|
Rozdíly v acetylaci histonů v normoxii a hypoxii
Čepek, Pavel ; Poljaková, Jitka (vedoucí práce) ; Eckschlager, Tomáš (oponent)
Histony a jejich N a C konce podléhají kovalentním modifikacím, které regulují transkripci genů. Mezi histonové modifikace patří methylace, ubikvitinylace, SUMOylace, ADP- ribosylace, fosforylace, prolinová izomerace, deiminace a acetylace. Acetylace histonů je regulována histonacetyltransferasami (HATs) a histondeacetylasami (HDACs). Rovnováha mezi acetylací/deacetylací histonů ovlivňuje kompaktnost chromatinu a podílí se na regulaci genové exprese. U řady lidských nádorů je acetylační rovnováha porušena a může přispívat k rozvoji maligních onemocnění. Inhibitory histondeacetylas (HDACi) umožňují tuto porušenou acetylační rovnováhu vyrovnávat. Jeden z těchto inhibitorů je kyselina valproová (VPA), již používaná k léčbě epilepsie. V několika studiích bylo prokázáno, že VPA vykazuje protinádorové účinky. U nádorových neuroblastomových linií byla zaznamenána např. snížená exprese n-myc onkoproteinu, inhibice buněčného růstu či angiogeneze. Ačkoliv je přesný mechanizmus účinku VPA na nádorové buněčné linie stále nejasný, za jeden z důležitých protinádorových účinků je povážována hyperacetylace histonů H3 a H4. V této práci je ukázáno, že kyselina valproová zvyšuje acetylaci histonů H3 a H4 v lidských neuroblastomových buněčných liniích UKF-NB-3 a SK-N-AS. Nejvyšší acetylace histonu H3 byla v hypoxii...
|
|
Molekulární genetika celiakie
Němečková, Iva ; Daňková, Pavlína (vedoucí práce) ; Tučková, Ludmila (oponent)
Celiakie je orgánově specifické autoimunitní onemocnění, které vzniká jako důsledek přecitlivělosti na obilný lepek u geneticky vnímavých jedinců. Genetickou predispozicí jsou geny HLA-DQ2 a HLA-DQ8, které jsou nutné, avšak ne dostačující pro vznik celiakie; podílejí se cca na 40% dědičnosti. Postupně jsou vytipovávány další geny, které by se mohli podílet na patogenezi celiakie. Mezi tyto tzv. kandidátní geny, které jsou vyhledávány na základě známých poznatků molekulárních mechanismů vrozené a adaptivní imunitní odpovědi, patří např. geny MIC, TNF, CTLA-4, CD28, ICOS, MYO9B, MMP, PTPN22 a TLR. Imunitní odpověď vyvolána proniknutím peptidů lepku do lamina propria vede ke slizničnímu poškození. Různé peptidy lepku jsou do patologie celiakie zapojeny různým způsobem, některé peptidy spouštějí adaptivní imunitní odpověď, jiné např. peptid p31-43 spouští vrozenou imunitní odpověď.
|
|
Gene Therapy and the Evolution of Cancer Treatment
Douglas, James Joshua ; Černá, Marie (vedoucí práce)
The continued understanding of gene structure, function and how its product interacts in the human body has lead to new wave of ideas on cancer therapy. Gene therapy, which 20 years ago was just a dream is now a very real possibility and alternative to the conventional treatments. Three new methods of utilizing alternative gene structure and manipulating the body's response to induce a tumor effect are presented here. Immunotherapy is the induction of the human immune system against an unwanted antigen. Viral oncolysis is the utilization and manipulation of natural human pathogens against tumor cells. Gene transfer is the addition of deletion of vital genes responsible for cell growth and apoptosis.
|
|
Kvantitativní exprese dopaminergních receptorů v adenomech hypofýzy.
Gabalec, Filip ; Čáp, Jan (vedoucí práce) ; Fryšák, Zdeněk (oponent) ; Hána, Václav (oponent)
Souhrn Úvod Klinicky afunkční adenomy hypofýzy představují asi jednu třetinu všech hypofyzárních tumorů. Většina z nich je patologem klasifikována jako gonadotropinomy nebo null-cell adenomy bez imunohistochemické pozitivity hormonální sekrece. Zbytek tvoří tiché kortikotropní adenomy a tiché plurihormonální tumory. Konzervativní léčba dopaminovými agonisty je účinná pouze v některých případech v závislosti na expresi dopaminových D2 receptorů (D2R). Cíle Hlavním cílem projektu bylo zavést a optimalizovat kvantitativní analýzu D2 dopaminového receptoru pomocí real-time RT-PCR u nemocných operovaných pro KAA do laboratorní praxe ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Dále jsme chtěli kvantitativně určit expresi D2 podtypu dopaminového receptoru v sérii klinicky afunkčních adenomů a korelovat výsledky exprese D2 dopaminového receptoru s patologickou klasifikací adenomu dle imunohistochemického vyšetření. Metodika a výsledky Z 87 vyšetřovaných adenomů 63 exprimovalo gonadotropiny, 7 adenomů byly tiché kortikotropní adenomy, 7 plurihormonální tumory a 6 neexprimovalo žádný hypofyzární hormon při imunohistochemickém vyšetření. Při použití real-time RT-PCR byla D2R mRNA exprimována ve všech adenomech ve velmi různorodé kvantitě. Exprese D2R mRNA byla velmi nízká v kortikotropních adenomech (relativní medián...
|
|
Genetické poruchy zdraví skotu
NOVÁKOVÁ, Petra
Hlavním cílem práce je shrnout a popsat možnosti zlepšování genetické odolnosti dojnic proti zánětu mléčné žlázy za pomoci genetické selekce. Snaha odhalit veškeré genetické parametry mastitidy je obtížné a dlouhodobé výzkumy genů souvisejících s onemocněním jsou teprve na začátku. První část je věnována popisu mastitid, které jsou jedním z hlavních zdravotních problémů v chovu dojného skotu a mají mnoho negativních dopadů. Dále jsou uvedeny vybrané geny, které se prozatím vědcům podařilo spojit s nemocí.
|
|
Exprese cholinergního genového místa u myšího modelu Alzheimerovy nemoci
Zimčík, Pavel
(český jazyk) V současné době nejběžnější senilní demence, Alzheimerova choroba (AD), je charakterizována postižením paměti a vyšších kognitivních funkcí. Typickými post-mortem nálezy na mozcích pacientů s AD jsou extracelulární amyloidní plaky, intracelulární neurofibrilární klubíčka a poškozené cholinergní i ostatní neurotransmiterové systémy. Do dnes není známo spojení mezi poškozeným centrálním cholinergním systémem a hromaděním beta-amyloidu. Naše experimenty se zaměřily na parietální kůru sedmiměsíčních APPswe/PS1dE9 transgenních myší, v jejichž mozcích dochází k vysoké produkci amyloidních fragmentů. Cholinerní synapse těchto myší vykazují funkční presynaptické (stimulované uvolňování acetylcholinu) i postsynaptické (aktivace G-proteinů muskarinovými receptory) poruchy a úbytek cholinergních markerů. Pomocí qPCR jsme stanovili hodnoty exprese mRNA pro cholinacetyltransferázu, váčkový přenašeč pro acetylcholin a M1-M4 podtypy muskarinových receptorů u transgenních a kontrolních myší ze stejného vrhu. Získané hodnoty exprimované mRNA se u žádného genu signifikantně nelišily. Tyto výsledky ukazují, že úbytek cholinergních proteinů je důsledkem dějů na posttranskripční úrovni.
|
|
Nemoci zraku a sluchu u psů
Plocová, Markéta ; Fiala Šebková, Naděžda (vedoucí práce) ; Chmelíková, Eva (oponent)
Práce se zabývá popisem vybraných nemocí zraku a sluchu. Aby bylo možné lépe pochopit jednotlivé nemoci a jimi způsobené poruchy, je zde nejprve popsána anatomie a fyziologie příslušných orgánů zraku a sluchu a umístění jejich center v mozku. Některá plemena mají díky své anatomické stavbě těla a genetickému založení predispozice k určitým nemocem nebo poruchám. Vybrané nemoci zraku a sluchu jsou popisovány z pohledu anatomického a případně fyziologického. Součástí popisu nemocí je také přehled klinických příznaků a projevů. Některé z vybraných nemocí jsou geneticky podmíněné a mohou se dědit z generace na generaci. U těchto dědičných nemocí jsou zde uvedeny možné kandidátní geny a jejich lokalizace. Dále uvádím vrozené nemoci, které mohou vznikat během prenatálního nebo postnatálního vývoje. Pro jednotlivá onemocnění uvádím tabulku s plemeny, u kterých se nemoc vyskytuje.
Nemoci očí uvedené v této práci jsou většinou genetického původu, proto je zde podrobněji popsán genetický původ nemoci s případným názvem kandidátního genu, příslušnou mutací a jeho lokalizací. Zabývám se zde nemocemi primární luxace čočky (PLL), multifokální retinopatie (CMR), multifokální dysplazie sítnice (MRD), anomálie oka kolií (CEA), syndrom suchého oka a kudrnaté srsti (CKCSID), glaukom, progresivní retinální atrofie (PRA). Pro tyto dědičné nemoci je důležité, aby chovatelé eliminovali jejich výskyt důslednou plemenářskou prací.
Nejčastějším onemocněním uší jsou otitidy, tzv. záněty uší. Tyto záněty mohou vést k poškození až k úplné ztrátě sluchu. Jako samostatnou kapitolu uvádím poruchu sluchu u dalmatinů, která je vázána na zbarvení srsti. Dále se zde zabývám neurologickými projevy ušního onemocnění, komplikací spojenou s totální ablací zvukovodu a osteotomií bully, patologickými změnami ucha při vrozené poruše MPS (mukopolysacharidoza), poruchami vnitřního ucha a rovnovážného ústrojí.
Závěrem je třeba uvést, že díky nejnovějším poznatkům jsou nemoci lépe popsány a je dosaženo lepšího rozpoznání nemocí a jejich příčin, ale jejich prevence je závislá na původu nemoci. Pro nemoci získané je důležité zajistit pro psy welfare podmínky, zatímco pro nemoci dědičné je nezbytná negativní selekce v příslušném chovu postiženého plemene.
|
|
Prevence poškození zdraví u hyperfenylalanémie - jedné z nejčastějších metabolických poruch
Havrlíková, Eva ; Pazdírková, Renáta (vedoucí práce)
SOUHRN Fenylketonurie (PKU) je vrozená metabolická porucha postihující metabolismus esenciální aromatické aminokyseliny fenylalaninu. Je dědičná autozomálně recesivně. Téměř všechny případy jsou způsobeny mutací genu kódujícího fenylalaninhydroxylázu a její deficiencí, která byla zmapována na 12. chromozomu. Bylo identifikováno více než 500 mutací, nejčastější mutace v v České republice a v Evropě je mutace R408W. Jaterní enzym fenylalaninhydroxyláza (PAH) katalyzuje přeměnu fenylalaninu na tyrozin. Kompletní chybění enzymu způsobuje klasickou PKU, při které hladina fenylalaninu v plazmě převyšuje 20 mg/dl (1200 µmol/l). Zbytková aktivita PAH způsobuje mírnou PKU (koncentrace fenylalaninu 10-20 mg/dl, 600- 1200 µmol/L) a mírnou hyperfenylalaninémii (HPA, koncentrace fenylalaninu 2,5-10 mg/dl, 120-600 µmol/l). Koncentrace tyrozinu je normální nebo téměř normální. Tetrahydrobiopterin (BH4) je kofaktor nutný pro aktivitu PAH. Poruchy metabolismu BH4 tvoří přibližně 1-2% pacientů se zvýšenou hladinou fenylalaninu. U neléčených je charakteristickým znakem mentální retardace a jiné neurologické a psychické příznaky včetně epilepsie, ale kvůli široce rozšířenému novorozeneckému screeningu jsou dnes raritní. Běžná je světlá pigmentace a pacienti mohou mít ekzém. Tělo a moč mohou mít specifický zápach po "myšině"...
|
|
Imunopatologické a imunogenetické aspekty transplantací krvetvorných buněk a solidních orgánů
Jindra, Pavel ; Boudová, Ludmila (vedoucí práce) ; Fakan, František (oponent) ; Slavčev, Antonij (oponent)
KIR geny a jejich produkty- killer imunoglobulin-like receptory (KIR) na povrchu NK buněk (natural killers) jsou jedním z klíčových prvků vrozené imunity člověka. NK buňky jsou to rychle účinkující efektorové buňky, které primárně likvidují virem infikované a nádorové buňky Tato schopnost destruovat cílové buňky je dána vzájemnou interakcí mezi KIR receptory a příslušnou specifickou HLA molekulou na povrchu buněk, neboli ligandem KIR receptorů. Genetická diverzita KIR genů a genotypů připomíná diverzitu HLA systému. Přestože jsou geny kódující KIR a HLA lokalizované na různých chromozomech a segregují se tedy nezávisle, existují určité důkazy alespoň částečné koevoluce obou systémů. Lze tudíž předpokládat. U HLA restrihované populace lze tedy očekávat alespoň částečnou redukci v diverzitě KIR genů i genotypů. Celkem 41jedinců homozygotních v ancestrálníml HLA haplotypu AH8.1 (HLA-A*0101-Cw*0701-B*0801-DRB1*0301-DQB1*0201), bylo kompletně genotypizováno pro KIR geny. Celkově bylo zjištěno celkem 14 různých KIR genotypů, přičemž zaznamenaná frekvence výskytu KIR genů a kompozice KIR genotypů v podstatě odpovídala datům ze studií u neselektované (ve smyslu HLA) populace Kavkazanů ("Caucasians"). Takzvané "non-framework" KIR geny s frekvencí více než 90 % zahrnovaly KIR2DL1, KIR2DL3, KIR3DL1, KIR2DS4 a KIR2DP1....
|
|
Poruchy metabolismu železa u kožních a chronických jaterních onemocnění
Krátká, Karolína ; Horák, Jiří (vedoucí práce) ; Ehrmann, Jiří (oponent) ; Lata, Jan (oponent) ; Martásek, Pavel (oponent)
Železo se řadí mezi důležité biogenní stopové prvky a jeho úloha v savčím organismu je nezastupitelná. V přírodě neexistuje další prvek s analogickými vlastnostmi. Železo je součástí celé řady sloučenin, které zajišťují klíčové fyziologické funkce, jako je buněčné dýchání a přenos kyslíku k tkáním. Má rovněž význam pro buněčnou proliferaci a diferenciaci, pro regulaci genové exprese a uplatňuje se také ve funkcích imunitního systému. Vzhledem k tomu, že následky akumulace železa při genetické hemochromatóze byly již detailně prozkoumány, narůstá v posledních letech pozornost a zájem o důsledky akumulace železa také u jiných onemocnění. Protože výsledky dosavadních studií jsou nejednoznačné a často vzájemně se odporující, bylo cílem této práce analyzovat a objasnit vztah mutací HFE genu a metabolismu železa k patogenezi a progresi některých kožních a chronických jaterních onemocnění mimo genetickou hemochromatózu.
|
host ::
