|
|
Optimalizace tavení jako rozkladného procesu pro analýzu materiálů
Ptáček, Martin ; Koplík, Jan (oponent) ; Šiler, Pavel (vedoucí práce)
Tavení je proces, při kterém dochází k rozpuštění částic vzorku v tavidle. Toho se využívá pro rozklad látek, které se za standardních podmínek nerozloží v kyselině. Například křemík, který je podstatnou částí cementu, se za standardních podmínek nerozloží, proto se taví. Tavit se může do roztoku nebo do perly. Tavení do roztoku se používá spíše pro ICP-OES zatímco perly pro XRF. U XRF se kromě perel dá měřit i v prášku, to je ale méně přesné. Tato bakalářská práce se zabývá rozkladem standardů a porovnáním naměřených hodnot s certifikovanými hodnotami. V rámci práce byly vzorky standardů rozloženy pomocí několika druhů tavidel, změřeny na ICP-OES. Stejné standardy byly změřeny pomocí XRF ve formě perel. Kromě těchto dvou metod byla také provedena prvková analýza pro stanovení obsahu síry. Tyto metody byly na závěr porovnány. Z naměřených dat lze říci, že nejlepších výsledků dosáhneme pomoci metody ICP-OES.
|
|
|
Metodika nové metodologie výzkumu artefaktů pomocí pokročilých metod
Hrubý, Petr ; Bartůněk, Vilém ; Martinec, Marek ; Palounek, David ; Bíšková, Jarmila ; Gašpar, Adam ; Havlíková, Markéta ; Hons, David ; Kapusta, Jaroslav ; Kmošek, Matěj ; Malý, Karel ; Zavřel, Jan
Metodika předkládá analytické metody pokročilého zkoumání archeologických nálezů z různorodých materiálů. Zaměřuje se jak na finančně, časově i instrumentálně více či méně náročné metody, které přinášejí, největší informační přínos pro zkoumání movitých nálezů z různých hledisek. Názorným a přehledným způsobem předkládá u jednotlivých materiálových skupin výzkumné otázky, které lze pomocí pokročilých laboratorních analýz klást, a odpovídajícím způsobem i zodpovídat. Předložená metodika plynule navazuje na „Metodiku předlaboratorní selekce vzorků pro analýzy z velkých souborů“, vytvořenou a certifikovanou v roce 2021 shodným týmem v rámci projektu NAKI II (č. DG20P02OVV007) s názvem „Pokročilé archeometrické metody získávání kvalitních dat k velkým souborům artefaktů“. Předložená metodika se oproti předcházející však neomezuje pouze na nejschůdnější a nejpřístupnější analytické metody, ale naopak zahrnuje převážně pokročilejší a tím pádem finančně, časově, personálně i instrumentálně nákladnější metody, umožňující zisk co největšího množství informací z individuálních vhodně zvolených nálezů, i na úkor případné destruktivity vůči předmětu/vzorku. Informace získané pokročilými metodami slouží například k identifikaci charakteru předmětu, jeho provenience, způsobu jeho výroby a užívání. V mnoha případech je nutné jednotlivé analytické metody vzájemně kombinovat, a tím prohlubovat míru poznání předmětu. Pro řádné vyhodnocení a interpretaci je nutné získané výsledky konfrontovat s dalšími analytickými výstupy obdobných nálezů. Kvalita získaných informací se zásadně odvíjí nejen od vhodně zvolených a kvalitně provedených analýz, ale také od vhodně stanovených a artikulovaných výzkumných otázek, na které mají analýzy pomoci odpovídat. S nevhodně zvolenou výzkumnou otázkou se i sebevětší počet nákladných analýz bude míjet účinkem a neposkytne kýžené výsledky. Proto je nutné apelovat na řádné promyšlení výzkumných otázek před prováděním analýz a až na jejich základě zvolit a nechat provést příslušné analytické zkoumání. Cílovou skupinou předložené metodiky jsou převážně pracovníci archeologických institucí, provádějících terénní archeologické výzkumy a vědecký výzkum založený na studiu archeologického materiálu, dále pracovníci sbírkotvorných institucí v podobě muzeí i univerzit pracující s archeologickými nálezy ve výuce, vědě a výzkumu. Zvláště těm má metodika posloužit jako podklad pro volbu nejvhodnějších a informačně nejpřínosnějších metod, vzhledem k příslušným výzkumným otázkám. Dalšími uživateli jsou techničtí pracovníci a operátoři analytických přístrojů, kteří provádějí základní vyhodnocení surových dat. Pro ně má tato metodika sloužit k alespoň základnímu seznámení se specifiky jednotlivých materiálových skupin archeologických nálezů a výpovědním možnostem v rámci archeologického zkoumání.
Plný text:  PDF; PDF
|
|
|
Stanovení hořčíku v potravinových doplňcích technikami atomové spektrometrie
Tomášková, Sabina ; Hraníček, Jakub (vedoucí práce) ; Šíma, Jan (oponent)
Tato bakalářská práce je zaměřena na stanovení hořčíku v běžně dostupných potravinových doplňcích pomocí vybraných spektrometrických analytických metod - atomová absorpční spektrometrie a atomová emisní spektrometrie. Analyzovány byly následující potravinové doplňky: Calibrum 50 Plus, Centrum s multi-efektem, Magnesii lactici, Spektrum 50+, Supradyn a Hemofin. V rámci této práce byla nalezena vhodná úprava vzorků pro jejich převedení do roztoku, dále u obou metod byly nalezeny optimální podmínky pro stanovení hořčíku. Optimalizovanými parametry byla výška paprsku nad hranou hořáku, průtoková rychlost paliva, šířka spektrálního intervalu a poloha hořáku. Pomocí atomové absorpční spektrometrie byl hořčík stanoven v plameni acetylen-vzduch. Pomocí atomové emisní spektrometrie byl hořčík stanoven v plameni acetylen-oxid dusný. Meze stanovitelnosti se pohybovaly pro uvedené metody následovně: 6,11 µg/l (69,5 µg/l) pro polohu hořáku 0ř (90ř) v případě atomové absorpční spektrometrie a 64,8 µg/l v případě atomové emisní spektrometrie pro polohu hořáku 0ř. V případě obou měření byly provedeny dva způsoby stanovení. V prvním případě byly měřeny roztoky standardů a vzorků bez přídavku pomocných činidel pro potlačení interferencí. V druhém případě již byla přidána pomocná činidla do roztoků standardů i...
|
|
|
Optimalizace tavení jako rozkladného procesu pro analýzu materiálů
Ptáček, Martin ; Koplík, Jan (oponent) ; Šiler, Pavel (vedoucí práce)
Tavení je proces, při kterém dochází k rozpuštění částic vzorku v tavidle. Toho se využívá pro rozklad látek, které se za standardních podmínek nerozloží v kyselině. Například křemík, který je podstatnou částí cementu, se za standardních podmínek nerozloží, proto se taví. Tavit se může do roztoku nebo do perly. Tavení do roztoku se používá spíše pro ICP-OES zatímco perly pro XRF. U XRF se kromě perel dá měřit i v prášku, to je ale méně přesné. Tato bakalářská práce se zabývá rozkladem standardů a porovnáním naměřených hodnot s certifikovanými hodnotami. V rámci práce byly vzorky standardů rozloženy pomocí několika druhů tavidel, změřeny na ICP-OES. Stejné standardy byly změřeny pomocí XRF ve formě perel. Kromě těchto dvou metod byla také provedena prvková analýza pro stanovení obsahu síry. Tyto metody byly na závěr porovnány. Z naměřených dat lze říci, že nejlepších výsledků dosáhneme pomoci metody ICP-OES.
|
host ::
RSS.