|
|
Socializace českých politických aktérů. Pozice českých politiků k invazi do Iráku v roce 2003
Vojtová, Veronika ; Šlosarčík, Ivo (vedoucí práce) ; Karásek, Tomáš (oponent)
Když se v devadesátých letech otázka rozšíření euroatlantických organizací pomalu začala stávat realitou, teorie zkoumající vzájemné působení organizací a jejích členských států postupně upouštěla od primárního vnímání státu jako socializovaného aktéra (socializee), kterého vyměnila za jeho politické aktéry. Ke slovu se čím dál více začala hlásit teorie socializace, která zkoumala působení organizací na politické představitele členských zemí, jejich chování a případnou souvislost mezi tím. Poněkud mladá a dynamicky se rozvíjející teorie narážela na překážky zejména co se týče jejího teoretického ukotvení. Ani v rámci probíhající akademické debaty se jí nedostalo jednoznačného uznání, když výzkumy zkoumající příčinný vztah mezi socializací a následným chování politiků přicházejí s rozdílnými výsledky. Předkládaná práce si dala za cíl vstoupit do této debaty a ověřit hypotézu, která předpokládá, že rozhodování zahraničně-politických aktérů je ovlivněno socializací daného politického aktéra. Ověřování hypotézy proběhlo na příkladu irácké krize v roce 2003, kdy prostřednictvím obsahové analýzy mediálních výstupů a oficiálních dokumentů a pomocí tří socializačních ukazatelů byla zkoumána případná socializace u šesti politických aktérů, kteří se v té době podíleli na vytváření zahraniční politiky ČR....
|
|
|
Význam dipeptidylpeptidázy-IV a homologních proteáz v procesech migrace a invaze.
Fejfarová, Edita ; Rösel, Daniel (oponent) ; Bušek, Petr (vedoucí práce)
Migrace a invaze jsou děje probíhající přirozeně v organismu během embryogeneze, při imunitních reakcích či hojení ran. Velice důležitým faktorem jsou také u řady závažných onemocnění jako např. revmatická artritida a maligní nádory. Význam proteolytických enzymů v těchto procesech je nesporný - podílejí se na degradaci extracelulární matrix a tím usnadňují pohyb buňky. Dipeptidylpeptidáza-IV (DPPIV) odštěpuje pouhé dvě aminokyseliny od N-konce a na degradaci ECM se nepodílí. Rozpoznává a štěpí krátké peptidy mající jako předposlední AA prolin, který svému držiteli obvykle zajišťuje rezistenci vůči běžným typům proteáz. Mezi substráty DPPIV a homologních proteáz patří chemokiny uplatňující se v signalizaci migrace, jako jsou SDF-1 a RANTES či neuropeptid Y. Jejich štěpením a tím inaktivací se molekuly s DPPIV-podobnou aktivitou projevují jako modulátory migračního signálu na buňkách choriokacinomu, neuroblastomu, buňkách Sézaryho syndromu či epiteliálních buňkách migrujících v reakci na poranění. Dalším mechanismem proteáz s DPPIV-podobnou aktivitou je vazba na proteiny extracelulární matrix, čímž se spolupodílejí na adhezi buněk a tím ovlivňují jejich migrační schopnost. Vliv na migraci a invazi mohou mít i intracelulární enzymové homology DDP8 a DPP9, u kterých je mechanismus účinku již z...
|
|
|
The role of NADPH oxidase and ros in invadopodia formation
Hanušová, Kristýna ; Vrbacký, Marek (oponent) ; Brábek, Jan (vedoucí práce)
Invadopodia, jako specifické organely nádorových buněk umožňující jim pohyb a tudíž i šíření po organismu a tvorbu metastáz, jsou jedním z možných slibných cílů pro nádorovou terapii. V poslední době vyšly na jevo mnohé zajímavé skutečnosti o vzniku invadopodií a mechanismu jejich fungování. Invadopodia jsou místy degradace ECM extracelulárními proteázami umožňující invazivitu nádorových buněk. Pro vznik invadopodií je nezbytná přesně lokalizovaná zvýšená tvorba reaktivních kyslíkových radikálů, které se jako důležité signální molekuly účastní mnoha dějů vedoucích k tvorbě invadopodií. ROS v nádorových buňkách jsou produkovány především specifickými extramitochondriálními NADPH oxidázami (Nox). V poslední době bylo odhaleno několik regulačních molekul, které se podílí na vzniku těchto Nox a jejich lokalizaci do místa vzniku invadopodií (Tks organizační proteiny). Dále byla v produkci ROS a následném vzniku invadopodií potvrzena regulační role kinázy Src. Klíčová slova: degradace ECM, invadopodia, invaze, proteázy, Nox, ROS, Src kináza, Tks proteiny
|
|
|
Biologie a ekologie invazního druhu mechovky bochnatky americké (Pectinatella magnifica)
SKUHROVEC, Tomáš
Biologie a ekologie invazního druhu mechovky bochnatky americké (Pectinatella magnifica) Cílem této bakalářské práce, bylo vytvořit literární přehled dostupných informací o biologii a ekologii druhu bochnatky americké (Pectinatella magnifica). Tato invazní mechovka pochází ze Severní Ameriky. Její výskyt byl u nás poprvé zaznamenán v 30. letech 20 století v Labi a ve Vltavě. První masový výskyt, byl však hlášen až v roce 2003 z pískovny Cep v CHKO Třeboňsko. Z nádrže Cep se rozšířila do dalších lokalit (pískovny Cep I., Vlkov, Veselí, Veselí I., Horusice a rybníky Hejtman, Nový Kanclíř, Staňkovský a Podřezaný), kde našla vhodné podmínky k životu. V České republice se nachází i v jiných lokalitách, ale její výskyt není v takovém množství. Mimo naší republiku je nacházena i v dalších evropských státech a v některých asijských zemích. Bochnatka americká je koloniální vodní živočich upřednostňující nepohlavní způsob rozmnožování. Kolonie jsou žlutohnědě zbarveny struktury pevného rosolu, kulovitého nebo protáhlého tvaru. Bochnatka je účinný filtrátor, který požírá fytoplankton zejména rozsivky. Mezi nejvýznamnější ekologické faktory, ovlivňující její sezónní dynamiku, patří teplota. Jedná se o termofilní druh s teplotním optimem vyšším než 20°C. Naopak, pokud teplota poklesne pod 20 °C, dochází k rozpadu kolonií a k uvolňování přezimujících útvarů, zvaných statoblasty. Upřednostňuje vody slabě alkalické a s nižší vodivostí (pod 200 S.cm-1). Z hlediska trofie bochnatce vyhovují vody oligotrofní až mesotrofní. Je nalézána zejména na ponořených větvích a naplaveném dřevě v oblasti břehového pásu. V rámci druhu, byla prokázána asociace s jinými vodními organismy například s drobnými korýši a plži. V dutině coelomu, byl prokázán i sexuální vývoj parazitických druhů Trichonosema a Tetracapsula, kteří jsou významnými parazity lososovitých ryb. Abychom byli schopni odhadnout a popsat vliv tohoto recentně se šířícího druhu na biotopy, které obývá, je nutné detailně se obeznámit s jeho biologií.
|
|
|
Rozšíření a vybrané ekologické vlastnosti druhu \kur{Echinocystis lobata}
MÜLLEROVÁ, Anna
Echinocystis lobata je evropský invazní druh introdukovaný ze Severní Ameriky. Rozšíření Echinocystis lobata bylo studováno na území Plzeňského kraje podél hlavních řek, tedy Berounky, Úhlavy, Úslavy, Mže a Radbuzy. Z informaci získaných terénním průzkumem a excerpcí literatury byly vytvořeny mapy výskytu. Pokusy klíčivosti byly provedeny jak v klimaboxu, tak v podobě záhonového experimentu.
|
|
|
Biologie štětince laločnatého (Echinocystis lobata Torr. et A. Gray)
KUČEROVÁ, Radka
Bakalářská práce pojednává o biologii štětince laločnatého (Echinocystis lobata Torr. et A. Gray). První kapitola je zaměřena na systematiku členění, dále se práce zabývá morfologií, rozšířením, stanovištními podmínkami, životním cyklem, vztahy s ostatními organismy a problematiku invaznosti. Invaznost je v současnosti aktuálním problémem, protože dochází k vytlačování původních druhů rostlin.
|
|
|
Ekologická studie invazního druhu \kur{Lupinus polyphyllus}
HURTOVÁ, Jaroslava
Druh Lupinus polyphyllus je považován za jeden z nejnebezpečnějších invazních druhů v České republice a jeho rostoucí výskyt představuje hrozbu původní biodiverzity nejen vegetace chráněných území. Byl studován vliv managementových zásahů na invadovaná společenstva na trvalých plochách založených na třech lokalitách na Šumavě. Byla sledována role fixovaného dusíku v této invazi analyzováním půdních vzorků a byl testován vliv alelopatického výluhu z L. polyphyllus na koexistující původní druhy v laboratorním experimentu.
|
|
|
Rozšíření štětince laločnatého, Echinocystis lobata (Michx.) Torr. et A. Gray, na území Královéhradeckého kraje
HOLEČKOVÁ, Veronika
Cílem této práce bylo shromáždění dosud známých lokalit invazní liány Echinocystis lobata (Michx.) Torr. et A. Gray na území Královéhradeckého kraje, ale také doplnění o lokality nové z vlastního terénního výzkumu. Literární excerpcí jsem získala 42 lokalit, tři nové lokality jsem nalezla při terénním výzkumu a další tři jsem získala po kontaktování několika osob. Primárním areálem výskytu je Severní Amerika. Na území České republiky došlo k rychlému rozšíření, především kolem břehů řek či potoků. Odtud se také šíří do okolí, zejména na další lokality podél vodních toků, na louky a rumiště. Touto prací bych také chtěla poukázat na skutečnost, jak nebezpečný tento druh může být pro původní druhy rostlin.
|
|
|
Zmapování toku řeky Želivky v rámci studia ekologických invazí a invazních netýkavek (\kur{Impatiens glandulifera} a \kur{I. parviflora})
URBAN, Miroslav
Ekologické invaze nepůvodních druhů představují problém globálního, ekonomického a etického rázu. Člověk je jednou z jejich příčin, ale zároveň i tím, kdo se snaží o navrácení invadovaného biotopu zpět k původnímu. Snahou a cílem práce bylo porozumět vlastnostem říčního biotopu a invazní ekologii jako takové a porozumět invazi a ekologii dvou invazních druhů rodu Impatiens (I. glandulifera, I. parviflora), a to na celém toku řeky Želivky. To protože se poslední dobou břehy Želivky začínají pokrývat hustými porosty těchto invazních druhů, rozhodl jsem se pro důkladné zmapování břehů, kde mi šlo o porovnání třech částí toku a o predikci co by se mohlo dělat dál?
|
|
|
Je Pseudotsuga menziesii dalším invazním druhem v NP České Švýcarsko?
DUDÍKOVÁ, Tereza
Pseudotsuga menziesii, douglaska tisolistá, je naturalizovaný druh jehličnanu pocházející ze Severní Ameriky, který byl od konce 19. stol. vysazován na území dnešního NP České Švýcarsko. Tato práce se zabývá otázkou, jaké jsou nároky semenáčků douglasky na podmínky prostředí a zjišťuje potenciální schopnosti šíření tohoto druhu. Na základě výzkumu konstatuji, že douglaska je v NP stále pouze naturalizovaným druhem, avšak hrozí, že by se mohla brzy stát druhem invazním.
|
host ::
RSS.