|
|
Karlštejnská manská soustava
Novotná, Markéta ; Bobková, Lenka (oponent) ; Ledvinka, Václav (vedoucí práce)
Při hledání náplně mé seminární a později i diplomové práce jsme se snažila zaměřit svoji pozornost na zatím nepříliš zpracované oblasti české historie. Vlastním podmětem se mi stal referát k dějinám českého raného novověku o hospodářských aktivitách předbělohorské šlechty. V souvislosti s problematikou využití úvěru jsem se seznámila s pracemi Václava Bůžka věnovaným hospodářskému a společenskému postavení nižší šlechty.1 Pozornost badatelů se dlouho obracela k vyšším složkám stavovské společnosti; z nižší šlechty jsou obvykle zpracováni jen významnější jedinci. Až v posledních letech se zájem historiků zaměřil i tímto směrem a výsledkem jsou například právě Bůžkovy shrnující studie. V přehledném článku Pavly Burdové o deskách dvorských2 jsem objevila souvislou a zatím nezpracovanou řadu karlštejnských manských desek od počátku 17. století, na které jsem zaměřila svoji pozornost. V původní verzi mělo být následující pojednání analytickým průřezem určitého krátkého úseku na základě jediného pramene, například Kvaternu manství karlštejnského z počátku 17. století, a mělo tak navazovat na můj příspěvek přednesený a později i publikovaný na Celostátní studentské vědecké konferenci v Olomouci.3 Časem jsem však začala narážet na obtíže způsobené především tím, že k tomuto tématu, tj. lenní soustavě hradu...
|
|
|
Městská správa v Rokycanech a její představitelé v letech 1573-1699
Hrachová, Hana ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Sulitková, Ludmila (oponent) ; Ledvinka, Václav (oponent)
Rokycany patřily v raném novověku k menším městům řemeslnicko - zemědělského charakteru. Zejména v druhé polovině 16. století dochází k rozkvětu města. Díky loajálnímu postoji k Ferdinandovi I. v roce 1547 město nepostihly sankce tohoto panovníka a bylo odměněno mnoha privilegii. V roce 1584 se Rokycany stávají královským městem. Předkládaná práce se zabývá sledováním činnosti městské samosprávy, funkcí jednotlivých úřadů a jejich personálním obsazením. Nejdůležitějším orgánem ve městě byla městská rada s mocí zákonodárnou, soudní a výkonnou. K jejím povinnostem patřilo také vedení městského hospodářství a správa obecního majetku. Rada se skládala z 12 radních, z nichž první a nejváženější byl nazýván primas. Každý radní spravoval město po dobu jednoho měsíce, v tomto období byl nazýván purkmistrem. Ve sledovaném období se primasem stalo celkem 19 mužů, většina z nich zastávala post až do své smrti. Tři muži působili následně jako císařští rychtáři. V předbělohorském období se dvěma z primasů podařilo přesáhnout svým významem hranice města, a to Janu Novoměstskému Srnovci z Varvažova a Zikmundu Celestýnovi z Freifeldu. Dva primasové pocházeli přímo z tradičních rokycanských rodin, větší část se rekrutovala z učitelů zdejší školy a písařů. Podařilo se jim přiženit se do vůdčích rodin města, a tak se prosadit...
|
|
|
Staroměstská asanace 1893-1908
Kodíčková, Jindřiška ; Hlavačka, Milan (vedoucí práce) ; Ledvinka, Václav (oponent)
Na přelomu století prodělávala Praha velké, ba převratné zrněny. Ze sotva stopadesátitisícového provinčního města rakouské monarchie v polovině 19. st. se na počátku 20. st. stalo město půlrnilionové. Nápor obyvatelstva byl spojen s velkými technickými úkoly, které měly zajistit bezproblémové fungování české metropole. Bylo třeba vyřešit nejen komunikační a hygienický problém Prahy, ale i bytový. Asanace byla jedním z možných řešení, které se nabízelo a které pak MR prováděla právě na přelomu století. Asanace byla zahájena 1893 podepsáním asanačních zákonů a zhruba dokončena kolem roku 1908 celkovým nákladem 40rnilionů korun. Potom pokračovala nižším tempem až do počátku 1. svět. války, která tuto etapu asanace ukončila. Základní problém, který jsem ve své práci sledovala, byl boj dvou skupin, které se v průběhu asanačního období formovaly. Jedna skupina výrazně reprezentovaná V. Mrštíkem a podporovaná některými tehdejšími periodiky, si kladla za cíl záchranu historických stavebních památek, které stály v cestě asanačnímu plánu a v podstatě tak byly odsouzeny k zániku. Druhá skupina, soustředěná především okolo radnice, reprezentovaná např. A. Steinem a MUDr Procházkou, hájila postup asanace z hlediska ekonomického a zdravotního. Ani jedna z obou skupin se nesnažila projednat svůj program se stranou druhou...
|
|
|
Městská správa v Rokycanech a její představitelé v letech 1573-1699
Hrachová, Hana ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Sulitková, Ludmila (oponent) ; Ledvinka, Václav (oponent)
Rokycany patřily v raném novověku k menším městům řemeslnicko - zemědělského charakteru. Zejména v druhé polovině 16. století dochází k rozkvětu města. Díky loajálnímu postoji k Ferdinandovi I. v roce 1547 město nepostihly sankce tohoto panovníka a bylo odměněno mnoha privilegii. V roce 1584 se Rokycany stávají královským městem. Předkládaná práce se zabývá sledováním činnosti městské samosprávy, funkcí jednotlivých úřadů a jejich personálním obsazením. Nejdůležitějším orgánem ve městě byla městská rada s mocí zákonodárnou, soudní a výkonnou. K jejím povinnostem patřilo také vedení městského hospodářství a správa obecního majetku. Rada se skládala z 12 radních, z nichž první a nejváženější byl nazýván primas. Každý radní spravoval město po dobu jednoho měsíce, v tomto období byl nazýván purkmistrem. Ve sledovaném období se primasem stalo celkem 19 mužů, většina z nich zastávala post až do své smrti. Tři muži působili následně jako císařští rychtáři. V předbělohorském období se dvěma z primasů podařilo přesáhnout svým významem hranice města, a to Janu Novoměstskému Srnovci z Varvažova a Zikmundu Celestýnovi z Freifeldu. Dva primasové pocházeli přímo z tradičních rokycanských rodin, větší část se rekrutovala z učitelů zdejší školy a písařů. Podařilo se jim přiženit se do vůdčích rodin města, a tak se prosadit...
|
|
| |
|
|
Česká koruna a král v představách české šlechty na přelomu středověku a novověku (Registrum desíti truhlic Matouše z Chlumčan jako pramen k politickému myšlení české šlechty)
Hanousková, Jana ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Ledvinka, Václav (oponent)
Stavovský systém, který se vyvíjel v průběhu 15. století a upevnil se do své definitivní podoby v jeho závěrečné čtvrtině, postavil i v soustátí České koruny po bok panovníkovi nový politický subjekt vzniklý na zemské úrovni. V Českém království se o svůj podíl na politické moci přihlásily především šlechtické stavy - panstvo a rytířstvo. V souvislosti se vstupem na politickou scénu se formovalo jejich kolektivní stavovské vědomí a jako jeho část i představy o panovníkovi a České koruně. Definitivně se začaly oba šlechtické stavy prosazovat až ke konci století, za vlády krále Vladislava II. Jagellonského. Zájmovou oblastí české šlechty jako stavů se staly orgány správy, vrcholným fórem pak zemský sněm. Velmi záhy projevila také zájem o zemská privilegia, v nichž hledala zakotvení svých práv i způsob, jak vymezit své politické nároky proti panovníkovi.
|
|
|
Výchova a vzdělávání české a moravské šlechty (1500-1620)
Holý, Martin ; Pánek, Jaroslav (vedoucí práce) ; Ledvinka, Václav (oponent) ; Šedivá Koldinská, Marie (oponent)
V úvodu své studie o rožmberských sirotcích na jindřichohradeckém a českokrumlovském zámku z roku 1989 vyslovil Jaroslav Pánek následující tezi: .. 0 výchově a vzdělávánífeudální aristokracie ... víme zatímjen velmi málo." 1 I když v polistopadovém období vývoje české historiografie výzkum řady aspektů dějin zejména vyšší šlechty v předbělohorské době (méně již v následujícím období) poměrně výrazně pokroči1,2 nelze říci, že by se stav bádání o výchově a vzdělávání české a moravské nobility výrazně posunul. 3 I proto bylo toto téma zvoleno v roce 2003 pro disertační projekt, jehož výsledky nyní předkládám. Důležitost tématu je vedle jeho merita dána i jeho úzkou souvislostí s některými jinými, z hlediska dějin českých zemí raného novověku přinejmenším na první pohled závažnějšími tématy. Jedním z nich byla dosavadním bádáním již poměrně dobře osvětlená klíčová role české a moravské šlechty v politickém, náboženském i kulturním životě českého pozdně jagellonského a předbělohorského státu.Odpověděl však moderní výzkum na všechny otázky, jež souvisejí s posouzením takové úlohy nobility? Nezdá se,že by tomu tak bylo. Přinejmenším jeden její aspekt totiž příliš nezohlednil. Domnívám se, že jím je právě problém výchovy a vzdělávání urozených. Vlastním cílem jakékoli výchovy a vzdělávání jedince v době jeho...
|
|
|
Mělník za třicetileté války
Kilián, Jan ; Maur, Eduard (vedoucí práce) ; Ledvinka, Václav (oponent) ; Korbelářová, Irena (oponent)
Třicetiletá válka. Termín, který již sám o sobě vzbuzuje bohaté asociace a přitahuje pozornost. Období pod ním se skrývající prošlo za více než tři a půl století kuchyní bezpočtu historiků. Zkoumáno bylo zpočátku zvláště především z hlediska svých politických a diplomatických dějin, jen pozvolna se přidávaly poznatky z jeho dějin hospodářských, sociálních, demografických, kulturních, i z jeho dějin všedního dne, jak nám je ve svém nesmrtelném vylíčení Simpliciových příhod zanechal Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen a na rytinách neméně barvitě znázornil Jacques Callot. Již k těmto současníkům války se přidávali první dějepisci, snažící se zanechat budoucím pokolením co nejvěrohodnější vypsání konfliktu, který tehdy hýbal celou Evropou a ve středověku, ani dlouho poté, neměl analogii. Monumentální Theatrum Europaeum, vyprávějící den po dní příběh dlouhé války s fascinujícími detaily o padlých a zajatých, zaujalo přední místo jak v historiografii, tak v knihovědě. Dosud nikdy jako během oněch třiceti let nezaplnilo stránky dějepisu tolik vynikajících generálů a monarchů v tak krátkém časovém úseku. Životní osudy nejzářivější hvězdy Albrechta z Valdštejna si vyhradily tisíce popsaných stránek, vstoupily do beletrie i na divadelní scénu. Valdštejnovi nadřízení, partneři, protivníci i spolubojovníci...
|
|
|
Šlikové. Majetková struktura panství a společenské postavení rodu do roku 1487
Novotný, Michal ; Bobková, Lenka (oponent) ; Ledvinka, Václav (vedoucí práce)
Ve své diplomové práci se zabývám dějinami rodu Šliků, hrabat z Pasounu a Holíče, od jeho prvního vystoupení v dějinách od konce 14. století do roku 1489. Hlavním těžištěm zde bude významný společenský vzestup tohoto původně patricijského chebského rodu a s tím spojené konstituování pozemkové držby rodu na historických územích patřících tehdy Českému království: Chebska, Loketska a českých lén na území Míšeňského markrabství. Vzhledem k tomu, že tomuto tématu nebyla v české, ale ani německé, literatuře doposud věnována dostatečná pozornost, bude nutné v rámci úvodu upozornit na metodologická úskalí, která se během práce objevila. Nástup Šliků do dějin je součástí rozsáhlých proměn ve společenské a hospodářské struktuře českých zemí za období husitství. Rozsáhlé majetkové a sociální přesuny jsou běžným pozadím takových politických událostí. Nová šlechta se objevila jako konkurent tradičním panským rodům doby předhusitské a rekrutovala se nejen z řad šlechty nižší (vladyků - rytířů či panošů), I ale i z příslušníků městských patriciátů, a to na úkor církevního a královského majetku. Přes běžnost takových změn přece Šlikové netvoří zcela obvyklý příklad těchto procesů. Příběh Kašpara Šlika, původce slávy rodu, je svým způsobem ojedinělý. Jedná se totiž o případ tak hvězdné kariéry, že vzbuzoval údiv již u...
|
|
|
Chlumčanští z Přestavlk do poloviny 17. století (mikrosonda do dějin jednoho rytířského rodu)
Bezděková, Veronika ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Ledvinka, Václav (oponent)
Obecně se předpokládá, že v době pohusitské, předbělohorské a ještě ve větší míře v době pobělohorské docházelo ke koncentraci šlechtického majetku a zanikání drobných statků. Majitelům těchto statečků patřila ale ještě na počátku 17. století většina pozemkového vlastnictví v Čechách, takže koncentrace zřejmě neprobíhala všude stejně rychle a navíc další statečky znovu vznikaly dělením majetku. Toto obecné konstatování nám ovšem příliš nepřibližuje dlouhodobou majetkovou situaci vlastníků těchto statků: docházelo k chudnutí či bohatnutí jednotlivých rodin drobné nižší šlechty? Jak velké byly šance jednotlivců z nejchudší rytířské šlechty na vzestup a zbohatnutí? Jednalo se v těchto případech o řídké výjimky a naprostou většinu členů drobné šlechty čekala neodvratná chudoba nebo se naopak životní úroveň většiny drobných rytířů neustále zvyšovala, byť i ne tak dramaticky jako u příslušníků vyšší šlechty? Na první pohled se zdá, že pravděpodobnější bude první možnost: při větším množství synů v jedné rodině po rozpadu rodového nedílu buď došlo k rozdělení otcovského statku na menší díly a k zákonitému ztenčování se majetku všech příslušníků rodu či k odevzdání celého statku nejstaršímu synovi a k výraznému zchudnutí mladších synů. V obou případech se zdá logičtější postupné chudnutí jednotlivých rodin i celých...
|
host ::
RSS.