|
|
Rewriting myth: Moli\`{e}re's Don Juan.
BURIANOVÁ, Nikol
Tato diplomová práce se zabývá problematikou literárních mýtů, zejména pak přepisem literárního mýtu Dona Juana z per Tirsa de Moliny a Jeana-Baptista Poquelina, známějšího jako Moliere. V teoretické části je krátce nastíněna problematika uchopení a přepisování literárních mýtů, kdy hlavní důraz je kladen na vyjasnění terminologie potřebné pro následnou analýzu. Pro danou práci je klíčová jasná artikulace a stanovení si mytémů, které tvoří základní mytickou strukturu analyzovaných děl. V praktické části se práce nejprve věnuje španělskému hypotextu, Sevillský svůdce a kamenný host, který ustanovil literární tradici donjuanského mýtu. Následně se do centra pozornosti dostanou tři další verze, které z daného tématu vytvářejí skutečný literární mýtus - Molierova tragikomedie Don Juan neboli hostina kamene a její přepracování a převedení do poezie dramatikem Thomasem Corneillem. Cílem práce je ukázat nakolik kontext vzniku díla a dobová estetika proměňují uchopení a rozpracování mytémů, a tím aktualizují daný literární mýtus.
|
|
|
Autorský mýtus v postmoderním románu
Pyanzina, Vera ; Činátlová, Blanka (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent)
Diplomová práce Autorský mýtus v postmoderním románu se zabývá otázkou mýtu a mytologizace v soudobé literatuře. Teoretická část práce se zaměřuje na charakteristiku pojmu "autorský mýtus". Pojem prvobytného mýtu je vyložen s ohledem na jeho vlastnosti a funkce v archaických společnostech. Součástí první části je rovněž pojednání o vztahu mýtu k literatuře a charakteristika mytologických aspektů v soudobé literatuře. Z literárního hlediska jsou také prozkoumány otázky paměti a dějin a jejich vliv na autorský mýtus. V druhé, analytické části práce následuje aplikace pojmu autorský mýtus na romány "Obsluhoval jsem anglického krále" Bohumila Hrabala, "Král duchů" Michele Tourniera a "Plechový bubínek" Güntera Grasse a komparativní analýza mytologických prvků, jež se v těchto románech objevují. Značná pozornost je věnována postavě vypravěče, dál se zkoumá časoprostor a jazyk románů, proces vzpomínání a význam světových dějin ve zvolených románech.
|
|
|
Drama "Jošicune mezi květy sakur". Minamoto no Jošicune jako stratég, dvořan a literární mýtus.
Ryndová, Jana ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Rumánek, Ivan (oponent) ; Hýbl, Ondřej (oponent)
Autorka si v rámci disertační práce klade za cíl představit hru Jošicune mezi květy sakur (Jošicune senbon zakura) jakožto unikátní dílo japonského dramatu, které se vyznačuje značnou komplexností a zaujímá výjimečné místo v korpusu japonské literatury. Třebaže uvedená hra je co do svého významu srovnatelná s díly zpracovávajícími známou legendu o čtyřiceti sedmi věrných róninech, není ve větší míře přeložena do západních jazyků. Jsou zde ovšem dvě výjimky: anglický překlad (Jones, Jr. 1993) a německý překlad (Klopfenstein 1982). Autorka při zpracovávání disertační práce vycházela ze srovnání těchto dvou překladů a z úplné verze původního textu (v podobě, ve které se text objevuje ve Sbírce textů divadla džóruri Takedy Izumoa a Namiki Sósukeho a ve Sbírce textů loutkového divadla džóruri Júdy Jošia). Záměrem autorky bylo zprostředkování jmenované hry české čtenářské a odborné veřejnosti. Interpretaci hry Jošicune mezi květy sakur autorka začíná výkladem historického pozadí, ze kterého vzešla legenda o vojevůdci Jošicunem z rodu Minamoto. Tento výklad zahrnuje Jošicuneho život od období nepokojů éry Heidži (1159) kdy se narodil do jeho smrti (1189). Dále se autorka soustředí na vývoj, kterým prošla Jošicuneho legenda v rámci vývoje japonské literarury. Dochází zde k posunu od dvorské literatury...
|
|
|
Drama "Jošicune mezi květy sakur". Minamoto no Jošicune jako stratég, dvořan a literární mýtus.
Ryndová, Jana ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Rumánek, Ivan (oponent) ; Tirala, Martin (oponent)
Autorka si v rámci disertační práce klade za cíl představit hru Jošicune mezi květy sakur (Jošicune senbon zakura) jakožto unikátní součást japonského dramatu, která se vyznačuje značnou komplexností a zaujímá výjimečné místo v korpusu japonské literatury. Třebaže uvedená hra je co do svého významu srovnatelná s díly zpracovávajícími známou legendu o čtyřiceti sedmi věrných róninech, není ve větší míře přeložena do západních jazyků. Jsou zde ovšem dvě výjimky: anglický překlad (Jones, Jr. 1993) a německý překlad (Klopfenstein 1982). Autorka při zpracovávání disertační práce vycházela ze srovnání těchto dvou překladů a z úplné verze původního textu (v podobě, ve které se text objevuje ve Sbírce textů divadla džóruri Takedy Izumoa a Namiki Sósukeho a ve Sbírce textů loutkového divadla džóruri Júdy Jošia). Autorčiným záměrem pak bylo zprostředkování jmenované hry české čtenářské a odborné veřejnosti. Interpretaci hry Jošicune mezi květy sakur autorka začíná historickým pozadím, ze kterého vzešla legenda o vojevůdci Jošicunem z rodu Minamoto. Toto pozadí zahrnuje Jošicuneho život od období nepokojů éry Heidži (1159) kdy se narodil do jeho smrti (1189). Dále se autorka soustředí na vývoj, kterým prošla Jošicuneho legenda v rámci vývoje japonské literarury. Dochází zde k posunu od dvorské literatury...
|
host ::
RSS.