|
|
Regenerative Medicine in Ocular Surface Reconstruction: Advancing Cell-Based Therapies for Limbal Stem Cell Deficiency
de Sousa Cabral, João Victor ; Jirsová, Kateřina (vedoucí práce) ; Mahelková, Gabriela (oponent) ; Mandys, Václav (oponent)
Deficience limbálních kmenových buněk je onemocnění způsobené poškozením limbálních epiteliálních kmenových buněk (LESC), které vede k přerůstání průhledné rohovky netransparentní spojivkou a ztrátě zraku. Léčba není standardně dostupná. Tato práce se věnuje přípravě buněk pro léčbu jedno- i oboustranné formy deficience pomocí moderní buněčné terapie. Zkoumá růst LESC na různých substrátech (fibrin, nanovlákna), dále buňky epitelu bukální sliznice (OMEC), kultivované ve standardním komplexním médiu i v podmínkách bez xenobiotik. K detekci markerů kmenových buněk, stanovení proliferační a diferenciační kapacity kultivovaných buněk byla použita imunocytochemie a genová exprese. Kromě toho byl hodnocen vliv dlouhodobého skladování OMEC v médiích s různými kryoprotektivními látkami. Součástí teze bylo i hodnocení hojivých vlastností amniové membrány (AM). Zjistili jsme, že přidání interleukinu-13 do kultivačního média zvýšilo kmenovost LESC. LESC pěstované na fibrinu více exprimovaly márkry kmenovosti, buňky na nano- vlákenných polymerech exprimovaly více márkrů mezenchymálních. Na fibrinu se nám kultivací ve standardním komplexním médiu, ale i v prostředí bez cizorodých látek (xeno- free) podařilo připravit kultury OMEC. Buňky vykazovaly vysokou expresi kmenových márkrů (ΔNp63α, NGFR, KLF4) a sníženou...
|
|
|
Cadaveric bone marrow transplantation: effects of hypoxia and metabolic starvation on mouse hematopoietic stem cells
Linhartová, Jana ; Šefc, Luděk (vedoucí práce) ; Průcha, Miroslav (oponent) ; Šinkorová, Zuzana (oponent)
Východisko: Transplantace krvetvorných kmenových buněk slouží k léčbě poruch krvetvorby, autoimunitních chorob i některých nehematologických onemocnění. Ne pro všechny pacienty se však podaří nalézt vhodného dárce krvetvorných kmenových buněk (HSC). Protože HSC vykazují nízkou proliferační a metabolickou aktivitu, lze u nich přepokládat odolnost vůči nedostatku kyslíku a metabolických substrátů, který nastává při ischemii, např. v kadaverózní kostní dřeni. Cílem této práce bylo pomocí experimentálního myšího modelu ověřit možnost odběru HSC z kadaverózní kostní dřeně. Navíc byla testována tolerance HSC k inhibitorům metabolismu a k uchovávání in vitro. Metody: V experimentech byl použit modelový organismus Mus musculus C57Bl/6 ("wild- type" a p53 knock-out). Kostní dřeň byla po určitou dobu (0 až 48 hod) ponechána v uzavřených femurech dárců při teplotě 37řC, 20řC nebo 4řC v podmínkách ischemie, nebo byla ihned odebrána a buňky byly vystaveny inhibitoru dýchacího řetězce kyanidu draselnému či inhibitoru glykolýzy 2-deoxy-D-glukose, příp. pouze skladovány in vitro. Vliv ischemie, metabolických inhibitorů a skladování in vitro na transplantabilitu HSC byl studován na myším kongenním modelu Ly5.1/Ly5.2 metodou kompetitivní repopulace. Poměry živých, apoptotických a mrtvých buněk v subpopulacích kostní...
|
|
|
Rekonstituce lymfocytů po alogenní transplantaci hematopoetických kmenových buněk
Zmij, Patrik ; Souček, Ondřej (vedoucí práce) ; Řezáčová, Vladimíra (oponent)
Univerzita Karlova, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra biologických a lékařských věd Autor: Bc. Patrik Zmij Vedoucí práce: RNDr. Ondřej Souček, Ph.D. Název diplomové práce: Rekonstituce lymfocytů po alogenní transplantaci hematopoetických kmenových buněk Alogenní transplantace hematopoetických kmenových buněk je nejefektivnější léčebnou možností pro pacienty s hematoonkologickými malignitami, mezi které patří akutní myeloidní leukémie, myelodysplastický syndrom nebo vzácnější myelosarkom. Po úspěšně provedené transplantaci nastává znovuobnovení buněk imunitního systému a jednou z částí, rekonstitucí lymfocytů se zabývá tato diplomová práce. Výběrovým souborem experimentální části se stali pacienti, kteří podstoupili alogenní transplantaci krvetvorných buněk na základě jejich nepříznivé diagnózy a následně byli sledováni po dobu jednoho roku na Ústavu klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Pozorování pacientů bylo stanoveno po třech měsících až do konečného jednoho roku a metodou stanovení se stala průtoková cytometrie. Na základě různorodých povrchových znaků vybraných imunitních buněk bylo možné sledovat pacienty s hematologickými malignitami a následný průběh rekonstituce lymfocytů po alogenní transplantaci hematopoetických kmenových buněk. Věk pacientů...
|
|
|
Potřeby transplantovaných pacientů po znovu zařazení do dlouhodobého dialyzačního programu
DUŠKOVÁ, Denisa
Úvod: V této bakalářské práce byly zkoumány potřeby transplantovaných pacientů znovu zařazených do dlouhodobého dialyzačního programu. Neuspokojené potřeby takových pacientů mohou vést ke zhoršení jejich zdravotního stavu. Je proto důležité vnímat pacientovy touhy a přání. Výsledky této problematiky tak mohou přispět k lepšímu pochopení potřeb pacienta nejen ze stran ošetřovatelského personálu, ale i pacientovy rodiny a jeho okolí. Cíl a výzkumné otázky: Hlavním cílem této práce bylo zjistit specifické potřeby těchto pacientů. Odpovědi byly hledány na otázky, jaké jsou specifické potřeby, jak se potřeby změnily před transplantací a po opětovném zařazení na dialýzu, jaké potřeby nejsou dostatečně uspokojeny a jaké jsou pro pacienty nejdůležitější. Metodika: Data byla získávána pomocí kvalitativního výzkumu formou polostrukturovaného rozhovoru ve vybraném dialyzačním středisku v Jihočeském kraji. Údaje byly zpracovány metodou kódování pomocí statistického programu ATLAS.ti. Následně bylo identifikováno 5 kategorií s jejich podkategoriemi. Výsledky: Z výsledných dat bylo zjištěno, že pacienti nejvíce touží po potřebě spánku a odpočinku, být bez bolesti, po běžném životě a dostatečné podpoře od rodiny. I nedostatečné uspokojení v oblasti spánku nebrání ovšem pacientům vykonávat nějaký druh fyzické aktivity, který se pozitivně odráží i na psychické pohodě. Bylo také zaznamenáno, že nejdůležitější pro pacienty během dialýzy je klidný a nekomplikovaný průběh. Závěr: I přes výsledky tohoto výzkumu je nutné brát ohled na člověka jako individuální bytost, která se může od většiny ve svým potřebách lišit.
|
|
|
Význam hlavního histokompatibilního systému pro transplantaci orgánů
Ilina, Liudmila ; Slavčev, Antonij (vedoucí práce) ; Grobárová, Valéria (oponent)
Hlavní histokompatibilní systém je genový region lidského genomu, který se nachází na chromozomu 6 a kóduje polymorfní povrchové glykoproteiny, jejichž primární funkcí je prezentace vlastních a cizích proteinů T lymfocytům. Pokud T lymfocyt rozpoznává komplex MHC-peptid jako cizí, dochází k aktivaci efektorových složek vrozené a adaptivní imunity. Proto neshody v HLA antigenech mohou způsobit silnou imunitní odpověď vůči transplantovanému orgánu. HLA laboratoře hrají roli v transplantačním programu orgánů tím, že určují neshody v HLA systému mezi pacienty a jejich potenciálními dárci, a na základě získaných údajů přispívají k hodnocení rizika rejekce a eventuálních imunologických komplikací po transplantaci. Cílem teto práce je popsat vliv hlavního histokompatibilního systému na výskyt buněčné a protilátkami zprostředkované rejekce po transplantaci solidních orgánů a charakterizovat vztah mezi mírou neshod v HLA antigenech a výsledky přežití štěpů. Klíčová slova HLA, transplantace orgánů, rejekce
|
|
|
A Case Study of Physiotherapy Treatment on a Patient After LiverTransplantation
Al Saseh, Saria ; Kučerová, Ilona (vedoucí práce) ; Vomáčková, Helena (oponent)
Název: Případová studie fyzioterapeutické léčby pacienta po transplantaci jater Autor: Saria Al Saseh Cíl: Cílem této práce je podrobně zkoumat teoretické aspekty související s postupy transplantace jater a s nimi spojeným rehabilitačním procesem. Druhá část zahrnuje podrobnou analýzu případu, která popisuje fyzioterapii, která byla podána pacientovi v raném pooperačním období po transplantaci jater. Klinické zjištění: Případová studie je založena na 43letém pacientovi po transplantaci jater kvůli cirhóze způsobené Wilsonovou chorobou. Vyšetření ukázalo snížení nezávislosti, svalové síly, rozsahu pohybu, změn ve vzorci dýchání a měkkých tkání. Metody: Metoda použitá v této případové studii je založena na terapeutických technikách naučených na FTVS Univerzity Karlovy. Výsledky: Pacient během rehabilitačního procesu prokázal významné zlepšení. Tento pokrok umožnil pacientovi dosáhnout nezávislosti a zlepšit kvalitu života. Závěr: Použité terapie byly užitečné a úspěšné při řešení specifické diagnózy pacienta. Klíčová slova: Játra, transplantace, fyzioterapie, Wilsonova choroba
|
|
|
Emoční prožívání pacientů s chronickým renálním selháním
Unzeitigová, Aneta ; Hrachovinová, Tamara (vedoucí práce) ; Šípek, Jiří (oponent)
Práce pojednává o problematice emočního prožívání u pacientů s chronickým renálním selháním. Klade si za cíl sledovat míru pozitivního a negativního emočního prožívání, přítomnost depresivních a úzkostných symptomů, míru hněvivosti a alexithymie u pacientů trpících chronickým renálním selháním a léčených hemodialýzou. Teoretická část shrnuje dosavadní odborné poznatky dané problematiky a část výzkumná popisuje statistické měření a porovnání vybraných proměnných emočního prožívání u výzkumného souboru. Teoretická část je strukturována do 4 dílčích kapitol, z nichž první pojednává o medicínských aspektech chronického renálního selhání a jeho léčbě. Druhá kapitola rozebírá vyrovnávání se s nemocí, vymezuje psychologické aspekty chronického onemocnění a popisuje pacientovo subjektivní vnímání nemoci a postoje k nemoci. Třetí kapitola shrnuje definice emocí a emočního prožívání a vymezuje nejuznávanější teorie vzniku emocí. Čtvrtá kapitola popisuje problematiku emočního prožívání nemoci, faktory ovlivňující emoční prožívání nemoci a dále pojednává o depresi, úzkosti, hněvu a alexithymii, v závěru se zaměřuje na aktuální výzkumy v této oblasti. Výzkumná část je věnována empirickému šetření dané problematiky, popisuje cíle a průběh výzkumu, metody sběru dat, výzkumný soubor, statistickou analýzu dat,...
|
|
|
Role protilátek proti HLA a non HLA antigenům pro transplantace orgánů.
Svobodová, Eva
Rejekce je významnou komplikací po transplantaci a také za jeden z hlavních důvodů ztráty funkce štěpu. Je vyvolána odpovědí imunitního systému příjemce orgánu na základě setkání s neshodnými HLA (Human Leukocyte Antigen) a non HLA antigeny dárce. Na tomto procesu se podílí všechny složky imunitního systému a podle převahy jednotlivých reakcí lze rejekce rozdělit na T-buňkami zprostředkovanou rejekci (T cell-mediated rejection, TCMR) a protilátkami zprostředkovanou rejekci (antibody-mediated rejection, AMR). Rejekce se může vyvinout bezprostředně po transplantaci v akutní formě, či jako chronická forma v průběhu několika, někdy až desítek, let po transplantaci. Diagnostika rejekce se určuje dle klinického obrazu, laboratorních vyšetření (včetně detekce donor specifických protilátek, DSA) a histologického nálezu v biopsiích. Nově jsou využívány znalosti validovaných genových expresí z molekulárního mikroskopu (MMDX) a další diagnostické testy. Jednotlivé fenotypy rejekce jsou hodnoceny a revidovány dle mezinárodní patologické klasifikace. Tato práce byla zaměřena na analýzu imunologických faktorů ve vztahu k T-buňkami a protilátkami zprostředkované rejekci po transplantaci orgánů. Zabývá stanovením DSA v relaci k predikci, diagnostice a léčbě rejekce u pacientů po transplantaci srdce. Dle získaných...
|
|
| |
|
|
Role protilátek proti HLA a non HLA antigenům pro transplantace orgánů.
Svobodová, Eva ; Slavčev, Antonij (vedoucí práce) ; Mrázek, František (oponent) ; Černá, Marie (oponent)
Rejekce je významnou komplikací po transplantaci a také za jeden z hlavních důvodů ztráty funkce štěpu. Je vyvolána odpovědí imunitního systému příjemce orgánu na základě setkání s neshodnými HLA (Human Leukocyte Antigen) a non HLA antigeny dárce. Na tomto procesu se podílí všechny složky imunitního systému a podle převahy jednotlivých reakcí lze rejekce rozdělit na T-buňkami zprostředkovanou rejekci (T cell-mediated rejection, TCMR) a protilátkami zprostředkovanou rejekci (antibody-mediated rejection, AMR). Rejekce se může vyvinout bezprostředně po transplantaci v akutní formě, či jako chronická forma v průběhu několika, někdy až desítek, let po transplantaci. Diagnostika rejekce se určuje dle klinického obrazu, laboratorních vyšetření (včetně detekce donor specifických protilátek, DSA) a histologického nálezu v biopsiích. Nově jsou využívány znalosti validovaných genových expresí z molekulárního mikroskopu (MMDX) a další diagnostické testy. Jednotlivé fenotypy rejekce jsou hodnoceny a revidovány dle mezinárodní patologické klasifikace. Tato práce byla zaměřena na analýzu imunologických faktorů ve vztahu k T-buňkami a protilátkami zprostředkované rejekci po transplantaci orgánů. Zabývá stanovením DSA v relaci k predikci, diagnostice a léčbě rejekce u pacientů po transplantaci srdce. Dle získaných...
|
host ::
RSS.