|
| |
|
|
Vodní režim půd rekultivovaných a nerekultivovaných výsypek po těžbě uhlí
Cejpek, Jiří ; Frouz, Jan (vedoucí práce) ; Moldan, Bedřich (oponent) ; Tesař, Miroslav (oponent)
Tato disertační práce porovnává vodní režim rekultivovaných a nerekultivovaných výsypek po těžbě hnědého uhlí se zvláštním zřetelem na vývoj hydrologických vlastností půd, které jsou určující pro pohyb a zadržování vody v půdě. Zásadní vliv na zásobu půdní vody má technologie zakládání výsypky a její stáří, které spoluurčuje rozvoj vegetace. Během rozvoje půd na výsypkách se zvětšuje polní vodní kapacita a tím schopnost zadržovat vodu, zvětšuje se ale i bod vadnutí. Tyto změny souvisí s akumulací organické hmoty v půdě a s rozpadem jílovců na částice o velikosti fyzikálního jílu. Rozvoj schopnosti výsypkových půd vázat vodu je větší na rekultivovaných stanovištích, kde dochází k rychlejšímu rozvoji svrchního organominerálního horizontu, je zde však větší i bod vadnutí a spotřeba vody. Na nerekultivovaných stanovištích dochází k rozvoji půdního substrátu pomaleji. Celkově jsou, ale rozdíly ve vodním režimu mezi rekultivovanými a nerekultivovanými plochami malé.
|
|
|
Vodní režim půd rekultivovaných a nerekultivovaných výsypek po těžbě uhlí
Cejpek, Jiří
Tato disertační práce porovnává vodní režim rekultivovaných a nerekultivovaných výsypek po těžbě hnědého uhlí se zvláštním zřetelem na vývoj hydrologických vlastností půd, které jsou určující pro pohyb a zadržování vody v půdě. Zásadní vliv na zásobu půdní vody má technologie zakládání výsypky a její stáří, které spoluurčuje rozvoj vegetace. Během rozvoje půd na výsypkách se zvětšuje polní vodní kapacita a tím schopnost zadržovat vodu, zvětšuje se ale i bod vadnutí. Tyto změny souvisí s akumulací organické hmoty v půdě a s rozpadem jílovců na částice o velikosti fyzikálního jílu. Rozvoj schopnosti výsypkových půd vázat vodu je větší na rekultivovaných stanovištích, kde dochází k rychlejšímu rozvoji svrchního organominerálního horizontu, je zde však větší i bod vadnutí a spotřeba vody. Na nerekultivovaných stanovištích dochází k rozvoji půdního substrátu pomaleji. Celkově jsou, ale rozdíly ve vodním režimu mezi rekultivovanými a nerekultivovanými plochami malé.
|
|
|
Výsypky - jejich rekultivace a potenciál pro rozvoj území
Burkotová, Markéta
Má práce s tématem Výsypky - jejich rekultivace a potenciál pro rozvoj území má dvě řešené roviny. V první teoretické rovině se shromažďují informace o tom, jaké druhy výsypek vůbec existují, jaké jsou způsoby jejich rekultivací a jaké přírodní procesy na nich mohou probíhat. V teoretické části jsem se také zaměřila na legislativní rámce při rekultivacích, které je důležité znát. Nebyla opomenuta ani historie těžby a historie modelového území, neboť se i z těchto získaných znalostí dá vycházet v návrhové části. Cíl práce je poté na základě těchto teoretických znalostí vytvořit studii řešeného prostoru a nabídnout nové způsoby řešení výsypek pro budoucí uplatnění v praxi. Součástí je také vyhotovení krajinářské studie území, nastínění hlavních problémů a jejich řešení v návrhové části. Tuto část by mohlo využít především město, ve které se modelové území nachází, jako ekologicky stabilní prvek, který se zapojí do okolní krajiny a funguje jako izolační clona proti znečištění. Cíl je naplněn dvěma řešeními modelového prostoru. První řešení je architektonické řešení prostoru, které navazuje na průzkum území, vyhotovené analýzy a problémový výkres, který ukazuje hodnoty a střety v území a je souhrnem analýz. Druhé řešení je zaměřeno na rekultivace a ekologickou obnovu a vychází jak z průzkumů, tak z teoretické části. Architektonické řešení je rozděleno na několik částí, z nichž každá rozebírá určitou část návrhu. Cílem je ukázat takové řešení prostoru, které příliš nenaruší vznikající společenstva a šetrně splyne s okolní krajinou a vyzdvihne její přednosti. Dělí se na celkový popis návrhu, určení funkce prostoru, zaobírá se cílovou skupinou lidí, pro které je prostoru určen, popisuje nově navrženou cestní síť, mobiliář, vybudovaná vyhlídková místa, manipulaci s terénem a materiály, které byly použity. Krajinářské řešení je zaměřeno na práci s vegetací. Území je systematicky rozděleno na funkční plochy, z nichž každá má jiný režim údržby a jiné krajinářské řešení. Dělení na: plochy ponechané přirozenému vývoji, plochy se zásahem člověka (probírka, prosvětlení, dosadba, podpoření potenciální vegetace). Výsledek práce je vesměs zaměřen na nenásilnou práci s vegetací a na základě vyhodnocení informací z teoretické části se v návrhu nepracuje s dalšími typy rekultivací (technické, lesnické, atd.) Přínos práce je tedy ukázat, jak lze na modelovém území pracovat s vegetací, pochopit její vývoj (pomocí naučných tabulí a stezek) a na základě tohoto pochopení se neuchylovat k drastickým a ekonomicky nevýhodným řešením. Práce také nabízí jiný pohled na výsypky, které s´jsou často chápány jako nehezké dominanty krajiny, ale vůbec tomu tak být nemusí. Výsledky práce nabízí několik pohledů ekologického řešení území, ze kterých je možno čerpat při jejich rekultivacích a které mohou být použitelné pro město, aby vytvořilo sice ekonomicky ne tolik výnosný prvek, ale zaručené takový, který město oživí, zvýší jeho kvalitu a ekologickou stabilitu a přitáhne množství lidí zainteresovaných přírodou.
|
|
|
Vodní režim půd rekultivovaných a nerekultivovaných výsypek po těžbě uhlí
Cejpek, Jiří
Tato disertační práce porovnává vodní režim rekultivovaných a nerekultivovaných výsypek po těžbě hnědého uhlí se zvláštním zřetelem na vývoj hydrologických vlastností půd, které jsou určující pro pohyb a zadržování vody v půdě. Zásadní vliv na zásobu půdní vody má technologie zakládání výsypky a její stáří, které spoluurčuje rozvoj vegetace. Během rozvoje půd na výsypkách se zvětšuje polní vodní kapacita a tím schopnost zadržovat vodu, zvětšuje se ale i bod vadnutí. Tyto změny souvisí s akumulací organické hmoty v půdě a s rozpadem jílovců na částice o velikosti fyzikálního jílu. Rozvoj schopnosti výsypkových půd vázat vodu je větší na rekultivovaných stanovištích, kde dochází k rychlejšímu rozvoji svrchního organominerálního horizontu, je zde však větší i bod vadnutí a spotřeba vody. Na nerekultivovaných stanovištích dochází k rozvoji půdního substrátu pomaleji. Celkově jsou, ale rozdíly ve vodním režimu mezi rekultivovanými a nerekultivovanými plochami malé.
|
|
|
Dynamika habitatů lindušky úhorní na severočeských hnědouhelných výsypkách
Bernhäuserová, Veronika ; Romportl, Dušan (vedoucí práce) ; Chuman, Tomáš (oponent)
Povrchová těžba a s ní spojené disturbance území jsou společností obecně vnímány spíše negativně. Zaměříme-li se však na transformovaná území z pohledu biodiverzity a vzniku refugií, může se jednat o ochranářsky velmi významné oblasti. Tato práce se věnuje území Severočeských hnědouhelných výsypek, vývoji krajinného pokryvu na tomto těžbou zatíženém území a výskytu ohroženého druhu lindušky úhorní (Anthus campestris). Pro tento druh je právě tato oblast jedinou oblastí výskytu v rámci Česka. Práce si klada za cíl popsat vývoj krajinného pokryvu na třech výsypkách (Tušimice, Bílina a Vršany) ve čtyřech letech (2014, 2015, 2016 a 2017). Dalším cílem bylo porovnat krajinný pokryv jednotlivých let s ornitologickými nálezy lindušky úhorní rovněž z let 2014, 2015, 2016 a 2017. Z výsledků vyplývá, že největší změna proběhla mezi povrchem výsypek bez vegetace a povrchem výsypek s bylinnou vegetací, přičemž ve většině případů přibývalo povrchu s bylinnou vegetací, což lze přičíst přirozené sukcesi. Jako preferované oblasti pro lindušku úhorní vyšly kategorie povrch výsypek bez vegetace, povrch výsypek s bylinnou vegetací a kategorie budovy, zástavba a zpevněné komunikace. Klíčová slova: vývoj post-těžební krajiny, dynamika habitatů, linduška úhorní, výsypky
|
|
|
Vodní režim půd rekultivovaných a nerekultivovaných výsypek po těžbě uhlí
Cejpek, Jiří ; Frouz, Jan (vedoucí práce) ; Moldan, Bedřich (oponent) ; Tesař, Miroslav (oponent)
Tato disertační práce porovnává vodní režim rekultivovaných a nerekultivovaných výsypek po těžbě hnědého uhlí se zvláštním zřetelem na vývoj hydrologických vlastností půd, které jsou určující pro pohyb a zadržování vody v půdě. Zásadní vliv na zásobu půdní vody má technologie zakládání výsypky a její stáří, které spoluurčuje rozvoj vegetace. Během rozvoje půd na výsypkách se zvětšuje polní vodní kapacita a tím schopnost zadržovat vodu, zvětšuje se ale i bod vadnutí. Tyto změny souvisí s akumulací organické hmoty v půdě a s rozpadem jílovců na částice o velikosti fyzikálního jílu. Rozvoj schopnosti výsypkových půd vázat vodu je větší na rekultivovaných stanovištích, kde dochází k rychlejšímu rozvoji svrchního organominerálního horizontu, je zde však větší i bod vadnutí a spotřeba vody. Na nerekultivovaných stanovištích dochází k rozvoji půdního substrátu pomaleji. Celkově jsou, ale rozdíly ve vodním režimu mezi rekultivovanými a nerekultivovanými plochami malé.
|
|
|
Vliv dominantní dřeviny a zrnitosti substrátu na složení mikrobiálního společenstva studovaného pomocí PLFA
Stachová, Sandra ; Frouz, Jan (vedoucí práce) ; Heděnec, Petr (oponent)
Cílem diplomové práce bylo provedení analýzy půdních mikrobiálních společenstev tří ekologicky odlišných lokalit, cca 25 let starých, lesnicky rekultivovaných, výsypek v Polské republice, a to konkrétně výsypky hnědouhelného lomu Bełchatów a pískoven Piaseczno a Szczakowa. Účelem analýz bylo vyhodnocení míry závislosti složení mikrobiálních společenstev na různé zrnitosti substrátu a na dominantní dřevině v jednotlivých lokalitách. Dominantními dřevinami byly porosty břízy bělokoré (Betula pendula), borovice lesní (Pinus silvestris), dubu letního (Quercus robur) a olše lepkavé (Alnus glutinosa). Analýza půdních mikrobiálních společenstev byla provedena metodou vyhodnocování specifických fosfolipidových mastných kyselin (PLFA) mikroorganizmů, která je nejvhodnějším způsobem provedení relativně rychlé analýzy velkého množství vzorků, neboť PLFA jsou extrahovatelné a fungují jako biomarkery indikující přítomnost a množství mikroorganizmů (hub, G- a G+ bakterií, aktinobakterií apod.) a umožňují tak kvalitativní a kvantitativní zhodnocení celých mikrobiálních společenstev. Analýza PLFA umožňuje pomocí celkové koncentrace PLFA detekovat v půdě živou mikrobiální biomasu. Celkem bylo analyzováno 66 vzorků půd, z toho 33 z Oe vrstvy a 33 z A vrstvy vždy ve 3 replikacích, tedy na každé lokalitě pod každou...
|
|
|
Využití půdní mikrostruktury pro sledování sukcesních změn v bioturbační činnosti půdní fauny na výsypkách po těžbě uhlí
Suchá, Linda ; Frouz, Jan (vedoucí práce) ; Tajovský, Karel (oponent)
Práce navazuje na předchozí analýzy změn půdní mikrostruktury při vývoji půd na výsypkách v okolí Sokolova v České republice, využívající metodiku půdních výbrusů. Byla studována struktura půdy ve vrchní vrstvě profilu u dvou chronosekvencí, první byla porostlá spontánní vegetací, druhá rekultivovaná výsadbou olše. Bylo využito porovnání s historickými daty získanými na těchto plochách před 10 lety, proto byla použita stejná metodika (Frouz a kol. 2007b). Nejvýraznějším trendem v časovém vývoji půd pozorovaným jak na základě porovnání výbrusů z různých ploch chronosekvence, tak na základě změn jednotlivých ploch v čase, byl postupný úbytek čistě minerálních struktur a jejich nahrazování strukturami organického původu opadem a jeho fragmenty, exkrementy členovců, exkrementy žížal a kořeny. To názorně demonstruje vysoký podíl biogenních struktur a tím i zásadní podíl organismů na formování vrchní vrstvy půdy, na který upozorňují i další autoři. Klíčová slova:Půdní makrofauna; Půdní mikrostruktura; Půdní výbrusy; Rekultivace; Výsypky; Vývoj půdy; Žížaly
|
|
|
Vývoj chemických a mikrobiálních vlastností půd rekultivovaných a nerekultivovaných travních porostů
Čížková, Barbora ; Frouz, Jan (vedoucí práce) ; Cepáková, Šárka (oponent)
Pro úspěšnou obnovu stabilních ekosystémů na výsypkách je potřeba znovuvytvořená plně funkční půda. Výsypkové substráty však často mají nevhodné zrnitostní složení, extrémní pH nebo jsou toxické. Také postrádají důležitou recentní organickou hmotu, která zlepšuje celkovou kvalitu půdy a je proto nezbytná pro vznik kvalitní a úrodné půdy. Proto je obnova ekosystémů na výsypkách zpočátku velmi pomalá. Pro urychlení tohoto procesu byla vynalezena řada rekultivačních opatření - například navážka ornice na výsypkové substráty. Díky přítomné organické hmotě v ornici je vznik půdy rychlejší a mnohdy se svými fyzikálně - chemickými vlastnostmi pak výrazně neliší od vyvinutých půd. Na Velké podkrušnohorské výsypce již byla provedena řada prací na téma vývoje půd, žádná z nich se však netýkala travních porostů. Cílem této práce tedy bylo získat ucelené informace o vývoji chemických a mikrobiálních vlastností půd, které byly rekultivované navážkou ornice a následně zatravněné a porovnat je s vývojem na plochách zarostlých spontánní sukcesí. Bylo zjištěno, že celkový obsah uhlíku roste s časem jen u rekultivovaných ploch a největší nárůst je v hloubce 13-18 cm. Objemová hmotnost klesá s časem u obou chronosekvencí do hloubky 12 cm. Nárůst celkového obsahu dusíku byl pozorován taktéž u obou chronosekvencí, ale...
|
host ::
RSS.