|
|
Caveolae and caveosoms
Galica, Tomáš ; Černý, Jan (vedoucí práce) ; Forstová, Jitka (oponent)
Kaveoly sú pozoruhodne stabilné štruktúry na plazmatickej membráne. Vytvárajú špecifické domény líšiace sa od zvyšku plazmatickej membrány v lipidovom zložení. Kaveolám sa pripisuje mnoho rôznych funkcií. Sú to napríklad modulácia bunkového povrchu, signalizácia a predovšetkým dobre regulovaná endocytóza. Kaveozómy majú byť veľké vnútrobunkové vezikulárne štruktúry predstavujúce potenciálne nové membránové organely. Odvodené sú od internalizovaných kaveol. Spolu s kaveolami majú predstavovať oddelený systém intracelulárnych vačkov. Nedávne pozorovania však ukazujú, že kaveoly sú schopné fúzovať s endozómami vzápätí po oddelení sa od plazmatickej membrány. Ak je to tak potom môže byť systém odvodený od kaveol, včítane kaveozómov, považovaný za regulérnu súčasť endozomálneho systému. Izolácia kaveozómov od endozómov bola pozorovaná najmä v experimentoch v ktorých bol použitý polyomavírus SV40. Vynára sa teda otázka, či táto izolácia nie je len dôsledkom infekcie SV40. Nedávno sa ukázalo, že SV40 je schopný navodzovať vznik štruktúr podobných kaveozómom aj v neprítomnosti kaveol. V dôsledku týchto zistení sú existencia a vlastnosti kaveozómov spochybňované. Dôležitým problémom je vznik kaveozómov a ich existencia v neprítomnosti SV40. V tejto práci sú zhrnuté princípy, ktoré môžu viesť k vzniku...
|
|
|
Nekódující kontrolní oblast genomu lidských polyomavirů
Pešek, David ; Saláková, Martina (vedoucí práce) ; Váňová, Jana (oponent)
Genom lidských polyomavirů sestává přibližně z 5000pb kruhové dvouřetězcové DNA a je rozdělován na tři funkční oblasti - časnou oblast (early viral gene region, EVGR) kódující regulační T antigeny a virové miRNA, nekódující kontrolní oblast (noncoding control region, NCCR) obsahující minimální cis-působící regulační sekvence, které jsou potřebné pro správný průběh virové replikace a pozdní oblast (late viral gene region, LVGR), který je zodpovědný za produkci strukturních kapsidových proteinů. Nekódující kontrolní oblast obsahuje minimální počátek replikace, který se vzájemně překrývá s promotory pro časnou i pozdní transkripci. Sekvence nekódující kontrolní oblasti zahrnují velké množství vazebných míst pro buněčné transkripční faktory, které mají schopnost regulovat expresi z LVGR a EVGR. V této práci byla popsána organizace nejvariabilnější oblasti polyomavirového genomu, NCCR, u polyomavirů SV40, BKPyV a JCPyV. V nekódující kontrolní oblasti často dochází k přestavbám, delecím, a dokonce i k bodovým mutacím, které mají dopad na expresi polyomaviru. Klíčová slova: polyomaviry, nekódující kontrolní oblast, BKPyV , JCPyV , SV40, velký T antigen, buněčné transkripční faktory
|
|
|
MikroRNA kódované polyomaviry.
Zachovalová, Veronika ; Bruštíková, Kateřina (vedoucí práce) ; Malík, Radek (oponent)
MicroRNA jsou malé regulační molekuly RNA kódované v genomu organismu. Biogeneze mikroRNA probíhá částečně v jádře a částečně v cytoplazmě. Výsledkem je funkční, 22 nt dlouhá molekula mikroRNA. MikroRNA jsou schopné umlčovat geny za pomoci sekvenčně specifické degradace cílové mRNA, nebo za pomoci represe translace cílových, komplementárních mRNA. U savců je běžnější mechanismus represe translace, kdy je mikroRNA neúplně komplementární k 3'UTR cílové mRNA. Polyomaviry jsou malé, neobalené DNA viry s cirkulárním dsDNA genomem a ikosahedrální kapsidou tvořenou pentamerami VP1 proteinu. Tyto viry se řadí mezi tzv. onkogenní viry, neboť mohou přispět k transformaci buněk a rozvoji vážných onemocnění jako je například karcinom Merkelových buněk. Ve svém genomu kódují regulační proteiny nazývané T antigeny, strukturní geny kapsidy, ale také mikroRNA. Právě na mikroRNA kódované genomem SV40, MPyV, MCPyV, BKPyV a JCPyV bude zaměřená tato práce. Klíčová slova: polyomaviry, malé interferující RNA, mikroRNA, siRNA, RNA interference, myší polyomavirus, BK virus, JC virus, SV40
|
|
|
Caveolae and caveosoms
Galica, Tomáš ; Forstová, Jitka (oponent) ; Černý, Jan (vedoucí práce)
Kaveoly sú pozoruhodne stabilné štruktúry na plazmatickej membráne. Vytvárajú špecifické domény líšiace sa od zvyšku plazmatickej membrány v lipidovom zložení. Kaveolám sa pripisuje mnoho rôznych funkcií. Sú to napríklad modulácia bunkového povrchu, signalizácia a predovšetkým dobre regulovaná endocytóza. Kaveozómy majú byť veľké vnútrobunkové vezikulárne štruktúry predstavujúce potenciálne nové membránové organely. Odvodené sú od internalizovaných kaveol. Spolu s kaveolami majú predstavovať oddelený systém intracelulárnych vačkov. Nedávne pozorovania však ukazujú, že kaveoly sú schopné fúzovať s endozómami vzápätí po oddelení sa od plazmatickej membrány. Ak je to tak potom môže byť systém odvodený od kaveol, včítane kaveozómov, považovaný za regulérnu súčasť endozomálneho systému. Izolácia kaveozómov od endozómov bola pozorovaná najmä v experimentoch v ktorých bol použitý polyomavírus SV40. Vynára sa teda otázka, či táto izolácia nie je len dôsledkom infekcie SV40. Nedávno sa ukázalo, že SV40 je schopný navodzovať vznik štruktúr podobných kaveozómom aj v neprítomnosti kaveol. V dôsledku týchto zistení sú existencia a vlastnosti kaveozómov spochybňované. Dôležitým problémom je vznik kaveozómov a ich existencia v neprítomnosti SV40. V tejto práci sú zhrnuté princípy, ktoré môžu viesť k vzniku...
|
host ::
RSS.