|
|
Role of the cannabinoid system in neurodegenerative processes
Akantisová, Lucia ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Búran, Peter (oponent)
Endokanabinoidný systém (ECD) sa podieľa na významnom počte fyziologických funkcii centrálnom a periférnom nervovom systéme. ECD pozostáva z kanabinoidných receptorov (CB1 a CB2), endogénnych ligandov (ANA, 2 AG) a enzymatického aparátu potrebného na syntézu (NAPE a DAGL) a degradáciu (FAAH, MAG). V ľudskom mozgu je kanabinoidný receptor CB1 najrozšírenejší v rámci skupiny receptorov, ktoré sa viažu na G proteíny. Signalizačné mechanizmy týchto proteínov sa podieľajú na celkovej homeostáze organizmu. Svojou aktivitou ovplyvňujú koncentrácie druhých poslov, aktivitu iontových kanálov, výlev neurotransmiterov a regulujú imunitné odpovede. V tejto súvislosti sa štúdie posledných 20 rokov zamerali na výskum v oblasti neurodegeneratívnych ochorení. Dnes je známe, že liečba kanabinoidnými zlúčeninami zlepšuje neurologické deficity spojené s poškodením neurónov a zmierňuj zápalové procesy v in vivo zvieracích modeloch Alzheimerovej choroby a roztrúsenej sklerózy ickej úrovni liečba určitých sprievodnými symptómami vyskytujúcim eratívnych ochoreniach ako je neuropatická bolesť, nespavosť či spasticita Kľúčové slová: endokanabinoidný systém, kanabinoidy, neurodegeneratívne ochorenia, Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba, skleróza multiplex
|
|
|
Vliv chronického působení morfínu na funkci signálních systémů řízených trimérními G-proteiny v srdci potkana
Škrabalová, Jitka ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Rudajev, Vladimír (oponent)
V nedávné době bylo zjištěno, že působení morfinu může významně omezovat poškození tkáně, ke kterému dochází v průběhu ischemie myokardu. Molekulární mechanismy, kterými morfin působí na srdce, jsou však doposud jen velmi málo objasněny. Záměrem této práce bylo sledovat vliv chronického 10denního a 27denního působení nízkých (1 mg/kg/den) a vysokých (10 mg/kg/den) dávek morfinu na expresi vybraných receptorů spřažených s G-proteiny (GPCR) a na expresi a aktivitu adenylylcyklázy (AC). Chronický vliv morfinu snižoval expresi к-opioidních receptorů až při 27denním působení, 10denní působení nemělo na expresi receptorů vliv. Při stanovení exprese β1-AR a β2-AR pomocí imunoblotů nebyla zjištěna významná změna jejich distribuce, avšak přesnější stanovení exprese β-AR pomocí saturační vazebné studie odhalilo, že při 27denním podávání vysokých dávek morfinu dochází k patrnému nárůstu celkového počtu těchto receptorů. Podávání vysokých dávek morfinu indukovalo zvýšenou expresi adenylylcyklázy (AC) isoformy V/VI, množství exprimované AC se přitom snižovalo úměrně s dobou od ukončení podávání morfinu. Nízké dávky morfinu indukovaly expresi AC jen při 27denním podávání. Chronické působení morfinu nemělo vliv na bazální aktivitu AC, zvyšovalo však stimulovanou aktivitu AC, a snížilo inhibiční vliv aktivovaných...
|
|
|
Studium molekulárních mechanismů kardioprotektivního působení morfinu
Škrabalová, Jitka ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Nováková, Olga (oponent) ; Hlaváčková, Markéta (oponent)
Akutní i chronické podávání morfinu dokáže u potkanů výrazně snížit ischemicko- reperfuzní poškození srdce. Molekulární mechanismy zprostředkovávající protektivní působení morfinu však nejsou dodnes zcela objasněny. Zároveň existuje jen velmi málo poznatků o důsledcích dlouhodobého působení morfinu na srdeční tkáň. V první části projektu jsme se proto zaměřili na zkoumání vlivu dlouhodobého podávání vysokých dávek morfinu (10 mg/kg/den, 10 dní) na srdeční tkáň potkana. Ve druhé části projektu jsme zkoumali vliv 1 mM morfinu na viabilitu a redoxní stav buněčné linie potkaních kardiomyoblastů H9c2, u které byl vyvolán oxidativní stres působením 300 µM tert-butylhydroperoxidu (t-BHP). Naše experimenty ukázaly, že dlouhodobé podávání morfinu neovlivnilo množství a afinitu myokardiálních β-adrenergních receptorů (β-AR), ale téměř zdvojnásobilo množství dominantní izoformy myokardiální adenylylcyklázy (AC) V/VI a vedlo k supersenzibilizaci AC. Proteomické analýzy současně odhalily, že dlouhodobé podávání morfinu bylo spojené s výraznými změnami proteomu levé srdeční komory. Docházelo přitom především ke zvýšení exprese heat shock proteinů (HSP). Zvýšená exprese HSP27 byla současně doprovázena zvýšenou fosforylací tohoto proteinu, přičemž míra fosforylace byla nejvyšší 3 dny po ukončení podávání morfinu a...
|
|
|
Studium adenosinových receptorů a jejich signalizace v myokardu potkana
Eichlerová, Lenka ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Nováková, Olga (oponent)
Adenosin hraje kritickou roli v srdeční signalizaci, kde ovlivňuje srdeční tep, kontraktilitu nebo krevní oběh. Doposud jsou známy 4 podtypy adenosinových receptorů, které se vyskytují téměř ve všech tkáních a buňkách lidského těla: A1, A2A, A2B a A3. Jedná se o receptory spřažené s G proteiny, které po aktivaci primárně ovlivňují aktivitu adenylylcyklázy a tvorbu druhého posla cAMP. Cílem této diplomové práce byla charakterizace adenosinových receptorů v myokardu potkana, studium jejich distribuce, vazebných vlastností a signalizace. Pomocí metod elektroforézy a Western blottingu byl studován možný rozdíl v expresi jednotlivých receptorových podtypů v levé a pravé komoře. Použitím těchto metod bylo měřeno množství adenosinových receptorů ve frakci lipidových raftů versus solubilní frakci izolované pomocí Tritonu X-100. Výsledky nepotvrdily odlišnou distribuci receptorů v pravé a levé komoře a stejně tak nebyl pozorován přednostní výskyt adenosinových receptorů v lipidových raftech. Vazebné vlastnosti receptorů byly měřeny v saturačních studiích za použití radioaktivně značeného selektivního antagonisty A1 receptoru [H3 ]DPCPX. Koncentrace A1 receptoru se mezi oběma frakcemi signifikantně nelišila, obecně byla nízká, a toto pozorování se shoduje s výsledky Western blottingu. Nakonec byla stanovena...
|
|
|
Studium molekulárních mechanismů kardioprotektivního působení morfinu
Škrabalová, Jitka
Akutní i chronické podávání morfinu dokáže u potkanů výrazně snížit ischemicko- reperfuzní poškození srdce. Molekulární mechanismy zprostředkovávající protektivní působení morfinu však nejsou dodnes zcela objasněny. Zároveň existuje jen velmi málo poznatků o důsledcích dlouhodobého působení morfinu na srdeční tkáň. V první části projektu jsme se proto zaměřili na zkoumání vlivu dlouhodobého podávání vysokých dávek morfinu (10 mg/kg/den, 10 dní) na srdeční tkáň potkana. Ve druhé části projektu jsme zkoumali vliv 1 mM morfinu na viabilitu a redoxní stav buněčné linie potkaních kardiomyoblastů H9c2, u které byl vyvolán oxidativní stres působením 300 µM tert-butylhydroperoxidu (t-BHP). Naše experimenty ukázaly, že dlouhodobé podávání morfinu neovlivnilo množství a afinitu myokardiálních β-adrenergních receptorů (β-AR), ale téměř zdvojnásobilo množství dominantní izoformy myokardiální adenylylcyklázy (AC) V/VI a vedlo k supersenzibilizaci AC. Proteomické analýzy současně odhalily, že dlouhodobé podávání morfinu bylo spojené s výraznými změnami proteomu levé srdeční komory. Docházelo přitom především ke zvýšení exprese heat shock proteinů (HSP). Zvýšená exprese HSP27 byla současně doprovázena zvýšenou fosforylací tohoto proteinu, přičemž míra fosforylace byla nejvyšší 3 dny po ukončení podávání morfinu a...
|
|
|
Vliv morfinové abstinence na adenylylcyklázový signální systém v mozku potkana
Nováková, Daniela ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Rudajev, Vladimír (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá vlivem morfinové abstinence na adenylylcyklázový signální systém v mozku potkana. Teoretická část práce shrnuje základní informace o opioidech a jejich předním zástupci morfinu, molekulárních mechanismech jeho působení v organismu a doposud zjištěné poznatky o působení morfinové závislosti a následné abstinence na organismus a především na centrální nervovou soustavu. Přesné mechanismy rozvoje morfinové závislosti a abstinence stále zůstávají neobjasněny. V této práci je také stručně popsán princip metody Western blot použité při samotné analýze vlivu morfinové abstinence na expresi vybraných proteinů adenylylcyklázového signálního systému. Experimentální část této práce se věnuje detekci exprese základních komponent tohoto systému ve vybraných částech mozku potkanů po dlouhodobém podávání zvyšujících se dávek morfinu a jejich následném vysazení. Výsledky této práce neodhalily statisticky významné rozdíly v expresi komponent adenylylcyklázového signálního systému mezi abstinujícími a odpovídajícími kontrolními skupinami zvířat, což potvrzuje již prokázanou vysokou schopnost organismu čelit podávaným dávkám morfinu a vracet se po jeho vysazení do fyziologické normy. Klíčová slova: Morfin, abstinence, adenylylcyklázový signální systém, G-proteiny, mozek, potkan
|
|
|
Studium molekulárních mechanismů kardioprotektivního působení morfinu
Škrabalová, Jitka
Akutní i chronické podávání morfinu dokáže u potkanů výrazně snížit ischemicko- reperfuzní poškození srdce. Molekulární mechanismy zprostředkovávající protektivní působení morfinu však nejsou dodnes zcela objasněny. Zároveň existuje jen velmi málo poznatků o důsledcích dlouhodobého působení morfinu na srdeční tkáň. V první části projektu jsme se proto zaměřili na zkoumání vlivu dlouhodobého podávání vysokých dávek morfinu (10 mg/kg/den, 10 dní) na srdeční tkáň potkana. Ve druhé části projektu jsme zkoumali vliv 1 mM morfinu na viabilitu a redoxní stav buněčné linie potkaních kardiomyoblastů H9c2, u které byl vyvolán oxidativní stres působením 300 µM tert-butylhydroperoxidu (t-BHP). Naše experimenty ukázaly, že dlouhodobé podávání morfinu neovlivnilo množství a afinitu myokardiálních β-adrenergních receptorů (β-AR), ale téměř zdvojnásobilo množství dominantní izoformy myokardiální adenylylcyklázy (AC) V/VI a vedlo k supersenzibilizaci AC. Proteomické analýzy současně odhalily, že dlouhodobé podávání morfinu bylo spojené s výraznými změnami proteomu levé srdeční komory. Docházelo přitom především ke zvýšení exprese heat shock proteinů (HSP). Zvýšená exprese HSP27 byla současně doprovázena zvýšenou fosforylací tohoto proteinu, přičemž míra fosforylace byla nejvyšší 3 dny po ukončení podávání morfinu a...
|
|
|
Studium molekulárních mechanismů kardioprotektivního působení morfinu
Škrabalová, Jitka ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Nováková, Olga (oponent) ; Hlaváčková, Markéta (oponent)
Akutní i chronické podávání morfinu dokáže u potkanů výrazně snížit ischemicko- reperfuzní poškození srdce. Molekulární mechanismy zprostředkovávající protektivní působení morfinu však nejsou dodnes zcela objasněny. Zároveň existuje jen velmi málo poznatků o důsledcích dlouhodobého působení morfinu na srdeční tkáň. V první části projektu jsme se proto zaměřili na zkoumání vlivu dlouhodobého podávání vysokých dávek morfinu (10 mg/kg/den, 10 dní) na srdeční tkáň potkana. Ve druhé části projektu jsme zkoumali vliv 1 mM morfinu na viabilitu a redoxní stav buněčné linie potkaních kardiomyoblastů H9c2, u které byl vyvolán oxidativní stres působením 300 µM tert-butylhydroperoxidu (t-BHP). Naše experimenty ukázaly, že dlouhodobé podávání morfinu neovlivnilo množství a afinitu myokardiálních β-adrenergních receptorů (β-AR), ale téměř zdvojnásobilo množství dominantní izoformy myokardiální adenylylcyklázy (AC) V/VI a vedlo k supersenzibilizaci AC. Proteomické analýzy současně odhalily, že dlouhodobé podávání morfinu bylo spojené s výraznými změnami proteomu levé srdeční komory. Docházelo přitom především ke zvýšení exprese heat shock proteinů (HSP). Zvýšená exprese HSP27 byla současně doprovázena zvýšenou fosforylací tohoto proteinu, přičemž míra fosforylace byla nejvyšší 3 dny po ukončení podávání morfinu a...
|
|
|
Beta-adrenergic receptors and their desensitization
Biriczová, Lilla ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Kolář, David (oponent)
β-Adrenergné receptory (β-AR) sú s G-proteínmi asociované receptory (GPCR), široko prítomné v živočíšnom organizme a sprostredkujú katecholamínovú dráhu, ktorá vedie k najrôznejším fyziologickým odpovediam. Do rodiny β-AR patrí β1-AR, β2-AR a β3-AR, ktoré sa líšia podľa afinity k adrenalínu a noradrenalínu. Typický model β-AR signalizácie zahrňuje väzbu ligandu, spriahnutie s G-proteínom, aktiváciu adenylylcyklázy (AC), vedúci k produkcii sekundárneho posla cAMP a následne k aktivácii proteínkinázy A (PKA), ktorá fosforyluje proteíny po smeru regulácie, čím vyvolá fyziologickú odpoveď. Nadmerné vyplavenie katecholamínov môže viesť k nežiadúcim dôsledkom, a preto sa vyvinul mechanizmus, ktorý spôsobí umlčanie β-AR napriek ďalšej stimulácie, desenzitizácia. Klasická desenzitizácia zahrňuje charakteristické kroky ako fosforylácia receptoru, pripojenie β-arrestinu a oddelenie G-proteínu od receptoru. Obnova signalizačnej schopnosti je možná resenzitizáciou β-AR, kedy dôjde k sekvestrácii a defosforylácii receptoru. Vzhľadom k tomu, že podtypy β-AR sú štruktúrne i geneticky odlišné, je nutné brať do úvahy, že aj jednotlivé kroky desenzitizačného procesu sa môžu líšiť medzi jednotlivými podtypmi β-AR. Kľúčové slová β-Adrenergný receptor, G-proteín, β-arrestin, adenylylcykláza, desenzitizácia
|
|
|
Kompartmentalizace beta-adrenergního signálního systému v srdečních buňkách: vliv hypoxie
Karlovská, Ivana ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Nováková, Olga (oponent)
Cílem této práce bylo studium změn ve vybraných systémech, ke kterým dochází u buněčné linie kardiomyoblastů H9c2 po vystavení snížené hladině kyslíku na 2 % po dobu 24 hodin. Sledovány byly změny v kompartmentalizaci vybraných členů β-Adrenergního signálního systému. Byl zjištěn nárůst v expresi β1AR i β2AR. Vliv hypoxie na kompartmentalizaci receptorů byl však prokázán pouze u β2AR, které byly po hypoxii nalezeny nejen v raftových frakcích membrán, ale i v neraftových. Zvýšení exprese po působení hypoxie bylo detekováno také u AC, lokalizované v membránových raftech. Dalším cílem bylo sledování apoptotických markerů, aby se zjistilo, zda námi zvolené hypoxické podmínky vyvolávají apoptózu nebo aktivují naopak anti-apoptotické signální dráhy. Nárůst oproti normoxickým buňkám byl zjištěn jak u pro-apoptotického proteinu Bax, tak i u proteinu Bcl-2 zabraňujícímu apoptóze. Porovnáním jejich poměrů však vyšlo najevo, že větší převahu má pro-apoptotický protein Bax. Stejně tak exprese dalšího apoptotického markeru kaspázy 3 byla silně zvýšena u hypoxických buněk. Dále bylo zkoumáno, zda se hypoxií aktivují možné protektivní kinázové dráhy. Exprese kináz Akt i ERK se po hypoxii zvyšovala, avšak jejich aktivace fosforylací prokázána nebyla. Hladiny fosforylované Akt kinázy byly dokonce nižší než u...
|
host ::
RSS.