|
|
Poslední lucemburská princezna. Životní osudy Elišky Zhořelecké v letech 1390 - 1425.
Bolerazká, Zuzana ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Drška, Václav (oponent)
Název práce: Poslední lucemburská princezna. Životní osudy Elišky Zhořelecké v letech 1390 - 1425. Abstrakt: Diplomová práce se zabývá životem poslední lucemburské princezny Elišky Zhořelecké. Na základě analýzy narativního a diplomatického materiálu, který vznikl přibližně mezi lety 1390 - 1425, popisuje období jejího života od narození, až do doby kdy se definitivně stala vdovou. Eliška Zhořelecká (1390 - 1451) byla vnučkou římského císaře Karla IV. a švédského krále Albrechta I. Na dlouhou dobu byla jediným potomkem lucemburské dynastie a byla proto již od svého dětství ženou politicky významnou. Po několika nezdařilých zásnubách se vdala za brabantského vévodu Antonína. Tento sňatek Elišku přivedl do západní Evropy, kde následně strávila zbytek svého života. Do rukou manželů se právě díky manželství, dostalo Lucembursko. Antonín několik let po svatbě zemřel v jedné z nejslavnějších bitev stoleté války - u Azincourtu. Brzy na to se Eliška znovu provdala za lutyšského biskupského elekta Jana Bavorského, který byl v této době známý především svou snahou ovládnout oblast Hollandu a Zeelandu. Jan ovšem taktéž několik let po svatbě zemřel a Eliška po zbytek života žila jako bezdětná vdova. Eliščin pobyt v ekonomicky a kulturně vyspělé oblasti, v politicky nestálé době a její politická aktivita, spojená...
|
|
| |
|
|
Obraz České koruny v díle Ernesta Denise a Victor-Luciena Tapiého
Štverka, Adam ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Beneš, Zdeněk (oponent)
(česky) Ernest Denis (1849-1921) i V.-L. Tapié (1900-1974) patřili k předním francouzským historikům českých dějin. Ač velká část jejich díla zachycuje stejné historické období, jeho popis se mnohdy rozchází se skutečnostmi popsanými v díle historika druhého. Práce si klade za cíl rozdíly v jejich díle popsat - zmapovat motivace, které je k psaní o České koruně vedly a zachytit roli, kterou České koruně vzhledem k uspořádání mocností střední Evropy přikládají. Za tímto účelem je ke každému z historiků přistupováno nejen skrz jeho dílo, ale i pobyty v českých zemích. Stejný důraz se klade i na jejich dobový vliv na českém území, čtenost jejich děl, míru a případnou úlohu překladů. Životopisné údaje jsou následně propojeny s dějepisnou tvorbou autorů ve snaze zachytit vykreslení Koruny české a poukázat na odlišnosti, které toto vykreslení provází.
|
|
|
Román Robert Ďábel jako historický pramen
Jauernig, Jakub ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Jaluška, Matouš (oponent)
Bakalářská práce Středověký román Robert Ďábel jako historický pramen představuje českému prostředí stejnojmenné dílo z přelomu 12. a 13. století, jako jedinečný typ pramene. Jedná se o dílo neznámého autora, který používá motivy rytířského románu, jeho sdělení je duchovnější, než je obvyklé u chanson de geste.
|
|
|
Comparison of the Use of Historical Motives in the Monarchical Legitimacy in kingdoms of France and Bohemia in the Late Middle Ages
Žůrek, Václav ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Bláhová, Marie (oponent) ; Moeglin, Jean- Marie (oponent)
Václav Žůrek Využívání historických motivů v panovnické legitimaci: srovnání Francouzského a Českého království v pozdním středověku Abstrakt Pojetí vlastní minulosti je zásadním prvkem, jenž napomáhá vytvářet identitu jedince i skupiny. Významu minulosti pro udržování vnitřní soudržnosti sociální skupiny jakéhokoliv rozsahu (rodu, kmene, obce, regionu, země, státu) si byli vědomi i středověcí autoři, kteří skrze vyprávění o minulosti napomáhali vytváření identity. Právě využití vyprávění a výkladu minulosti v duchu legitimizačních snah panovnického rodu je ústředním tématem předkládané disertační práce. Hlavní důraz je přitom kladen na reinterpretaci a instrumentalizaci minulosti ve službách prvních králů z rodu Valois na francouzském trůně a Lucemburků v Čechách, přičemž hlavním materiálem pro analýzu jsou díla latinské i vernakulární historiografické produkce.
|
|
|
V zajetí. Díla Hanse Schiltbergera, Jiřího Uherského a Konstantina Mihailoviće jako svědectví o hledání identity a kulturní integraci v muslimském světě
Srncová, Karolina ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Drška, Václav (oponent)
V zajetí. Díla Johannese Schiltbergera, Jiřího Uherského a Konstantina Mihailoviće jako svědectví o hledání identity a kulturní integraci v muslimském světě - Abstrakt v českém jazyce Bc. Karolina Srncová Diplomová práce se zabývá problematikou pozdně středověké reflexe muslimské společnosti v takzvaných récits de captivité, spisech a memoárech z pera bývalých křesťanských zajatců. Prostřednictvím srovnání svědectví tří Evropanů, kteří strávili dlouhé roky v tureckém a tatarském zajetí, se zamýšlí nad tím, jak probíhala jejich inkorporace do muslimského světa, jak se tento svět jevil jejich očima a jaký obraz si o něm přinesli po návratu do křesťanské Evropy. Vedle literární reflexe "odlišného" se práce rovněž obrací k samotným autorům - k tomu, jakým způsobem vnímali a konstruovali svou kulturní identitu v cizím prostředí, jaké v něm nalézali dlouhodobé modely fungování a jakými narativy se snažili svou "pohanskou" minulost po návratu do vlasti prezentovat. Práce se tak nejen snaží přispět dílčími poznatky k našemu obrazu křesťansko-osmanského střetávání v 15. století, ale také dovést k hlubšímu zamyšlení o kulturní adaptabilitě pozdně středověkého člověka a roli zajatců, lidí mezi dvěma světy, kteří se s úskalími takové adaptace v praxi museli vyrovnat.
|
|
|
Místo lesa v literárních pramenech 14.-15. století v česko-francouzsko-anglické perspektivě
Turek, Matouš ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Woitsch, Jiří (oponent)
Diplomová práce představuje a analyzuje způsoby, kterými byl v pozdněstředověkých literárních pramenech zpracováván motiv lesa jako prvek tematické a kompoziční výstavby textu. Teoretickým východiskem práce je koncept diachronní recepce a adaptací textu, při nichž dochází k přenosu a zároveň proměně užití topoi, kterou práce dává do souvislosti s vývojem literárního chronotopu signalizujícím změnu horizontu očekávání publika. Pramenná základna pro analýzu spočívá z větší části v českých pramenech dlouhého 14. století - dvorských a rytířských románech, staročeské veršované legendě o svatém Prokopu a Dalimilově kronice -, menší část práce je věnována představení jednotlivých tendencí ve vývoji užití topos lesa v anglické a francouzské literární alegorii 14. a 15. století. V podrobném srovnání konkrétních staročeských textových pasáží s jejich předlohami v jiných jazycích (středohornoněmčina, latina) práce na příkladu topos lesa ukazuje, že topoi nejsou ustálenými, neměnnými klišé, ale naopak procházejí intenzivními proměnami funkčními, obsahovými a tematickými.
|
|
|
Intimita a samota v díle Chrétiena de Troyes a v dvorském románu českém
Šorm, Martin ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Jaluška, Matouš (oponent)
(česky) Intimita a samota v díle Chrétiena de Troyes a v dvorském románu českém Diplomová práce se zabývá literárními obrazy niternosti, myšlenkové a citové hloubky, samoty a potřeby soukromí, jak jsou zachyceny v románech Chrétiena de Troyes a v dílech jeho pokračovatelů, zvláště v románech napojených na tradici tristanovskou. Interpretuje je jako projev úsilí středověkých literátů působit na publikum, kultivovat je a v rouchu fikčního příběhu zobrazovat palčivé otázky a předkládat zajímavá témata k diskuzi. Výrazná jsou líčení nerovnováhy mezi samotou a společenskými povinnostmi, pozitivní či negativní hodnocení lidské samoty vždy v závislosti na ideovém záměru pisatele, či využívání symbolických objektů z intimní sféry jako zjevných prostředků politické reprezentace. Martin Šorm
|
|
|
Les pozdního středověku ve světle literárních pramenů
Smlsal, Jiří ; Zilynská, Blanka (vedoucí práce) ; Nejedlý, Martin (oponent)
Bakalářská práce se zabývá obrazem lesa v středověkých literárních pramenech. Popisuje zobrazování lesa v různých typech pramenů: v exemplech, rytířských románech, cestopisech a kronikách. Zaměřuje se na motivy lesa využívané ve středověké literatuře: les jako poušť, hranice a místo skrytí, lesa jako locus amoenus i jako pozemkový majetek. Les je konstruován na základě dichotomie natura versus cultura jako oblast přírody, protiklad civilizované oblasti. Negativní obraz lesa je pojednáván z hlediska jeho funkce v literárním textu. Do lesního prostředí je v rámci literárního textu zasazeno společensky nepřijatelné chování, protiklad lesa a města slouží k zdůraznění kulturně sankciovaných norem. Klíčová slova: les, středověk, literatura, imaginace
|
|
|
Čeští Lucemburkové ve francouzské soudobé historiografii
Jedináková, Petra ; Bláhová, Marie (vedoucí práce) ; Nejedlý, Martin (oponent)
Petra Jedináková, ČEŠTÍ LUCEMBURKOVÉ VE FRANCOUZSKÉ SOUDOBÉ HISTORIOGRAFII, Praha, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze 2013. Cílem předkládané práce je sledovat na základě zpráv francouzských středověkých pramenů vztahy českých Lucemburků k francouzské panovnické dynastii a ohlasy jejich politiky v západní Evropě. Dále se práce zaměřuje na rozdílné vnímání Lucemburků v českém a francouzském prostředí, důvody vedoucí k těmto specifikům v nahlížení na panovnický rod Lucemburků. Lucemburkové jakožto původně hrabský rod lucemburských Francouzů měli k Francii a jejímu panovnickému rodu vždy silné vazby, pojily je nejen vzájemná úcta, respekt, přátelství a podobné názory, ale i rodinné svazky, které byly posilovány výchovou nástupců rodu přímo u francouzského krále, podpoře v boji i na diplomatické půdě, vzájemnými styky a návštěvami. O tom všem nám zachovaly svá svědectví středověké prameny, zprávy kronik a análů, listiny, korespondence i postřehy literátů z francouzského prostředí, kteří se osobně setkali s českými králi z lucemburského rodu a kteří nám tak o těchto našich panovnících zanechali důležitá svědectví. Jan Lucemburský byl a dodnes je ve Francii vnímán především jako vzor rytířských ctností, statečný bojovník a oddaný druh francouzského krále. V Čechách byl po dlouhá staletí...
|
host ::
RSS.