|
|
The malfunction concept in complex systems
Švarný, Petr ; Jirků, Petr (vedoucí práce) ; Peregrin, Jaroslav (oponent)
Práce se zabývá konceptem malfunkce a nemoci, které charakterizuje jako neobvyklé či nežádoucí chování daného komplexního systému. Podobnosti a rozdílnosti mezi umělou a přirozenou myslí, jednoduchými a komplexními systémy se ukáží jako důležité s ohledem na závěr, že duševní choroby nemusí být omezeny jen na lidksou mysl.
|
|
|
Formalizace usuzování a paradox překvapivé písemky
Nevrkla, Svatopluk ; Svoboda, Vladimír (vedoucí práce) ; Peregrin, Jaroslav (oponent)
Po prezentaci možných přístupů k řešení problému v první kapitole jsem ve druhé kapitole poukázal na Sorensenovu kritiku pokusů interpretovat paradox jinak, než pomocí modálních reprezentací epistemických, či doxastických logik. Třetí kapitola byla věnována představení potřebných pojmů k pochopení Binkleyho přínosu k diskuzi paradoxu. V kapitole čtvrté jsem nakonec ukázal, že pokud se přidržíme výše zmíněného přístupu a idealizujeme si usuzovací schopnosti studenta, je analýza paradoxu, kterou provedl Binkley, korektní. Učitelovo oznámení se nám však zdá intuitivně srozumitelné a důvěryhodné, jelikož sami původně nepředjímáme studentův argument v celé komplexnosti. Pokud se s ním však již jednou ztotožníme, nezbude nám než učitelovo tvrzení odmítnout jako absurdní. Budoucnost možných příspěvků k Paradoxu překvapivé písemky pak vidím ve formalismech, které směřují k popisu explicitních znalostí.
|
|
|
Protokolární a pozorovací věty
Navara, David ; Peregrin, Jaroslav (vedoucí práce) ; Svoboda, Vladimír (oponent)
Tato práce se soustředí na srovnání Carnapova pojetí protokolárních vět a Quineova pojetí pozorovacích vět. Carnapovy práce o protokolárních větách mají kořeny ve 30. letech 20. století. Jeho hlavní myšlenkou bylo provázání vědy se zkušeností a zprostředkování spojení mezi termíny různých vědeckých disciplín. Některé z Carnapových myšlenek zpochybnil Otto Neurath. Ten s Carnapem sdílel fyzikalistický přístup, ale měl odlišný pohled na žádoucí rysy protokolárních vět. V rámci Carnapovy teorie měly protokolární věty odkazovat ke smyslovým charakteristikám fyzického světa. Toto pojetí protokolárních vět se inspirovalo zprávami fyziků či psychologů, ale protokolární věty v carnapovském smyslu mohly být vytvořeny i zvířaty či (pří)stroji. Carnap původně předpokládal také existenci základních, nezpochybnitelných protokolárních vět, jež by měly poskytnout bezpečný základ pro výstavbu vědy. Neurathovy námitky proti takovému názoru přinutily Carnapa upravit jeho vlastní teorii. Carnap se také vzdal svých nadějí na úplnou verifikaci, ale stále doufal, že jeho teorie umožní potvrzení obecných tvrzení tvaru "Každé X je Y." s dostatečným stupněm jistoty. Carnapova teorie musela čelit různým kritickým reakcím. Některé z nejvýznamnějších přinesli Popper, Kuhn, Sellars a Quine. Tato práce stručně pojednává o jejich...
|
|
|
Frege a Husserl o objektivitě
Jankovská, Lenka ; Peregrin, Jaroslav (vedoucí práce) ; Beran, Ondřej (oponent)
Bakalářská práce se zabývá raným dílem významných logiků a filo- sofů Gottloba Frega a Edmunda Husserla na přelomu 19. a 20. století. Především se věnuje jejich řešení objektivity aritmetiky a objektivity jako takové. Zpočátku se oba vydali stejným směrem a ostře odmítali psycho- logismus. Zavedli podobné rozlišení smyslu a významu. Význam věty je pro Frega pravdivostní hodnota, pro Husserla stav věcí. Smysl je způsob směřování k objektu, intencionalita. Ve větě pro Frega myšlenka a pro Husserla noema. Oba kladli důraz na objektivitu čísla, avšak každý se postupně vydal jiným směrem. Frege ztotožnil číslo s extenzí pojmu, což však později dovedlo jeho systém ke sporu. Husserl získával číslo pomocí abstrakce, čímž se vystavil Fregově přísné kritice. Klíčová slova Frege, Husserl, objektivita, logika
|
|
|
Logika Charlese S. Peirce
Houška, Martin ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Peregrin, Jaroslav (oponent)
Tato práce se pokouší zmapovat hlavní přínosy Charlese Sanderse Peirce v logice. Hlavní pozornost zde bude věnována Peircově teorii existenčních grafů, které jsou, mezi ostatními významnými Peircovými objevy, často opomínány. V centrální pasáži o existenčních grafech se pokusíme dostatečně jasně vysvětlit principy fungování těchto grafů a dále ukážeme některé jejich významné vlastnosti. Protože se tato práce věnuje téměř výhradně jen objevům Charlese Sanderse Peirce považuji za vhodné, hned na úvod uvést několik základních informací o jeho životě. Charles Sanders Peirce (18391914), syn Benjamina Peirce (profesora matematiky na Harvardské univerzitě), je světově uznáván jako logik a filosof, ovšem věnoval se i ekonomii, právu a sociálním vědám1. Peirce je ve filosofii znám jako čelní představitel pragmatismu a je mnohými považován za vůbec největšího amerického logika. Množství jeho publikací se pohybuje kolem 12 000 tištěných stran a jeho zatím známé a nevydané manuskripty se počítají na 80 000 ručně popsaných stran. Ač byl Peirce za svého života nedoceňován, jeho práce ovlivnila mnoho generací myslitelů po něm, jmenujme například Schrödera a Peana. Peirce sám stavěl na myšlenkovém odkazu Immanuela Kanta, dále na pracích logiků a matematiků jako byli například Leonhard Euler nebo William z Ockhamu. Charles...
|
|
| |
|
|
Role konvence v Austinově teorii řečových aktů
Josisová, Pavlína ; Peregrin, Jaroslav (vedoucí práce) ; Kolman, Vojtěch (oponent)
Diplomová práce se zabývá rolí konvence v teorii řečových aktů J. L. Austina. Vysvětluje, jak je možné "udělat něco slovy": navrhuje takovou analýzu jazyka, která se již nesoustředí na kategorii pravdivosti jednotlivých výpovědí, ale nahrazuje ji kategorií zdařilosti řečového aktu ve společenském kontextu. Po výkladu zahrnujícím hlavní body dané teorie počíná zkoumat, které oblasti teorie řečových aktů jsou konvencionálně založené a jakou roli hrají konvence v teorii řečových aktů jako celku.
|
|
|
Sémantika některých neobvyklých modálních logik
Punčochář, Vít ; Peregrin, Jaroslav (vedoucí práce) ; Bílková, Marta (oponent)
První ást pojednává o Carnapov píspvku k modální logice. Carnapovo dílo je zalenno do historického kontextu. Je studována jeho reakce na Lewisovy kalkuly striktní implikace a jeho anticipace kripkovské sémantiky mo- ných svt, na které je zaloena souasná modální logika. Hlavním cílem druhé ásti bylo zváit nkteré typy modalit. Tyto typy mají epistemický charakter, protoe vdy závisejí na urité znalosti. Hlavním výsledkem diplomové práce je zavedení ty nových logik. Jejich sémantika je ustavena podobným zpsobem, jakým Carnap de noval svoji vlastní modální logiku. Jsou ukázány základní vlastnosti tchto logik a je zkoumán jejich vztah k jiným více obvyklým logikám.
|
|
|
Vědění jako nástroj: instrumentalismus ve filozofii přírodních věd
Cvek, Boris ; Peregrin, Jaroslav (vedoucí práce) ; Kolman, Vojtěch (oponent) ; Švec, Ondřej (oponent)
Hlavní teze Richarda Rortyho v jeho díle Filozofie a zrcadlo přírody se soustředí na kritiku reprezentacionalizmu a to fundamentálně relativistickým způsobem. Cílem této dizertace je uchopit Rortyho myšlenky v širším smyslu jako kritiku nesprávné interpretace vědění-že a přenést pozornost na vědění-jak jako klíč k porozumění úspěchu přírodních věd. Skutečnost, že něco můžeme v našem okolí reprodukovatelně udělat, není relativní, a je to přesně tento způsob, kterým se šíří technika (vědění-jak) dokonce mezi různými kulturami. Na druhou stranu funkce přírodních věd vysvětlovat (knowing-that) je relativní a dává smysl pouze v kontextu toho, co je už známo a akceptováno. Přírodní vědy jsou tak úspěšné díky svým experimentům a právě takto se souhlas hypotézy s experimentální praxí (vědění-jak) stal kritériem její přijatelnosti. V této dizertaci je jako cesta ven z rortyánského relativizmu nabídnut koncept "otevřené autority" a na něm založený návrh na nový rozvoj filozofického pragmatizmu.
|
|
|
Folk Dualism and the Two Conceptual Realms
Jirout Košová, Michaela ; Peregrin, Jaroslav (vedoucí práce) ; Koreň, Ladislav (oponent) ; Sytsma, Justin (oponent)
Tato práce je zaměřená na neredukovatelnost konceptu osoby na vědecký popis světa. Hlavní inspirace pro tematizaci tohoto specifického aspektu lidového dualismu přichází od Donalda Davidsona (dvě říše) a Wilfrida Sellarse (dva obrazy). Teoretické pasáže jsou doplněny reflexí nad výsledky empirických studií vycházejících zejména z experimentální filozofie s cílem demonstrovat přínos tohoto přístupu v pokusech dosáhnout komplexního náhledu na filosofické otázky spojené s morální dimenzí lidského života. První kapitola pojednává o širším konceptu Já a poukazuje na nutnost uvést na scénu dvě konceptuální říše: existuje specifická konceptuální říše (neredukovatelná na fyzikální říši a vědecký obraz), která umožňuje adekvátní uchopení konceptu osoby. Následující kapitoly rozebírají jednotlivé subkoncepty konceptu Já. Druhá kapitola je zaměřená na koncept svobody vůle a skrze probírání různých přístupů poukazuje na nutnost vzít do úvahy lidové koncepty. Dospívá k závěru, že lidový koncept svobodného konatele je s ohledem k vědeckým přístupům transcendentní a vykazuje jisté "nadpřirozené" charakteristiky spojené s konceptem vědomé vůle. Třetí (a centrální) kapitola je zaměřená na koncept esenciálního Já. Reflexí nad empirickými výzkumy lidového dualismu a lidových intuicí týkajících se osobní identity...
|
host ::
RSS.