|
|
Pohádkové romány Michaela Endeho a jejich recepce v českém a německém prostředí
Nováková, Zuzana ; Brožová, Věra (vedoucí práce) ; Pechová, Drahoslava (oponent)
V této práci se zabývám knihami pro děti, které napsal německý autor Michael Ende, a to především dvěma jeho základními počiny - knihami "Děvčátko Momo a ukradený čas" a "Nekonečný příběh". Pozornost věnuji hlavně dvěma oblastem - interpretaci a recepci jeho děl v německém a českém prostředí. Část interpretační vychází především z teoretických podkladů získaných studiem sekundární literatury, která je dostupná až na výjimky jen v německém jazyce. V Endeho dílech se setkáváme s mnoha intertextuálními odkazy. K jeho nejdůležitějším pramenům patřily antická mytologie, romantismus a filozofické systémy Dálného východu. Dále se Ende inspiroval výtvarným uměním a jinými literárními díly - jednak z oblasti literatury pro děti a mládež, jednak z oblasti literatury pro dospělé (zde dominuje žánr fantasy). V první části jsou tedy charakterizovány Endeho knihy jako celek na základě nejdůležitějších aspektů a principů, se kterými Ende pracoval. Podle toho jsou členěny i jednotlivé kapitoly. Druhá polovina práce se týká recepce a stojí z velké části na rozboru konkrétních článků a recenzí, které k tomuto tématu vycházely v německých a českých periodikách. Opírá se samozřejmě i o poznatky získané v první části práce. Byla potvrzena hypotéza, že ohlas v Německu byl mnohem silnější než u českých recipientů, což bylo...
|
|
|
Vztah postav k vlasti, rodině a Bohu v prózách Terézy Novákové
Kubíčková, Veronika ; Hrabáková, Jaroslava (oponent) ; Brožová, Věra (vedoucí práce)
Tato diplomová práce se zabývá postavami a jejich vztahem k vlastenectví, rodině a Bohu v průběhu celé tvorby Terézy Novákové. Pokouší se nalézt propojenost vztahu postav k těmto rovinám a vlastním životem autorky a také spojitost raných romantizujících próz a velkých románů. V raných prózách převažuje prvek vlastenecký a rovina romantické lásky, zatímco je zde oslaben prvek náboženský. Autorka hojně využívá hodnotícího pohledu vypravěče, postavy a jejich jednání působí nerealisticky, pateticky. Povídky inspirované Vysočinou jsou velkým posunem v tvorbě Terézy Novákové. Mění se nejen podoba próz, ale dochází i k posunu v nahlížení postav a jejich vztahu k češství, rodině a náboženství. Autorka se vzdává patetického vlastenectví a do centra lidského života klade rodinu, také se mění pohled postav na náboženství. Prezentované postavy jsou nyní psychologicky prokreslenější, plastičtější, realističtější. Oproti vlasteneckým povídkám ztvárňuje autorka "malé lidské tragédie" a intenzivněji vnímáme postupnou ztrátu lidských jistot. Ta je dovršena velkými romány, zejména dílem Děti čistého živého a Drašar. Teréza Nováková zbaví své postavy všech jistot a nechá je propadnout na samé dno. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
K pojetí romaneta ve 20. století
Lisá, Adéla ; Brožová, Věra (vedoucí práce) ; Hrabáková, Jaroslava (oponent)
Práce "K pojetí romaneta ve 20. století" poukazuje na specifičnost a ojedinělost romaneta v jeho původní podobě, jíž vtisknul žánru jeho tvůrce Jakub Arbes. Následně představuje ta díla významných českých autorů, která se k Arbesově odkazu hlásí, a snaží se srovnáním jednotlivých znaků a parametrů těchto děl a romanet Arbesových zjistit, zda se v případě jmenovaných děl skutečně jedná o romaneta. Díky této komparaci jsme mohli sledovat různé cesty, kterými se autoři pozdějších romanet vydali, a mohli porovnávat výsledky jejich snah. Vzhledem k tomu, že časové rozpětí zkoumaných knih bylo téměř přes celé 20. století, pojetí žánru jejich autorů se velmi lišilo. Byli jsme svědky toho, že skutečně není jednoduché navázat na originalitu a přínos romaneta a zároveň jej rozvinou nebo nějakým způsobem obohatit. U některých děl jsme byli nuceni konstatovat, že je za romaneta považovat nelze, ačkoliv měly v některých ohledech k romanetu velmi blízko. Nejmladší dílo, kterým jsme se obírali, bylo vydáno v roce 2003. To dokazuje, že zájem o romaneto stále trvá, ačkoliv je stejně vzácný jako samotný žánr. Možná z tohoto důvodu neexistuje k problematice vývoje romanet po Jakubu Arbesovi mnoho sekundární literatury. Proto doufám, že tato práce bude v tomto směru znamenat alespoň nepatrný přínos. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Autostylizace v díle Ludvíka Vaculíka
Stejskalová, Klára ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Brožová, Věra (oponent)
Cílem této práce je interpretovat způsoby autostylizace v díle Ludvíka Vaculíka. Teoretická část se zabývá problémem: 1. stylizace a autostylizace, způsobu transformace životního materiálu v umělecké dílo; 2. autora, autorského subjektu a budování sebemýtu; 3. autenticity v literatuře a možnosti autenticity v deníkové literatuře. Na základě Vaculíkova literárního, ne publicistického, díla jsem se pokusila odhalit princip jeho autostylizace. Charakterizovala jsem postavu "Vaculíka" - autorského subjektu, postavy, která tematicky odkazuje k samotnému autorovi, jako jedinou postavu, kterou Ludvík Vaculík vystavěl pomocí svého díla, a tak i vystavěl svůj obraz (mýtus) v očích čtenáře. Snažila jsem se postihnout základní postoje a role, které jsou pro postavu "Vaculíka" typické. Tyto postoje a role se v různých obměnách vyskytují v celém jeho díle, a proto lze dobře zkoumat jejich shody, vývoj, změny i rozdíly. Mezi typické postoje jsem zařadila individualismus, subjektivismus, upřímnost, k typickým rolím patří kritik, moralista, pozorovatel, partner, milenec, manžel. Dále se zabývám jeho vztahem k řádu, společnosti, ženám, sexu, sobě samému. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Humor a satira tří opomíjených autorů 19. století
Ešnerová, Marcela ; Brožová, Věra (vedoucí práce) ; Stejskalová, Anna (oponent)
Diplomová práce Humor a satira tři opomíjených autorů 1. poloviny 19. století se zabývá humorem a jeho projevy vůdčích osobností humoristických časopisů 30. a 40. let 19. století. Zaměřuje se na tři dnes téměř zapomenuté autory, kteří se podíleli na vývoji humoristické a satirické tvorby u nás, a to Josefa Jaroslava Langra, Václava Filípka a Františka Hajniše. Na pozadí tehdejšího společenského i literárního kontextu se snaží ve zkratce zachytit životní osudy a cesty těchto tří humoristů, které byly mnohdy poměrně pohnuté. Zdůrazňovány jsou zejména některé momenty a životní peripetie, které zásadním způsobem ovlivnily jejich literární tvorbu. Představována je zde především jejich původní humoristická a satirická tvorba, kterou v době rozvoje českého společenského života a v době, kdy se humoristika dostává do středu zájmu, vydávali v mnohých časopisech té doby. Autorka se snaží seznámit současného čtenáře s jejich rozsáhlým dílem ve formě deklamovánek, humoresek, epigramů či humoristicko-satirických povídek a básní, které je dnes dostupné převážně pouze z dobového tisku. Pozornost je věnována rovněž tématům, kterým se Langer, Filípek a Hajniš ve svých dílech věnovali. Zabývá se jejich mírně káravou kritikou každodenního života tehdejší české společnosti, a to zejména v oblastech společenských mravů,...
|
|
|
Divadlo za branou
Divišová, Tereza ; Kupcová, Helena (vedoucí práce) ; Brožová, Věra (oponent)
Diplomová práce Divadlo za branou monograficky zachycuje období, po které divadlo fungovalo (1965-1972). Zaměřuje se na hlavní myšlenky této tvůrčí dílny a složení souboru. V jedné z kapitol dramaturgie je sledováno uvádění klasických dramat i dramat u nás neznámých a dosud nehraných i původních prací Josefa Topola, stejně jako autorských adaptací a uměleckých překladů. Kapitola inscenace je řazena chronologicky a uvádí všechny dostupné informace o inscenacích včetně data premiéry, režie, hereckého obsazení, scény a kostýmů. Značná pozornost se věnuje základním pilířům Krejčovy práce s herci, jeho režijním a inscenačním postupům zejména s hlavními herci, Janem Třískou a Marií Tomášovou. Připojeny jsou informace o zahraničním ohlasu Divadla za branou, reflexi v našem tisku i postupu, kterým totalitní moc zastavila divadlu činnost. Přílohu diplomové práce tvoří fotografie z inscenací od uměleckého fotografa Josefa Koudelky.
|
|
|
Čas a prostor v díle Karla Šiktance
Fišerová, Daniela ; Brožová, Věra (vedoucí práce) ; Hník, Ondřej (oponent)
Ve své práci se zaměřím na tematiku časoprostoru v Šiktancově díle. Danou problematiku budu sledovat nejen v rámci celého Šiktancova díla básnického (s bližším zaměřením na sbírky a skladby, v rámci nichž se tematika časoprostoru projevuje dle mého soudu nejvýrazněji, tj. Český Orloj, Adam a Eva, Zaříkávání živých, Tanec Smrti, aj.), ale i v rámci Šiktancovy tvorby pohádkářské. Během své práce budu postupovat s využitím zejména metod textové analýzy, interpretace (své závěry budu následně dokládat na konkrétních příkladech ze Šiktancových textů) a komparace, přičemž se budu samozřejmě rovněž snažit i o zapojení svých zjištění do literárně-teoretických a literárně-historických souvislostí.
|
|
|
Česká literatura rozhraní a okraje : IV. kongres světové literárněvědné bohemistiky: Jiná česká literatura (?)
Jungmannová, Lenka ; Amelina, A. ; Baluch, J. ; Borovička, L. ; Brožová, Věra ; Corduas, S. ; Czaplińska, J. ; Czernikow, O. ; Češka, J. ; Dinzl-Rybářová, A. ; Dobiáš, Dalibor ; Fišer, Z. ; Goszczyńska, J. ; Gwóźdź‑Szewczenko, I. ; Harák, I, ; Hauck, R. ; Heftrich, U. ; Hemelíková, Blanka ; Holman, P. ; Holý, J. ; Hultsch, A. ; Inštitorisová, D. ; Ivačić, M. ; James, P. ; Janiec‑Nyitrai, A. ; Ježková, P. ; Komenda, P. ; Kosková, H. ; Kratochvil, A. ; Królak, J. ; Kuba, M. ; Kusáková, Lenka ; Lezhava, G. ; Linssen‑Hogenberg, A. F. ; Malinová, L. ; Matějková, V. ; Meyer, H. ; Mlsová, N. ; Müller, R. ; Nekula, M. ; Palij, O. ; Papoušek, V. ; Pavlíček, Tomáš ; Pilař, M. ; Přibáň, Michal ; Raßloff, U. ; Řezníková, L. ; Stolz‑Hladká, Z. ; Suchomel, M. ; Šubrtová, M. ; Tarajło‑Lipowska, Z. ; Tlustý, J. ; Vítová, L. ; Vörös, I. ; Zand, G.
Mezinárodní bohemistický kongres se koná každých pět let z iniciativy Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky. Letošního kongresu se zúčastnilo více než 150 vědců z celého světa. První blok jednání nazvaný Česká literatura rozhraní a okraje byl věnován osobnostem a formám výskytu „cizosti“ v české literatuře: hranicím tohoto chápání, problematice porozumění, obrazům sebe a „jiného“, alternativním kulturním a geografickým prostorům české literatury; pozapomenutým, marginálním či obtížně zařaditelným autorům, jakož i procesům jejich začleňování do kánonu; Čechům za hranicemi, česko-německým, česko-rakouským, česko-polským, česko-maďarským a česko-slovenským vztahům, dále vztahům české a židovské a české a romské literatury či souvislostem české literatury a překladu.
|
|
|
Konstanty a proměnné české výchovné prózy a dramatu ze života dětí: K motivu cesty, outsidera a útočiště jako indikátorů pedagogických topoi druhé poloviny 19. století
Brožová, Věra
Příspěvek sleduje hlavní rysy české prózy ze života dětí, která byla téměř do konce 19. století vnímána především jako edukační pomůcka a zvláště od šedesátých let rezignovala na dobové estetické impulsy. Hojná učitelská produkce na tomto poli, vyvolaná mj. reformou učitelského vzdělávání, a zpřísněný dohled nad četbou mládeže (státem iniciovaná tzv. purifikace, tj. zpětná cenzura školních knihoven) ji konzerovala v jednoduchém modelu, který obvykle koresponduje se zúženým okruhem funkcí, jak ho u pohádky vymezil Vladimir Propp. Pozvolné proměny tradičních pedagogických topoi tento model pomohly překvapivě resuscitovat v žánru dosud oblíbené české návodné tábornické prózy a v obecných rysech rezonovat i v podstatně umělečtější tvorbě pro nedospělé.
|
|
| |
host ::
RSS.