|
|
Slovinské národní divadlo v Lublani
Semela, Ladislav ; Borák, Martin (oponent) ; Ruller, Ivan (vedoucí práce)
Řešením nové scény Slovinského Národního Divadla v Lublani sleduji i motto projektu „TACE“ (Theatre Architecture in Central Europe), tedy hledání formy a typu objektu pro "Nové Divadlo 21. století“. V rámci Workshopu konaného v březnu 2009 v Lublani, vznikly různé směry řešení včetně utopistických. Konfrontuji tedy tři témata: 1/ konvenční kukátkovou koncepci pro činohru „Národního Divadla“, 2/ nekonvenční řešení „Nového Divadla pro 21. století“ a 3/ urbanistický koncept dané lokality, tzv. „Jižní náměstí“, zpracovaný slovinským architektem Josipem Plečnikem začátkem 20. století. Ad 1/ pocit serióznosti a klasickosti v konvenční formě kukátkového divadla si vyžaduje fakt, že se jedná o scénu Národního Divadla. Slovinsko se jako poměrně mladý stát snaží o dobudování a upevnění své historické a národnostní existence, je proto nasnadě upřednostnit kukátko, pro nějž je psána většina národnostně identických her, nad nekonvenčním tzv. „performance“ reprezentujícím spíše internacionální umění. Ad 2/ hledání prostorových forem pro nekonvenční a interaktivní zpracování ať už tradičních námětů jako jsou balet, opera, muzikál či činohra, tak i nových forem jako je „performance“, vyústilo v jasný závěr – „black box“. Ideální divadlo budoucnosti je nekonečný a neomezeně multifunkční neutrální prostor disponující technologií a umožňující pružnou proměnu v prakticky cokoliv. Princip nejvíce se blížící filmovému studiu – prázdné hale s černými stěnami a stropem, ovšem na bázi divadla s jeho a další technologií. Ad 3/ kontroverzní lokalita v centru Lublaně, pro niž se již 70 let hledá vhodná zástavba. Je situována na konci jakéhosi Plečnikova „lublaňského diametru“, jemuž činí protipól obelisk na náměstí Francouzské revoluce. Je zde patrná nedokončená osa obelisk–náměstí–divadlo. Lokalita se sestává z proluky a vnitrobloku s nevhodnou zástavbou, nachází se zde ovšem společensky dobře fungující část – tzv. Knafijov prehod s řadou restaurací, ten zachovávám a navrhuji jeho doplnění menším objektem. Diametr měl podle Plečnikova konceptu pokračovat dále severovýchodně a navázat na nám. Osvobozenecké fronty. Toto navrhuji částečně realizovat pasáží pod divadlem. Budova je členěna do 2 funkčních celků – na divadlo s vlastními sály, foyerem, galerií a kavárnou a na obchodní pasáž s administrativní částí divadla. Čelní fasáda je kompozitem z několika prvků: zleva z dekoru - prolamovaného sloupu se sochou herce, jemuž dělá pozadí věž provaziště, dále z „opony“ v křivce sestupující pod skleněným „nebem“ divadelního sálu čnícího nad pasáž, z které stoupá pevný pylonu galerie z poloprůsvitného materiálu LitraConTM. Tato kompozice posouvá osu foyer vpravo mimo osu parku na osu diametru a tvoří tak prostor pro zásobování spolu s uvolněním stávající fasády kasina. Divadelní prostor s pasáží pod ním spojuje řada vřetenových schodišť, které se pootočením kolem své osy mohou uzavřít a spolu s odtažením opony tak umožnit změnu režimu provozu pasáže z foyer na veřejný prostor. Koncept divadelního prostoru kombinuje výše zmíněné body 1/ a 2/. Sestává z klasického jeviště s propadlem, portálem a provazištěm, které buďto může fungovat jako klasické kukátko až pro 800 diváků a nebo při uzavření železné opony jako komorní scéna pro postranní hlediště s cca 100 sedadly. Zbylý prostor poté funguje jako experimentální a sestává z točny a 4 jevišť, jejichž zadní stěny tvoří panoramatická okna. Jejich odcloněním je tak možno děj na jevišti obohatit o autentický horizont za ním.
|
|
|
Slovinské národní divadlo v Lublani
Škvařilová, Marie ; Sirotek, Adam (oponent) ; Makovský, Zdeněk (vedoucí práce)
Urbanisticko-architektonické řešení: Lokalitou, která byla vybrána pro návrh stavby činoherního divadla pro Slovinské národní divadlo je blok, potažmo parcela, která je v srdci samotného města a zároveň ukončující Plečnikovu urbanistickou osu. Ta spojuje kostel Trnovo s Kongresnim trgem. Plečnikova osa je významná tím, že jsou podél ní umístěné významné městské budovy. Urbanistickým konceptem bylo propojit Plečnikovu osu s osou stávajícího pěšího průchodu, spojující rušnou Slovinskou ulici s klidnou Wolfovou, směřující ke známému Plečnikovu Trojmostí. Dalším bodem, významně ovlivňujícím podobu divadla, je snaha o co nejmenší zásah do stávající zástavby bloku. Jednoduché hmoty divadla a restaurace byly vymezeny požadovaným pěším provozem a okolní zástavbou. Architektonicko-stavební řešení: Budova divadla je navržena ze dvou bloků, které jsou spolu v dialogu. Jedná se o kontrast hmot i funkcí. Těžká, uzavřená hmota divadla proti restauraci, která se otevírá prosklením do předprostoru divadla a nově vytvořeného průchodu blokem. Uzavřená hmota divadla je ve výrazu prolomena pouze třemi vstupy do budovy, které mají lákat k nahlédnutí, stejně tak jako nás láká vše nepoznané. Navenek uzavřená nepřístupná budova nás má překvapit neočekávaným množstvím světla, které je uvnitř foye. Budova se snaží ukázat, že věci nemusí být taková, jaké se zdají na první pohled, …„Kdo by čekal, že bude uvnitř světlo?...“ , stejně tak jak se nám to mnohdy snaží naznačit divadlo. Ukazuje nám, jak věci, které nás obklopují jsou často absurdní a směšné...jiné na druhý pohled… a jiné z různých úhlů pohledu.“ Úhel pohledu“ se v budově rovněž několikrát projevuje. Je to pojetím hlavního vstup divadla, jako okno 2.NP ve foye, vstup do prodejny lístků nebo vstupu pro herce. Provozy divadla: Budova se skládá z několika hlavních provozů. Jedná se o divadelní provz, restauraci a výstavní plochy . Divadelním provoz se skládá z prostrů pro veřejnost – diváky, administrativy ,prostorů pro herce a technického zázemí divadla. Budova je navržena tak, aby se jednotlivé provozy daly různě propojovat nebo naopak uzavřít a sloužit samostatně. Tímto způsobem může využívat foye divadla prostorů restaurace a naopak výstavní plochy mohou využívat pro zahájení vernisáží prostorů divadelního foye. Administrativní část divadla je přístupná z průchodu vedoucího do vnitrobloku. V 1.NP je umístěn předprodej lístků a ve vyšších podlažích jsou plochy kanceláří a archivu. Tato část budovy je prosvětlena pomocí světlíku ukončeného nad prostorem prodeje lístků a kancelářské plochy malými okny ve fasádě. Část budovy sloužící pro herce obsahuje v prvních dvou nadzemních podlažích prostory sloužící pro úpravu herců těsně před představením, dvě podlaží šaten herců a v nejvyšším podlaží zkušebny . Restaurace je navržena tak, aby ji bylo možné v letních měsících zcela otevřít do venkovního prostoru a tím vytvořit v průchodu mezi restaurací a divadlem jakousi živoucí ulici, která nás přivede až do míst vnitrobloku, který ukrývá letní scénu. Dále je možné ji otevřít z prostorů malého přednáškového sálu /čajovny/ do prostorů letní scény. V horních podlažích restaurace je univerzální prostor, který je možné využít dle potřeb jak výstavám, tak k rozšíření ploch restaurace.
|
|
|
Slovinské národní divadlo v Lublani
Pavlíček, Tomáš ; Bajger, Oldřich (oponent) ; Knesl, Jiří (vedoucí práce)
Slovinské národní divadlo v centru Lublaně jako součást rostlého městského bloku. Kompozice budov utváří nové městské prostory v pokračování urbanistické osy Josipa Plečnika. Základním principem bylo vyřešit otázky nástupu do objektu, vymezení a organizace prostoru ve vnitrobloku, vytvoření a kultivace nových i stávajících městských prostorů. Jednotícím prvkem celé kompozice je řešení fasády, které parafrázuje vysoký řád, typický pro okolní zástavbu a pro významné, nejen kulturní, stavby. V kontrastu s masivní a těžkou hmotou fasády stojí skleněná fasáda, která objem odlehčuje. Bílá barva fasády dodává na významnosti kompozice.
|
|
|
Slovinské národní divadlo v Lublani
Semela, Ladislav ; Borák, Martin (oponent) ; Ruller, Ivan (vedoucí práce)
Řešením nové scény Slovinského Národního Divadla v Lublani sleduji i motto projektu „TACE“ (Theatre Architecture in Central Europe), tedy hledání formy a typu objektu pro "Nové Divadlo 21. století“. V rámci Workshopu konaného v březnu 2009 v Lublani, vznikly různé směry řešení včetně utopistických. Konfrontuji tedy tři témata: 1/ konvenční kukátkovou koncepci pro činohru „Národního Divadla“, 2/ nekonvenční řešení „Nového Divadla pro 21. století“ a 3/ urbanistický koncept dané lokality, tzv. „Jižní náměstí“, zpracovaný slovinským architektem Josipem Plečnikem začátkem 20. století. Ad 1/ pocit serióznosti a klasickosti v konvenční formě kukátkového divadla si vyžaduje fakt, že se jedná o scénu Národního Divadla. Slovinsko se jako poměrně mladý stát snaží o dobudování a upevnění své historické a národnostní existence, je proto nasnadě upřednostnit kukátko, pro nějž je psána většina národnostně identických her, nad nekonvenčním tzv. „performance“ reprezentujícím spíše internacionální umění. Ad 2/ hledání prostorových forem pro nekonvenční a interaktivní zpracování ať už tradičních námětů jako jsou balet, opera, muzikál či činohra, tak i nových forem jako je „performance“, vyústilo v jasný závěr – „black box“. Ideální divadlo budoucnosti je nekonečný a neomezeně multifunkční neutrální prostor disponující technologií a umožňující pružnou proměnu v prakticky cokoliv. Princip nejvíce se blížící filmovému studiu – prázdné hale s černými stěnami a stropem, ovšem na bázi divadla s jeho a další technologií. Ad 3/ kontroverzní lokalita v centru Lublaně, pro niž se již 70 let hledá vhodná zástavba. Je situována na konci jakéhosi Plečnikova „lublaňského diametru“, jemuž činí protipól obelisk na náměstí Francouzské revoluce. Je zde patrná nedokončená osa obelisk–náměstí–divadlo. Lokalita se sestává z proluky a vnitrobloku s nevhodnou zástavbou, nachází se zde ovšem společensky dobře fungující část – tzv. Knafijov prehod s řadou restaurací, ten zachovávám a navrhuji jeho doplnění menším objektem. Diametr měl podle Plečnikova konceptu pokračovat dále severovýchodně a navázat na nám. Osvobozenecké fronty. Toto navrhuji částečně realizovat pasáží pod divadlem. Budova je členěna do 2 funkčních celků – na divadlo s vlastními sály, foyerem, galerií a kavárnou a na obchodní pasáž s administrativní částí divadla. Čelní fasáda je kompozitem z několika prvků: zleva z dekoru - prolamovaného sloupu se sochou herce, jemuž dělá pozadí věž provaziště, dále z „opony“ v křivce sestupující pod skleněným „nebem“ divadelního sálu čnícího nad pasáž, z které stoupá pevný pylonu galerie z poloprůsvitného materiálu LitraConTM. Tato kompozice posouvá osu foyer vpravo mimo osu parku na osu diametru a tvoří tak prostor pro zásobování spolu s uvolněním stávající fasády kasina. Divadelní prostor s pasáží pod ním spojuje řada vřetenových schodišť, které se pootočením kolem své osy mohou uzavřít a spolu s odtažením opony tak umožnit změnu režimu provozu pasáže z foyer na veřejný prostor. Koncept divadelního prostoru kombinuje výše zmíněné body 1/ a 2/. Sestává z klasického jeviště s propadlem, portálem a provazištěm, které buďto může fungovat jako klasické kukátko až pro 800 diváků a nebo při uzavření železné opony jako komorní scéna pro postranní hlediště s cca 100 sedadly. Zbylý prostor poté funguje jako experimentální a sestává z točny a 4 jevišť, jejichž zadní stěny tvoří panoramatická okna. Jejich odcloněním je tak možno děj na jevišti obohatit o autentický horizont za ním.
|
|
|
Slovinské národní divadlo v Lublani
Pavlíček, Tomáš ; Bajger, Oldřich (oponent) ; Knesl, Jiří (vedoucí práce)
Slovinské národní divadlo v centru Lublaně jako součást rostlého městského bloku. Kompozice budov utváří nové městské prostory v pokračování urbanistické osy Josipa Plečnika. Základním principem bylo vyřešit otázky nástupu do objektu, vymezení a organizace prostoru ve vnitrobloku, vytvoření a kultivace nových i stávajících městských prostorů. Jednotícím prvkem celé kompozice je řešení fasády, které parafrázuje vysoký řád, typický pro okolní zástavbu a pro významné, nejen kulturní, stavby. V kontrastu s masivní a těžkou hmotou fasády stojí skleněná fasáda, která objem odlehčuje. Bílá barva fasády dodává na významnosti kompozice.
|
|
|
Slovinské národní divadlo v Lublani
Škvařilová, Marie ; Sirotek, Adam (oponent) ; Makovský, Zdeněk (vedoucí práce)
Urbanisticko-architektonické řešení: Lokalitou, která byla vybrána pro návrh stavby činoherního divadla pro Slovinské národní divadlo je blok, potažmo parcela, která je v srdci samotného města a zároveň ukončující Plečnikovu urbanistickou osu. Ta spojuje kostel Trnovo s Kongresnim trgem. Plečnikova osa je významná tím, že jsou podél ní umístěné významné městské budovy. Urbanistickým konceptem bylo propojit Plečnikovu osu s osou stávajícího pěšího průchodu, spojující rušnou Slovinskou ulici s klidnou Wolfovou, směřující ke známému Plečnikovu Trojmostí. Dalším bodem, významně ovlivňujícím podobu divadla, je snaha o co nejmenší zásah do stávající zástavby bloku. Jednoduché hmoty divadla a restaurace byly vymezeny požadovaným pěším provozem a okolní zástavbou. Architektonicko-stavební řešení: Budova divadla je navržena ze dvou bloků, které jsou spolu v dialogu. Jedná se o kontrast hmot i funkcí. Těžká, uzavřená hmota divadla proti restauraci, která se otevírá prosklením do předprostoru divadla a nově vytvořeného průchodu blokem. Uzavřená hmota divadla je ve výrazu prolomena pouze třemi vstupy do budovy, které mají lákat k nahlédnutí, stejně tak jako nás láká vše nepoznané. Navenek uzavřená nepřístupná budova nás má překvapit neočekávaným množstvím světla, které je uvnitř foye. Budova se snaží ukázat, že věci nemusí být taková, jaké se zdají na první pohled, …„Kdo by čekal, že bude uvnitř světlo?...“ , stejně tak jak se nám to mnohdy snaží naznačit divadlo. Ukazuje nám, jak věci, které nás obklopují jsou často absurdní a směšné...jiné na druhý pohled… a jiné z různých úhlů pohledu.“ Úhel pohledu“ se v budově rovněž několikrát projevuje. Je to pojetím hlavního vstup divadla, jako okno 2.NP ve foye, vstup do prodejny lístků nebo vstupu pro herce. Provozy divadla: Budova se skládá z několika hlavních provozů. Jedná se o divadelní provz, restauraci a výstavní plochy . Divadelním provoz se skládá z prostrů pro veřejnost – diváky, administrativy ,prostorů pro herce a technického zázemí divadla. Budova je navržena tak, aby se jednotlivé provozy daly různě propojovat nebo naopak uzavřít a sloužit samostatně. Tímto způsobem může využívat foye divadla prostorů restaurace a naopak výstavní plochy mohou využívat pro zahájení vernisáží prostorů divadelního foye. Administrativní část divadla je přístupná z průchodu vedoucího do vnitrobloku. V 1.NP je umístěn předprodej lístků a ve vyšších podlažích jsou plochy kanceláří a archivu. Tato část budovy je prosvětlena pomocí světlíku ukončeného nad prostorem prodeje lístků a kancelářské plochy malými okny ve fasádě. Část budovy sloužící pro herce obsahuje v prvních dvou nadzemních podlažích prostory sloužící pro úpravu herců těsně před představením, dvě podlaží šaten herců a v nejvyšším podlaží zkušebny . Restaurace je navržena tak, aby ji bylo možné v letních měsících zcela otevřít do venkovního prostoru a tím vytvořit v průchodu mezi restaurací a divadlem jakousi živoucí ulici, která nás přivede až do míst vnitrobloku, který ukrývá letní scénu. Dále je možné ji otevřít z prostorů malého přednáškového sálu /čajovny/ do prostorů letní scény. V horních podlažích restaurace je univerzální prostor, který je možné využít dle potřeb jak výstavám, tak k rozšíření ploch restaurace.
|
host ::
RSS.