|
|
Rozvoj kultu sv. Jana Nepomuckého do svatořečení
Herold, Miroslav ; Petráček, Tomáš (vedoucí práce) ; Mikulec, Jiří (oponent) ; Royt, Jan (oponent)
Anotace: Kult sv. Jana Nepomuckého patřil k charakteristickým rysům života v habsburském soustátí a dalších katolických zemích Evropy v raném novověku. Počátky úcty ke středověkému mučedníkovi byly vázány na Prahu, na jeho hrob v katedrále, na metropolitní kapitulu. Světce proslavilo především přesvědčení, že položil život za zachování zpovědního tajemství. Svou smrtí uchránil dobré jméno české královny Johany, která se mu zpovídala, na druhou stranu prý trestal ty, kteří se chovali neuctivě vůči jeho vlastní posmrtné pověsti a hrobu. Stal se proto nesmírně populárním ochráncem cti a dobré pověsti, hodnot v raně novověké společnosti vysoce ceněných. Svatojánské úcty se pod vlivem pražské kapituly ujali Habsburkové, katoličtí vládci, kteří usedli na trůn Janova mučitele Václava IV. a Janovy duchovní dcery Johany. Světce ctili jako jednoho ze svatých patronů Českého království, jemuž vládli. Rekatolizace tohoto království a přidružených zemí umožnila růst svatojánské úcty, která se už ke konci 17. století začala živelně šířit za jejich hranice. Na začátku 18. století tento vývoj zásadně posílil vznik bratrstev sv. Jana Nepomuckého, které si vytkli za cíl šířit svatojánský kult. Do dvou z těchto prestižních duchovních institucí se zapsali téměř všichni dospělí členové habsburské rodiny, kteří pak rozšířili...
|
|
|
Život a dílo Michaila Čechova v kontextu vývoje ruského dramatického umění
Elisová, Kateřina ; Hříbková, Radka (vedoucí práce) ; Hlaváček, Antonín (oponent)
Práce analyzuje vývoj ruského dramatického umění a dále se zabývá různými hereckými technikami a jejich vývojem. Soustředí se na snahy vytvořit hereckou metodu nebo systém, které by pomáhaly hercům osvojit si přirozeně a přesvědčivě postavy, které hrají. V tomto kontextu práce představuje osobnost Michaila Čechova - herce, režiséra, ředitele divadla, pedagoga, teoretika herectví, ale také ruského emigranta nebo synovce Antona Pavloviče Čechova. Čechov byl žákem K. S. Stanislavského, působil v Moskevském uměleckém divadle, později sám založil nebo se spolupodílel na činnosti divadelních studií v Evropě i Spojených státech amerických. Podstatnou část svého života věnoval pedagogické a teoretické práci. Klíčová slova: antroposofie, archetyp, dramatická forma, dramatické umění, eurytmie, herecká metoda, herecká technika, režie.
|
|
|
Psychická distance a smích na divadle
VAŠÁKOVÁ, Martina
Tato bakalářská práce se zabývá prozkoumáním role smíchu a komičnosti v rámci divadelního umění. Východiskem je představení koncepce "psychické distance" Edwarda Bullougha jako faktoru, kterým je vymezen estetický postoj. Smích je zde popisován jako typ reakce, která směřuje k pod-distancování či pře-distancování, a tedy ke ztrátě estetického postoje. Současně však celá důležitá sekce divadelního umění komedie - s rolí smíchu intenzivně pracuje. Bakalářská práce se pokusí naznačit hlavní rysy smíchu a jeho transformaci v rámci estetického postoje.
|
|
|
Role textu v dramatickém umění
DEMETER, Peter
Tato bakalářská práce se zabývá rolí a povahou textu v dramatickém umění, a také vztahem dramatického textu a divadelního představení. Záměrem práce je ukázat místo dramatického textu ve struktuře dramatického umění a prokázat důležitost scénických poznámek. Metoda komparace je v práci použita za účelem představení dramatického umění v kontextu české estetiky a sémiotiky divadla.
|
host ::
RSS.