|
|
Dva obrazy Jacopa Vignaliho v Národní galerii v Praze
Zlatohlávková, Eliška ; Mádl, Martin (oponent) ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá dvěma obrazy florentského malíře Jacopa Vignaliho, které jsou uložené v Národní galerii v Praze. Vignali žil a tvořil v první polovině 17. století, kdy ve Florencii vrcholila malířská reforma iniciována malíři již v 80. letech 16. století, převážně Lodovicem Cigolim, na kterého Vignali v počátcích své tvorby navazoval, a rozvíjel se zde raný barok. Vignali patřil do první generace malířů raného baroka ve Florencii, poslední významné etapy florentského umění. Vyučil se v ateliéru Mattea Rosselliho, který nejen jemu, ale i ostatním svým žákům zprostředkoval poznatky, které přinesla reforma manýrismu. Nejzajímavější Vignaliho díla vznikla během prvních patnácti let jeho tvorby, hlavně však ve 20. letech 17. století. Během těchto let se vyvinul jeho osobitý malířský styl, kterým tvořil po zbytek svého života. Na počátku se, co se týče stylu, zcela orientoval na svého učitele, záhy se však nechal na krátkou dobu částečně ovlivnit naturalismem, či malířem německého původu Adamem Elsheimerem. Nejvíce ho však oslovila tvorba o něco málo staršího malíře Francesca Curradiho. Pod jeho vlivem se proměnila Vignaliho paleta barev, kde jasné a zářivé tóny nahradily jemné odstíny červené a fialové, a jeho postavy získaly melancholický a zasněný ráz. Na obou obrazech, kterým se tato práce věnuje a které...
|
|
|
Brány do neznáma: námět dvěří a bran v umění od starověku po 20. století
Jirátová, Kristýna ; Lahoda, Vojtěch (oponent) ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce)
Diplomová práce Brány do neznáma se zabývá námětem dveří a bran v umění v rozsahu od starověkých kultur po 20. století. V obdobích starověkého Egypta a antického Řecka a Říma se jedná předevńím o funerální umění, tedy o dveře, zobrazované v hrobkách a na sarkofázích. Velký důraz je kladen na biblická podobenství a výjevy, v nich se vyskytují dveře, obsahující nějaké sdělení. Takovými výjevy jsou například Zvěstování Panně Marii či Poslední soud se svými branami Ráje a Pekla. Dále se práce zabývá změnami pojetí dveří v obdobích renesance, baroka a klasicismu, kde se opět hojně setkáváme s dveřmi jako součástmi náhrobků. V těchto obdobích, stejně jako v umění 19. století, symbolika dveří ustupuje mírně do pozadí. Samostatná část práce je věnována dveřím a průchodům na obrazech nizozemských mistrů 15. - 17. století, jejich interiéry jsou zaplněné větńinou otevřenými dveřmi, které v sobě nesou skryté významy. Symbolika a odlińné chápání prvku dveří se velmi rozńířilo v umění 20. století. Z tohoto období byla vybrána díla umělců, jako byl René Magritte, Marcel Duchamp či Salvador Dalí, ale také tvorba českých umělců Jakuba Schikanedera či Frantińka Muziky. V celé práci je kladen důraz na propojení výtvarného umění a literatury.
|
|
|
Rembrandt a Vermeer: dvě filozofie tvorby
Černá Pivovarová, Maria ; Lahoda, Vojtěch (oponent) ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce)
Diplomová práce Rembrandt a Vermeer: dvě filozofie tvorby se zabývá dvěma uměleckými koncepcemi. Nejvýraznějšími představiteli těchto dvou linií, které můžeme sledovat v celých dějinách umění, jsou Rembrandt van Rijn a Johannes Vermeer. Odlišná filozofie tvorby těchto umělců je prezentována na dvou vybraných obrazech: Rembrandtově Autoportrétu se Saskií a Vermeerově plátně Umění malby. Rembrandt i Vermeer otevřeli cestu k modernímu umění, proto jsou do práce rovněž zařazena díla, která byla v dalších staletích tvorbou barokních mistrů ovlivněna.
|
|
|
A false portrait of Beatrice Cenci and its influence on art and literature from 18th to 21th century
Polláková, Petra ; Lahoda, Vojtěch (oponent) ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce)
Hlavná téma tejto diplomovej práce vychádza zo staršej seminárnej práce nazvanej Nepravý portrét Beatrice Cenci ako inšpirácia pre literatúru a umenie 19. až 21. storočia, ktorá vznikla v rámci Ikonografického seminára II., vedeného Prof. Lubomírem Konečným a PhDr. Hanou Hlaváčkovou na Ústave pro dějiny umění Filozofickej fakulty Univerzity Karlovy v Prahe v akademickom roku 2006/07. Seminár s podtitulom Popisy obrazů/ Obrazy popisů bol zameraný na problematiku ekfráze v dejinách európskeho umenia od antiky až po súčasnosť. Hlavným cieľom seminárnej práce sa stalo podrobnejšie skúmanie bohatej ikonografickej tradície, ktorá sa už niekoľko storočí viaže ku talianskemu barokovému obrazu znázorňujúcemu poprsie mladej ženy, otáčajúcej ponad rameno tvár smerom k divákovi (obr.1). Tento obraz od neznámeho autora, dnes v zbierkach Galleria Nazionale D'Arte Antica v rímskom paláci Barberini, bol koncom 18. storočia mylne identifikovaný ako portrét talianskej renesančnej šľachtičnej Beatrice Cenci. Tá bola roku 1599 popravená v Ríme za spoluúčasť na vražde svojho otca Francesca Cenciho. Krása a vznešenosť Beatrice ako i podozrenie, ktoré padlo na Francesca Cenciho, že svoju dcéru nútil do incestného vzťahu, viedli ku postupnej "glorifikácii" tejto ženy, i napriek zločinu, ktorého sa účastnila. Beatrice, ktorá už v...
|
|
|
Problematika sakrality a sakrálního prostoru ve spisech církevních autorit kolem roku 1600
Bronková, Johana ; Horyna, Martin (vedoucí práce) ; Royt, Jan (oponent) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Disertační práce, která vznikala během několikaletého autorčina pobytu v Římě, analyzuje koncepty sakrálního prostoru ve vybraných spisech církevních autorů. Kritériem výběru byla jejich rozšířenost a vlivnost. Cílem bylo především vrátit jejich interpretaci dobovému kontextu, který byl často v dosavadní literatuře interpretován jednostranně prizmatem ideologizujících zjednodušení. V poslední čtvrtině 16. století se v literatuře o sakrální architektuře objevují nové žánry nebo naopak tematizace sakrální architektury proniká do církevní traktatistiky novým způsobem. Nejdůkladnějším pojednáním o sakrální architektuře, které vzniklo na církevní půdě v druhé polovině 16. století, jsou Instructiones fabricae (1577) Karla Boromejského. Navzdory dosavadní literatuře analýza těchto regulí vydaných pro vnitřní potřebu církve ukazuje zakotvení autora v tradici humanistické traktatistiky. Další kapitola reflektuje důraz na vizuální momenty v debatě účastníků Tridentského koncilu, které prohlubují interpretaci zásadní změny v koncepci sakrálního prostoru, totiž přenesení tabernáklu na hlavní osu chrámu. ...
|
|
|
Obzory a ruiny. Viditelné a neviditelné v raně moderní vizuální kultuře
Hájek, Václav ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
Tato disertační práce se zabývá jedním specifickým obrazovým motivem z počátku 19. století, který zajímavým způsobem reprezentuje a problematizuje otázku raně moderní vizuální kultury. Vizuální kultura zahrnuje jak soubor reprezentací (artefaktů, masových obrazů, vizuálních znaků apod.), tak metody vizuální percepce a potažmo recepce. Oblasti vnímání a reprezentací jsou pevně provázány: nelze si představit určitý typ obrazu bez určitého typu vizuální komunikace. Vztah mezi obrazem a vnímáním má řadu historických, kulturních, sociálních variant. Cílem následujícího textu je sledovat, jak se konkrétní historická varianta vizuální kultury sebereflexivním způsobem odráží a konstruuje v samotných vizuálních artefaktech (v rámci relevantního teoretického kontextu). Budu se zabývat určitými projevy romantického malířství a budu tvrdit, že v této produkci se dobový vizuální "režim" odráží stejně jako v textech a navíc, že se romantická malba určitým způsobem spolupodílí na konstrukci moderního vizuálního režimu, především pak na jeho elitní a ikonoklastické složce.
|
|
|
Obecné principy zobrazování snů ve vizuální kultuře
Šmejkalová, Adriana ; Hlaváčková, Jana Hana (oponent) ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce)
Práce vychází z předpokladu, že sen je "myšlením v obrazech" a může vést ke vzniku nespoutané a svobodné výtvarné tvorby. Přicházíme však ke zjištění, že autentický sen v podobě obrazu a textu nacházíme dochovaný až v díle Albrechta Dürera. Zatímco výtvarná pojednání snů obecně v průběhu staletích spíše čerpala ze symbolického jazyka nepamětné ústní tradice, doložené řeckými mýty a příběhy bohaté orální tradice Hebrejců. Práce poukazuje na nedostatek zachovaných památek a proces, ve kterém byla řecká kultura přejímaná Římany. Zmiňuje se o výtvarných dílech spojovaných se snovou inkubací, uvádí výpovědi řeckých a římských filosofů o snech a objasňuje vznik tzv. alegorické interpretační metody, která měla vliv na středověké pojetí snů. Jsou zde zmíněny obavy církevních otců ze snů, prostřednictvím kterých může lidskou mysl ovládat jak Bůh, tak i Satan. V pojednání o narativních obrazových cyklech středověkého umění si autorka podrobněji všímá ustálených obrazových schémat, kde vedle biblických snů jsou zobrazovány sny papežské a královské. Od 12. a 13. století dokládá výtvarná díla spojená se sny a nově zakládanými řády františkánů, karmelitánů a benediktinů. Doba renesance je uvedena připomínkou dozvuků středověkého přístupu ke snům ve vizích svatých žen a v honech na čarodějnice, které jsou dány do...
|
|
|
Sebastiano Serlio, Libro estraordinario a pražské renesanční a manýristické portály
Ludvíková, Veronika ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Muchka, Ivan (oponent)
Sebastiano Serlio je jeden z nejvýznamnějších teoretiků architektury renesance, bývá také označován za prvního teoretika manýrismu v architektuře. Diplomová práce se zabývá nejprve Serliovým předchůdcem, starověkým teoretikem architektury Vitruviem, a poukazuje na Vitruviovy významné myšlenky, zvláště ty, které nejvíce ovlivnily dílo Sebastiana Serlia. Dále je pojednáno o Serliově životě, jeho důležitých životních momentech jak během jeho pobytu v rodné Itálii, tak později ve Francii. Serliovým největším počinem na poli architektury je jeho teoretické dílo- spis o architektuře, který byl postupně vydáván po svazcích. Serliův přínos tkví ve formulaci pěti architektonických řádů, dále v umění oslovit čtenáře, v jazykové úrovni přístupné širokému okruhu čtenářů a dobré přehlednosti výkladu. Zmíněnou literární charakteristiku má také Libro estraordinario (neboli "Mimořádná kniha", "Kniha mimo pořadí"), kterému je v diplomové práci věnována zvláštní pozornost. Libro estraordinario je celé zaměřeno na jediný architektonický prvek: portál. Je rozděleno na dvě části: "Porte rustiche" a "Porte dilicate", každému z portálů je věnováno vyobrazení a jeho popis, je tedy pojato jako jakýsi vzorník. Serliovy spisy se staly inspirací pro další architekty, mimo jiné i ty působící v Praze. Na zkoumaných pražských portálech...
|
|
|
Obecné principy zobrazování snů ve vizuální kultuře
Šmejkalová, Adriana ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Hlaváčková, Jana Hana (oponent)
Práce vychází z předpokladu, že sen je "myšlením v obrazech" a může vést ke vzniku nespoutané a svobodné výtvarné tvorby. Přicházíme však ke zjištění, že autentický sen v podobě obrazu a textu nacházíme dochovaný až v díle Albrechta Dürera. Zatímco výtvarná pojednání snů obecně v průběhu staletích spíše čerpala ze symbolického jazyka nepamětné ústní tradice, doložené řeckými mýty a příběhy bohaté orální tradice Hebrejců. Práce poukazuje na nedostatek zachovaných památek a proces, ve kterém byla řecká kultura přejímaná Římany. Zmiňuje se o výtvarných dílech spojovaných se snovou inkubací, uvádí výpovědi řeckých a římských filosofů o snech a objasňuje vznik tzv. alegorické interpretační metody, která měla vliv na středověké pojetí snů. Jsou zde zmíněny obavy církevních otců ze snů, prostřednictvím kterých může lidskou mysl ovládat jak Bůh, tak i Satan. V pojednání o narativních obrazových cyklech středověkého umění si autorka podrobněji všímá ustálených obrazových schémat, kde vedle biblických snů jsou zobrazovány sny papežské a královské. Od 12. a 13. století dokládá výtvarná díla spojená se sny a nově zakládanými řády františkánů, karmelitánů a benediktinů. Doba renesance je uvedena připomínkou dozvuků středověkého přístupu ke snům ve vizích svatých žen a v honech na čarodějnice, které jsou dány do...
|
|
|
Sebastiano Serlio, Libro estraordinario a pražské renesanční a manýristické portály
Ludvíková, Veronika ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Muchka, Ivan (oponent)
Sebastiano Serlio je jeden z nejvýznamnějších teoretiků architektury renesance, bývá také označován za prvního teoretika manýrismu v architektuře. Diplomová práce se zabývá nejprve Serliovým předchůdcem, starověkým teoretikem architektury Vitruviem, a poukazuje na Vitruviovy významné myšlenky, zvláště ty, které nejvíce ovlivnily dílo Sebastiana Serlia. Dále je pojednáno o Serliově životě, jeho důležitých životních momentech jak během jeho pobytu v rodné Itálii, tak později ve Francii. Serliovým největším počinem na poli architektury je jeho teoretické dílo- spis o architektuře, který byl postupně vydáván po svazcích. Serliův přínos tkví ve formulaci pěti architektonických řádů, dále v umění oslovit čtenáře, v jazykové úrovni přístupné širokému okruhu čtenářů a dobré přehlednosti výkladu. Zmíněnou literární charakteristiku má také Libro estraordinario (neboli "Mimořádná kniha", "Kniha mimo pořadí"), kterému je v diplomové práci věnována zvláštní pozornost. Libro estraordinario je celé zaměřeno na jediný architektonický prvek: portál. Je rozděleno na dvě části: "Porte rustiche" a "Porte dilicate", každému z portálů je věnováno vyobrazení a jeho popis, je tedy pojato jako jakýsi vzorník. Serliovy spisy se staly inspirací pro další architekty, mimo jiné i ty působící v Praze. Na zkoumaných pražských portálech...
|
host ::
RSS.