|
|
Finanční správa římské provincie Sicílie
Hejda, Josef ; Skřejpek, Michal (vedoucí práce) ; Falada, David (oponent)
Tato práce si klade za cíl uvést čtenáře do problematiky Římského správního a finančního práva. Tato právní odvětví blízce souvisejí s vývojem Římského státu jako takového. S jeho přeměnou z malého městského státu na stát územní a nakonec až na rozsáhlou říši zabírající nikoli nepatrná území na třech kontinentech. Během tohoto vývoje můžeme vypozorovat nejen rostoucí nároky na státní správu a také různé přistupování k organizaci území v rámci říše. Italská území byla zprvu privilegována jako vlastní římské území nadřazené provinčním celkům, které jediné musely platit dávky vynucené Římem, se v období dominátu stávají také poddanskými bez významných výjimek. U zrodu provinční správy stála právě Sicílie. Zde vznikly první formy provinčního práva a zde také došlo k prvním praktickým problémům s jejich dodržováním. Tento významný ostrov byl místem, kde se Řím učil ovládat další národy, který financoval jeho rozvoj sklonku republiky, a který Římu dopomohl k ovládnutí středozemí.
|
|
|
Římský konzulát
Zemánek, Jan ; Skřejpek, Michal (vedoucí práce) ; Falada, David (oponent)
Účelem této práce bylo popsat úřad konzula za časů antického Říma. V první části práce je krátce popsáno založení Říma, doba královská a následně zavedení konzulátu. Jádro práce tvoří popis úřadu konzula za časů římské republiky, tedy v době, kdy byl tento úřadem nejvyšším úřadem v Římě. Dále jsou popsány pravomoci konzulů, způsob jejich volby a vymezení jejich vztahu k ostatním úředníkům. Třetí část je věnována úřadu konzulů za časů římského císařství, kdy se tento úřad stal pouze symbolem skomírající římské republiky a zůstal bez faktického vlivu, jelikož jeho pravomoci postupně přebírají císaři. Ve druhé části popisuji konzulát v době římské republiky. V kapitole 2.1. popisuji genezi pojmu konzulové, dále uvádím popis magistratur a jejich dělení. V kapitole 2.2. popisuji úřad konzula, kde je zařazen do skupiny nejvyšších magistratur. Další podkapitola 2.1.1. popisuje postavení konzulů ve státě a podkapitola 2.2.2. popisuje volbu konzulů a je zde uvedena zmínka o zákonu Lex Villia annalis. Kapitola 2.3. se věnuje působnosti konzulů. Čtenář zde nalezne výklad klíčového pojmu pro popis konzulské působnosti - pojem imperia (podrobněji se mu věnuje podkapitola 2.3.1.) Následující podkapitola 2.3.2. popisuje pojem kolegiality jako jeden z pojmových znaků konzulského úřadu. Dále popisuje také důsledky...
|
|
|
Postavení žen v římském právu
Bérešová, Jana ; Bělovský, Petr (vedoucí práce) ; Falada, David (oponent)
Závěr Na první pohled by se mohlo zdát, že ženy v Římské říši měli dost bezvýznamné postavení a jejich život komplikovali různá omezení. Z pohledu současného moderního člověka to tak vypadá a ze začátku tomu tak skutečně bylo. V rané době vývoje Říma byla úloha ženy omezena na starostlivost o domácnost, její hlavní úlohou bylo zabezpečit rodině potomky, ideálem byla poddajná, poslušná a věrná dcera a manželka. Postavení svobodné římské ženy ale nebylo tak špatné jak by se mohlo zdát. Tato podřízenost muži byla kompenzována absencí jakýchkoli starostí a rozhodování, navíc otrokyně zvládly téměř všechny domácí práce. 1 Postupem doby si ale římské ženy získávaly významnější postavení ve společnosti, omezení se uvolňovala, takže za císařství byly již ženy nepřehlédnutelnou součástí římské společnosti. Měly některá práva, o jakých se ženám v pozdějších staletích, kdy staré císařské paláce sloužili již jen jako stavební materiál, mohlo jenom zdát, a které si musely ženy v 19. století znovu vydobýt. Žena byla na konci prvního století př. n. l. stále nezávislejší, užívala si svá práva. Nikdy předtím ani potom se manželství neuzavírala a nerozváděla tak lehce. Právníci se namáhali tak dlouho až vynašli způsob, jak dát vdané žene možnost volně nakládat se svým majetkem a osvobodit ji od zákonných poručníků.2 Muži...
|
|
|
Procesní lhůty v římském právu
Pešková, Jana ; Skřejpek, Michal (vedoucí práce) ; Falada, David (oponent)
Prace je zaměřena na procesni lhůty v řimskem pravu. O těch ale nelze pojednat, aniž by se prace věnovala i jinym institutům. Institut procesnich lhůt je tema, ktere není komplexně zpracovano v žadnem českem pramenu, a nadto žadna znamějši romanisticka cizojazyčna literatura nepojednava komplexně na jednom mistně o procesnich lhůtách řimskeho procesu. Proto bylo velmi obtižne sesbirat a utřidit informace. Informace o většině lhůt jsou pak řazeny u jednotlivych konkretnich institutů řimskeho prava, ke kterym se vztahuji. Proto bylo v prvnich dvou kapitolach třeba pojednat nejprve o jednotlivych druzích soudniho řizeni a soudnich magistraturach. Cilem ale nebylo podat vyčerpavajici vyčet těchto jednotlivych druhů řizeni či jednotlivych soudnich magistratrur. Je zřejme, že pokud mluvime o procesnim pravu a jeho konkretnim institutu (procesni lhůty), nemůžeme opomenenout to zakladni - samotny proces. Proto je uvodni vstup o jednotlivych druzich řizeni neoddělitelnou současti prace. U magistratur se pak prace snaži věnovat pouze těm z jejich pravomoci, které se tykaji dane problematiky. Stejně tak by prace byla ve svem v celku nekompletni, pokud by v ni nebylo uvedeno několik stručnych informaci o samotnych procesnich stranach, ktere jsou vždy condicio sine qua non soudniho procesu, ať už mluvime o řimskem či...
|
|
|
Právní postavení ženy v římském právu
Němcová, Monika ; Skřejpek, Michal (vedoucí práce) ; Falada, David (oponent)
Tato rigorózní práce se komplexně zabývá problematikou postavení ženy jako subjektu práva v právu římském. Práce je rozdělena do tří hlavních kapitol, z nichž první pojednává o historických událostech a právních předpisech, které měly vliv na postavení ženy v jednotlivých obdobích římského státního zřízení, jak v římské rodině, tak i v celé společnosti. Druhá kapitola je věnována způsobilosti ženy v římském právu, zejména právní osobnosti, svéprávnosti, deliktní způsobilosti a způsobilosti procesní, v souvislosti s tímto podkapitola pojednává o postavení ženy, jakožto osoby alieni iuris a sui iuris a institutu poručenství nad dospělými ženami v postavení sui iuris. Třetí kapitola je zaměřena na právní postavení ženy v římské rodině, jsou zde rozebrány role, ve kterých se žena v rodině postupem času mohla nacházet, a to nejprve v postavení dcery, následně manželky, matky a vdovy, přičemž největší důraz je kladen na postavení ženy v římském manželství a institutů s ním spojených, nejsou tak opomenuty ani mimomanželské formy soužití jako concubinatus a contubernium a problematika majetkového práva mezi manžely. Předposlední podkapitola se zaměřuje na právní postavení ženy v náboženství, především na práva a povinnosti kněžek bohyně Vesty, tzv. Vestálek a crimen incestum. Závěr této práce je věnován...
|
|
| |
|
| |
|
|
Ústavněprávní vývoj frankistického Španělska
Hošková, Hana ; Falada, David (oponent) ; Seltenreich, Radim (vedoucí práce)
Závěr V úvodu této diplomové práce jsem si jako hlavní cíl stanovila blíže popsat institucionální vývoj v období frankistického Španělska a přiblížit nejdůležitější právní předpisy této doby. Jako kostru mojí práce jsem zvolila tzv. leyes fundamentales (základní zákony), které jsem definovala a rozebrala v podkapitole 1.4.5. Tento soubor postupně vydávaných zákonů "suploval" ústavu a upravoval tak fungování státu i práva a povinnosti obyvatel. Základní zákony jsou tvořeny osmi zákony. Všechny jsem postupně v diplomové práci rozebrala a tím přiblížila ústavní i právní vývoj příslušného období. Pro lepší pochopení souvislostí, příčin a důsledků jsem se věnovala nejen samotnému období vlády Franciska Franka, ale nastínila jsem ústavní a právní vývoj Španělska od roku 1875 a pokračovala obdobím demokratické transformace. Frankismus z pohledu politologického jsem zkoumala v předposlední kapitole. Zde jsem nabídla několik teorií známých politologů a ukázala tak specifičnost frankismu, která dala vzniknout novému politickému systému. Pro praktickou ukázku fungování frankismu jsem použila komparaci frankistického Španělska s Itálií v době vlády Mussoliniho a Portugalskem za Salazara. I přes zjevnou nedemokratičnost frankismu, existují do dnešního dne jeho přívrženci. Ti vyzdvihují přínos vlády Franka a všechny jeho...
|
|
|
Pojetí právní subjektivity v římském právu
Bayer, Tomáš ; Bělovský, Petr (oponent) ; Falada, David (vedoucí práce)
Závěr Ač teoretický koncept právní subjektivity v dobách rozkvětu římské říše ještě zdaleka rozpracován nebyl, téma právní subjektivity, se prolíná značnou částí římského práva. Prakticky celé římské právo osob je nerozlučně spojeno s jejich caput, neboli s jejich subjektivitou. Římští právníci a právotvorci, ač nechtěli koncept právní subjektivity teoreticky tříbit, museli se v praxi samozřejmě vypořádat s právními instituty jako je občanství, osobní svoboda, a instituty rodinného práva, potřebné pro chod státu. Všechny tyto instituty s právní subjektivitou úzce souvisejí. Až novodobí romanisté o nich ovšem ve svých učebnicích uvažují v souvislosti s konceptem právní subjektivity tak, jak jej známe dnes. Občanství, svoboda, rodina a způsobilost k právnímu jednání jsou nicméně tak podstatná odvětví římského práva, že se zákonitě promítla do učebnic a článků snad každého romanisty, stejně tak jako do kompilací Justiniánových právníků, či do učebnic právníků římských. S tím souvisí nepřeberné množství pramenů, ze kterých se při tvorbě této práce dalo čerpat. České římskoprávní učebnice se vesměs faktograficky shodují s asi nejobsáhlejší učebnicí prof. Heyrovského, který nastolil svou učebnicí Dějiny a systém soukromého práva římského velmi vysoký standard. Zahraničních prací a literatury bylo napsáno bezpočet...
|
|
|
Institut římského civilního procesu s akcentem na recepci římského práva
Brantlová, Kateřina ; Falada, David (oponent) ; Bělovský, Petr (oponent)
6. Záv r Samotné ozna ení jednotlivých etap vývoje civilního procesu jako proces starý, klasický, poklasický a justiniánský má svou vypovídací hodnotu. P vodní legisak ní ízení záhy zastaralo, nebo nezachytilo nástup zm n ve spole enském vývoji zem . Není tedy divu, že velká ást jemu vlastních rys do další procesní formy již nep ešla. Plné p sobení legisak ního ízení je charakteristické práv pro nejstarší etapu v d jinách íma. Znovu je záhodno vyzvednout hlavní p ínos legisak ního procesu spo ívající p edevším v potla ení svémocného jednání. Legis actione byla prvním krokem na dlouhé cest za lepší a dokonalejší procesní úpravou. Oproti p edešlé procesní úprav byl formulový proces st žejní podobou ízení po dlouhou dobu. Proto také z užívání nevyšel ze dne na den, nýbrž jen velice pozvolna. Dokladem toho je i pom rn déletrvající soužití ízení klasického a kogni ního. Ozna ení "klasický" je zde tedy na míst . Paradoxn to ale nebylo toto ízení, které se m lo stát centrem pozornosti mnoha p íštích generací jurist . Pojem "poklasický proces" m žeme vyložit ze dvou úhl . Prvý je prostým asovým údajem vypovídajícím o tom, že (výsostné) panství tohoto ízení nastalo až po ízení formulovém. Druhý implementuje také fakt p ekonání charakteristických rys p edchozího ízení. Typické bylo stažení ízení do jedné fáze a tím...
|
host ::
RSS.