|
|
Poetika próz Emila Hakla
Kašáková, Kateřina ; Hrabáková, Jaroslava (oponent) ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce)
Práce se zabývá především prozaickým dílem Emila Hakla. Obsahuje celkem šest kapitol, v nichž se zabývá poetikou autorových próz. V j e j ím rámci pak podrobněji zpovědním vyprávěním a úlohou vypravěče. V kapitole postavy pak především charakteristikou hlavního protagonisty Haklových próz, Jana Beneše. Kapitola čas rozebírá různé vztahy mezi příběhem a textem a také se zabývá časem j a k o tématem autorových próz. Část práce zaměřená na prostor pojednává o klíčovém prostoru města, kterým j e pro autora Praha a j e j í periferie. Jedna z kapitol se rovněž zabývá poetikou Haklových básnických sbírek. Klíčová slova: Hakl, vypravěč, subjekt, postava, autor, Praha, periferie. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Inspirace folklórem v dramatické a divadelní tvorbě E.F. Buriana a Josefa Topola
Frydrychová, Veronika ; Topolová, Barbara (oponent) ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce)
Tato bakalářská práce pojednává o české dramatické a divadelní tvorbě, jejíž výraznou inspirací se stal folklór. Konkrétně se věnuje vybraným jevištním dílům Emila Františka Buriana a dramatu Josefa Topola. První část se zaobírá folklórem inspirovaným dílům E.F.Buriana, především scénické montáži Vojna a dále pak První a Druhé lidové suitě. Jsou to díla, které vznikaly v období před 2. světovou válkou a v době okupace a tyto okolnosti ovlivnily jejich vznik i způsob jakým byly přijaty soudobým publikem. Druhá část se pokouší analyzovat Topolovo drama Konec masopustu především z hlediska využití folklórních prvků ve hře a jejich dalším významovým konotacím.
|
|
|
Absurdita v Zahradní slavnosti a Veletrhu splněných přání
Dobešová, Adéla ; Mocná, Dagmar (oponent) ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce)
Resumé Předkládaná práce se pokouší o analýzu a vzájemné srovnání dvou textů zdánlivě nesourodých autoru: Veletrhu splnénichpřání Vladimíra Párala a Zahradníslavnosti Václava Havla. Obě díla spojuje doba a okolnosti vzniku, výběr je zároveň motivován tematickou podobností, dovršenou navíc téměř stejnou pointou. Vše prostupující pocit absurdity je analyzován na třech úrovních textu: v rovině jazykové, fonnální a motivické. V rovině jazykové jde především o srovnání deviované podoby jazyka, který vytváří atmosféru odcizení, nedorozumění, šablonovitosti a nesmyslnosti; v rovině fonnální je srovnáváno použití fonnálních prostředků vytvářejících atmosféru mechanizace života a tíživou atmosféru každodennosti zejména pomocí: opakování, variování a zkracování; ve třetí rovině je zkoumán proces ztráty identity: oba texty tematizují ztrátu identity na cestě za sebeuplatněním v mechanismu podivně nelidského prostředí a přizpůsobení se absurdnímu světu. Tato práce se zároveň pokouší pojmenovat vazby obou autorů ke kontextu světové literatury, zejména vazby k absurdnímu dramatu a k experimentální próze, jejichž styčným bodem je právě téma absurdity. 71
|
|
|
Česká a francouzská recepce románů Žert a Totožnost Milana Kundery
Hašková, Barbora ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Peterka, Josef (oponent)
Diplomová práce s názvem Česká a francouzská recepce románů Žert a Totožnost Milana Kundery se věnuje kritickému ohlasu česky psaného románu Žert z roku 1967 a francouzský psanému románu Totožnost z roku 1997. V oddíle o českém recepčním procesu prvního Kunderova románu Žert jsou každou kapitolou představeny ústřední body, kterých si dobová kritika zejména všímala. Kapitoly se týkají návaznosti románu na předchozí spisovatelovu tvorbu, motivicko-tematické stavby a kompozice, postav, zařazení knihy do literárního kontextu a následuje za nimi stručné shrnutí. V následující kapitole o frankofonní recepci jsou představeny nejvýznamnější ohlasy románu francouzskou literární kritikou s důrazem na odlišnost vnímání oproti české literární kritice. V druhé části práce je naopak na prvním místě představena nej významnější frankofonní kritika francouzský psaného románu Totožnost a za ní následuje opět představení základních rysů knihy, které byly českou kritikou zmiňovány. Jde o kapitoly týkající se zařazení knihy do kontextu Kunderova románového díla a jeho návaznosti, kompozice, narace a motivicko-tematické stavby. Recepční proces v případě románu Totožnost je ovšem komplikovanější vzhledem k absenci českého překladu románu, který sice devět let po francouzském vydání vyšel nelegálně na internetu, ale vyvolal řadu...
|
|
|
Židovství a češství v díle Viktora Fischla
Kodet, Jan ; Brožová, Věra (oponent) ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce)
Diplomová práce Židovství a češství v díle Viktora Fischla pohlíží na vybraná díla tohoto spisovatele s akcentem na problematiku židovství a češství. Věnuje se tvorbě člověka, jenž musel dvakrát emigrovat z rodné země, a zamýšlí se nad tím, jak jako syn židovských rodičů ve svém díle vlastní židovství reflektoval. Po úvodní části Dva domovy Viktora Fischla věnované autorově biografii je v tematickém oddílu Básník Viktor Fischl představena Fischlova poezie. Práce nahlíží na rozdíly mezi sbírkami, které básník napsal před válkou v Čechách a za války v emigraci. V části Prozaik Viktor Fischl je zachyceno autorovo hledání Boha tváří v tvář holocaustu. V povídkách zasazených do koloritu svatého města odhaluje, jak se autor dotýká židovské mentality, židovských zvyků a obyčejů a neopomíjí ani soudobou otázku napětí mezi Židy a Palestinci. O Fischlově češství pak vypovídá motiv krásy rodinných vztahů, Praha a archetyp české vesnice. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Obraz české společnosti v humorné frašce a veselohře 2. poloviny 19. století
Zikmundová, Linda ; Janoušek, Pavel (oponent) ; Vaněk, Václav (vedoucí práce)
Tato práce se věnuje nepříliš často připomínanému období ve vývoji české veselohry a frašky. Zároveň zkouší ukázat, jak se tehdejší reálný život promítal do divadelních her tohoto žánru. Pozornost je věnována zejména typickým prostředím a postavám. Stranou nezůstávají ani problémy tehdejší společnosti. Využívá k tomu rozsáhlé primární literatury, kterou se pokouší uspořádat. Součástí je i abecedně řazený seznam her a časově řazený seznam jejich premiér.
|
|
|
Téma holocaustu v české próze
Hráská, Magdalena ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Mocná, Dagmar (oponent)
Diplomová práce se zabývá tematikou holocaustu v české próze. V úvodní kapitole se krátce zmiňuje o osudech Židů v Protektorátu Čechy a Morava. Obsahuje stručnou biografii českých židovských a nežidovských autorů a jejich chronologicky řazenou tvorbu od doby poválečné až po současnost. Na stěžejních vybraných dílech a především na odlišném pojetí hlavních postav je v závěrečné kapitole ukázáno, jak se proměnilo literární zpracován íholocaustu v průběhu několika desetiletí.
|
|
|
Autostylizace v díle Bohumila Hrabala
Kuthanová, Lucie ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Mocná, Dagmar (oponent)
Zabývali jsme se autostylizaci, jejími typy i funkcemi, abychom došli k autostylizaci u Bohumila Hrabala. Věnovali jsme se životu Bohumila Hrabala a mýtu, který skrze jeho dílo proniká na povrch a stává se součástí Hrabalova životopisu. Zjistili jsme, že autostylizace je nezbytnou součástí Hrabalova díla, že právě přes autostylizaci Bohumil Hrabal vytváří mýtus o své osobě. Tento mýtus pak přebírají i různí literáti, kteří se životem i dílem Bohumila Hrabala ve svých textech zabývali. Hrabalovu mystifikaci vlastní osoby Tomáš Mazal přisuzuje Hrabalovu stáří a přirovnává ji k "problémům", které měla Hrabalova matka Marie Hrabalová se svou pamětí. "Jestliže zestárlá Marie Hrabalová už rozeznávala a oddělovala od sebe to, co hrála, a to, co žila, jen s velkou námahou, pak zestárlý Bohumil Hrabal na tom nebyl lépe. Vždyť i on pňběhy a události, které se staly jemu, často vkládal (nejen literaturou) do úst jiným, a události i pňběhy jiných nechával prožít sám sebe. "
|
|
|
Absurdní drama v české literatuře 60. let 20. století
Janečková, Iva ; Šrámek, Petr (oponent) ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce)
Všechny velké ctnosti mají absurdní tvář, řekl Albert Camus. Kolik tváří má absurdní hra? Mnohovrstevnost obrazu, který absurdní drama vytváří, by mohla být přímou úměrou k mnohovýznamnosti pojmu hra. Propracovává-li se čtenář rovinou absurdního textu, stává se součástí nové partnerem podivného dění, spoluhráčem hry absurdními, nikoli však nesmyslnými. s reality, pravidly Podle jakých osobitých pravidel hraj í klíčoví autoři české varianty absurdní dramatiky 60. let minulého století - Václav Havel, Ivan Vyskočil a Milan Uhde? Jsou jejich světy takové, jako světy zahraničních autorů absurdního di vadla? V čem se liší Havlovi hráči od Vyskočilových herců? Co je podstatou nonstop světa Milana Uhdeho? Uplatňuj í čeští autoři obdobné postupy jako jej ich kolegové ve světové literatuře? Jedná se tu o příběhy, osudy, nebo jen o hravé neodůvodněné počínání? Hovoří tu spolu hrdinové skutečně, nebo si pouze pohrávají se slovy? O co běží, co jev těchto hrách ve hře? Jak funguj e pseudorealita života 60. let 20. století? A jak je možné, že spolu s každým novým pohledem na mnohovrstevný obraz podivného světa, s každým dalším příběhem a novou tváří absurdity vnímá divák stále silněji plíživý poci t, že všechny ty Hugy, parťáky, Sanory, úřady alej stra odněkud zná ...
|
|
|
Dramatizace Olbrachtova Nikoly Šuhaje loupežníka
Mládková, Nela ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Mocná, Dagmar (oponent) ; Smrčka, Jiří (oponent)
Tématem rigorózní práce s názvem Dramatizace Olbrachtova Nikoly Šuhajeloupežníka je zaměřena na sekundární život Olbrachtovy prózy na českých jevištích, ve filmu i v jiných médiích. Výklad směřuje od rekapitulace okolností vzniku a prvotní recepce románu a od jeho rozboru po stránce žánrové, jazykové, stylové a kompoziční k analýzám jeho jednotlivých dramatizací, především z pera Petra Ulrycha (LP Nikola Šuhaj loupežník, 1974; Nikola Šuhaj loupežník, Ateliér 1975; Koločava, Městské divadlo Brno 2011) nebo Milana Uhdeho (Balada pro banditu, Divadlo na provázku 1975 a 2005; film 1978). Zvláštní pozornost je věnována skutečnosti, že klíčové dramatizace Olbrachtova Nikoly Šuhaje loupežníka při úpravách pro divadlo pracovaly s hudbou a písněmi a využívaly je jako výrazový prostředek umocňující lyrické pasáže a umožňující transportovat poetiku literární předlohy do soudobé, jevištně působivé divadelní podoby. Cílem je ukázat, jakými cestami dramatizátoři a inscenátoři přesouvali příběh Olbrachtova románu do odlišných společenských situací (i jiných kultur), přičemž jej usilovali využít k vyslovení aktuálních problémů své doby a vyjádření životního pocitu vlastní generace.
|
host ::
RSS.