|
|
Pastorace a zachovávání křesťanské víry v krajanském prostředí rumunského Banátu
Mareš, Peter ; Opatrný, Aleš (vedoucí práce) ; Přibyl, Stanislav (oponent)
Práce zkoumá podíl pastorace a lidové zbožnosti na zachování křesťanské víry, zejména římskokatolického vyznání, v prostředí rumunského Banátu, v období kolonizace od cca r. 1823 až do dnešní doby. V souvislosti s pastorací sleduje zachování křesťanských tradic, lidové zbožnosti, českého jazyka a kultury. V teoretickém úvodu jsou uvedena stanoviska ohledně předávání víry, pastorace a lidové zbožnosti. Ve výzkumné části třídí prameny, ze kterých lze charakterizovat pastoraci, život z víry a kulturní souvislosti v prostředí Banátu.
|
|
| |
|
|
Undergroud Church and Secret Ordinations. A Canonical study of the Situation in Czechoslovakia 1948-1989
Vybíralová, Eva ; Hrdina, Antonín (vedoucí práce) ; Přibyl, Stanislav (oponent) ; Němec, Damián (oponent)
Název disertace: Untergrundkirche und geheime Weihen. Eine kirchenrechtliche Untersuchung der Situation in der Tschechoslowakei 1948-1989 Jméno : Eva Vybíralová Katedra: Katedra pastorálních oborů a právních věd KTF UK Školitel: prof. JUDr. Antonín Ignác Hrdina, DrSc. Abstrakt Cílem tohoto projektu bylo studium ordinačního práva, dějin skryté církve a následné zkoumání a vzájemné srovnání všech "typů" tajných svěcení (uznaných i těch zpochybněných svěcení) ve všech stupních (ordinace i konsekrace), udělených v době komunistické vlády 1948-1989 v Československu, příp. v zahraničí československým občanům, a to především z pohledu kanonického práva. Předloženou disertaci tvoří úvod, šest kapitol a závěr. První kapitola uvádí do základů ordinačního práva, druhá kapitola přibližuje vztahy církve a státu v daném historickém období v Československu včetně prvních tajných biskupských svěcení. Ve třetí kapitole jsou představeny mexické fakulty. Čtvrtá kapitola přibližuje další tajné fakulty poskytnuté církvi v Československu, od kterých se mj. odvíjela světitelská činnost slovenských jezuitských biskupů a Felixe Davídka. Pátá kapitola poskytuje exkurz k tématu tajných svěcení udělovaných československým kandidátům v cizině. Závěrečná kapitola analyzuje dění ohledně tajných svěcení po roce 1989, jsou zde vypočítávány...
|
|
| |
|
|
Výuka církevního práva na teologických a právnických fakultách v Českých zemích v letech 1918-1989
Nohel, Petr ; Hrdina, Antonín (vedoucí práce) ; Přibyl, Stanislav (oponent) ; Szabo, Miloš (oponent)
Disertační práce se zabývá historií výuky církevně-právních předmětů na teologických a právnických fakultách v Českých zemích v letech 1918-19895. Zkoumá strukturu předmětové skladby veškerých předmětů vztahujících se tematicky k církevnímu právu a její změny v závislosti na legislativním a dobovém kontextu v jednotlivých časových periodách. Práce dále mapuje působení jednotlivých vyučujících na univerzitách, které výuku církevně-právních předmětů realizovaly, přičemž stranou nezůstává ani jejich významná publikační činnost. Práce ve svém závěru předkládá strukturované medailonky vyučujících mapující dobu jejich studia, následného působení na jednotlivých univerzitách, publikační činnost, popř. další relevantní působení v církevních strukturách. Kompletní soupisy vyučovaných církevně-právních předmětů jsou pak obsaženy v samostatných chronologicky členěných přílohách zvlášť pro každou univerzitu.
|
|
|
Právní situace litoměřické diecéze v letech 1989-2010
Přibyl, Stanislav ; Hrdina, Antonín (vedoucí práce) ; Přibyl, Stanislav (oponent) ; Plavec, Karel (oponent)
První kapitola práce se věnuje historickému pohledu na problematiku. Popisuje dějiny litoměřické diecéze od založení kapituly v roce 1057, dějiny diecéze od roku založení 1655 až po rok 1989 a dále podrobně probírá události let 1989-2010 (episkopát Mons. Josefa Koukla po patnáctiletém období sedisvakance v kontextu obnovy diecéze po pádu komunistického režimu, situaci diecéze za biskupa Pavla Posáda a následné období administrace diecéze Dominikem Dukou, nástup biskupa Jana Baxanta). Ve druhé části práce, rozdělené do pěti kapitol, je zpracováno zvolené období tematicky podle odvětví kanonického práva. Zabývá se řízením diecéze, personálními a územně správními poměry, sleduje výkon moci legislativní, moci správní a moci soudní při tvorbě a aplikaci kanonického práva v období let 1990-2010. Práce si všímá činnosti diecézních biskupů, generálních a biskupských vikářů, biskupské kurie, popisuje výkon soudní moci v diecézi a věnuje se právnímu stavu i mimo centrum diecéze, tedy ve farnostech, charitách a dalších subjektech. V závěru práce autor vyhodnocuje právní kulturu a úroveň právního stavu litoměřické diecéze ve sledovaném období.
|
|
|
Dopady růzností obřadů v manželských kauzách na církevním soudu
Szabo, Miloš ; Hrdina, Antonín (vedoucí práce) ; Přibyl, Stanislav (oponent) ; Ventura, Václav (oponent)
Miloš Szabo: Dopady různosti obřadů v manželských kauzách na církevním soudu (disertační práce) Křesťanství se z Jeruzaléma šířilo několika směry. Jedno z jeho nejvlivnějších center vzniklo v Římě, jenž se stal také sídlem papežů a zůstal jím i po přesídlení císaře do tehdy řecké Konstantinopole. Kromě Říma, spjatého s apoštolem Petrem však existovaly i další velké křesťanské obce, založené ostatními apoštoly, ležící na východ od římské říše, které se stejně jako ta římská nazývaly církví. A tak i dnes kromě největší latinské (římské) církve existují desítky východních, právem se chlubících vlastní apoštolskou tradicí. V průběhu dějin došlo několikrát k narušení jejich komunikace s Římem, ale i mezi sebou navzájem. V dnešní době, kdy z různých důvodů dochází k velkým migračním vlnám, se některá církevní společenství, doposud považována striktně za východní, dostávají do diaspory s latinskou církví, čímž vzniká nejen velká pravděpodobnost růstu počtu smíšených intereklesiálních manželství, ale zároveň také zvýšené množství manželských kauz, které bude muset následně řešit církevní soud. Aby jeho rozhodnutí bylo spravedlivé, je potřebné znát jak historii těchto východních církví, mezi nimiž je i dvacet dva sjednocených s Římem (tedy východní katolické církve), tak i především jejich teologická specifika,...
|
|
|
Úřad generálního vikáře
Přibyl, Stanislav ; Hrdina, Antonín (oponent) ; Plavec, Karel (oponent)
Práce se na začátku zabývá pojmem církevního úřadu obecně. Církevním úřadem se myslí natrvalo ustanovená služba buď božským nebo církevním ustanovením k dosažení duchovního cíle. Osoba, která úřad zastává, jej získala kanonickým udělením když byla před tím prokázána její vhodnost. Úřad také lze pozbýt, a to buď přirozenými okolnostmi, z vůle nositele úřadu nebo z vůle kompetentní autority. Text práce se dále zabývá vlastním tématem, totiž úřadem generálního vikáře. Nejprve nahlíží problematiku z historického hlediska. Úřad generálního vikáře má své kořeny ve správním uspořádání Římské říše, ale rozvinul se až ve středověku, zvláště v době, kdy papežové sídlili v Avignonu. Dále text pojednává o generálních vikářích v českých dějinách a o snad nejznámějším reprezentantovi tohoto úřadu, svatém Janu Nepomuckém. V další části práce zpracovává vlastnosti úřadu generálního vikáře, to jest povahu moci tohoto úřadu, jeho výlučnost a jedinečnost v diecézi, vztah k diecéznímu biskupovi a dalším činitelům vedení diecéze. Následuje rozbor pravomocí generálního vikáře. V závěru práce je pojednáno o omezeních, spjatých s tímto úřadem a s možnostmi pozbýt tohoto úřadu. Asi nejobvyklejším případem ztráty úřadu generálního vikáře je zánik moci biskupa, na němž je vikář závislý.
|
|
|
Papež jako patriarcha Západu
Rajsiglová, Eva ; Přibyl, Stanislav (vedoucí práce) ; Ventura, Václav (oponent)
Obsahem této diplomové práce je sledování historického vývoje východních i západních patriarchátů a srovnání jejich kanonickoprávních úprav. To vyústí v pojednání o odlišných přístupech odborné veřejnosti i církevní hierarchie k existenci latinského patriarchátu v čele s jeho patriarchou - římských biskupem. Papežský titul "patriarcha Západu" byl v roce 2006 Vatikánem zrušen a o několik týdnů později oficiálně komentován. V této práci podáváme přehled reakcí západních i východních teologů na tento krok a nastiňujeme možné ekleziologické i ekumenické důsledky.
|
|
|
Počátky hierarchického uspořádání v rané církvi
PŘIBYL, Stanislav
Téma služeb a úřadů v církvi vždy přitahovalo pozornost teologů a služebníků církve. Raná církev vykazuje velikou rozmanitost organizačních modelů. Pro zkoumání této problematiky se jeví vhodné soustředit pozornost nejprve na charismatické jevy v rané církvi. V listu Efesanům stojí proroci po boku apoštolů jako ti, kdo spoluutvářeli samotné základy církevního učení. Podle Lukášových Skutků doprovází vkládání rukou zprostředkování Ducha při předávání rozmanitých církevních služeb. V Pavlových listech je mnoho seznamů duchovních darů, z nichž některé se přeměňovaly v trvalé úřady, jako například vedení nebo vyučování. Raní křesťané obzvláště vysoko cenili charisma mučednictví, zejména svých pastýřů. Putující proroci rovněž požívali vysoké úcty. Jejich výroky pronášené v extatických momentech se považovaly za vnuknuté Duchem svatým. Putující misionáři však představovali rovněž potenciální nebezpečí šíření herezí. Vedoucí úlohu v církvi však měli především apoštolové jako představitelé jediného úřadu, ustaveného samotným Pánem. Především Lukáš redukuje počet apoštolů na pouhých Dvanáct, zatímco Pavel se dovolává svého vlastního apoštolátu jako jim rovného. Vedle toho lze nalézt v rané církvi rovněž širší pojetí apoštolátu, totiž jako misie. V židokřesťanském prostředí církev napodobila výkon služby starších, známý ze synagogálního života. V pastorálních epištolách jsou presbyteři jmenováni spolu s biskupy a jáhny jako vedoucí církví. V listech Ignáce z Antiochie z počátku druhého století se již zmiňuje trojstupňová hierarchie, tj. jáhnové, presbyteři a jediný biskup. Tento typ monarchického episkopátu se brzy stal převládajícím v průběhu dalších dějin církve.
|
host ::
RSS.