnosti). Zvláštní pozornost je věnována funkčně-evolučním přístupům, v nichž je gramatika popisována ve vzájemném propojení s jazykovým užíváním, a konkrétně objasnění funkčních jazykových explanací pomocí frekvence. (ii) V dalších třech kapitolách jsou na kategoriích posesivity a stup- ňování adjektiv v češtině demonstrovány možnosti korpusově založeného výzkumu podle zásad přijatých v první části. Posesivita v češtině je popsána s ohledem na hypotézy zalo- žené na statistických tendencích v jazykovém užívání. Navazující výzkum ukázal zejména souvislosti frekvence užívání s hierarchií životnosti a úlohu aktuálního členění. Na vý- zkumu stupňování českých adjektiv byla především demonstrována role frekvence...
|
|
|
The Idafa construction in Arabic and its morphosyntactic behaviour
Pospíšil, Adam ; Křivan, Jan (vedoucí práce) ; Zemánek, Petr (oponent)
Takzvaná idáfová konstrukce (idáfa) je základní prostředek arabštiny pro zachycení atributivní relace mezi dvěma jmennými frázemi. Její sémantika není přesně specifikována, ale obecně odpovídá typickému mezijazykovému konceptu posesivity. V této práci je předložena analýza způsobu značení této konstrukce, za použití základního rozlišení mezi dependent-markingovými a head-markingovými rysy, které představila Nichols (1986). Ukazuje se, že tradiční pojetí idáfy jako genitivní konstrukce může být zavádějící, neboť morfosyntaktická úloha genitivní koncovky je spíše pochybná a přítomnost atributivní relace je signalizována spíše head-markingovými rysy. Tyto rysy jsou ale poněkud méně zřejmé, jelikož nespočívají v připojení afixu k hlavě konstrukce, ale v určitých omezeních, která jsou na hlavu kladena (hlava musí být holou jmennou frází a nesmí být specifikována co do neurčitosti). Protože je analýza zaměřena na mluvenou podobu moderní spisovné arabštiny, v této práci je brána v úvahu i socio-pragmatická variabilita spočívající v možnosti redukování jmenných koncovek v mluveném projevu, jíž se velice přínosně zabýval Magidow (2009). Tyto redukce poskytují poněkud odlišný strukturní pohled na morfosyntax této konstrukce. V souvisejících teoretických úvahách je pojednáno o problému autonomie idáfy jakožto plně...
|
host ::
RSS.