|
| |
|
|
Sezónní vývoj a vertikální distribuce korýšů v hluboké stratifikované nádrži Josefův Důl v Jizerských horách
Adámek, Radek ; Hořická, Zuzana (vedoucí práce) ; Vrba, Jaroslav (oponent)
Vodárenská nádrž Josefův Důl v Jizerských horách prochází složitým obdobím zotavování z antropogenní acidifikace, jehož důsledkem jsou mj. i nepředvídatelná sezónní maxima některých organismů. V posledních letech se jedná o masové namnožení pikosinic rodu Merismopedia (M. tenuissima), které tvoří v některých obdobích převládající složku fytoplanktonu a značně komplikují proces úpravy vody na vodu pitnou. Zooplankton se vyvíjí v souvislosti s ústupem acidifikace a vysazením lososovitých ryb na konci 90. let 20. století. Korýši jsou zastoupeni pouze několika druhy v obvykle malých počtech, převládaly perloočky Ceriodaphnia quadrangula a Holopedium gibberum. O rozmístění jednotlivých druhů filtrátorů ve vodním sloupci této hluboké nádrže nebylo nic známo. Cílem práce bylo popsat sezónní dynamiku a vertikální distribuci korýšů v nádrži Josefův Důl zejména v souvislosti s biotickými faktory prostředí (množství a kvalita potravy, kompetice, predace) a zjistit, zda v letním období dochází k jejich diurnálním vertikálním migracím.
|
|
|
Historický vývoj zooplanktonu Starolesnianskeho plesa (Vysoké Tatry, Slovensko) v kontextu globálních změn
Blechová, Magdalena ; Hořická, Zuzana (vedoucí práce) ; Sacherová, Veronika (oponent)
Cíli této práce bylo zdokumentovat historické složení fauny perlooček (Crustacea: Cladocera) Starolesnianského plesa (Vysoké Tatry, Slovensko) a zhodnotit jeho možné ovlivnění environmentálními změnami (středověké klimatické optimum, malá doba ledová, antropogenní acidifikace, zotavení z acidifikace) a dále detailně analyzovat vývoj zooplanktonu (Cladocera, Copepoda a Rotifera) v období vrcholné acidifikace a zotavení z acidifikace (1978 - 2015). Posledním cílem bylo na základě výsledků obou zmíněných přístupů posoudit vhodnost využívání dat z historických sběrů zooplanktonu z tatranských jezer mezi lety 1909 - 1913 (Minkiewicz, 1914) jako referenčního stavu pro hodnocení průběru biologického zotavování z acidifikace. Prostředkem k dosažení těchto cílů byly paleolimnologické analýzy sedimentu (zejména analýza subfosilních zbytků perlooček), analýza recentního zooplanktonu a analýzy chemismu jezerní vody. Na základě zmíněných přístupů bylo zjištěno, že v jezeře došlo k významnému posunu v relativním zastoupení jednotlivých druhů perlooček, který odlišuje období posledních zhruba 150 let (závěr tzv. malé doby ledové a zejména období antropogenní acidifikace) od starší historie jezera. Na druhou stranu však Starolesnianske pleso mělo v posledních asi 2 000 letech velmi stabilní druhové složení...
|
|
|
Paleoekologický výzkum horských jezer v oblasti Karpat: revize současného stavu
Blechová, Magdalena ; Vondrák, Daniel (vedoucí práce) ; Hořická, Zuzana (oponent)
Bakalářská práce je literární rešerší věnovanou paleoekologickému výzkumu horských jezer v oblasti Karpat. Cílem práce bylo popsat tyto archivy jezerních sedimentů a kriticky zhodnotit možnosti budoucího výzkumu. Z této revize současného stavu výzkumu vyplynulo, že oblast Karpat je značně neprozkoumaná a je zde tedy velký prostor pro budoucí výzkumnou činnost. Součástí práce je vypracovaný seznam jezer, jako potenciálních objektů analýz, s jejich parametry, zahrnující též konkrétní analýzy, které zde již proběhly. Klíčová slova: Karpaty, paleoekologie, paleolimnologický záznam, multi-proxy přístup, horská jezera.
|
|
|
Potravní strategie bezobratlých predátorů horských jezer
Hrdličková, Jana ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Hořická, Zuzana (oponent)
V horských jezerech postižených v minulosti nebo současnosti acidifikací se staly vrcholovými predátory určité druhy bezobratlých, které ovlivňují strukturu celého společenstva. Tato práce se věnuje potravním strategiím třech z nich, Cyclops abyssorum a Heterocope saliens (Crustacea: Copepoda) a Glaenocorisa propinqua (Insecta: Heteroptera), a to na modelových lokalitách Černé jezero, Plešné jezero a Prášilské jezero. Hlavním cílem bylo zjistit složení živočišné potravy těchto predátorů a jejich potravní preference. Kvalitu a kvantitu zkonzumované potravy jsem zjišťovala mikroskopicky z obsahu trávicí trubice dosud nepublikovanou metodou. Pro zhotovení preparátu jsem použila hydroxid draselný nebo kyselinu mléčnou k rozpuštění měkké organické hmoty, takže chitinózní části byly dobře patrné. Živočišná potrava byla následně porovnána s potravní nabídkou pomocí Jacobsova indexu selektivity. K doplnění tohoto výzkumu byl proveden potravní pokus s G. propinqua. Potrava všech bezobratlých predátorů do značné míry závisela na potravní nabídce, eventuálně na roční době. G. propinqua nejvíce preferovala jako potravu zástupce čeledi Daphniidae a druh Polyphemus pediculus (Cladocera), pokud byli součástí potravní nabídky (Prášilské jezero). V Plešném jezeře, kde tato potrava není v dostatečné míře přítomná,...
|
|
|
Historický výskyt kůrovcovitých brouků v lesích Šumavy a možnosti jeho studia v sedimentu šumavských jezer
Vytisková, Markéta ; Hořická, Zuzana (vedoucí práce) ; Hruška, Jakub (oponent)
Bakalářská práce se zabývá aktuální problematikou kůrovcových kalamit v lesích NP Šumava, zejména gradacemi lýkožrouta smrkového (Ips typographus), a možnostmi využití paleolimnologických metod pro studium historického výskytu kůrovcovitých brouků v této horské oblasti. Význam subfosilií brouků v jezerních sedimentech pro posuzování vývoje přírody a oživení v minulosti roste a byl potvrzen výskyt zachovaných zbytků těl kůrovcovitých brouků v sedimentech jezer, kam byli kůrovci strženi větrem či vodou z povodí. Pro možné stopování cyklického výskytu kůrovcových kalamit v šumavských lesích v minulosti bylo jako nejvhodnější lokalita vytipováno zazemněné jezero Stará jímka. Cílem práce bylo jednak shrnutí poznatků o roli smrčin v šumavské přírodě a charakteru a důsledku kůrovcových kalamit pro tyto porosty, jednak důkladná rešerše literárních pramenů zabývajících se subfosilními zbytky brouků v jezerních sedimentech a jejich paleoekologickou interpretací. Klíčová slova Šumava, smrčiny, kůrovcovití, paleolimnologie, subfosilní zbytky brouků, Stará jímka
|
|
|
Struktura zooplanktonu v nádržích Jizerských hor v období vrcholící antropogenní acidifikace a zotavování z acidifikace (1992-2011)
Bímová, Tereza ; Hořická, Zuzana (vedoucí práce) ; Seďa, Jaromír (oponent)
Kyselá atmosférická depozice a okyselování půd a vod na zemském povrchu, jako důsledek emisí síry a dusíku do atmosféry, vedly v průběhu minulého století v mnoha oblastech světa k drastickým změnám ve složení povrchových vod a jejich oživení. Došlo ke snížení počtu druhů a biomasy fytoplanktonu, zooplanktonu a bentosu, v případě živočišného planktonu a bentosu i ryb někdy k jejich úplnému vymizení. Na území Jizerských hor bylo působení antropogenní acidifikace vždy kombinováno s vysokou přirozenou kyselostí a dystrofním charakterem vod, způsobenými vysokým obsahem organických kyselin. Přestože od 90. let 20. století došlo v této oblasti k výraznému chemickému zotavení vod z acidifikace, biologické zotavování je oproti změnám chemismu opožděno a je mnohem složitější. Předkládaná diplomová práce je studií sukcese zooplanktonu (korýšů) v horských nádržích Souš, Bedřichov a Josefův Důl po desetiletích silné acidifikace. Biologické zotavení probíhá odlišně v nádrži Souš, která je dlouhodobě vápněna, v nádrži Bedřichov s přirozeně vysokým obsahem organických látek a na Josefově Dole, který je z těchto nádrží největší a nejhlubší a který byl acidifikací nejvíce postižen. Zotavování biologické složky vod je v případě korýšů zčásti překryto jejich přirozeně kyselým charakterem, navíc bylo ovlivněno vápněním...
|
|
|
Fytoplankton vodárenských nádrží Jizerských hor ve vztahu k upravitelnosti vody
Čermáková, Anna ; Hořická, Zuzana (vedoucí práce) ; Procházková, Lenka (oponent)
Jizerské hory se rozkládají v severních Čechách, které byly ve druhé polovině 20. století významně ovlivněny kyselou atmosférickou depozicí. Tato horská oblast leží na velmi citlivém geologickém podloží krkonošsko - jizerského krystalinika a je charakteristická převládajícím smrkovým porostem, přirozeně kyselými půdami podzolového typu, relativně velkou plochou rašelinišť ve vrcholových partiích hor, drsným klimatem a vysokými ročními úhrny srážek. Z důvodu častých a vydatných srážek a velmi malé infiltrace vody do půdy zde v minulosti často docházelo k povodním, které byly velmi nebezpečné pro osídlené podhůří hor, proto byl na počátku 20. století navržen plán na výstavbu soustavy údolních nádrží, které by tvořily významnou protipovodňovou ochranu oblasti. V 70. letech stoupla potřeba nových zdrojů pitné vody, a proto byla přehrada Souš přebudována na vodárenskou nádrž a v 80. letech byla na řece Kamenici postavena údolní nádrž Josefův Důl. Obě nádrže měly již od počátku dystrofní charakter a nádrž Souš se vyznačovala přirozeně vyššími koncentracemi hliníku. Vzhledem k antropogenní acidifikaci byly obě nádrže a jejich povodí bez ryb až do úspěšného vysazení sivena amerického v 90. letech Fytoplankton nádrží byl acidifikací také významně ovlivněn a to do takové míry, že po ústupu acidifikace je...
|
|
|
Diurnální vertikální migrace zooplanktonu ve stratifikované horské nádrži
Adámek, Radek ; Hořická, Zuzana (vedoucí práce) ; Stuchlík, Evžen (oponent)
Cílem mé bakalářské práce bylo zpracovat literární rešerši na téma diurnální vertikální migrace - popsat a vysvětlit tento jev a vztáhnout jej k podmínkám přehrady Josefův Důl v Jizerských horách. Jizerské hory se nacházejí na velmi citlivém geologickém podloží. Proto neunikly silné antropogenní acidifikaci, která v druhé polovině 20. století drastickým způsobem snížila pH vod a zapříčinila tak silné narušení živé složky ekosystémů. Proces biologického zotavování v této oblasti je studován týmem školitelky od roku 1992. Probíhá odlišně v nádržích Bedřichov s přirozeně vysokým výskytem organických látek, Souš, kde je od roku 1996 vápněním zvyšována hodnota pH vody, a Josefův Důl. Josefův Důl (1982) je nejmladší a zároveň největší přehradou v Jizerských horách, která slouží jako zdroj pitné vody pro Liberecko. Lze předpokládat, že vzhledem k rozloze a členitosti nádrže (120 ha) a její hloubce bude horizontální a vertikální distribuce zooplanktonu nerovnoměrná. Na rozmístění ve vodním sloupci budou mít zřejmě vliv jak abiotické (chemismus vody), tak biotické parametry jako kvalita a množství potravy, kompetice a predace. Vzhledem k výskytu dravých klešťanek v minulosti a současné rybí obsádce (do nádrže byl v roce 1998 úspěšně vysazen siven americký) může docházet k diurnální vertikální migraci...
|
|
|
Extreme abiotic conditions as determinants of phytoplankton structure in high mountain lakes
Mihál, Martin ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Hořická, Zuzana (oponent)
Na svete existuje množstvo oblastí s extrémnymi prírodnými podmienkami. Jednými z nich sú vysokohorské jazerá, lokalizované nad hornou hranicou lesa. Bakalárska práca predstavuje hlavné abiotické podmienky, ako determinanty štruktúry fytoplanktónu vysokohorských jazier. Ten sa musí vyrovnať s významnými zmenami vo svetelných podmienkach, s vysokou intenzitou slnečného žiarenia počas obdobia otvorenej vodnej hladiny a výraznou redukciou žiarenia snehovou a ľadovou pokrývkou. Práca taktiež pojednáva o vplyve teploty, ktorá súvisí s dĺžkou trvania ľadovej a snehovej pokrývky a stratifikáciou jazier. Rozoberá tiež miestne faktory, ako sú topografické tienenie, morfológia jazier a charakter povodia, ktoré ovplyvňujú chemické a fyzikálne vlastnosti jazera. Práca spomína aj vplyv atmosférickej depozície a ďalších faktorov na koncentráciu živín vo vodnom stĺpci. Okrem toho pojednáva o adaptáciách fytoplanktónu na podmienky prostredia, medzi ktoré patri tvorba hlbokého maxima chlorofylu, biosyntéza ochranných látok a potravná stratégia (mixotrofia). Z bakalárskej práce je vidno, že existuje veľké množstvo špecifických abiotických faktorov, ktoré ovplyvňujú fytoplanktón vysokohorských jazier, pričom tieto faktory navzájom interagujú. Výsledkom je charakteristické druhové zloženie s prevahou bičíkovcov....
|
host ::
RSS.