|
|
A Comparative Analysis of the New African-American Narratives and Critical Voices of Toni Morrison, Angela Davis, Al Sharpton, and Patrisse Cullors.
Leššová, Júlia ; Roraback, Erik Sherman (vedoucí práce) ; Veselá, Pavla (oponent)
Boj proti rasismu je starý jako Spojené státy samy. Přestože hnutí za občanská práva dosáhlo velké změny společenského a politického systému, mnoho problémů zůstalo nevyřešeno. Z tohoto důvodu je hlavním argumentem této práce, že hnutí neskončilo v 60. letech, ale ve skutečnosti trvá dodnes. Použitá metoda je srovnávání současného "nového" hnutí, které existuje od 70. let 20. století, s tím původním. V tomto smyslu se práce zaměřuje také na tři významné aktivisty původního hnutí: Martina Luthera Kinga Jr., Jamese Baldwina a Malcolma X, díky čemu dále analyzuji postoje v původním hnutí a porovnávám je s těmi v hnutí současném. V centru pozornosti této práce však stojí čtyři osobnosti, které významně přispěly k "novému" hnutí za občanská práva v éře od 70. let 20. století a které lze řadit mezi jeho nejvýznamnější představitele. Za prvé se práce zaměří na Toni Morrison a Angelu Davis, dvě velké spisovatelky, které užívají psaní jako nástroj pro svůj aktivismus. Na konci 20. století prošla obecná čtenářská obec rychlou změnou. Obě autorky této příležitosti okamžitě využily, když se ve svém psaní věnovaly zobrazení drsné reality otroctví, rasismu a jeho dopadu na afroamerické komunity. I když se obě volí převážně ženské perspektivy, jejich přístupy se značně liší. Zatímco Davisová rozvíjí své argumenty...
|
|
|
Between Mainstream and Avant-Garde Filmmaking: The French New Wave and the Illusion of Realism
Ilić, Dunja ; Roraback, Erik Sherman (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
Tato práce přezkoumává Francouzskou novou vlnu jakožto filmový směr, který se odpoutal od klasické filmové tvorby a měl celosvětový vliv, ale který byl později ve zpolitizované atmosféře před a po roce 1968 zavržen jak ideologicky naivní. Za cíl si klade ukázat, jak tytéž prvky, jejichž prostřednictvím Nová vlna vnesla do filmové tvorby přelomové změny, tedy ty, jež ji činí avantgardní, jsou též tím, co jí tento atribut odepírá: její zaměření na realismus, tématika ve středu průzkumů podstaty filmu. První kapitola analyzuje stylistickou a ideologickou opozici Nové vlny vůči Francouzské kvalitě ve spojitosti s teorií Andrého Bazina, ideologa Nové vlny. Na příkladu Chabrolových Bratranců je v ní ukázán vliv dlouhých záběrů a hloubky zaostření Orsona Wellese, které nutí diváka, aby sám posoudil, tak jako ve skutečném životě, vztahy mezi postavami, čímž odporují diktujícím prostředkům editace používaným klasickým Hollywoodem a Francouzkou kvalitou. Druhá kapitola analyzuje nejslavnější filmy Nové vlny, Truffautův Nikdo mne nemá rád a Godardův U konce s dechem, s důrazem na posun od Chabrolova formálního realismu k psychologickému realismu založeném na nejasnosti, Bazinově klíčovém pojmu. U konce s dechem je chápán jako avantgarda Nové vlny a jako realistický film, jenž přesahuje realismus. Třetí...
|
|
|
(In)Sincere Authorship - Three Novels of Jeffrey Eugenides
Rydlová, Daniela ; Vichnar, David (vedoucí práce) ; Roraback, Erik Sherman (oponent)
Pokud bychom chtěli charakterizovat "Novou upřímnost", jde především o "hnutí", které se vyznačuje tím, že reaguje na postmoderní ironii. Neznamená to však, že se chce postmoderní ironie vzdát. Spíše ji chce demaskovat, zkritizovat, využít a přesáhnout ji. Jeffrey Eugenides je autor, který má s "Novou upřímností" mnoho společného, především to, jak nakládá s odkazem postmodernismu. Jeho romány balancují na pomezí postmoderních technik a zároveň je kritizují. Eugenides též píše o literární americké tradici a o problémech, které pronásledují současnou americkou společnost (genderová identita, duševní zdraví, americký sen, migrace apod.). Manifest "Nové upřímnosti" Davida Fostera Wallace, text "E Unibus Pluram", je na jednu stranu esejí o literární fikci, na druhou stranu je to ale také text o americké (nejen) televizní kultuře. Knihy Jeffreyho Eugenidese se však z velké části vyhýbají jakémukoliv komentáři k populární kultuře, a sociálněpolitický komentář je v nich často nedostatečný. Například odkaz reaganismu v letech, kdy americký prezidentský úřad zastávali prezidenti Bush a Clinton, je v knihách zachycen jen v lehkých náznacích, stejně tak jako další problémy, které charakterizovaly osmdesátá a devadesátá léta 20. století: šíření HIV a AIDS, všudypřítomná televizní kultura a její pozdější...
|
|
|
Reflections of the deleuzian "time-image" in the films of Andrei Tarkovsky and of Alain Resnais
Konoreva, Evguenia ; Roraback, Erik Sherman (vedoucí práce) ; Armand, Louis (oponent)
Cílem této práce bylo rozebrat filmy vybraných režisérů (Andrej Tarkovský, Alain Resnais) na základě filozofických úvah francouzského filozofa - Gillese Deleuze. Ve své knize "Film: Obraz-pohyb a Obraz-čas" zmíněný filozof vypracoval komplikovaný systém klasifikace kinematografických dílů a obrazů. Deleuze udává, že vývoj kinematografie prošel dramatickou změnou v poválečné době, kdy došlo ke zhroucení klasického schématu obrazu-pohybu. V důsledku totálního kolapsu konvenčních narativních metod a kolapsu předválečné individuality, poválečná kinematografická scéna, zejména v Evropě, zaznamenala vznik "obrazu-času". Táto práce se zaměřuje na analýzu uměleckých dílů v rámci "obrazu-času" a zkoumá způsoby, které umožnily vybraným režisérům realizovat netradiční a často kontroverzní pochopení světa. V části "Introduction" je uvedeno krátké shrnutí dějin filmové teorie a také stručný přehled knihy "Film: Obraz-pohyb a Obraz-čas". Vysvětluji, proč táto kniha nabízí širší a zajímavější přistup ke zkoumání filmového díla. V první kapitole rozebírám postavení filmu ve filozofii G. Deleuza, zapojení filmu do filozofického a estetického systému, ve kterým film je zbaven representativní funkce a vystupuje jako událost - "event". Nabízím přehled základních vlastností "obrazu-času". Druhá kapitola je věnována ruskému...
|
|
|
Literary semiotics in the early works of Harry Mathews
Stankovianska, Veronika ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Roraback, Erik Sherman (oponent)
P·redkl¶adan¶a pr¶ace se zab¶yv¶a ran¶ymi pracemi americk¶eho spiso- vatele Harryho Mathewse, speci¶aln·e liter¶arn¶ s¶emiotikou Mathewsova rom¶anu The Sinking of the Odradek Stadium. Pr¶ace t¶e·z pojedn¶av¶a o vztahu Math- ewse k avantgardn¶mu seskupen¶ Oulipo (Ouvroir de litt¶erature potentielle) a jejich spole·cn¶eho projektu form¶aln¶ho experimentov¶an¶. K \potenci¶aln¶ li- teratu·re," zpracov¶avan¶e jako funkce znakov¶ych syst¶emu, se p·ristupuje po- moc¶ komparativn¶ anal¶yzy struktur a vztahu vyskytuj¶c¶ch se ve zd¶anliv·e nepropojen¶ych matematick¶ych disciplin¶ach.
|
|
|
The Emersonian Pynchon
Naser, Safwan ; Robbins, David Lee (vedoucí práce) ; Roraback, Erik Sherman (oponent)
Ralph Waldo Emerson ajeho postmodernf kolega Thomas Pynchon ... zdanlive neslucitelne spojenf. Tato dimplomova prace si klade za cH prozkoumat neobvykle spojeni mezi temito autory a poukazat na znacny vliv, ktery Ralph Waldo Emerson bezpochyby mel nejen na autory, ktere od nej nedelila takova casova propast, ale i autora naprosto soucasneho, ktery by se podle vetsiny definic toho, co je v literature povazovano za postmodemi mel zcela oprostit od vlivu autora devatemicteho stoleti. Tento spletitY vztah bude prokazan hlavne na nejnovejsim dile Thomase Pynchona, Mason and Dixon, ktere odrazi mnoho aspektU toho, co bylo pro Emersona naprosto kllcove. Za zakladni tema prostupujfci celym dilem Mason and Dixon lze povazovat stanovovani hranic, a to jak v doslovnem, tak velmi abtsraktnim smyslu. Sam Emerson se zab)'val timto tematem velmi podobrobne a je patme, ze Pynchon ma s Emersonem z tohoto hlediska mnoho spolecneho, a to do takove miry, ze samotna hranice mezi postmodernim a romantick)'m cell znacnemu tlaku prehodnoceni, coz je stezejni myslenka, kterou oba auton sdileji.
|
|
|
Faith and the Search for Identity in the Works of J. D. Salinger
Pospíšilová, Tereza ; Veselá, Pavla (vedoucí práce) ; Roraback, Erik Sherman (oponent)
Cílem této práce je rozbor čtyř postav v dílech amerického židovského autora J.D. Salingera, jmenovitě v románu Kdo chytá v žitě, a dále v povídkách "Franny", "Zooey", "Vzhůru tesaři, do výše střechu zvedněte!", "Den jako stvořený pro banánové rybičky" a "Teddy." Postavy, kterými se tato práce zabývá, jsou Holden Caulfield, Franny Glass, Seymour Glass a Teddy McArdle. Všechny tyto postavy se ocitly v kritickém bodě svého života, kdy musí čelit otázkám týkajícím se smyslu jejich existence. Jejich společným rysem je hledání opravdovosti, boj proti falešnosti a umělosti a nespokojenost se společenskými hodnotami nastavenými ve Spojených státech v poválečném období. Práce rozebírá příčiny krize těchto postav, jejich snahu o hledání vlastní identity a současně určuje roli náboženství, víry a filozofie v tomto procesu. Sociálně kulturní kontext Salingerovy tvorby otevírá témata týkající se smyslu života a osobní identity. Odráží se zde nejen dopad druhé světové války, ale také tlak způsobený studenou válkou. Salingerovy postavy, kterými se tato práce zabývá jsou intelektuálové, hledající odpovědi na otázky existence v období změn. Odmítají být součástí umělé společnosti, a proto volí cestu odcizení. Dále tato práce zkoumá vybrané Salingerovy postavy ve vztahu k existencialismu. Existencialismus byl jako...
|
|
| |
|
|
Against adaptation: toward transdisciplinarity and minor cinema
Petříková, Linda ; Roraback, Erik Sherman (vedoucí práce) ; Nováková, Soňa (oponent) ; Burt, Richard (oponent)
Proti adaptaci: za transdisciplinaritu a menšinový film Linda Petříková Abstrakt dizertační práce Studium filmové adaptace se v posledních desetiletích pokoušelo vymanit z krize a oprostit se diskursu zaměřeného na věrnost adaptovanému textu. Cílem této práce je navrhnout nový, v anglo-americkém kontextu často zanedbávaný úhel pohledu na problematiku adaptace, který se nabízí v díle francouzských myslitelů Gillese Deleuze a jeho dvoudílné publikaci o filmu a Jacquese Rancièra, který na Deleuzovy filmové koncepty navazuje a přehodnocuje je. Aniž by se přímo vyjadřovali k problematice adaptace, způsob, jakým oba filosofové nahlížejí film, je neoddělitelný od jejich myšlení o literatuře a ostatních uměleckých forem a médií a poukazuje tak na možný transdisciplinární přístup k adaptaci, který se tato práce pokouší přiblížit. Přestože výběr adaptací Shakespearových dramat se může jevit jako kontraproduktivní vzhledem k tomu, že adaptace jako disciplína se snaží přetrhat své vazby k literárním oborům, cílem těchto případových studií je odhalit "mezery" mezi filmem a literaturou, které se podílejí na vytváření smyslu stejně tak jako vazby a souvislosti. Král Lear Jean-Luca Godarda, Půlnoční zvony Orsona Wellese a Ran Akiry Kurosawy jsou příklady filmového umění, které by Deleuze a Guattari označili za menšinové,...
|
|
| |
host ::
RSS.