|
|
Vývoj buněk neurální lišty u zebřičky Danio rerio
Psutková, Viktorie ; Machoň, Ondřej (vedoucí práce) ; Fabian, Peter (oponent) ; Svoboda, Ondřej (oponent)
Neurální lišta je populace volně migrujících buněk, kterou najdeme pouze u obratlovců. Buňky neurální lišty migrují do hlavové, srdeční a trupové oblasti těla, kde se přeměňují v různé buněčné typy. V případě hlavové neurální lišty se buňky diferencují mimo jiné i do chondrocytů a tenocytů. Právě tato unikátní vlastnost hlavové neurální lišty přinesla obratlovců evoluční novinku, lebku. V této práci se zaměřuje na vývoj hlavové neurální lišty a derivátů z ní odvozených u dánia pruhovaného (Danio rerio). Proudy hlavové neurální lišty se během migrace řídí antero-posteriorním nastavením těla daným hox geny. Samotný vývoj neurální lišty je řízen navzájem se ovlivňující sítí genů. Zde jsme se zaměřili na geny meis v rámci kraniofaciálního vývoje dánia. Ke studiu této problematiky jsme použili linie knock out (KO) mutantů pro každý paralog meis genu. Ze čtyř mutantů, meis1a, meis1b, meis2a, meis2b, pouze u meis1b KO a double meis1a1b KO mutantů dochází k deformaci hlavových chrupavek, derivátů neurální lišty. Tyto změny jsme identifikovali už během růstu chrupavek, avšak nikoliv na začátku vývoje během migrace neurální lišty do žaberních oblouků a následné kondenzace chondrocytů. Utváření obličejové části lebky tzv. viscerokrania je výsledkem provázanosti vývoje několika tkání. Jednou z těchto tkání...
|
|
|
Diferenciace kvasinkových kolonií: Role vybraných transkripčních faktorů a metabolických proteinů
Plocek, Vítězslav
4 Abstrakt Kvasinky, ač se jedná o jednobuněčné mikroorganismy, v přirozených podmínkách vytvářejí složité mnohobuněčné útvary, jako jsou například biofilmy a kolonie. V rámci těchto útvarů následně probíhají děje, jako buněčná diferenciace, specializace jednotlivých buněčných populací a buněčná signalizace, typické pro mnohobuněčné organismy. V literárním úvodu této práce je shrnut přehled současných znalostí o vývoji biofilmů a kolonií, a to především druhu Saccharomyces cerevisiae, jako modelovém organismu, a některých vybraných regulací, které jsou důležité pro tvorbu mnohobuněčných struktur. Ve výsledkové části se zaměřuji na dva směry výzkumu. První z nich je směřován na mechanizmy podílející se na tvorbě mnohobuněčných struktur. Při studiu formování SLI biofilmů (biofilmů na rozhraní pevný povrch/kapalina) jsme zdokumentovali antagonistickou roli regulátorů CYC8 a TUP1 na jejich utváření a také jsme popsali vliv přítomnosti glukózy na vývoj a stabilitu SLI biofilmů kmene BR-F. Při této příležitosti jsme vyvinuli zobrazovací metodu, díky které jsme schopni za fyziologických podmínek připravit a pomocí mikroskopie pozorovat vnitřní strukturu (svislý průřez) SLI biofilmů i nárůstů neadherovaných buněk. Dále jsme popsali principy distribuce buněk při růstu obřích kolonií a zavedli model distribuce...
|
|
|
Savčí imunitní odpověď proti progenitorovým typům buněk včetně indukovaných pluripotentních kmenových buněk (iPSCs)
Kovandová, Barbora ; Drbal, Karel (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Pozornost vědců se již dlouho obrací ke kmenovým buňkám jakožto k velmi užitečnému nástroji pro regenerativní medicínu. Kmenové buňky jsou teoreticky schopné nahradit či znovu vytvořit jakoukoliv tkáň a mohly by tak opravovat nebo nahradit tkáně poškozené ať už stářím, tak nemocí či úrazem. Nejprve je však nutné se vypořádat s problémy, které jejich užití provází. Mezi tyto problémy patří hlavně jejich imunogenicita, tedy schopnost vyvolat imunitní odpověď příjemce. Tato bakalářská práce popisuje právě imunogenicitu embryonálních (ESC), indukovanými pluripotentních (iPSC) i dospělých tělních kmenových buněk (ASC). Tkáně vzniklé z ESC byly in vivo popsány jako silně imunogenní, byť byly na základě původních in vitro pokusů popsány jako imunosupresivní. Také mají potenciál tvořit nádory, což je další nebezpečí jejich užití. Nemluvě o etických problémech, které jejich používání provází. iPSC se zdají jako dobrým, eticky i imunologicky nezávadným řešením situace. Z hlediska imunogenicity tomu tak však není, bylo popsáno, že jsou imunogenní i v autologním prostředí. Hlavní problém, který v současnosti brání jejich běžnému využití, je jejich schopnost tvořit nádory. Imunogenicita i tumorigenicita může být následek metody, kterou jsou dediferencovány zpět na kmenový stav. Užití ASC opět není spojeno s...
|
|
|
Diferenciace kvasinkových kolonií: Role vybraných transkripčních faktorů a metabolických proteinů
Plocek, Vítězslav ; Palková, Zdena (vedoucí práce) ; Heidingsfeld, Olga (oponent) ; Sychrová, Hana (oponent)
4 Abstrakt Kvasinky, ač se jedná o jednobuněčné mikroorganismy, v přirozených podmínkách vytvářejí složité mnohobuněčné útvary, jako jsou například biofilmy a kolonie. V rámci těchto útvarů následně probíhají děje, jako buněčná diferenciace, specializace jednotlivých buněčných populací a buněčná signalizace, typické pro mnohobuněčné organismy. V literárním úvodu této práce je shrnut přehled současných znalostí o vývoji biofilmů a kolonií, a to především druhu Saccharomyces cerevisiae, jako modelovém organismu, a některých vybraných regulací, které jsou důležité pro tvorbu mnohobuněčných struktur. Ve výsledkové části se zaměřuji na dva směry výzkumu. První z nich je směřován na mechanizmy podílející se na tvorbě mnohobuněčných struktur. Při studiu formování SLI biofilmů (biofilmů na rozhraní pevný povrch/kapalina) jsme zdokumentovali antagonistickou roli regulátorů CYC8 a TUP1 na jejich utváření a také jsme popsali vliv přítomnosti glukózy na vývoj a stabilitu SLI biofilmů kmene BR-F. Při této příležitosti jsme vyvinuli zobrazovací metodu, díky které jsme schopni za fyziologických podmínek připravit a pomocí mikroskopie pozorovat vnitřní strukturu (svislý průřez) SLI biofilmů i nárůstů neadherovaných buněk. Dále jsme popsali principy distribuce buněk při růstu obřích kolonií a zavedli model distribuce...
|
|
|
Studium vlivu mechanické zátěže na diferenciaci kmenových buněk na hladké svalové buňky.
Pražák, Šimon ; Filová, Elena (vedoucí práce) ; Maxová, Hana (oponent)
Kultivace buněk v bioreaktorech s mechanickou zátěží simuluje fyziologické podmínky, kterým jsou buňky v organismu vystaveny. Tato technologie byla využita pro navození diferenciace kmenových buněk z tukové tkáně směrem k fenotypu buněk vaskulární hladké svaloviny, které mohou dále sloužit pro tvorbu cévních náhrad. V současné době neexistuje zavedený postup kultivace kmenových buněk s mechanickou zátěží. Hlavním cílem této práce bylo proto optimalizovat strategii kultivace a stanovit ideální parametry zátěže. Diferenciace byla hodnocena pomocí imunofluorescence specifických markerů hladkosvalových buněk, a to α-aktinu a h1-calponinu, které byly kvantifikovány pomocí Western blotu. Pomocí imunofluorescenčního barvení byla také detekována produkce extracelulární matrix. Výstupem práce je ustanovení ideálních podmínek kultivace buněk v bioreaktoru s mechanickou zátěží, při kterých dochází k jejich diferenciaci do buněk hladké svaloviny. Pro kultivaci byly použity tři typy nosičů, a sice plazmované sklo, sklo s vrstvou fibrinu a decelularizovaný perikard. Předběžné výsledky ukazují, že diferenciaci směrem k hladkému svalu se podařilo navodit u lidských a prasečích kmenových buněk z tukové tkáně, kdy buňky byly analyzovány 3. a 7. den kultivace. Vypracování strategie kultivace kmenových buněk v...
|
|
|
Androgeneze
Kočová, Helena ; Honys, David (vedoucí práce) ; Kocábek, Tomáš (oponent)
(česky) Androgeneze v rostlinné říši je zajímavý jev, kdy je nový jedinec regenerován ze samčího gametofytu. Mající gametofytický, tedy haploidní počet chromozomů, tyto rostliny mají potenciální využití jak ve výzkumu, tak i pro tvorbu nových genotypů. Zdvojením genetické informace se totiž získají kompletně homozygotní rostliny, které mohou být použité ke šlechtění. Mikrospory zároveň představují unikátní systém pro studium totipotence, buněčné proliferace, diferenciace i embryogeneze. Nicméně u mnohých významných plodin a zároveň i u některých modelových rostlin nebyla technologie androgeneze dosud efektivně zvládnutá. Cílem této bakalářské práce je shrnout známé vědomosti o androgenezi, od historického kontextu až po nejnovější poznatky, včetně metod tvorby, průběhu vzniku, komplikací a nakonec též možného využití získaných dihaploidních rostlin. Klíčová slova: androgeneze, samčí gametofyt, mikrosporová embryogeneze, pyl, totipotence, buněčná diferenciace, stres, haploid
|
|
| |
|
|
Role genu Disp3 v buněčné proliferaci
Ditrychová, Karolína ; Zíková, Martina (vedoucí práce) ; Pospíchalová, Vendula (oponent)
Jedním z hlavních projektů naší laboratoře je výzkum funkce proteinu Dispatched 3 (DISP3). Tento protein se řadí do rodiny proteinů obsahujících sterol sensing doménu (SSD). Gen, který ho kóduje, byl dříve popsán jako regulovaný thyroidním hormonem a k jeho expresi dochází především v neurální tkáni. Naše nepublikovaná data ukazují jeho zvýšenou hladinu v meduloblastomech, velice častých nádorech mozečku u nezletilých. Na základě těchto zjištění jsme začali studovat roli DISP3 v lidských rakovinných buňkách. Cílem této práce je sledovat vliv zvýšené nebo snížené exprese DISP3 na buněčnou proliferaci a diferenciaci jednak v lidských buněčných liniích, jednak v myšších neurálních progenitorech. Za tímto účelem jsme si vybrali buněčné linie DAOY a D341 pocházející z lidských meduloblastomů, které se výrazně liší mírou exprese DISP3, a linii myšších neurálních multipotentních progenitorů C 17.2, v nichž je DISP3 exprimován velmi slabě. Ukázali jsme, že zvýšená exprese DISP3 v buněčných liniích DAOY a C 17.2 vede ke zvýšení buněčné proliferace. Dále jsme diferencovali buněčnou linii C 17.2 do neuronů a astrocytů a sledovali, že buňky se zvýšenou expresí DISP3 projevují menší ochotu podstoupit diferenciační proces, což jsme následně potvrdili pomocí specifických markerů. Za použití CRISPR-Cas9 systému...
|
|
|
Savčí imunitní odpověď proti progenitorovým typům buněk včetně indukovaných pluripotentních kmenových buněk (iPSCs)
Kovandová, Barbora ; Drbal, Karel (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Pozornost vědců se již dlouho obrací ke kmenovým buňkám jakožto k velmi užitečnému nástroji pro regenerativní medicínu. Kmenové buňky jsou teoreticky schopné nahradit či znovu vytvořit jakoukoliv tkáň a mohly by tak opravovat nebo nahradit tkáně poškozené ať už stářím, tak nemocí či úrazem. Nejprve je však nutné se vypořádat s problémy, které jejich užití provází. Mezi tyto problémy patří hlavně jejich imunogenicita, tedy schopnost vyvolat imunitní odpověď příjemce. Tato bakalářská práce popisuje právě imunogenicitu embryonálních (ESC), indukovanými pluripotentních (iPSC) i dospělých tělních kmenových buněk (ASC). Tkáně vzniklé z ESC byly in vivo popsány jako silně imunogenní, byť byly na základě původních in vitro pokusů popsány jako imunosupresivní. Také mají potenciál tvořit nádory, což je další nebezpečí jejich užití. Nemluvě o etických problémech, které jejich používání provází. iPSC se zdají jako dobrým, eticky i imunologicky nezávadným řešením situace. Z hlediska imunogenicity tomu tak však není, bylo popsáno, že jsou imunogenní i v autologním prostředí. Hlavní problém, který v současnosti brání jejich běžnému využití, je jejich schopnost tvořit nádory. Imunogenicita i tumorigenicita může být následek metody, kterou jsou dediferencovány zpět na kmenový stav. Užití ASC opět není spojeno s...
|
|
|
Regulation of alternative splicing via chromatin modifications
Hozeifi, Samira ; Staněk, David (vedoucí práce) ; Krásný, Libor (oponent) ; Lanctôt, Christian (oponent)
Alternativní sestřih je jedním z mechanismů, který slouží k rozšiřování transkriptomu a proteomu v průběhu buněčného růstu, buněčné smrti, pluripotence, buněčné diferenciace a vývoje. Jak naznačují mnohé publikace, výběr sestřihového místa se odehrává v době, kdy je nascentní RNA v těsné blízkosti chromatinu. V této práci jsem se zaměřila na studium regulace alternativního sestřihu pomocí chromatinových modifikací, a to specificky na acetylaci histonů. V první práci popisujeme efekt inhibice histonových deacetyláz (HDACs), která ovlivňuje výběr sestřihového místa u ~700 genů. Ukázali jsme, že inhibice HDACs zvyšuje acetylaci na histonu H4 a posiluje procesivitu RNA polymerázy II (RNA pol II) v okolí alternativně sestřihovaného úseku. Dalším efektem inhibice HDACs je snížení asociace sestřihového faktoru SRp40, který reguluje sestřih fibronektinového alternativního exonu. Dále jsme ukázali, že Brd2 protein, který specificky váže acetylované histony, ovlivňuje transkripci 1450 genů. Po depleci Brd2 proteinu pozorujeme změnu v alternativním sestřihu u 290 genů. Na těchto a kontrolních genech jsme prozkoumali distribuci Brd2 proteinu a zjistili jsme, že Brd2 protein je lokalizován na promotorech ovlivněných genů. Dále jsme ukázali, že interakce Brd2 s chromatinem není závislá pouze na acetylovaných...
|
host ::
RSS.