|
| |
|
|
Vznik ČSR: Česká politika a otázka státního území
Bayer, Lukáš ; Moravcová, Dagmar (vedoucí práce) ; Romancov, Michael (oponent)
V listopadu 1918, tedy po čtyřech letech, třech měsících a dvou týdnech, skončila první světová válka. Konec války s sebou přinesl rozpad říše habsburské dynastie. Národy žijící v rakousko-uherské monarchii získaly samostatnost ve formě nezávislých národních států. Jedním z těchto nových států objevivších se na poválečné mapě střední Evropy bylo i Československo. Ustavením Československé republiky v letech 1918 a 1919 (s konečnou platností potvrdila existenci samostatného československého státu mírová konference v Paříži) byl splněn základní cíl tehdejší české politiky, tzn. obnovit existenci českého státu, jež byla před staletími násilně přerušena. Samostatný stát však nyní vznikl v hranicích, které neodpovídaly rozsahu českého státu v žádné historické etapě jeho vývoje. Československá republika vznikla spojením Čech, Moravy a tzv. rakouského Slezska, známých jako české nebo také historické země, jež byly do konce první světové války součástí rakouského Předlitavska, a Slovenska s Podkarpatskou Rusí, které do té doby patřily ke starému Uherskému království. Základním cílem mé práce se tak stala snaha zmapovat, jak česká politika v průběhu boje za samostatný stát uvažovala o potenciálním státním teritoriu a jaké ambice v tomto směru měla. Konkrétní územní zisk však nebyl závislý jen na vůli české politiky,...
|
|
|
Ekonomické aspekty německého sjednocení. Měnová unie a její následky
Doležal, Jakub ; Nálevka, Vladimír (vedoucí práce) ; Moravcová, Dagmar (oponent)
Doba mezi oslavami 40. v;froci vzniku NDR a 3. rijnem roku 1990 zahmuje necely rok. V dejimich rok nemusi znamenat temer nic, na prelomu osmdesatych a devadesatych let vsak udalosti bezely mozna rychleji, nez by historikovi bylo mile. Rozpadl se povalecny system rozdelene Evropy zalozeny na soupereni dvou vzajemne nepratelskych bloku. Pfirozen)'m dusledkem tohoto rozpadu bylo sjednoceni obou nemeckych statu zavrsene 3. rijna 1990. J e pravo a povinnost historie tyto udalosti zkoumat. Presto vsak nazev diplomove prace u historika pravdepodobne vyvolava pochybnosti. Nejfrekventovanejsim terminem nasledujicich stran totiz neni napfiklad ,pad Zdi" nebo ,2+4". Je jim ,Wiihrungs, Wirtschafts-, und Sozialuion ", tedy menova, hospodarska a socialni unie zavedena mezi NDR a Spolkovou republikou k 1. cervenci 1990. Toto datum je centralnim meznikem, ktery diplomni praci rozdeluje na dve ponekud odlisne poloviny. (...) Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
| |
|
| |
|
|
Československo-rakouské vztahy po první světové válce 1918 - 1925
Čižinský, Jan ; Moravcová, Dagmar (vedoucí práce) ; Jeřábek, Martin (oponent)
Po skončení první světové války se československé politické reprezentaci podařilo během prvních let poměrně přesně odhadnout, kam se bude politický vývoj ve střední Evropě ubírat. Ve vztahu k Rakousku vystupovalo Československo z pozice silnějšího a šťastnějšího a zúročilo vykonané přípravy na získání své samostatnosti. Nabytou mezinárodně politickou převahu a mezinárodní podporu dokázal československý stát na pařížské mírové konferenci a ve Společnosti národů úspěšně zhodnotit. Co se týkalo úřadů a zákonů, navázalo Československo na rakousko-uherské tradice, což se ukázalo být v neklidné době stabilizujícím prvkem . Československý stát prostřednictvím své zahraniční politiky, personifikované především ministrem Edvardem Benešem, sledoval v československo-rakouských vztazích opravdu především politické oddělení od Rakouska. Svědčí o tom řada závažných rozhodnutí: vytvoření Malé dohody a odmítání jejího rozšíření o Rakousko, odpor proti podunajské federaci stejně jako proti jakékoli celní unii, přijetí zákona o měnové odluce, o samostatném celním prostoru, o nostrifikaci. V hospodářské oblasti obětovalo Československo nejvýhodnější možnost středoevropského uspořádání - společný trh - na oltář čerstvě nabyté samostatnosti. Podobně naložilo i s českou menšinou ve Vídni. Zahraniční politika dala Brněnskou...
|
|
|
Německo-francouzské vztahy v období vlády Helmuta Kohla a Françoise Mitterranda
Fuitová, Veronika ; Kučera, Rudolf (vedoucí práce) ; Moravcová, Dagmar (oponent)
Veronika Fuitcruá Vztah Spolkové republiky Německo a Francie v období vlády Heknuta Kohla a Françoise Mitterranda představoval dobu intenzivní spolupráce těchto dvou zemí, a to zejména na poli evropské integrace. Kohl s Mitterrandem tím navazovali na smíření a tradici kooperace obou národů, které byly po druhé světové válce dílem osobností Konrada Adenauera a Roberta Schumana. Tomuto smíření předcházelo dlouhé období nepřátelství a napětí, proto můžeme o poválečné době hovořit jako o historickém zlomu v dosavadních vztazích. Klíčem k řešení situace v Evropě po druhé světové válce mělo být vytvoření jednotné evropské organizace a sjednocení zájmů a politik evropských zemí. Prvním krokem na této cestě byl vznik ESUO. Spolupráce Spolkové republiky Německo a Francie pokračovala i v období následujících, stejně jako proces evropského sjednocování. Nástupci Adenauera a Schumana však na jejich politiku navazovali jen z části. Proto, i když po formální stránce byla kooperace obou zemí nadále rozvíjena a dokonce smluvně zakotvena (Elysejská smlouva), fakticky chyběla vůle ke shodě v takové míře, jako tomu bylo po roce 1945. Charles de Gaulle v období svého prezidentství koncem 50. a v 60. letech se spíše než na evropskou politiku orientoval na samostatnou politiku francouzskou. Podobný kurs sledovali i jeho...
|
|
|
" Východní politika" Brandtovy vlády a Československo
Novotný, Jiří ; Moravcová, Dagmar (vedoucí práce) ; Kučera, Rudolf (oponent)
Touto diplomovou prací jsem Brandtovu východní politiku zpracoval z perspektivy československo-německých vztahů. Proces normalizace vztahů mezi ČSSR a SRN za vlády Willyho Brandta jsem přiblížil z pohledu obou zainteresovaných stran, poukázal na problémy a obtíže s ní spojené a také na přínos Brandtovy ostpolitiky pro další rozvoj vztahů mezi Československem a Spolkovou republikou Německo. Její motivy byly zřejmé: snaha přispět k uvolnění mezinárodního napětí a upevnění míru v Evropě i vlastním dílem a zejména cíl postupně překonat poválečné rozdělení Německa, které bylo Němci pociťováno jako nespravedlnost. Proto spolkové vlády usilovaly již od konce války o znovusjednocení obou německých států, znovuspojování rozdělených rodin i zdí rozděleného Berlína. NDR odmítaly uznat jako stát, neboť ji považovaly za nelegitimní a nedemokratický režim udržovaný pouze s pomocí SSSR. Od 60. let 20. stol. se však SRN postupně dostávala do diplomatické defenzívy, neboť navzdory svému lpění na Hallsteinově doktríně (která bránila mezinárodněprávnimu uznání NDR) se režim v NDR přesto a za nemalé pomoci SSSR stabilizoval a byl diplomaticky úspěšný nejenom v socialistických zemích východního bloku, ale i v mnoha státech třetího světa. V protikladu k západní politice (která SRN integrovala do svazku západoevropských...
|
|
|
Vliv druhé berlínské krize na zahraniční politiku Spolkové republiky Německo 1958-1961
Janoušek, Petr ; Horčička, Václav (vedoucí práce) ; Kovář, Martin (oponent) ; Moravcová, Dagmar (oponent)
Spolkové republice Německo se v padesátých letech dvacátého století postupně podařilo zařadit mezi standardní západoevropské země. Její členství v NATO a aktivní účast na procesu evropské integrace přispěly alespoň k částečné nápravě nepříznivé pověsti Německa získané za druhé světové války. Klíčovou osobou v tomto procesu byl spolkový kancléř Konrád Adenauer, který stál na čele hlavní vládní strany CDU. Především jeho zásluhou se podařilo, že SRN začala být vnímána s respektem. Rostoucí spolupráci mezi západním státy ovšem podstatně ohrozily události tzv. druhé berlínské krize, která na rozdíl od krize první, odehrávající se v druhé polovině čtyřicátých let, neznamenala přímé ohrožení míru, ale konflikt mezi Východem a Západem tu měl spíše kabinetní a diplomatický charakter. Prvním závažným problémem při popisu druhé berlínské krize je periodizace událostí. Ve své práci se držím tradičního pojetí, které za začátek krize považuje Chruščovovu diplomatickou aktivitu z listopadu 1958 a za její konec stavbu zdi v srpnu 1961. Například Michael Lemke však svůj výklad končí až v červnu 1963, v době Kennedyho slavné návštěvy Západního Berlína. Faktem však zůstává, že stavba zdi znamenala v dějinách druhé berlínské krize zásadní přelom. Po tomto aktu se pozornost světových velmocí začala postupně přesouvat jinam. I...
|
|
|
Spojené státy americké a znovusjednocení Německa v letech 1989-1990
Ehler, Tomáš ; Stellner, František (vedoucí práce) ; Moravcová, Dagmar (oponent)
Cílem této práce je analyzovat americkou zahraniční politiku ve vztahu k německé otázce v období od nástupu nové americké administrativy prezidenta Bushe na počátku roku 1989 do uzavření diplomatického procesu sjednocení Německa na podzim 1990. Budu se věnovat hlavním problémům: Jaké faktory ovlivúovaly utváření "německé politiky" USA; jaké byly americké zájmy; zda byla zahraniční politika USA konzistentní či spíše reagovala na nečekané události; jakou roli v celém procesu hrála - do jaké míry ovlivnila postoj Francie, Velké Británie a zejména Sovětského svazu ke sjednocení, respektive členství sjednoceného Německa v NATO. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
host ::
RSS.