|
|
Obrazové principy v literatuře raného novověku
Bedřich, Martin ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent) ; Andrlová Fidlerová, Alena (oponent)
Martin Bedřich Obrazové principy v literatuře raného novověku- abstrakt disertace Tato práce se zabývá obrazovými principy v literatuře raného novověku. Zkoumá, jakým způsobem jsou v literárním textu přítomny struktury, které jsou primárně spojeny s obrazovým médiem. Východiskem práce je poznání, že předmoderní člověk spojoval epistemologické otázky mnohem více s fYzickou recepcí obrazů, což se zpětně odráží i v jeho užívání jazyka a textů. V úvodu jsou s pomocí moderních teorií obrazu (Didi-Huberman, Belting) nastíněny teoretické předpoklady práce na pomezí obrazu a textu. V jednotlivých kapitolách jsou v sondách, obvykle na materiálu české barokní literatury, probírány relevantní oblasti - nejprve je věnována pozornost antickému filozofickému a rétorickém pojmu enargeia (lat. evidentia), vyjadřujícímu schopnost jazyka vytvářet zdání vizuální zkušenosti; dále funkci erbu v textu kázání Hilaria Litoměřického na plzeňský Nový svátek roku 1467; principům emblematiky, resp. otázce emblematických struktur v textu; vizualizaci v oblasti meditační a modlitební praxe v raném novověku; otázce odrazu jako způsobu specifického druhu poznání a jeho literárnímu zpracování; a úvahám o intervenci obrazu do textu jakožto způsobu dominance obrazu v mnoha rovinách jazykového útvaru. Práce v dílčích sondách ukázala, jakým...
|
|
|
Kapitoly z dějin teorií o vznešeném a jejich reflexe ve výtvarném umění
Němcová, Kristina ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
Tato bakalářská práce se věnuje problematice vznešena v teoretické i praktické rovině. Rozebírá vývoj teorií o vznešeném od antiky až po 19. století a jejich reflexi ve výtvarném umění. V antice je tato reflexe zpracována na soše Niobé z římského chrámu Apollóna, v období romantismu je uvedena v několika kapitolách týkajících se různých pojetí této problematiky v Čechách, Anglii, Švýcarsku, Německu, Norsku či Americe. Důraz je položen na reflexi v dílech dvou zásadních autorů- anglického malíře Josepha Williama Turnera a německého umělce Caspara Davida Friedricha
|
|
|
Caspar David Friedrich. Motiv postavy u okna, její geneze a vývoj
Hájková, Zita ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Prahl, Roman (oponent)
Diplomová práce se zabývá životem a dílem Caspara Davida Friedricha (1774 - 1840), který je považován za jednoho z nejdůležitějších malířů a kreslířů německého romantismu. Jeho hlavním přínosem pro malířství byla tvorba obrazů se subjektivní, později také s politicky motivovanou symbolikou. Náměty jeho děl zachycují většinou přírodu, v které často stojí lidé a pozorují krajinu v dálce. První kapitola přibližuje osobu a dílo malíře, který vytvořil nový styl krajinářství. V přírodě objevil duchovní složku, kterou spojoval s obrazem. Následně práce popisuje vlivy romantického literárního hnutí a náboženství na jeho tvorbu. Druhá kapitola prezentuje ženskou postavu otočenou zády k divákovi a to v malbě Žena u okna z roku 1822. Jsou představeny nejrůznější interpretace historiků umění, které souvisejí především s romantizujícími vizemi individuality a nekonečna. Dále je nastíněn původ a vývoj ženské postavy otočené zády k divákovi v malířství od pravěku až po 20. století. Ve třetí kapitole je objasněn fenomén okna v umění. Zároveň je předvedeno okno v interiéru a výhled z okna jako výrazový prostředek umělcova vyjádření. V poslední části třetí kapitoly je naznačen vývoj motivu ženy otočené zády k divákovi u okna od prvních zobrazení až po tvorbu 21. století. Ukázky motivů jsou prezentovány v malířské...
|
|
|
Dav a masa v umění. Multiplicita v díle Ivana Kafky
Bartlová, Anežka ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Pospiszyl, Tomáš (oponent)
Ve své práci jsem se věnovala umění Ivana Kafky z hlediska fungování multiplicity. Na základě podrobnějšího průzkumu charakteru Kafkových děl jsem dospěla k vymezení důležitých aspektů v jeho tvorbě: práce s časem, místem a multiplicitou. První a druhý aspekt jsem v práci krátce zanalyzovala. Multiplicitu jako širší fenomén jsem definovala pomocí kategorií, vytvořených pro účely této práce. Tak typ užití multiplicity na způsob masy je charakterizován jako soubor neživotných elementů bez autonomie. Pro multiplicitní zobrazení typu davu je naopak typická vyšší míra individuality jednotlivých částí, které ale zůstávají významotvorným prvkem vzhledem k celku díla. Na základě těchto kategorií jsem se pokusila sestavit diagram, který naznačuje souvislosti mezi charakterem obrazu (jedinečný - multiuplicitní) a typologií vztahů částí k celku (škála možností na ose pojem a jeho protiklad). Aplikací modelu "rozšířeného pole" Rosalind Krauss jsem dospěla k diferenciaci dalších dvou momentů multiplicitních obrazů, a to na principu sériovosti a seriality, kde hlavním vektorem je narativita. Takto charakterizovanou multiplicitu jsem aplikovala na konkrétní díla Ivana Kafky, která jsem vybrala tak, aby skrze příklady bylo možné co nejlépe vysvětlit navržený model vztahů multiplicity a jedinečnosti v umění obecně....
|
|
|
Francesco de Goya: Los Caprichos (Rozmary)
Moučková, Lucie ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Prahl, Roman (oponent)
Resumé Práce Los Caprichos (Rozmary) je věnována rozboru stejnojmenného grafického cyklu Francisca de Goyi. Umělec ovlivněný myšlením okruhu osvícenských přátel, následky nemoci, která nutně změnila jeho vnímání světa, autor vedený touhou po svobodném vyjadřování i ve výtvarném umění, představuje mezník mezi tradičním a moderním španělským uměním. Na pozadí dobových uměleckých preferencí druhé poloviny 18. století sledujeme postupný vývoj Francisca de Goyi-grafika, jeho osvobozování se od konvencí a přechod k tvorbě, která reflektuje autorovu osobnost a jeho názory na společnost. Jeho originální a enigmatické grafické dílo je postaveno na mnoha kontrastech: je technicky novátorské, neboť Goya používá neobvyklou techniku leptu a akvatinty, a zároveň tematicky odráží myšlení mnoha předchozích generací. Středem zájmu práce je série grafik Los Caprichos, která nejen reflektuje Goyovy osvícenské názory, ale navazuje také na bohaté lidové tradice a pověry. Na základě studia vybraných grafických listů a literatury hledáme spojitost mezi jednotlivými, zdánlivě tematicky odlišnými náměty. Vyobrazení prostituce, čarodějnictví či tzv. oslovin jsou však vzájemně provázaná a tvoří jeden velmi komplexní celek. K jeho pochopení přispívají i komentáře sepsané za Goyova života, nebo srovnání s přípravnými kresbami z Alb A a...
|
|
|
Paolo Fiammingo v Benátkách
Koubková Novotná, Věra ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Diplomová práce Paolo Fiammingo v Benátkách se zabývá osobností nizozemského malíře, který nejvýznamnější část svého tvůrčího života strávil v Benátkách. Práce shrnuje poznatky o jeho původu a konstatuje v souladu s existující literaturou k tématu, že až do jeho příchodu do Benátek není umělec známý a je těžké dohledat o jeho pobytu, uměleckém školení a činnosti zmínky. Práce se na základě rozboru jeho pozdějších děl a s oporou v odborné literatuře zabývá možnými vlivy toskánského a římského manýrismu, ale také benátského prostředí na umělcovo dílo. Nejvýznamnější část práce se věnuje Fiammingově pobytu v Benátkách, který začal s největší pravděpodobností v dílně Jacopa Tintoretta, kde se spolu s dalšími umělci podílel na jeho zakázkách. V té souvislosti práce informuje o tehdejší dílenské praxi, a o tom, jakým způsobem se umělecká díla dostávala k objednavatelům. Další částí práce je samostatná tvorba Paola Fiamminga v Benátkách, která je mimo jiné spojena s velkými zaalpskými zakázkami. Výsledky této části práce potom jsou vztaženy na případ Paola Fiamminga a jeho objednavatelů, augsburského obchodníka Hanse Fuggera a císaře Rudolfa II, a také jednoho objednavatele, jehož spojitost s Paolem Fiammingem se nepotvrdila. Další část práce se zabývá jednotlivými obrazy umístěnými v pražských a dalších...
|
|
|
Tizian, antická mytologie a Ovidius
Vorlová, Magdalena ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Bažant, Jan (oponent)
Tématem diplomové práce je zkoumání antické tematiky v dílech Tiziana. Autorka se soustředí na uzavřený soubor děl s antickou tematikou (témata antické mytologie), vytvořený pro španělského krále Filipa II. a zabývá se otázkou možných literárních, eventuálně materiálních předloh, které mohl mít umělec k dispozici nebo kterými se inspiroval. Díla spojuje tematika Ovidiových Metamorfóz, otázkou však zůstává, zda vycházel Tizian z klasické antické nebo některé renesanční překladové, upravené či komentované verze nebo zda se dokonce inspiroval i jinými klasickými autory.
|
|
|
Vlámská krajina přelomu 16. a 17. století v Roudnické lobkowické sbírce
Faltejsková, Zuzana ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Práce se zabývá vlámskou krajinomalbou přelomu 16. a 17. století v Roudnické lobkowiczké sbírce. Rodina Lobkowiczů patří k jedněm z nejstarších šlechtických rodin v Čechách. Jednotliví členové rodiny zastávali vysoké posty na habsburském dvoře a byli donátory umění a hudby. Za šest století nashromáždili velkou uměleckou sbírku, kterou známe pod názvem Roudnická lobkowiczká sbírka. V další části se seznámíme s vývojem krajinomalby od antiky přes jejího formálního zakladateli Joachima Pateinera po počátek 17. století. V katalogu jsou popisy obrazů vlámské krajinomalby daného období a medailony jednotlivých autorů.
|
|
|
Alchymický mecenát cisaře Rudolfa II. Michael Maier (1569-1622) a Anselmus Boëthius de Boodt (1550 - 1632)
Purš, Ivo ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Mádl, Martin (oponent) ; Karpenko, Vladimír (oponent)
Práce se zabývá alchymickým mecenátem císaře Rudolfa II. (1552-1612) a dvěma významnými postavami lékařů a zájemců o alchymii, které po určitý čas působily u jeho dvora. Tomu odpovídá struktura práce, rozdělené do tří částí. První je věnována samotnému císaři a podpoře alchymie u jeho dvora. Jsou v ní analyzovány zdroje císařova zájmu o tuto oblast výzkumu, historický a filosofický kontext, v němž se tento výzkum odehrával, zájmy nejbližších císařových dvořanů a spolupracovníků o alchymii, možnosti praktické realizace laboratorních prací na Pražském hradě a otázka jejich konkrétní povahy a očekávaných výsledků. V neposlední řadě je pozornost věnována i otázce císařova osobního podílu na těchto pracích. Druhá kapitola je věnována Michaelu Maierovi (1569-1622), lékaři a alchymistovi, který přišel do Prahy v polovině roku 1608 s cílem požádat císaře o podporu ve svém bádání. Maier získal doktorát lékařství v Basileji a jeho zájem o alchymii byl takřka výlučně zaměřen na její medicínské aspekty. Císaři chtěl nabídnout "univerzální lék", který vyrobil, a posléze také dvě knihy, které si nechal v Praze roku 1609 vytisknout. Po zhruba roce čekání a usilování o audienci se jeho přání splnilo, byl císařem přijat ke dvoru a dědičně nobilitován s titulem comes palatinus. Finanční podpory se mu však zjevně...
|
|
|
Otázka sporných přípisů děl Francesca Squarcione
Třešňáková, Alena ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
diplomové práce Bc. Alena Třešňáková 2011 Anotace Téma diplomové práce: Otázka sporných přípisů děl Francesca Squarcione V první části diplomová práce shromažďuje dostupné informace o osobě Francesca Squarcione, původem krejčím se zájmem o starožitnosti, ve své době novátorským sběratelem antiky, který je v Padově od roku 1429 zapsán jako malíř. V roce 1431 si otevřel uměleckou dílnu, jíž prošlo až 137 žáků, kteří se vyučili nebo přiučili v dílně kopírováním jeho sbírky, a kteří roznesli nově nabyté znalosti po světě. Francesco získal několik zakázek, z nichž se dodnes dochovala pouze dvě signovaná díla - Oltář De Lazara v Museo Civico v Padově (1449−1452) a Madona De Lazara v Staatliche Museen v Berlíně (kolem 1455). Druhá část této diplomové práce se zabývá dalšími díly, která mu byla připisována v průběhu dalších století. Je zde sestaven katalog těchto uměleckých děl. V každém hesle jsou shrnuty významné názory o autorství díla, na jehož konci je uveden můj vlastní názor. Je obtížné s jistotou připsat tato díla mistru Francescu Squarcione, jelikož na zakázkách často spolupracovali také jeho žáci, kteří tvořili v jeho stylu nazývaném "squarcionesque" ještě ke konci 15. století. V této práci se pokouším vyvrátit některé původní přípisy maleb Francesku Squarcione a jiné naopak potvrzuji. Klíčová...
|
host ::
RSS.