|
|
Raná ontogeneze časové percepce
Dörflová, Kateřina ; Nekovářová, Tereza (vedoucí práce) ; Nikolai, Tomáš (oponent)
Práce se zaměřuje na téma časové percepce s důrazem na intervalové časování. Převážná část práce je věnována rané ontogenezi časové percepce, tedy vnímání času u člověka v kontextu lidského vývoje. Práce představuje nejzásadnější proudy, kterými se doposud výzkum časové percepce ubíral, a to převážně z psychologické perspektivy. Předkládá ucelený náhled na současný stav poznání mechanismů a funkcí časové percepce z hlediska psychologických témat s důrazem na výzkum intervalového časování a proměnných, které s ním souvisí. Aktuální poznatky z oblasti vývoje časové percepce jsou v práci srovnávány s pojetím časové percepce v kontextu teorie kognitivního vývoje od Jeana Piageta. KLÍČOVÁ SLOVA Čas, časová percepce, intervalové časování, ontogeneze člověka
|
|
|
Metodologické aspekty úlohy aktivního vyhýbání se místu
Bahník, Štěpán ; Stuchlík, Aleš (vedoucí práce) ; Němec, Pavel (oponent)
Úloha aktivního vyhýbání se místu představuje jednu z metod studia animální kognice. Subjekt je v této úloze umístěn na rotující kruhovou arénu a vyhýbá se neviditelnému sektoru vymezenému v rámci místnosti. Rotace arény způsobuje, že se subjekt musí vyhýbat aktivně, neboť v opačném případě bude zanesen do trestaného sektoru, kde obdrží mírný elektrický šok. Experiment popsaný v této práci zjišťoval vliv proměnlivé rychlosti rotace arény na schopnost potkanů vyhýbat se trestanému sektoru. Potkani ve skupině s proměnlivou rychlostí rotace arény se učili vyhýbání se trestanému sektoru stejně rychle a na konci experimentu dosáhli stejné schopnosti vyhýbání se jako potkani ve skupině se stabilní rychlostí rotace arény. Rozdíl mezi skupinami byl zjištěn pouze v preferované pozici v rámci místnosti. Ve fázi za tmy, kdy potkani nemohli využívat orientační body v místnosti, nebyl pozorován žádný rozdíl mezi oběma skupinami. Pouze jeden z potkanů byl schopný se naučit vyhýbat se trestanému sektoru v této fázi. Výsledky experimentu naznačují, že v úloze aktivního vyhýbání se místu nejsou idiotetická orientace a intervalové časování klíčové pro naučení vyhýbání se trestanému sektoru. Idiotetická orientace je nicméně postačující k vyhýbání se trestanému sektoru za tmy. Práce dále popisuje nově vytvořený program...
|
|
|
Percepce času a prostoru u laboratorních potkanů
Malenínská, Kristýna ; Stuchlík, Aleš (vedoucí práce) ; Horáček, Jiří (oponent)
Prostorová a časová složka kognice tvoří dvě neoddělitelné entity, neboť při pohybu v prostoru se také zároveň vždy pohybujeme v čase. Avšak prostorová orientace je narozdíl od intervalového časování mnohem lépe prozkoumána. Percepce času je pro přežití jedince rovněž nesmírně důležitá a velmi pravděpodobně s percepcí prostoru různými způsoby interaguje. I přesto se na toto téma zaměřuje jen velmi málo prací a proto bylo naším cílem vyvinout a otestovat úlohu, která by vyžadovala použití obou těchto složek a interakce mezi nimi. Tato nová verze úlohy AAPA byla testována na aparatuře jménem Kolotočové bludiště, na které se obvykle testuje pouze prostorová orientace potkanů. Oproti normální variantě zde byli potkani postupně učeni na řešení úlohy za tmy, kdy předpokládáme, že musí více používat časovou strategii, spíše než samotnou prostorovou orientaci jako je tomu za světla. V další fázi následovala farmakologická studie s látkami, u kterých se předpokládalo narušení systémů pro intervalové časování. Prokázalo se použití odlišných strategií za světla a za tmy, přičemž výkon za světla závisí převážně na prostorové orientaci, narozdíl od úseků za tmy, kdy je zvíře více závislé na časové komponentě. Aplikace látek v hlavním pokusu neměla vliv na schopnost potkanů v obou částech, což mohl způsobit...
|
|
|
Metodologické aspekty úlohy aktivního vyhýbání se místu
Bahník, Štěpán ; Stuchlík, Aleš (vedoucí práce) ; Němec, Pavel (oponent)
Úloha aktivního vyhýbání se místu představuje jednu z metod studia animální kognice. Subjekt je v této úloze umístěn na rotující kruhovou arénu a vyhýbá se neviditelnému sektoru vymezenému v rámci místnosti. Rotace arény způsobuje, že se subjekt musí vyhýbat aktivně, neboť v opačném případě bude zanesen do trestaného sektoru, kde obdrží mírný elektrický šok. Experiment popsaný v této práci zjišťoval vliv proměnlivé rychlosti rotace arény na schopnost potkanů vyhýbat se trestanému sektoru. Potkani ve skupině s proměnlivou rychlostí rotace arény se učili vyhýbání se trestanému sektoru stejně rychle a na konci experimentu dosáhli stejné schopnosti vyhýbání se jako potkani ve skupině se stabilní rychlostí rotace arény. Rozdíl mezi skupinami byl zjištěn pouze v preferované pozici v rámci místnosti. Ve fázi za tmy, kdy potkani nemohli využívat orientační body v místnosti, nebyl pozorován žádný rozdíl mezi oběma skupinami. Pouze jeden z potkanů byl schopný se naučit vyhýbat se trestanému sektoru v této fázi. Výsledky experimentu naznačují, že v úloze aktivního vyhýbání se místu nejsou idiotetická orientace a intervalové časování klíčové pro naučení vyhýbání se trestanému sektoru. Idiotetická orientace je nicméně postačující k vyhýbání se trestanému sektoru za tmy. Práce dále popisuje nově vytvořený program...
|
host ::
RSS.