|
| |
|
|
Socialní monogamie a rodičovská péče u včel rodu Ceratina
Mikát, Michael ; Straka, Jakub (vedoucí práce) ; Bryja, Josef (oponent)
Včely rodu Ceratina jsou vhodným modelovým taxonem pro studium evoluce péče o potomstvo. Již dlouho je u nich známa striktně mateřská péče i eusocialita, tedy situace, kdy pečují o potomky kromě matky i další příbuzné samice. V této práci pak představujeme druh tohoto rodu, který má jako první druh včely vůbec, péči obourodičovskou. Terénní výzkum byl prováděn v letech 2011-2013 v Národním parku Podyjí, především na lokalitě Havranické vřesoviště. Jako modelové druhy byly vybrány čtyři druhy rodu Ceratina vyskytující se na území České Republiky: C. chalybea, C. cucurbitina, C. cyanea a C. nigrolabiata. Byly rozmístěny hnízdní příležitosti a následně sledována a rozebírána hnízda. Byly také prováděny cílené experimenty zaměřené na efektivitu hlídání hnízd. Příbuzenská struktura hnízd druhu C. nigrolabiata byla zkoumána pomocí nově vyvinutých mikrosatelitových lokusů. Všechny studované druhy jsou solitérní a v práci je popsána jejich hnízdní struktura a fenologie. Pro včely rodu Ceratina je typické hlídání plného hnízda až do dospělosti potomků. Toto hlídání plného hnízda má zásadní vliv na přežití potomstva. Hnízda, v nichž byla odstraněna samice, často selhala kvůli predaci mravenci, parazitaci chalcidkami a usurpaci jinými včelami rodu Ceratina. U druhů C. chalybea, C. cyanea a C. nigrolabiata byla...
|
|
|
Phylogeny of parasitic wasps of Torymidae (Hymenoptera: Chalcidoidea) and evolution of their life-strategies
Janšta, Petr ; Vilímová, Jitka (vedoucí práce) ; Bryja, Josef (oponent) ; Melika, George (oponent)
Dizertační práce se zabývá fylogenezí parazitických vosiček z čeledi Torymidae (Hymenoptera: Chalcidoidea) a evolucí jejich parazitických životních strategií. Celkově práce obsahuje obecný úvod do fylogeneze a klasifikace čeledi Torymidae, čtyři články publikované v mezinárodních vědeckých periodicích a jeden rukopis. Cílem práce bylo navrhnout fylogenetickou pozici Torymidae a ostatních čeledí v rámci nadčeledi Chalcidoidea (článek I a II). Proto byla sestavena supermatice sekvenčních (molekulárních) znaků dvou ribozomálních genů (18S rDNA a 28S rDNA) pro 649 druhů chalcidek. Nicméně bylo zjištěno, že čeleď Torymidae je pravděpodobně polyfyletickou skupinou, kdy podčeleď Megastigminae se jeví jako nepříbuzná podčeledi Toryminae (článek I). Monofylie Torymidae byla potvrzena až v navazující studii (článek II) zaměřené na společnou analýzu jak molekulárních, tak morfologických znaků. Pro tuto publikaci byla využita online databáze pro skórování 233 znaků u 300 zástupců ze všech čeledí Chalcidoidea. Na rozdíl od předešlé studie (článek I) byly také naznačeny možné příbuzenské vztahy čeledi Torymidae s čeleděmi/podčeleděmi Ormyridae+ Colotrechninae nebo Cerocephalinae+Diparinae. Další článek (článek V) byl zaměřen na detailní studii fylogeneze v rámci čeledi Torymidae. Celkem bylo sekvenováno 5 genů...
|
|
|
Impact of Toll-like receptor 4 polymorphism on pro-inflammatory responsiveness in great tit (Parus major)
Vinklerová, Jitka ; Bryja, Josef (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent)
Toll-like receptor 4 (TLR4) je jedním z nejdůležitějších Pattern recognition receptorů, jehož úkolem je včasné rozpoznání bakteriální infekce. Po navázání endotoxinu (lipopolysacharidu, LPS) na TLR4 dochází ke spuštění signální kaskády vedoucí k produkci imunomodulčaních molekul, cytokinů. Jednou z funkcí cytokinů je řídit infiltraci leukocytů z krevního řečiště do místa zánětu, která vede ke vzniku otoku. Patogen je následně eliminován těmito buňkami fagocytózou a oxidačním vzplanutím. Je známo, že polymorfismus v TLR4 může ovlivňovat resistenci hostitelského organismu k některým chorobám. TLR4 by tak mohl hrát důležitou roli v koevoluci hostitele a parazita. Ve své diplomové práci jsem se zaměřila na aminokyselinovou substituci Q549R v TLR4, která je u sýkory koňadry asociovaná s mírou exprese ornamentálního zbarvení. U jedinců, kterým bylo injikováno LPS, došlo k poklesu poměru heterofilů a lymfocytů (H/L) v krvi. Tento pokles mohla způsobit infiltrace krevních buněk do zanícené tkáně. Naopak u zvířat, kterým bylo injikováno pouze PBS, došlo k nárůstu H/L, patrně v důsledku stresu. Prokázala jsem, že substituce Q549R nemá vliv na celkovou kondici či hematologické parametry jedince. Zjistila jsem však vliv interakce mezi genotypem Q549R hostitele a typem LPS (Escherichia coli / Salmonella...
|
|
|
Hybridní původ bobrů ve střední Evropě
Albrechtová, Alena ; Munclinger, Pavel (vedoucí práce) ; Bryja, Josef (oponent)
Diplomová práce se zabývá původem našich populací a studiem genetické variability populací bobra evropského (Castor fiber) na většině jeho areálu rozšíření. Podařilo se nám shromáždit vzorky DNA z našich populací, reintrodukované populace z ruské Kirovské oblasti a všech evropských a asijských refugií. V 19. století byl bobr evropský vinou přílišného lovu téměř vyhuben na celém území Eurasie. Toto kritické období přečkal jen v osmi refugiálních oblastech. V této době už přežívalo jen asi 1 200 jedinců. Díky ochraně a reintrodukcím se do dnešní doby populační stavy opět výrazně zvýšily na více než 640 000 jedinců. Je tedy evidentní, že populace bobra prošly výrazným snížením stavů (bottleneckem). Na našem území byli bobři v 18. století zcela vyhubeni. Díky migraci ze sousedních států a reintrodukčním programům se k nám však začínají od 80. let 20. století vracet. O původu bobrů v České republice se toho příliš nevědělo. Ukázalo se, že se na našem území vyskytují jedinci francouzského, německého, norského a východoevropského původu. U žádného českého bobra nebyla objevena sekvence kanadských bobrů. Studiem mikrosatelitových lokusů (u evropského bobra byly použity poprvé) a kontrolní oblasti mitochondriální DNA jsem zjistila velké diference mezi jednotlivými populacemi. Celková variabilita těchto genetických...
|
|
|
Genetická struktura mediteránních populací kaloně Rousettus aegyptiacus
Marešová, Tereza ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Bryja, Josef (oponent)
6 Abstrakt Rod Rousettus představuje jediný rod kaloně, který se vyskytuje v Asii i v Africe a dosahuje severního okraje areálu čeledi. Toto neobvyklé rozšíření je spojeno se schopností echolokace, následným obýváním jeskyní a pravděpodobně s dalšími etologickými a termoregulačními adaptacemi k životu v poměrně chladném a suchém klimatu. Pro tuto studii byly použity metody k rozpoznání jednotlivých geneticky odlišných populací za účelem lepšího pochopení cest kolonizace a současného disperzního a migračního chování kaloně egyptského (Rousettus aegyptiacus) v Mediteránních a jim přilehlých oblastech. Moderními postupy populační a krajinné genetiky bylo analyzováno 553 jedinců ze 72 lokalit za použití 20 jaderných mikrosatelitů. Naše výsledky ukázaly významnou genetickou vzdálenost jedinců z východní Afriky a další dělení v severní části areálu. Výrazně se oddělují kyperské populace a pro vyšší K se dále vymezují kolonie z egyptských oáz. V rozporu s dosavadní taxonomií druhu je genetická blízkost populací z jihu Arabského poloostrova a ze Sinajského poloostrova. Naše zjištění upozorňují na roli mořských a pouštních oblastí jakožto bariér zabraňujících genovému toku a na vývoj populační struktury u kaloňů, která je v souladu s biogeografickými schématy známými v rámci dané čeledi i v dalších oblastech. Je...
|
|
|
Regulatory mechanisms of WNT signalling
Pospíchalová, Vendula ; Kořínek, Vladimír (vedoucí práce) ; Trka, Jan (oponent) ; Bryja, Josef (oponent)
AB S úspěšno v této si rakovin β signaliz na velm transkrip komplex vstupuje dráhu sp úrovníc P nepublik publikac o poziti studie c buňkách dvou m Hic1 in HIC1, o transkrip střevním zvýšeno V řídící vý BSTRAKT Signální drá ou embryog ignální dráz ny. β-katenin je zace Wnt/β- mi nízké ú pce cílovýc x je degrad e do jádra, pecifickými h regulován Podkladem kovaná dat ce se zaměř ivním vlivu charakterizu h střevního myších kmen vivo. Závěr o interakci p pčního repr m epitelu, c ou citlivost k Věřím, že n ývoj živočic T áha Wnt je genezi, regen ze tudíž ved e hlavním v -katenin). V úrovni neu ch genů pro dační kompl kde vytvář i, a spouští t na celkově a pro předk ta, jež maj řuje na pořa u jaderné b uje protein epitelu exp nů s cílenou rečná kapit polypeptidu resoru HIC1 což má za n k rakovinné naše výsled chů. jednou z h neraci tkání dou ke vznik vnitrobuněč V nestimulov stálou degr oto neprobí lex inaktivo í komplexy tak expresi až stovkou r kládanou di í za cíl lé adí posttrans bílkoviny D TROY jak primujicích u změnou v ola obsahuj u HIC1 se č 1 a v neposl následek ne ému bujení. dky přispěly hlavních ce í a homeost ku vrozený čným prostř vaných buňk radací za íhá. Naopak ován a hladi y s transkrip cílových ge různých fak isertační pr épe porozum slačních úp Dazap2 na h ko nový inh LGR5. Pos v genu Hic1 je...
|
|
|
Phylogeny and biogeography of Neotropical and African riverine cichlids: multilocus phylogenetic methods in the evolutionary studies
Musilová, Zuzana ; Novák, Jindřich (vedoucí práce) ; Bryja, Josef (oponent) ; Reichard, Martin (oponent)
Souhrn P edkládaná práce sestává z úvodu a p ti samostatných v deckých prací: t i z nich tvo í již publikované lánky, zbývající dv studie jsou p edstaveny ve form manuskript p ipravených k publikaci ve v deckých asopisech. První dv studie se zabývají fylogenezí neotropických cichlid tribu Cichlasomatini a jsou založeny (1) na molekulárních datech, a dále (2) na kombinaci morfologických a molekulárních dat. Výsledky t chto fylogenetických analýz posloužily jako podklad pro popis nového rodu jihoamerických cichlid Andinoacara. Následující (3) publikovaný popis nového druhu Andinoacara stalsbergi vyskytujícího se v Peru obsahuje krom morfologické diagnózy druhu také detailn jší molekulární fylogenezi (osm gen ) zam enou na rod Andinoacara. Jako tvrtá studie v po adí následuje nepublikovaný manuskript (4) obsahující fylogeografickou studii dvou nep íbuzných rod cichlid (jeden z nich je Andinoacara) z trans- Andské oblasti. Na základ analýzy rozsáhlého data setu zahrnující všechny platné druhy z kompletního areálu rozší ení byl zrekonstruován pravd podobný areál p edk dn šních cichlid v oblasti (tzv. Ancestral area). U obou rod studovaných nezávisle se prokázalo, že p vodní areál velmi pravd podobn zahrnoval oblast Choco v západní Kolumbii, a biogeografická analýza dále navrhla pravd podobné sm ry ší ení cichlid...
|
|
|
Alternativní reprodukční strategie u poláka velkého (Aythya ferina)
Šťovíček, Ondřej ; Albrecht, Tomáš (vedoucí práce) ; Bryja, Josef (oponent)
Vnitrodruhový hnízdní parazitismus (CBP) je jednou z mála alternativních reprodukčních strategií využívaných samicemi. Je častý u ptáků, u nichž způsob reprodukce (oviparie) umožňuje relativně snadné umístění vlastních vajec do cizího hnízda. Zvláště rozšířen je u druhů s prekociálními mláďaty, jako jsou např. vrubozobí. Modelovým organismem pro studium CBP pomocí molekulárních metod byl v této studii polák velký (Aythya ferina). Jedná se o vůbec první údaje o výskytu parasitismu u nekoloniálně a nedutinově hnízdícího druhu kachny, založeném na detekci parasitických vajec pomocí molekulárních markerů. Pro určení míry parasitace a příbuznosti samic v populaci byl optimalizován set 17 mikrosatelitových markerů (z toho 10 markerů nově vytvořených pro daný druh). Bylo zjištěno, že CBP je u tohoto druhu překvapivě častým jevem, parasitická vejce (39 % z celkového počtu 252 vajec) byla zjištěna v 89 % hnízd. Přestože samice přednostně hnízdí poblíž svých příbuzných, parazitické samice parazitují stejnou měrou samice hnízdící v blízkosti i ve větší vzdálenosti od vlastního hnízda. Zároveň nebyl pozorován žádný vliv příbuzenského výběru při volbě hostitele parazitem. Cena parazitace se zdá být u tohoto druhu poměrně nízká nejen pro parazita, ale i pro hostitele. Toto zjištění podporuje již dříve doloženou...
|
|
|
Recentně aktivní L1 a B1 retrotransposony v myším genomu
Janoušek, Václav ; Munclinger, Pavel (vedoucí práce) ; Bryja, Josef (oponent)
Diplomová práce je zaměřena na studium dvou recentně aktivních rodin retrotransposonů v genomu myši domácí. Jsou to L1 a B1 retrotransposony. Cílem práce bylo najít polymorfní inserce vzniklé recentní aktivitou retrotransposonů. Byly srovnány genomy dvou inbredních kmenů odvozené od dvou odlišných poddruhů myši domácí. Částečně osekvenovaný genom kmene MSM/Ms odvozený od M. m. molossinus byl srovnán s referenčním genomem C57BL/6J odvozeným převážně od M. m. domesticus. Nalezené inserce byly zařazeny do několika podrodin B1 a L1 retrotransposonů. Následně byla pomocí PCR testována přítomnost/absence těchto insercí u všech tří poddruhů myši domácí a u dvou sesterských druhů (M. spretus a M. macedonicus). Jednotlivé rodiny se lišily na základě zastoupení u dvou sesterských druhů. Zástupci podrodin F2 a F3 patřící k L1 retrotransposonům přetrvávali v polymorfním stavu v populaci myši domácí i přes předpokládaný konec aktivity. Na rozdíl od nich se však podrodiny B1 retrotransposonů přes svoji aktivitu již dávno v minulosti zdají být aktivní i v současnosti. Na základě srovnání L1 a B1 se také ukázalo, že rodina L1 je v současnosti více aktivní než rodina B1.
|
host ::
RSS.