|
|
Historie sociologie historií vědy: metodologické možnosti zkoumání jazyka teorie
Patáková, Markéta ; Maršálek, Jan (vedoucí práce) ; Šanderová, Jadwiga (oponent)
Práce se věnuje metodologickým možnostem využití jazyka sociologické teorie jako základu pro zkoumání dějin sociologie. Profesionální historie sociologie v současnosti převážně nabývá podoby institucionálních dějin, jež charakterizuje obrat k sociálnímu kontextu produkce vědění. V pozornosti k jazyku rozpoznává předkládaná práce dosud nedostatečně využitou příležitost pro pěstování intelektuálních dějin coby domněle vyčerpané alternativy institucionálního přístupu. Rozpracování historie zaměřené na jazyk dává vzniknout metodologické pozici blízké postupům v historii přírodních věd. Na příkladu kritické analýzy zkoumání metafor v sociologii jsou identifikována rizika a zároveň výzvy zaměření se na jazyk, což pomáhá profilovat návrh vlastního přístupu. V návaznosti na studie a metodologické statě filosofa a historika přírodních věd Ladislava Kvasze je nabídnut konceptuální aparát uzpůsobený sociologii. Klíčovou schopností navrhovaného nástroje je rozlišení tří úrovní jazyka teorie: evidenční, modelové a teoretické. Tyto úrovně se liší funkcí, kterou připisují jazykovým prvkům na nich se nacházejícím, a stoupajícím jazykovým potenciálem (silou konstituovat nové objekty a integrovat ty níže situované) daných prvků. Použití nabídnuté metody je v textu postupně předvedeno na dvou příkladech. Na pohledu...
|
|
|
Role ne-lidských aktérů v konstrukci vědeckého faktu v pojetí Bruna Latoura
Patáková, Markéta ; Horák, Vít (vedoucí práce) ; Hlaváček, Karel (oponent)
Hlavním tématem této práce je konstrukce vědeckého faktu jako specifického případu konstrukce reality. Jméno Bruna Latoura je s tím spojeno v především v souvislosti s jeho výzkumy laboratoře a sporem se sociologií vědění. Jako klíčový rys Latourovy konstrukce faktů je zde chápáno zapojení ne-lidí jako aktérů. Práce popisuje Latourovu představu vědy, kterou získal jako průkopník laboratorních studií, a kterou později ukotvil pod hlavičkou teorie aktér-síť. V obou případech je kladen velký důraz na upuštění od explanace komplexními neviditelnými silami, které používá současná sociologie. Latour odmítá vědecký fakt vysvětlit odkazováním na vnější svět a společnost. Podle něj by se měla pozornost přesunout na lokální, empiricky přístupnou úroveň. Na této úrovni existují kolektivy lidských a ne-lidských aktérů, kteří jednají společně. Latourovo pojetí konstrukce vědeckého faktu je podrobeno kritice ze strany sociologie vědy, která naopak chápe vědecký fakt jako společný výkon reality a společnosti. Klíčovou roli ve sporu hrají ne-lidští aktéři, kteří mají v laboratoři podobu především techniky. Ta je v Latourově pojetí ustavujícím prvkem vědecké konstrukce. Čtenář se nedočká podrobného výkladu Latourovy teorie a terminologie, ale ukotvení charakteristik jeho antropologického přístupu v sociologickém kontextu.
|
|
|
Kulturní všežroutství mezi studenty Univerzity karlovy
Kopecká, Hana ; Špaček, Ondřej (vedoucí práce) ; Patáková, Markéta (oponent)
Práce se zabývá strukturou kulturní spotřeby studentů 1. a 2. ročníku bakalářského studia Univerzity Karlovy s důrazem na posouzení hypotézy kulturního všežroutství mezi studenty. Podle hypotézy kulturního všežroutství již neplatí homologie kultury a společenské třídy, kterou popisuje Pierre Bourdieu. Homologii kultury a společenské třídy nahrazuje kulturní eklekticismus vyšší třídy, která rozšiřuje svoji spotřebu na položky nízké čili populární kultury. Autorka v první části zasazuje práci do kontextu sociologické teorie a možných interpretací kulturního všežroutství a poté poskytuje přehled o dosavadních výzkumech tohoto fenoménu. Autorka si klade za cíl prověřit, zda mají kulturní všežrouti z populace studentů 1. a 2. ročníků Univerzity Karlovy charakteristiky, které jsou obvykle spojovány s kulturními všežrouty, jako je příslušnost k vyšší společenské třídě a politická tolerance a kosmopolitní orientace. Kvantitativní analýza sekundárních dat o kulturní spotřebě populace nabízely možnost zkoumat společenskou třídu skrze nejvyšší dosažené vzdělání rodičů a skrze baterii otázek zaměřených na ekonomickou situaci. Tolerance a kosmopolitismus byl zkoumán skrze vybrané otázky z baterie zaměřené na politické názory, vstřícnost ke skupinám, cestování a jídlo. Souvislost kulturního všežroutství se společenskou...
|
|
|
Historie sociologie historií vědy: metodologické možnosti zkoumání jazyka teorie
Patáková, Markéta ; Maršálek, Jan (vedoucí práce) ; Šanderová, Jadwiga (oponent)
Práce se věnuje metodologickým možnostem využití jazyka sociologické teorie jako základu pro zkoumání dějin sociologie. Profesionální historie sociologie v současnosti převážně nabývá podoby institucionálních dějin, jež charakterizuje obrat k sociálnímu kontextu produkce vědění. V pozornosti k jazyku rozpoznává předkládaná práce dosud nedostatečně využitou příležitost pro pěstování intelektuálních dějin coby domněle vyčerpané alternativy institucionálního přístupu. Rozpracování historie zaměřené na jazyk dává vzniknout metodologické pozici blízké postupům v historii přírodních věd. Na příkladu kritické analýzy zkoumání metafor v sociologii jsou identifikována rizika a zároveň výzvy zaměření se na jazyk, což pomáhá profilovat návrh vlastního přístupu. V návaznosti na studie a metodologické statě filosofa a historika přírodních věd Ladislava Kvasze je nabídnut konceptuální aparát uzpůsobený sociologii. Klíčovou schopností navrhovaného nástroje je rozlišení tří úrovní jazyka teorie: evidenční, modelové a teoretické. Tyto úrovně se liší funkcí, kterou připisují jazykovým prvkům na nich se nacházejícím, a stoupajícím jazykovým potenciálem (silou konstituovat nové objekty a integrovat ty níže situované) daných prvků. Použití nabídnuté metody je v textu postupně předvedeno na dvou příkladech. Na pohledu...
|
|
|
Role ne-lidských aktérů v konstrukci vědeckého faktu v pojetí Bruna Latoura
Patáková, Markéta ; Horák, Vít (vedoucí práce) ; Hlaváček, Karel (oponent)
Hlavním tématem této práce je konstrukce vědeckého faktu jako specifického případu konstrukce reality. Jméno Bruna Latoura je s tím spojeno v především v souvislosti s jeho výzkumy laboratoře a sporem se sociologií vědění. Jako klíčový rys Latourovy konstrukce faktů je zde chápáno zapojení ne-lidí jako aktérů. Práce popisuje Latourovu představu vědy, kterou získal jako průkopník laboratorních studií, a kterou později ukotvil pod hlavičkou teorie aktér-síť. V obou případech je kladen velký důraz na upuštění od explanace komplexními neviditelnými silami, které používá současná sociologie. Latour odmítá vědecký fakt vysvětlit odkazováním na vnější svět a společnost. Podle něj by se měla pozornost přesunout na lokální, empiricky přístupnou úroveň. Na této úrovni existují kolektivy lidských a ne-lidských aktérů, kteří jednají společně. Latourovo pojetí konstrukce vědeckého faktu je podrobeno kritice ze strany sociologie vědy, která naopak chápe vědecký fakt jako společný výkon reality a společnosti. Klíčovou roli ve sporu hrají ne-lidští aktéři, kteří mají v laboratoři podobu především techniky. Ta je v Latourově pojetí ustavujícím prvkem vědecké konstrukce. Čtenář se nedočká podrobného výkladu Latourovy teorie a terminologie, ale ukotvení charakteristik jeho antropologického přístupu v sociologickém kontextu.
|
host ::
RSS.