|
|
Vývoj a podoba trojlodního síňového prostoru sakrální architektury Čech do poloviny 15. století
Beránek, Jan ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Macek, Petr (oponent) ; Benešovská, Klára (oponent)
Vývoj a podoba trojlodního síňového prostoru sakrální architektury Čech do poloviny 15. století Síňový kostel, dvou-, tří- nebo výjimečně vícelodní, v němčině označovaný jako "Hallenkirche", je obvykle definován jako typ, jehož lodě jsou oproti bazilice shodné nebo skoro shodné výšky. Při takovém uspořádání je střední loď osvětlena nepřímo, neboť se zde neuplatňují bazilikální okna. Variantami nebo přechodnými prostorovými typy jsou pak pseudosíně, variantně označované také jako pseudobaziliky, případně jako pseudosíně (v německé terminologii Staffelhalle, resp. Stufenhalle), které se od ideálního typu odlišují převýšenou střední lodí, která však nemá zmíněné přímé osvětlení. V zásadě však jde o myšlenkový konstrukt dějin umění, jenž vychází z úsilí taxativně roztřídit uměleckohistorický materiál. Různorodost středověké architektury však zřetelně dokládá, že nelze vést ostrou a jednoznačnou hranici mezi bazilikálním a síňovým prostorovým typem, stejně jako je problematické na vyšší úrovni třídění jednoznačné odlišení mezi longitudinálními a centrálními útvary. S tím se pojí rovněž otázka významové podstaty toho kterého řešení a ještě složitější otázka intence volby. Síňový typ je rozšířen v podstatě po celém území středověké Evropy od románského období až do sklonku středověku. Nejoblíbenější a...
|
|
|
Vývoj a podoba trojlodního síňového prostoru sakrální architektury Čech do poloviny 15. století
Beránek, Jan ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Macek, Petr (oponent) ; Benešovská, Klára (oponent)
Vývoj a podoba trojlodního síňového prostoru sakrální architektury Čech do poloviny 15. století Síňový kostel, dvou-, tří- nebo výjimečně vícelodní, v němčině označovaný jako "Hallenkirche", je obvykle definován jako typ, jehož lodě jsou oproti bazilice shodné nebo skoro shodné výšky. Při takovém uspořádání je střední loď osvětlena nepřímo, neboť se zde neuplatňují bazilikální okna. Variantami nebo přechodnými prostorovými typy jsou pak pseudosíně, variantně označované také jako pseudobaziliky, případně jako pseudosíně (v německé terminologii Staffelhalle, resp. Stufenhalle), které se od ideálního typu odlišují převýšenou střední lodí, která však nemá zmíněné přímé osvětlení. V zásadě však jde o myšlenkový konstrukt dějin umění, jenž vychází z úsilí taxativně roztřídit uměleckohistorický materiál. Různorodost středověké architektury však zřetelně dokládá, že nelze vést ostrou a jednoznačnou hranici mezi bazilikálním a síňovým prostorovým typem, stejně jako je problematické na vyšší úrovni třídění jednoznačné odlišení mezi longitudinálními a centrálními útvary. S tím se pojí rovněž otázka významové podstaty toho kterého řešení a ještě složitější otázka intence volby. Síňový typ je rozšířen v podstatě po celém území středověké Evropy od románského období až do sklonku středověku. Nejoblíbenější a...
|
host ::
RSS.