|
|
Značení buněk pro MRI pomocí neběžných magnetických nanočástic
Kikerlová, Soňa ; Kotek, Jan (vedoucí práce) ; Pavlů, Barbora (oponent)
Mezi běžně používané zobrazovací techniky v klinické praxi patří MRI (zobrazování magnetickou rezonancí). Jedná se o metodu pro pacienta zcela neinvazivní, která umožňuje trojrozměrné zobrazování těla na základě detekce vodíkových atomů molekul vody obsažených v jednotlivých tkáních. Intenzita signálu může být navíc ovlivněna přidáním vhodné kontrastní látky. Před vlastním použitím nově připravených kontrastních agens je nutné provést základní in vitro a in vivo experimenty na buněčných liniích a zvířecích modelech, aby případné nežádoucí účinky těchto nanosond na živé organizmy byly odhaleny ještě dřív, než dojde k jejich zavedení do klinické praxe. Současný rozmach nanotechnologií nabízí širokou škálu nanomateriálů, včetně magnetických nanočástic, určených převážně pro snížení intenzity MRI signálu. Mezi nejběžnější a nejdéle používaná kontrastní agens pro MRI patří superparamagnetické nanočástice oxidů železa (SPIO). V této literární rešerši jsou představeny méně běžné typy magnetických nanočástic, které je také možné použít pro zobrazování magnetickou rezonancí. Klíčová slova: magnetická rezonance, nanočástice, značení buněk
|
|
|
Activation and function of BH3-only proteins from the Bcl-2 family
Peterka, Martin ; Anděra, Ladislav (vedoucí práce) ; Pavlů, Barbora (oponent)
Proteiny z rodiny Bcl-2 (B-cell lymphoma-2) jsou klíčovými regulátory apoptózy u mnohobuněčných živočichů. U savců tyto proteiny regulují permeabilizaci vnější mitochondriální membrány (MOMP), jež vede k uvolnění pro-apoptotických molekul z mezimembránového prostoru mitochondrií a následné apoptóze. Poruchy v signalizaci těmito proteiny mohou u savců vyústit v různé patologické stavy včetně rakoviny. BH3 proteiny tvoří pro-apoptotickou podskupinu Bcl-2 rodiny. Fungují zejména jako senzory různých pro-apoptotických podnětů, jako je například nedostatek cytokinů, genotoxický stres či aktivace "receptorů smrti". U savců bylo identifikováno přes deset BH3 proteinů, z nichž osm se účastní regulace MOMP. Těmito "konvenčními" BH3 proteiny jsou Bim, Bid, Puma, Noxa, Bad, Hrk, Bik and Bmf. Tato práce nabízí přehled o jejich původu, struktuře, aktivaci a funkci v apoptotické signalizaci.
|
|
|
Koaxiální a emulzní nanovlákna pro biomedicínské použití
Korbelová, Gabriela ; Buzgo, Matej (vedoucí práce) ; Pavlů, Barbora (oponent)
Současná léčba poranění tkání se potýká s četnými problémy, jako jsou omezená regenerační kapacita a imunitní reakce těla na cizorodá tělesa. V mnohých případech tak neumožňuje plnohodnotnou regeneraci tkání a plné obnovení jejich původní funkce. Řízené dodávání růstových faktorů má značnou signifikanci pro navození hojení ran u širokého spektra defektů. Biokompatibilní a biodegradabilní nanovlákenné nosiče připravené metodou elektrostatického zvlákňování představují univerzální platformu pro dodání široké škály látek regulovaným způsobem. Cílem práce je vytvořit přehled a zhodnocení vlastností nanovlákenných systémů pro řízené uvolňování léčiv vytvořených elektrostatickým zvlákňováním. Práce se zaměřuje zejména na využití růstových faktorů jako aktivních látek navozujících hojení tkáně. Nanovlákenné nosiče nabízí řadu výhod, jsou schopné trvale dodávat bioaktivní látku do místa tkáňového defektu, zachovávat bioaktivitu uvolňované látky a tím stimulovat adhezi, proliferaci a diferenciaci buněk na svém povrchu. Oproti klasickým metodám tkáňového inženýrství využívajících tkáňové štěpy s rizikem jejich imunitního odmítnutí nabízí tyto funkcionalizované biodegradabilní nosiče možnost tvorby tzv. bezbuněčných nosičových systémů bez nutnosti izolace hostitelských buněk, kdy je daná tkáň regenerována in...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Koaxiální a emulzní nanovlákna pro biomedicínské použití
Korbelová, Gabriela ; Buzgo, Matej (vedoucí práce) ; Pavlů, Barbora (oponent)
Současná léčba poranění tkání se potýká s četnými problémy, jako jsou omezená regenerační kapacita a imunitní reakce těla na cizorodá tělesa. V mnohých případech tak neumožňuje plnohodnotnou regeneraci tkání a plné obnovení jejich původní funkce. Řízené dodávání růstových faktorů má značnou signifikanci pro navození hojení ran u širokého spektra defektů. Biokompatibilní a biodegradabilní nanovlákenné nosiče připravené metodou elektrostatického zvlákňování představují univerzální platformu pro dodání široké škály látek regulovaným způsobem. Cílem práce je vytvořit přehled a zhodnocení vlastností nanovlákenných systémů pro řízené uvolňování léčiv vytvořených elektrostatickým zvlákňováním. Práce se zaměřuje zejména na využití růstových faktorů jako aktivních látek navozujících hojení tkáně. Nanovlákenné nosiče nabízí řadu výhod, jsou schopné trvale dodávat bioaktivní látku do místa tkáňového defektu, zachovávat bioaktivitu uvolňované látky a tím stimulovat adhezi, proliferaci a diferenciaci buněk na svém povrchu. Oproti klasickým metodám tkáňového inženýrství využívajících tkáňové štěpy s rizikem jejich imunitního odmítnutí nabízí tyto funkcionalizované biodegradabilní nosiče možnost tvorby tzv. bezbuněčných nosičových systémů bez nutnosti izolace hostitelských buněk, kdy je daná tkáň regenerována in...
|
|
|
Značení buněk pro MRI pomocí neběžných magnetických nanočástic
Kikerlová, Soňa ; Kotek, Jan (vedoucí práce) ; Pavlů, Barbora (oponent)
Mezi běžně používané zobrazovací techniky v klinické praxi patří MRI (zobrazování magnetickou rezonancí). Jedná se o metodu pro pacienta zcela neinvazivní, která umožňuje trojrozměrné zobrazování těla na základě detekce vodíkových atomů molekul vody obsažených v jednotlivých tkáních. Intenzita signálu může být navíc ovlivněna přidáním vhodné kontrastní látky. Před vlastním použitím nově připravených kontrastních agens je nutné provést základní in vitro a in vivo experimenty na buněčných liniích a zvířecích modelech, aby případné nežádoucí účinky těchto nanosond na živé organizmy byly odhaleny ještě dřív, než dojde k jejich zavedení do klinické praxe. Současný rozmach nanotechnologií nabízí širokou škálu nanomateriálů, včetně magnetických nanočástic, určených převážně pro snížení intenzity MRI signálu. Mezi nejběžnější a nejdéle používaná kontrastní agens pro MRI patří superparamagnetické nanočástice oxidů železa (SPIO). V této literární rešerši jsou představeny méně běžné typy magnetických nanočástic, které je také možné použít pro zobrazování magnetickou rezonancí. Klíčová slova: magnetická rezonance, nanočástice, značení buněk
|
|
|
Receptory NK buněk
Hernychová, Lucie ; Novák, Petr (vedoucí práce) ; Pavlů, Barbora (oponent)
NK buňky jsou důležitou součástí vrozeného imunitního systému, mají ovšem mnoho společných vlastností s imunokompetentními buňkami adaptivní imunity a mohou zároveň modulovat jejich činnost. Pomocí širokého spektra receptorů na svém povrchu rozpoznávají "cizí" molekuly (indukované především virovou nákazou či nádorovou transformací), jejich cílem jsou ale také struktury organismu vlastní, MHC glykoproteiny. Podle jejich množství na povrchu cílových buněk rozlišují, zda jsou tyto buňky infikované či transformované, pak indukují jejich apoptózu, nebo je vůči nim ustavena tolerance. Produkcí cytokinů a chemokinů též spouští zánětlivé odpovědi. Podle funkce lze rozdělit NK receptory do pěti skupin: aktivační, inhibiční, adhezivní, cytokinové a chemokinové. Na základě vazby příslušných ligandů na tyto receptory je buď spuštěna cytotoxická aktivita NK buňky, nebo je naopak inhibována. Funkce NK buněk je do jisté míry ovlivněna i mikroprostředím, ve kterém se právě vyskytují. Podle struktury se receptory NK buněk dělí na C-lektinové a imunoglobulinové. Do prvně zmíněné skupiny se řadí tři receptorové rodiny: Ly49, NKG2/CD94 a NKR-P1. Jsou to transmembránové proteiny typu II a převážně rozpoznávají MHC glykoproteiny. Mezi imunoglobulinové receptory patří rodiny KIR, LILR a NCR. Jedná se o transmembránové...
|
|
|
Úloha palmitoylace membránových proteinů v buňkách imunitního systému
Hanusová, Zdeňka ; Otáhal, Pavel (vedoucí práce) ; Pavlů, Barbora (oponent)
Palmitoylace proteinů je posttranslační modifikace, která typicky reguluje interakci proteinů s membránou; kromě toho ovšem může mít i další rozličné funkce v regulaci proteinů. Proces modifikace zahrnuje kovalentní připojení palmitátu k některému aminokyselinovému zbytku v cílovém proteinu; identita aminokyseliny pak určuje typ palmitoylace. Nejčastěji se jedná o cysteinový zbytek - v tom případě mluvíme o tzv. S-palmitoylaci. Výjimečnost tohoto typu lipidové modifikace je v reverzibilitě celého procesu, díky které je umožněna např. regulace traffickingu řady proteinů mezi jednotlivými membránovými kompartmenty a regulace jejich funkce. In vivo je palmitoylace většiny proteinů zprostředkována pomocí enzymů protein acyltransferáz, zatímco depalmitoylace je pak zajišťována enzymy acylprotein thioesterázami. Palmitoylované proteiny se vyskytují v širokém spektru buněčných typů, imunitní buňky nevyjímaje. Palmitoylace zde hraje důležitou roli, především co se týče zajištění interakce signálních proteinů s lipidovými rafty a s tím související modulaci jejich proteinové funkce. Význam má palmitoylace také jako dynamický proces, zajišťující správné určení subcelulární lokalizace proteinů. Tato práce je literárním přehledem, jehož cílem je představit palmitoylaci proteinů v širším kontextu a na příkladech...
|
host ::
RSS.