|
|
CO BUDE, AŽ NÁDRAŽÍ NEBUDE?
Jálová, Kateřina ; Illéš, Juraj (oponent) ; Zemánková, Helena (vedoucí práce)
Diplomová práce vychází z předdiplomového projektu, který se zabývá uvolněnými objekty po odsunutí železnice z centra Brna do nově navržené polohy dopravního uzlu podle studie KAM. Diplomový projekt se zaměřuje konkrétně na památkově chráněnou výpravní budovu hlavního brněnského nádraží. Cílem je nalézt vhodnou funkci pro tuto budovu a začlenit ji do kontextu mezi historickým centrem a nově vybudovanou jižní čtvrtí. Návrh řeší i okolí objektu, do kterého spadá plocha uvolněného kolejiště a předprostor nádraží se složitou dopravní situací, který už mnoho let patří k nejméně oblíbeným veřejným prostorům ve městě.
|
|
|
CO BUDE, AŽ NÁDRAŽÍ NEBUDE?
Mareček, Šimon ; Illéš, Juraj (oponent) ; Zemánková, Helena (vedoucí práce)
Konverze objektu bývalého poštovního drážního úřadu na sjednocený Úřad městské části Brno-střed s řešením nového kontextu, urbanistických návazností a přesunu dopravního uzlu před dotčenou budovu. Projekt se zaměřuje na začlenění lokality do nově vznikajících návazností města a vztahu prostředí-stavba.
|
|
|
CO BUDE, AŽ NÁDRAŽÍ NEBUDE?
Valíček, Viktor ; Illéš, Juraj (oponent) ; Zemánková, Helena (vedoucí práce)
CO BUDE, AŽ NÁDRAŽÍ NEBUDE? „Já vám povím, co bude. Bude to pěkně na prd!“ (návštěvnice výstavy stejnojmenného předdiplomního analytického projektu, 2024) Smyslem urbanisticko-architektonického hledání zadání s lakonickým názvem “Co bude, až nádraží nebude?” je zejména stav, kdy několik brněnských památkově chráněných objektů velkého městského významu ztratí vlivem přesunu významného železničního uzlu svou funkci. Pro zachování funkčního města je tedy potřeba nalézt využití nové a neméně významné. A to zejména vzhledem k poloze a reálnému i abstraktnímu významu těchto staveb. Důležitým aspektem je lokalita na rozhraní nově de facto na zelené louce vznikající městské čtvrti v brownfieldu bez identity a nejstaršího historického centra města. Bývalé stavby svým smyslem spojené s železnicí aspirují na funkci nových významných městotvorných bodů se schopností přenést do nové čtvrti duši a brněnskou identitu. Propojení je hlavním tématem, které přináší urbanistický koncept řešení konverze lokality vytvořený spolu s ateliérovými kolegy diplomanty Šimonem Marečkem a Kateřinou Jálovou. Studie rovněž navazuje na myšlenky Kanceláře architekta města Brna, zejména ideu zkompletování zeleného městského okruhu (po vzoru vídeňské Ringstraße) a koncept odhalení historického tzv. Ferdinandova viaduktu. Území je dále rozděleno do tří navazujících úseků (podtituly tří diplomových prací). Tato práce se zabývá zejména konverzí uvolněného objektu Amerika a nově navrženého městského prostoru ,podtrhujícího dominantu Brna — katedrálu na Petrově‘. “Jestliže se před námi otevírá kniha nedopsaných stránek, její struktura je již vepsána v podstatě díla samotného.” (prof. Ivan Koleček, 2010) Amerika má úžasný genius loci a velký potenciál stát se významnou dominantou pro své okolí. „Kniha nedopsaných stránek“ budovy bývalého skladiště má strukturu na tolik výraznou a hodnotnou, že její násilný přepis by hraničil se svatokrádeží. Ke stavbě je třeba přistupovat velmi citlivě, podtrhnout její kvality a nezbytnými citlivými zásahy přizpůsobit prostor novým funkcím tak, aby nehrozilo zničení „struktury díla samotného“. Návrh se snaží budovu lépe zpřístupnit. Vytváří propojení s navazujícím parkem na východ od objektu skrz odhalený Ferdinandův viadukt a s budoucí městskou ulicí s polyfunkčními domy na západě. Lepší přístupnost objektu je zajištěna úrovňovým propojením ústícím pomyslnou bránou z nově navržených domů otevírajících se na navržené náměstí pod Petrovem (katedrálou svatého Petra a Pavla) s hlavním městským dopravním uzlem.
|
|
|
Revitalizace Technického muzea v Brně
Sirová, Kristýna ; Zemánek, Václav (oponent) ; Zemánková, Helena (vedoucí práce)
Projekt se zabývá rozšířením expozice Technického muzea v Brně. Budova dnes nemá dostatečnou kapacitu na vystavení větších dopravních exponátů. Navržená expozice dopravy tvoří svou velikostí urbanistický komplex založený na osách. Svým velkým měřítkem prezentuje monumentální objekty tak, jako by se jednalo o sbírku předmětů velikosti hraček. Typologie je minimalistická a variabilní tak, aby byla schopna reagovat na různé požadavky scénografů nebo veřejnosti. Analytická část zkoumá vývoj muzeální expozice a její současné trendy.
|
|
| |
|
|
Továrna Tomioka
Šnyrch, Marek ; Zemánek, Václav (oponent) ; Zemánková, Helena (vedoucí práce)
Ke zpracování předložené diplomové práce byly vedoucím práce vybrány ke konkrétnímu řešení dva objekty, které sloužily přádelně jako hlavní sklady kokonů. Jedná se o dva prostorově největší objekty v areálu, vynikají zejména svou působivou konstrukcí a svými vnitřními plošnými rozměry (1493,1 a 1486,6 m2). Vzájemný odstup obou dvoupodlažních hal je cca 125 m. Konstrukční systém obou hal je stejný, jde o dřevěný skelet ve formě dvoutraktu. Stojky skeletu tvoří síť v modulech 3,6 m x 6,15 m, nesou průvlaky pro konstrukci stropu přízemí a vazníky pro konstrukci střechy. Konstrukční výška přízemí objektu A je 4,4 m, objektu B je 3,85 m, světlá výška přízemí objektu A je 3,8 m a objektu B je 3,27 m. Světlá výška 2. NP hal je 4,84 m. Stávající vnitřní schodiště je jednoramenné šířky 54 cm, vedle něj je nákladní výtah vnějších rozměrů 2,3 x 2,7 m. Další schodišťové prvky jsou situovány vně objektů na jejich ochoze, kryté záklopem pro spojení podlahové plochy. Obvodový plášť obou objektů tvoří spolu s prvky nosných dřevěných sloupů i cihelná vyzdívka, okenní prvky šíře 160 cm jsou řazeny rytmicky ve třech řadách nad sebou, zajišťují maximální prosvětlení interieru budov. K zastřešení objektů je použit systém dřevěných vazníků, který není v interieru uzavřen podhledem a tak spolupůsobí jako jeden z nejvýraznějších prvků interieru. Dochovaná čistota dispozic, využitelná délka délka hal v rozsahu 104 m k přiměřené šířce objektu, čistota konstrukcí jak zděných, tak i dřevěných, spolu s působivým osvětlením, jsou ve svém součtu obrovskou hodnotou a celek má jedinečný charakter.
|
|
|
Vědeckotechnický park ve Zlíně
Šimoníček, Stanislav ; Svoboda, Jiří (oponent) ; Zemánková, Helena (vedoucí práce)
Předmětem mé diplomové práce bylo definovat samostatný prostor náměstí Práce, vytvořit centrální shromažďovací místo izolované od ruchu přilehlé třídy Tomáše Bati, řešením doplnit dominanci stávajících staveb Baťovské éry, oživit a zatraktivnit ho chodcům a s tím spojené dopravní řešení, urbanistické uspořádání silnic a nově vzniklých ulic, návrh vědeckotechnologického parku a bydlení v centru města, parkování pro nově navržené objekty. Architektonicko urbanistické řešení se zabývá novou náplní pro náměstí Práce, sloužícího původně jako nástupní plocha pro tehdy rozkvétající Baťovi podniky. S úpadkem této slavné éry ztrácí i náměstí svojí majestátnou funkci. Navržené řešení ,,očišťuje“ náměstí od aut, respektuje výhledové osy, vytváří nový rastr narovnáním Březnické ulice rovnoběžné se ,,zelenou osou“ oddělující starou a novou část Zlína, kolmo na třídu Tomáše Bati, vnáší nové restaurace, kavárny, obchody, bydlení a pracovní příležitosti. Vědeckotechnologický park uzavírá náměstí ze severní strany. Je navržen na místě bývalé nemocnice, která se nacházela naproti budově 21. Pokračuje nenuceně v uliční fronte a zároveň je spojnicí mezi fakultou managementu a ekonomiky novým univerzitním centrem. Výškově odpovídá okolní zástavbě.Je rozdělen do dvou částí, mezi nimiž nám probíhá výhledová osa skrze areál SVITU. Bytový dům uzavírá náměstí ze západu. Orientace bytů je tedy východ – západ. Byty v něm obsažené mohou sloužit i jako zaměstnanecké pro přiléhající vědeckotechnologický park. Kce je skeletová a obložena cihlami KLINKER odpovídající okolní zástavbě. Obsahuje malometrážní byty do 100m2, kategorie 2+kk a 1+kk.
|
|
|
Architekt Jiří Voženílek ve Zlíně
Svoboda, Jiří ; Prof.Ing.arch.Robert Špaček,CSc. (oponent) ; Králová, Eva (oponent) ; Koutný, Jan (oponent) ; Zemánková, Helena (vedoucí práce)
Jiří Voženílek se narodil 14. srpna 1909 v Holešově, v rodině gymnaziálního profesora. Gymnázium studoval v Praze, kde pak vystudoval i architekturu na ČVUT. V 60. letech se stává na této škole univerzitním profesorem a později také hlavním architektem Hlavního města Prahy. K firmě Baťa nastoupil 20. dubna 1937. První jeho prací bylo sekundovat na tehdejším projektu Římsko-katolického kostela v Otrokovicích-Baťově panu ing. arch. Vladimíru Karfíkovi. Později se stává vedoucím skupiny č. 276 Stavebního oddělení č. 8 a je vedoucím projektantem. Za firmu Baťa spolupracuje s architektem Jaroslavem Fragnerem při tvorbě urbanistického konceptu Průmyslového města Kolín z let 1940 - 41. Sám projektuje zajímavou industriální stavbu kafilérie v Otrokovicích-Baťově. Z jeho dalších architektonických realizací jsou v areálu bývalých baťových závodů ve Zlíně nejvíce známy tovární budovy č. 14 a 15, které byly postaveny v letech 1946 – 47 (č. 15) a 1947 - 48 (č. 14). Ovšem nejvýraznější architektonickou realizací ing. arch. Jiřího Voženílka je rozhodně budova Kolektivního domu ve Zlíně. Je autorem mnoha významných urbanistických projektů u nás i ve světě. Stál v čele skupiny architektů, kteří v letech 1946-47 vytvořili Regulační plán Zlína, který je ve své podstatě platný dodnes.
|
|
|
Science & Technology Park in Zlín
Valenta, Peter ; Svoboda, Jiří (oponent) ; Zemánková, Helena (vedoucí práce)
The Moravian town of Zlin has now dual look: It is not only historical important architectural monument, but it is also dynamic town with vital public and bussiness life and University of Tomas Baťa. The factory covers important architectural and spiritual heritage, which is even today everywhere visible. Designed science-technical park is situated in Zlin, in previous Baťa´s factory, in the place of late swimming pool for employee. Manufactory is typical of its urbanistic solution. Location of science-technical park is on the border line of the “new“ and “old“ centre of Zlin and shakeups inauguration centre-line of previous factory.
|
|
|
Revitalizace Technického muzea v Brně
Kinnert, Filip ; Zemánek, Václav (oponent) ; Zemánková, Helena (vedoucí práce)
Muzeum je především veřejná budova ve městě. Ačkoli se většina práce sběratelské, konzervátorské a restaurátorské odehrává za zavřenými dveřmi, svým významem a mnohdy i umístěním má muzeum významnou úlohu městotvornou. Revitalizace muzejního areálu má tedy obrovský potenciál pro oživení celé městské části. Technické muzeum Brno má relativně příhodnou pozici v kontextu technologického parku, avšak v současné době nevyužívá dostatečně svého potenciálu. Předložená práce pracuje s těmito možnostmi za účelem obohacení muzea jako kulturně vzdělávací instituce a nabízí rozšíření jeho působnosti jako místo VE MĚSTĚ, místo setkání, procházení a zastavení.
|
host ::
RSS.