|
|
Modulation of nociceptive signalling on a spinal cord level under normal and pathological conditions
Pontearso, Monica ; Špicarová, Diana (vedoucí práce) ; Uchytilová, Eva (oponent) ; Krůšek, Jan (oponent)
Léčba bolesti je i v současné době často nedostatečná, zvláště pokud je vyvolávací příčinou neuropatie. V posledních letech se množí vědecké důkazy o spojení poranění nervů s neuroinflamací a mobilizací imunitních buněk. Během poranění nebo zánětu se uvolňuje mnoho cytokinů a hormonů, které regulují nociceptivní signalizaci vedoucí k vjemu bolesti. V preklinických modelech, prozánětlivé cytokiny vyvolávají nebo zesilují nocicepci zvýšením dráždivosti neuronů. Kromě zvýšené excitability neuronů procesem senzitizace, bylo také prokázáno, že v průběhu neuropatických a zánětlivých bolestivých stavů dochází ke snížení synaptické inhibice (disinhibice). V zadním rohu míšním jsou uloženy první nociceptivní synapse vzestupných drah bolesti, je to tedy významné modulační místo, kde je informace o přítomnosti bolestivého podnětu regulována. Tuto disertační práci charakterizují tři hlavní cíle, každý je zaměřen na modulaci míšního synaptického přenosu, avšak různými molekulami, zásadními pro zpracování bolesti. Prvním cílem bylo studovat úlohu prozánětlivého cytokinu - inhibičního faktoru migrace makrofágů (MIF), v nociceptivní signalizaci po navození periferní neuropatie vyvolané chronickou konstrikcí sedacího nervu. Druhým cílem bylo studovat úlohu anandamidu (AEA) v modulaci excitačního synaptického...
|
|
|
Exploring the role of opioid signaling in modulation of microglial function
Mali, Akash Shivling ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Svoboda, Petr (oponent) ; Machová Urdzíková, Lucia (oponent)
(Czech) Mikrogliální aktivace je hlavní složkou neurozánětu. Zdá se, že opioidy mohou ovlivňovat mikrogliální polarizaci M1/M2 různým způsobem v závislosti na použitém typu receptoru. Kromě opioidních receptorů může být některými opioidními ligandy aktivován vrozený imunitní toll-like receptor 4 (TLR4), a tak vyvolat specifické buněčné reakce. Zatímco je známo, že opioidní receptory (OR) regulují neurotransmisi v různých peptidergních neuronech, jejich potenciální role v řízení mikrogliální funkce zůstává do značné míry neznámá. V této studii jsme se rozhodli prozkoumat vliv agonistů OR, jmenovitě DAMGO, DADLE a U-50488, na polarizaci a metabolickou modulaci mikrogliálních buněk C8-B4. Naše zjištění ukázala, že opioidy účinně potlačují polarizaci M1 spouštěnou lipopolysacharidem (LPS) a podporují stav polarizace M2. Důkazem toho byla snížená fagocytární aktivita, snížená produkce oxidu dusnatého (NO), snížená exprese prozánětlivých cytokinů, jako je TNF-α, IL-1β, IL-6, IL-86 a IL-12 beta p40, spolu se zvýšenou rychlostí migrace a zvýšenou expresí protizánětlivých markerů IL-4, IL-10, argináza 1 a CD206 v mikrogliích ve srovnání s buňkami ovlivněnými LPS. Dále jsme prokázali, že opioidy uplatňují svůj vliv na na polarizaci microglií prostřednictvím signální dráhy TLR4/TREM2/NF- κB. Přibývají důkazy...
|
|
|
Stanovení receptorů pro opioidy v kůře mozku potkanů vystavených multifunkčním opioidním peptidům
Kusová, Pavla ; Svoboda, Petr (vedoucí práce) ; Novotný, Jiří (oponent)
Předmětem této bakalářské práce bylo studium vlivu multifunkčních peptidů LYS739 a LYS744 na množství µ-, δ-, ĸ-opioidních receptorů (µ-OR, δ-OR, ĸ-OR) v kortexu potkanů. Peptidy byly podávány v dávce 10 mg/kg po dobu sedmi dnů. Referenční skupině byla po stejnou dobu podávána dávka 10mg/kg morfinu. Účinek morfinu působí hlavně prostřednictvím µ-OR. Následkem dlouhodobého působení morfinu je snížení funkčnosti a množství těchto receptorů v rámci vzniku tolerance a závislosti. Multifunkční opioidní peptidy se začaly zkoumat pro svůj terapeutický potenciál za účelem snížení nežádoucích účinků a zvýšení účinnosti opioidů. Jejich potenciál spočívá v tom, že jsou schopny interagovat s více opioidními receptory. Peptidy LYS739 a LYS744 působí jako agonisté µ-OR, δ-OR a současně jako antagonisté ĸ-OR. Množství opioidních receptorů bylo stanoveno metodou SDS-PAGE a následně Western blot. Výsledky byly porovnávány s kontrolní skupinou, které byl podáván fyziologický roztok a referenční skupinou, které byl podáván morfin. V případě receptorů δ-OR, ĸ-OR nedošlo k téměř žádné změně. V případě µ-OR došlo u morfinu a LYS739 k poklesu, tato změna však nebyla vyhodnocena jako statisticky významná.
|
|
|
Vliv morfinu na odolnost srdce k ischemii
Mošovská, Linda ; Neckář, Jan (vedoucí práce) ; Žurmanová, Jitka (oponent)
Opioidy jsou vnímány jako nebezpečné a návykové látky, především díky polosyntetickým opioidům, jakým je například heroin. Zjistilo se ale, že tyto látky mohou hrát důležitou roli v odolnosti srdce k ischemii, a to tím, že omezují poškození tkáně, které při infarktu vzniká. Vzhledem k tomu, že infarkt myokardu je nejčastější kardiovaskulární choroba, je tento protektivní účinek nezanedbatelný. Kardioprotektivní účinek je zprostředkován hlavně přes δ opioidní receptory, nicméně pár studií ukazuje kardioprotektivní působení i díky κ opioidním receptorům. Protektivní účinek vzniká pomocí aktivace opioidních receptorů jejich agonisty (např. morfin nebo TAN-67), a to buď před ischemií (opioidní preconditioning) a nebo před reperfuzí (opioidní postconditioning). V signálních drahách, zprostředkujících kardioprotekci se uplatňuje mitochondriální KATP kanál, Gi/o proteiny, protein kinázy C, tyrozin kinázy a volné kyslíkové radikály.
|
|
|
Vliv chronického působení morfínu na funkci signálních systémů řízených trimérními G-proteiny v srdci potkana
Škrabalová, Jitka ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Rudajev, Vladimír (oponent)
V nedávné době bylo zjištěno, že působení morfinu může významně omezovat poškození tkáně, ke kterému dochází v průběhu ischemie myokardu. Molekulární mechanismy, kterými morfin působí na srdce, jsou však doposud jen velmi málo objasněny. Záměrem této práce bylo sledovat vliv chronického 10denního a 27denního působení nízkých (1 mg/kg/den) a vysokých (10 mg/kg/den) dávek morfinu na expresi vybraných receptorů spřažených s G-proteiny (GPCR) a na expresi a aktivitu adenylylcyklázy (AC). Chronický vliv morfinu snižoval expresi к-opioidních receptorů až při 27denním působení, 10denní působení nemělo na expresi receptorů vliv. Při stanovení exprese β1-AR a β2-AR pomocí imunoblotů nebyla zjištěna významná změna jejich distribuce, avšak přesnější stanovení exprese β-AR pomocí saturační vazebné studie odhalilo, že při 27denním podávání vysokých dávek morfinu dochází k patrnému nárůstu celkového počtu těchto receptorů. Podávání vysokých dávek morfinu indukovalo zvýšenou expresi adenylylcyklázy (AC) isoformy V/VI, množství exprimované AC se přitom snižovalo úměrně s dobou od ukončení podávání morfinu. Nízké dávky morfinu indukovaly expresi AC jen při 27denním podávání. Chronické působení morfinu nemělo vliv na bazální aktivitu AC, zvyšovalo však stimulovanou aktivitu AC, a snížilo inhibiční vliv aktivovaných...
|
|
|
Význam jednotlivých částí CNS při vniku závislosti na opioidech
Vyvadilová, Tereza ; Hejnová, Lucie (vedoucí práce) ; Roubalová, Lenka (oponent)
Opioidy se v lékařství používají jako nejsilnější léky proti bolesti. Mechanismus jejich účinku je dán prostřednictvím vazby na opioidní receptory, které se nacházejí v centrálním nervovém systému a periferní nervové soustavě. Opioidy mají vysoký potenciál pro vznik závislosti. Psychická složka závislosti se vyznačuje ztrátou kontroly nad užíváním a nutkavou touhou opatřit si návykovou látku s cílem dosáhnout určitého psychického stavu. Somatickou součástí je vzestup tolerance, která se projevuje nutností zvyšování dávek k dosažení požadovaného účinku. V této bakalářské práci jsou shrnuty poznatky o jednotlivých částech centrální nervové soustavy, které se podílí na vzniku závislosti, což jsou ventrální tegmentální oblast, nucleus accumbens, locus coeruleus, ventrální pallidum a amygdala. Zdá se, že hlavní úlohu ve vzniku závislosti hraje mesolimbický systém odměny, který souvisí se zvýšeným uvolňováním dopaminu, což má za následek povzbuzení centra odměny.
|
|
|
Molekulární fyziologie opioidních receptorů
Valný, Martin ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Hejnová, Lucie (oponent)
Opioidní receptory (OR) patří mezi receptory spřažené s G proteiny (GPCR). Prostřednictvím především inhibičních G proteinů třídy Gi/Go regulují účinky opioidních agonistů vedoucí primárně ke snížení neuroexcitability. Klonováním byla potvrzena existence čtyř podtypů opioidních receptorů µ, κ, δ a ORL 1, z nichž každý reguluje účinky určité skupiny opioidních ligandů. Hlavním cílem této práce je shrnutí poznatků objasňujících funkce OR na molekulární úrovni. Akutní expozice OR jejich agonistům vede k aktivaci signalizačních kaskád vyvolávajících analgesii. Chronická expozice OR opioidním agonistům ovšem vede k desenzitizaci a internalizaci receptorů a k vývoji adaptačních procesů vedoucích k potlačení opioidní akce, což vede ke vzniku opioidní tolerance a závislosti. Ačkoliv v poznání molekulárních mechanismů signalizace OR byl učiněn velký pokrok, k jejich úplnému pochopení je stále velmi daleko.
|
|
|
Studium receptorů pro opioidy
Cechová, Kristína ; Hudeček, Jiří (vedoucí práce) ; Holáň, Vladimír (oponent)
1 ABSTRAKT Tato práce se zabývá studiem opioidních receptorů typu µ, δ, a κ v lymfocytech izolovaných ze sleziny potkanů ovlivněných konkanavalinem A a opiátem morfinem po dobu 48 hodin. Exprese opioidních receptorů je v imunitních buňkách za fyziologických podmínek velice nízká. Vliv různých faktorů jako je přítomnost opioidů, mitogenů, dlouhodobého působení stresu, může vést k nárůstu množství těchto receptorů v buňkách imunitního systému. V této studii byl prokázán kvantitativní nárůst µ-, δ- i κ-opioidních receptorů v lymfocytech stimulovaných konkanavalinem A, přičemž v kontrolních lymfocytech nebyl zaznamenán žádný signifikantní signál odpovídající µ- a δ-receptorům. Naproti tomu, κ-opioidní receptory byly ve významné míře stanoveny již v kontrolních, nestimulovaných lymfocytech. Stimulace konkanavalinem A způsobila 2,4 - násobný vzestup těchto receptorů. V lymfocytech, kterým byl podáván pouze morfin, došlo k nárůstu pouze u µ-opioidních receptorů, přičemž v kontrolních buňkách nebyl zaznamenán žádný signál. δ-opioidní receptory nebyly detekovány v kontrolních ani morfinem ovlivněných buňkách. κ-opioidní receptory byly stanoveny v kontrolních i morfinem ovlivněných lymfocytech a jejich množství se po vystavení účinku morfinu oproti kontrolám nezměnilo. Výše uvedené výsledky detekce µ-, δ- a...
|
|
|
Role glutamátergní transmise v mechanismech závislosti na morfinu.
Moutelíková, Karolína ; Hejnová, Lucie (vedoucí práce) ; Červená, Kateřina (oponent)
Drogy jsou užívány lidstvem už od starověku. Jednou skupinou těchto látek jsou opioidy. Opioidy mají výrazné tlumící účinky na bolest a zároveň navozují euforii a uvolnění. Při jejich dlouhodobém užívání může dojít k rozvoji závislosti a fenoménů s ní souvisejících - tolerance a sensitizace. Jedním z nejpoužívanějších opioidů v lékařské praxi je morfin. Morfin, izolovaný z opia máku setého (Papaver somniferum), zprostředkovává svůj přímý efekt aktivací μ-opioidních receptorů a jejich signalizační kaskády. Bylo prokázáno, že podávání morfinu ovlivňuje i ostatní přenašečové systémy v mozku a naopak tyto přenašečové systémy hrají důležitou roli při vývoji závislosti a dalších jevů. Jedním z těchto systémů je významný excitační systém mozku - glutamátergní systém. Bakalářská práce se právě zaměřuje na vzájemný vztah opioidního a glutamátergního systému během závislosti. Byly popsány změny v podjednotkovém složení glutamátových ionotropních receptorů, změny v jejich expresi, stejně tak v expresi jednotlivých typů metabotropních receptorů. Tyto změny se liší v různých částech mozku i různých stadií závislosti na morfinu. I přes všechny rozdíly výsledky studií shodně naznačují významnou účast glutamátergních receptorů ve vzniku zavislosti na morfinu. Látky ovlivňují glutamátergní transmisi mohou pomoci...
|
|
|
Vliv polymorfizmu genů pro opioidní receptory na drogovou závislost.
Syrová, Kateřina ; Hejnová, Lucie (vedoucí práce) ; Brejchová, Jana (oponent)
Opioidní látky lidstvo využívá již po několik tisíciletí nejen pro schopnost potlačení i velmi intenzivní bolesti, ale i pro schopnost stimulovat odměnné procesy v mozku. Na opioidy se však velmi rychle tvoří silná závislost. Už nějakou dobu se předpokládá odlišná citlivost k opioidům v rámci polymorfismů genů pro opioidní receptory. Tato práce se zaměřuje na setřídění poznatků o nejčastěji se vyskytujících polymorfismech těchto genů, jejich fyziologickém důsledku a o potenciálním vlivu na drogovou závislost. Klíčová slova: opioidní receptory, drogová závislost, polymorfizmus genů
|
host ::
RSS.