|
Fyzikální a biologické ošetření osiva jako alternativa za chemické moření
STREJČKOVÁ, Monika
Disertační práce je zaměřena na zjištění, zda je kombinace fyzikálního a biologického ošetření osiva u vybraných polních plodin (řepka olejka, ječmen jarní) srovnatelné s chemickým ošetřením. Hodnotila se účinnost fyzikálního ošetření semen nízkoteplotním plazmatem (Gliding Arc, mikrovlnné), biologického ošetření kulturou mykoparazitické houby Trichoderma virens a kulturou entomopatogenní houby Metarhizium anisopliae. V rámci experimentů v laboratorních podmínkách, byl hodnocen vliv ošetření na vývoj obilek, (semen), procento klíčivosti obilek, (semen) a procento zdravých obilek, (semen). Individuální plazmatické ošetření v kombinaci s biologickým ošetřením mělo významný pozitivní účinek na rychlost klíčení obilek, (semen). Nebyl pozorován žádný negativní účinek fyzikálního a biologického ošetření na obilkách, (semenech). Proběhlo hodnocení vzcházivosti ošetřených semen v laboratorních a polních podmínkách. V polních podmínkách u vybraných plodin na různých lokalitách a v jednotlivých letech, byl hodnocen vliv ošetření na vývoj porostu, zdravotní stav a výnosové parametry. Plazmové a plazmové s T.virens ošetření pozitivně ovlivnilo u modelových rostlin lepší zapojení porostu, délku klasů, (šešulí) a výnos. Kombinovaná úprava měla u řepky olejky pozitivní vliv na rychlejší vývoj na jaře, délku a sílu kořene, dřívější kvetení a dozrávání. Naproti tomu kombinovaná úprava u ječmene jarního pozitivně ovlivňovala vzcházivost a odnožování. Podle získaných výsledků se zdá, že kombinované fyzikální a biologické ošetření semen je účinnou alternativou k chemické úpravě semen.
|
|
Analýza genů indukovaných abiotickým stresem u řepky
HOŠTIČKOVÁ, Irena
Šlechtění na odolnost vůči abiotickým stresorům je v současné době jedním z nosných témat šlechtění rostlin. Ve šlechtitelských programech řepky byla v případě selekce rostlin s vyšší odolností abiotickým stresům pozornost po dlouhé období věnována převážně jen popisným morfologickým a fyziologickým parametrům. V rámci této dizertační práce bylo provedeno několik experimentů zaměřených na identifikaci potenciálních genů spojených s reakcí na abiotický stres pomocí metody RT-qPCR (quantitative reverse transcription PCR). Zároveň byla použita metoda SPR (rezonance povrchového plazmonu), moderní optická metoda, která umožňuje studovat velmi nízké koncentrace nativních proteinů i v přítomnosti jiných látek, umožňuje kvantifikaci konkrétních proteinů vazbou na specifické protilátky a u řepky či jiných významných plodin nebyla doposud použita. Protein ERD10 byl pomocí metody rezonance povrchového plazmonu (SPR) identifikován jako protein účastnící se reakce na stres chladem, resp. aklimatizaci. Z výsledků vyplývá, že akumulace proteinu ERD10 ve standartních podmínkách ovlivňuje dynamiku změny jeho akumulace v průběhu stresu chladem. V případě, že hledáme genotypy, které by měly vynikat svou schopností aklimatizovat se i během krátkého teplého podzimu, nabízí se analýza akumulace dehydrinů metodou rezonance povrchového plazmonu jako vhodná metoda pro rychlý, nenáročný a relativně levný skrínink většího množství genotypů ve šlechtitelských kolekcích. Dalšími testovanými geny byly LTI78, RCI2A, NRP1 a dva geny pro hypotetické proteiny. Jejich relativní exprese se v průběhu stresu chladem také výrazně zvyšovala. O funkci těchto genů a proteinů se toho zatím ví velmi málo, proto budou jistě zajímavým předmětem dalších experimentů. Dále byla testována také relativní exprese genů vytipovaných podle výsledků analýzy proteinů metodou MALDI-TOF/TOF u regenerovaných mikrosporových embryí odvozených z rostlin řepky stresovaných simulovaným suchem. Byly testovány geny pro lactoylglutathione lyázu I, fosfolipázu D 1 a peroxiredoxin antioxidázu. U odolnější odrůdy ve standardních podmínkách a na začátku stresu byla naměřena významně nižší exprese genu pro peroxiredoxin antioxidázu. Tento gen bude předmětem našeho dalšího zkoumání jako potenciální marker pro výběr genotypů, které mohou být odolnější stresu suchem.
|
|
Využití metody RT-PCR při studiu reakce rostlin řepky na stres chladem
HARENČÁK, Jan
Cílem této práce je zhodnotit míru exprese genu pro protein ze skupiny dehydrinů ERD10 a genu transkripčního faktoru ICE1 u řepky, které jsou potenciálně zapojené v reakci na stres chladem. Ačkoliv řepka poměrně dobře odolává chladovým podmínkám, v ČR patří právě chlad mezi důležité prvky snižující její výnosnost. Expresní analýza byla provedena metodou RT qPCR u rostlin odrůd Cadeli a Navajo, které byly vystaveny stresu chladem a vykazují odlišnou reakci na stres chladem.
|
|
Hodnocení zátěže životního prostředí v ČR pomocí indikátoru Vodní stopa
Žlábková, Jana ; Hák, Tomáš (vedoucí práce) ; Vačkář, David (oponent)
Diplomová práce si klade za cíl aplikaci indikátoru vodní stopa, což je praktický, mnohorozměrný indikátor spotřeby vodních zdrojů. Nejvýznamnější nároky na spotřebu vodních zdrojů má z lidských činností zemědělství. Pozornost byla tedy obrácena k široce diskutované problematice produkce biopaliv, jelikož vstupními surovinami pro výrobu této energie jsou právě zemědělské plodiny (v ČR - řepka olejka, cukrová řepa, kukuřice setá nebo pšenice ozimá). Výsledky výpočtů vodních stop vybraných technických plodin (m3 /t) a vodních stop jednotky výhřevnosti vybraných plodin (m3 /GJ) nám poskytují konkrétní představu o nárocích energie z vybraných technických plodin na vodní zdroje v podmínkách České republiky. Klíčová slova: indikátor vodní stopa, biopaliva, řepka olejka, spotřeba vody, biodiesel, bioethanol, evapotranspirace.
|
|
Efekt podzimní a jarní aplikace azolových regulátorů na formování výnosu semen ozimé řepky olejky
KRÁL, Petr
Tato práce se zabývá problematikou regulátorů rostlinného růstu v řepce ozimé. Hlavní částí práce je publikování 2 letých výsledků z roku 2013/14 a 2014/15, které byly získány z maloparcelkových pokusů prováděných na pokusném pozemku ZFJU. Do těchto pokusů byly zařazeny 3 druhy odrůd, liniová (Remy), hybridní (H906699) a polotrpasličí hybrid (PX 104) ve sníženém a optimálním výsevku. Optimální výsevek pro hybridní a polotrpasličí odrůdu byl 50 semen/m?, pro liniovou odrůdu 60 semen/m?. Snížený výsevek u hybridní a polotrpasličí odrůdy znamenal 33 semen/m? a u liniové odrůdy 40 semen/m?. V každé odrůdě a výsevku byly zkoušeny 3 varianty aplikací azolových přípravků. První kontrola, druhá ošetření na podzim a třetí varianta ošetření podzim + jaro. Všechny varianty byly ve čtyřech opakováních. V pokusech byl sledován vliv na výnos semen, hmotnost tisíce semen, procentuální obsah oleje, počet rostlin na m? a obsah dusíkatých látek v řepkovém šrotu. Nejvyšší přírůstek výnosu byl zaznamenán v roce 2014 ve variantě hybridní odrůdy s hustotou 33 rostlin/m? s podzimní tak i jarní aplikací regulátorů růstu a činil 0,94 t/ha (kontrola 6,82 t/ha, podzimní + jarní ošetření regulátory růstu 7,76 t/ha). V roce 2015 bylo dosaženo obdobných výsledku. Závěrem lze říci, že azolové přípravky dosahují nejlepších výsledků u řídkých porostů řepky ozimé.
|
|
Možnosti zakládání porostů ozimé řepky
TUPÁ, Jiřina
Tato práce se zabývá významem a možnostmi zakládání porostů ozimé řepky. Práce v první řadě stručně popisuje charakteristiku řepky ozimé a její životní cyklus. Dále shrnuje informace o náročnosti na živiny jednotlivých prvků potřebných pro optimální výnosové ukazatele, zdravotní stav, problematiku s nežádoucími vlivy a přezimováním, rozmanitost odrůd a kvalitu produkce semen. Možnosti zakládání porostů souvisejí s pěstitelskou technologií, která je dána zkušenostmi vedoucího pracovníka a finanční možností podniku. Možností, jak připravit vhodné podmínky pro vývoj a růst řepky je využití klasické přípravy půdy. Tedy způsob, kdy je použita orba, která zaručuje kvalitní podmínky pro silný a hluboký kořen, který dobře snáší nízké teploty a nedochází k jeho vytahování z půdy a tím ke ztrátám rostlin a tím ke snížení výnosů. Další systém, který lze využít je minimalizační příprava půdy, kdy je vypuštěna orba a je nahrazena kypřením. U tohoto způsobu musíme věnovat větší pozornost výdrolu a plevelům. V posledních letech tento systém získává na významu. Posledním způsobem jak založit porost je využití přímého setí, tento systém je znám jako půdoochranné obdělávání půdy. Tento systém se používá tehdy, je-li pozdě uvolněné pole a není dostatek času pro přípravu seťového lůžka. Cílem práce bylo zjistit možnosti zakládání porostu pro řepku ozimou a vysvětlit, jaké rozdíly a přednosti se nabízejí v jednotlivých případech. Bylo zjištěno, že je nejvhodnější využít systém zpracování půdy orbou a použít secí kombinaci, která zaručuje přesný výsev a minimalizuje výši sklizňových ztrát.
|
|
Význam přírodě blízkých biotopů pro poskytování ekosystémových služeb střevlíky (Carabidae) na poli řepky ozimé
KDOLSKÝ, Tomáš
Tato diplomové práce se zabývá významem přírodě blízkých biotopů a přínosem společenstva střevlíků pro produkci na řepkovém poli. Zhodnocení proběhlo na základě změření diverzity společenstev střevlíkovitých brouků s následným porovnáním sledovaných ukazatelů celkové abundance, Shannonova indexu diverzity a Shannonova indexu vyrovnanosti v polích řepky a v přírodě blízkých biotopech navazujících na tyto pole. Diverzita byla měřena na dvou lokalitách (lokalita A, B). Sledovanými biotopy lokality A byly louka, pole, mez a les. Na lokalitě B byly sledovány biotopy louka a pole. Střevlíkovití brouci byli odchytáváni pomocí metody odchytu padacích zemních pastí. Za celé období měření diverzity, jež probíhalo v týdenních intervalech od května do září 2013, bylo odchyceno celkem 3076 jedinců 78 druhů střevlíků. Nejpočetnějšími druhy byly druhy Poecilus cupreus, Pterostichus melanarius, Poecilus versicolor, Pseudoophonus rufipes a Loricera pilicornis, tvořící dohromady 72 % z celkového počtu jedinců. Bylo zjištěno, že sledované biotopy lokality A se od sebe neliší z hlediska abundance (p = 0,13) ani vyrovnanosti společenstva (p = 0,43). Statisticky průkazný rozdíl byl zjištěn jen u diverzity (p = 0,03), jednalo se však pouze o rozdíl mezi biotopem mez a les (p = 0,04). Při porovnání sledovaných ukazatelů pro polní stanoviště a na ně přímo navazujícího biotopu (louka A/pole A1, les/pole A2) také nebyly zjištěny významné rozdíly (p < 0,05). Podobně, ani při porovnání biotopu louka a pole na obou lokalitách A a B v rámci jednoho modelu nebyl mezi těmito biotopy zjištěn rozdíl (p < 0,05). Z výsledků práce lze usuzovat, že efekt imigrace střevlíků na pole řepky z navazujících přírodě blízkých biotopů je významným faktorem pro udržení polní populace střevlíků a přispívá tak k poskytování ekosystémové služby biologického boje.
|
|
Uplatnění regulátorů rostlinného růstu a stimulátorů při pěstování řepky olejky
KRÁL, Petr
Tato práce se zabývá problematikou regulátorů a stimulátorů rostlinného růstu v řepce ozimé. V prvé řadě popisuje charakteristiku řepky ozimé, její životní cyklus a základní body pěstitelské technologie. Dále shrnuje informace o jednotlivých aplikacích regulátorů a stimulátorů růstu a jejich efektech na utváření výnosových prvků, zdravotním stavu, bezproblémovém přezimování a kvalitě produkce semen. Součástí práce je také základní rozdělení rostlinných hormonů a vysvětlení fyziologických efektů účinných látek regulátorů a stimulátorů na rostliny řepky ozimé. Taktéž je uveden přehled dostupných komerčních přípravků, které je možné použít pro jednotlivé aplikace.
|
|
Hodnocení sklízecích mlátiček JOHN DEERE 9880 a NEW HOLLAND CR 9080 při sklizni obilovin a ozimé řepky.
WEBER, Michal
Hlavním cílem této práce bylo porovnání činnosti a kvality práce sklízecích mlátiček New Holland 9080 CR a John Deere 9880 STS při sklizni obilovin a řepky olejky a jejich ekonomické zhodnocení. Práce je zaměřena na porovnávání ztrát a vliv vlhkosti sklízené plodiny na velikost ztrát, na kvalitu drcení a rozmetání rostlinných zbytků. Dále je porovnávaný vliv vlhkosti sklízené plodiny na kvalitu drcení a rozmetání rostlinných zbytků, rozbor výkonností a spotřeba PHM.
|
|
Induktory a elicitory systémově získané rezistence řepky olejky vůči Leptosphaeria
Šašek, Vladimír ; Burketová, Lenka
Systémově získaná rezistence (SAR) je jedním z důmyslných mechanismů, které rostliny využívají v obraně proti patogenům, ale i škůdcům. Při napadení patogenem se v celé rostlině, tj. i v neinfikovaných částech, aktivují obranné mechanismy, což zapříčiní vyšší odolnost proti následným napadením. To je pro rostliny velmi výhodné, protože tak ušetří mnoho energie v porovnání s obranými prostředky, které jsou aktivní neustále. Přestože SAR byla popsána téměř před půl stoletím, patřičné pozornosti se jí dostalo až nedávno. Pro její širší využití v ochraně rostlin je však nutné popsat její mechanismus na molekulární úrovni a dále odlišnosti při různých interakcích hostitel – patogen.
|