|
|
Slovinské národní divadlo v Lublani
Škvařilová, Marie ; Sirotek, Adam (oponent) ; Makovský, Zdeněk (vedoucí práce)
Urbanisticko-architektonické řešení: Lokalitou, která byla vybrána pro návrh stavby činoherního divadla pro Slovinské národní divadlo je blok, potažmo parcela, která je v srdci samotného města a zároveň ukončující Plečnikovu urbanistickou osu. Ta spojuje kostel Trnovo s Kongresnim trgem. Plečnikova osa je významná tím, že jsou podél ní umístěné významné městské budovy. Urbanistickým konceptem bylo propojit Plečnikovu osu s osou stávajícího pěšího průchodu, spojující rušnou Slovinskou ulici s klidnou Wolfovou, směřující ke známému Plečnikovu Trojmostí. Dalším bodem, významně ovlivňujícím podobu divadla, je snaha o co nejmenší zásah do stávající zástavby bloku. Jednoduché hmoty divadla a restaurace byly vymezeny požadovaným pěším provozem a okolní zástavbou. Architektonicko-stavební řešení: Budova divadla je navržena ze dvou bloků, které jsou spolu v dialogu. Jedná se o kontrast hmot i funkcí. Těžká, uzavřená hmota divadla proti restauraci, která se otevírá prosklením do předprostoru divadla a nově vytvořeného průchodu blokem. Uzavřená hmota divadla je ve výrazu prolomena pouze třemi vstupy do budovy, které mají lákat k nahlédnutí, stejně tak jako nás láká vše nepoznané. Navenek uzavřená nepřístupná budova nás má překvapit neočekávaným množstvím světla, které je uvnitř foye. Budova se snaží ukázat, že věci nemusí být taková, jaké se zdají na první pohled, …„Kdo by čekal, že bude uvnitř světlo?...“ , stejně tak jak se nám to mnohdy snaží naznačit divadlo. Ukazuje nám, jak věci, které nás obklopují jsou často absurdní a směšné...jiné na druhý pohled… a jiné z různých úhlů pohledu.“ Úhel pohledu“ se v budově rovněž několikrát projevuje. Je to pojetím hlavního vstup divadla, jako okno 2.NP ve foye, vstup do prodejny lístků nebo vstupu pro herce. Provozy divadla: Budova se skládá z několika hlavních provozů. Jedná se o divadelní provz, restauraci a výstavní plochy . Divadelním provoz se skládá z prostrů pro veřejnost – diváky, administrativy ,prostorů pro herce a technického zázemí divadla. Budova je navržena tak, aby se jednotlivé provozy daly různě propojovat nebo naopak uzavřít a sloužit samostatně. Tímto způsobem může využívat foye divadla prostorů restaurace a naopak výstavní plochy mohou využívat pro zahájení vernisáží prostorů divadelního foye. Administrativní část divadla je přístupná z průchodu vedoucího do vnitrobloku. V 1.NP je umístěn předprodej lístků a ve vyšších podlažích jsou plochy kanceláří a archivu. Tato část budovy je prosvětlena pomocí světlíku ukončeného nad prostorem prodeje lístků a kancelářské plochy malými okny ve fasádě. Část budovy sloužící pro herce obsahuje v prvních dvou nadzemních podlažích prostory sloužící pro úpravu herců těsně před představením, dvě podlaží šaten herců a v nejvyšším podlaží zkušebny . Restaurace je navržena tak, aby ji bylo možné v letních měsících zcela otevřít do venkovního prostoru a tím vytvořit v průchodu mezi restaurací a divadlem jakousi živoucí ulici, která nás přivede až do míst vnitrobloku, který ukrývá letní scénu. Dále je možné ji otevřít z prostorů malého přednáškového sálu /čajovny/ do prostorů letní scény. V horních podlažích restaurace je univerzální prostor, který je možné využít dle potřeb jak výstavám, tak k rozšíření ploch restaurace.
|
|
|
Slovinské národní divadlo v Lublani
Škvařilová, Marie ; Sirotek, Adam (oponent) ; Makovský, Zdeněk (vedoucí práce)
Urbanisticko-architektonické řešení: Lokalitou, která byla vybrána pro návrh stavby činoherního divadla pro Slovinské národní divadlo je blok, potažmo parcela, která je v srdci samotného města a zároveň ukončující Plečnikovu urbanistickou osu. Ta spojuje kostel Trnovo s Kongresnim trgem. Plečnikova osa je významná tím, že jsou podél ní umístěné významné městské budovy. Urbanistickým konceptem bylo propojit Plečnikovu osu s osou stávajícího pěšího průchodu, spojující rušnou Slovinskou ulici s klidnou Wolfovou, směřující ke známému Plečnikovu Trojmostí. Dalším bodem, významně ovlivňujícím podobu divadla, je snaha o co nejmenší zásah do stávající zástavby bloku. Jednoduché hmoty divadla a restaurace byly vymezeny požadovaným pěším provozem a okolní zástavbou. Architektonicko-stavební řešení: Budova divadla je navržena ze dvou bloků, které jsou spolu v dialogu. Jedná se o kontrast hmot i funkcí. Těžká, uzavřená hmota divadla proti restauraci, která se otevírá prosklením do předprostoru divadla a nově vytvořeného průchodu blokem. Uzavřená hmota divadla je ve výrazu prolomena pouze třemi vstupy do budovy, které mají lákat k nahlédnutí, stejně tak jako nás láká vše nepoznané. Navenek uzavřená nepřístupná budova nás má překvapit neočekávaným množstvím světla, které je uvnitř foye. Budova se snaží ukázat, že věci nemusí být taková, jaké se zdají na první pohled, …„Kdo by čekal, že bude uvnitř světlo?...“ , stejně tak jak se nám to mnohdy snaží naznačit divadlo. Ukazuje nám, jak věci, které nás obklopují jsou často absurdní a směšné...jiné na druhý pohled… a jiné z různých úhlů pohledu.“ Úhel pohledu“ se v budově rovněž několikrát projevuje. Je to pojetím hlavního vstup divadla, jako okno 2.NP ve foye, vstup do prodejny lístků nebo vstupu pro herce. Provozy divadla: Budova se skládá z několika hlavních provozů. Jedná se o divadelní provz, restauraci a výstavní plochy . Divadelním provoz se skládá z prostrů pro veřejnost – diváky, administrativy ,prostorů pro herce a technického zázemí divadla. Budova je navržena tak, aby se jednotlivé provozy daly různě propojovat nebo naopak uzavřít a sloužit samostatně. Tímto způsobem může využívat foye divadla prostorů restaurace a naopak výstavní plochy mohou využívat pro zahájení vernisáží prostorů divadelního foye. Administrativní část divadla je přístupná z průchodu vedoucího do vnitrobloku. V 1.NP je umístěn předprodej lístků a ve vyšších podlažích jsou plochy kanceláří a archivu. Tato část budovy je prosvětlena pomocí světlíku ukončeného nad prostorem prodeje lístků a kancelářské plochy malými okny ve fasádě. Část budovy sloužící pro herce obsahuje v prvních dvou nadzemních podlažích prostory sloužící pro úpravu herců těsně před představením, dvě podlaží šaten herců a v nejvyšším podlaží zkušebny . Restaurace je navržena tak, aby ji bylo možné v letních měsících zcela otevřít do venkovního prostoru a tím vytvořit v průchodu mezi restaurací a divadlem jakousi živoucí ulici, která nás přivede až do míst vnitrobloku, který ukrývá letní scénu. Dále je možné ji otevřít z prostorů malého přednáškového sálu /čajovny/ do prostorů letní scény. V horních podlažích restaurace je univerzální prostor, který je možné využít dle potřeb jak výstavám, tak k rozšíření ploch restaurace.
|
host ::
RSS.