|
|
Distribuce kryptických linií blešivců druhového komplexu Gammarus fossarum na rozhraní Českého masivu a Západních Karpat
Rutová, Tereza ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Hulva, Pavel (oponent)
Sladkovodní blešivci jsou významnou složkou permanentního makrozoobentosu tekoucích vod mírného pásu. Mají sníženou schopnost aktivní disperze, postrádají ve svém vývoji dormantní stádium, a tak jejich genetická variabilita často odráží dávnou geologickou historii daného areálu. Samotný rod Gammarus zahrnuje více než 200 popsaných druhů rozšířených v Palearktické oblasti. Mnohé dříve popsané taxony jsou ale ve skutečnosti diverzifikované druhové komplexy, což platí i pro našeho nejběžnějšího blešivce potočního (Gammarus fossarum). V této studii jsme se věnovali jejich diverzitě na rozhraní Českého masivu a Západních Karpat, mezi nimiž probíhá významná biogeografická hranice pro řadu dalších organizmů. Testovali jsme, jestli se projevuje i ve fylogeografii zástupců permanentní vodní fauny. Analýza dvou mitochondriálních markerů odhalila přítomnost osmi divergentních linií G. fossarum, jež se liší i v jaderném genomu. Všech osm linií se vyskytuje v Západních Karpatech, zatímco Český masiv je osídlen pouze dvěma. Mikroendemické areály některých linií a běžný výskyt zřejmě dvou bazálních linií komplexu, jež nebyly nalezeny v jižnějších oblastech, podporují hypotézu, že tito blešivci přežili pleistocenní glaciální cykly i v západokarpatských refugiích. Předpokládáme, že klíčovou roli mohly hrát oteplené...
|
|
|
Genetická variabilita a kontaktní zóna dvou druhů slepýšů (Anguis fragilis, A. colchica republiky
Šifrová, Helena ; Gvoždík, Václav (vedoucí práce) ; Hulva, Pavel (oponent)
Slepýši (Anguis spp.) jsou na území České a Slovenské republiky široce rozšířenými, ale skrytě žijícími zástupci plazů. Vzhledem k tomu, že morfologické znaky odlišující jednotlivé druhy tohoto rodu nejsou zcela jasně definovány a vykazují znaky klinální variability, bylo až na základě nedávných genetických studií potvrzeno, že se na těchto územích vyskytují dva z celkem pěti známých druhů. Detailnější poznatky o jejich rozšíření, přesnějším průběhu kontaktní zóny, stejně tak i doklady případné hybridizace, nebyly doposud dostatečné. V předkládané diplomové práci bylo genotypováno celkem 407 jedinců z 281 lokalit. Ke genetickým analýzám se podařilo získat 407 sekvencí fragmentu mitochondriálního genu ND2, 170 sekvencí fragmentu jaderného genu PRLR a 156 sekvencí taktéž jaderného genu RAG1. Výsledky genetických analýz potvrdili, že svým rozšířením dominuje na území České republiky druh Anguis fragilis a naopak na území Slovenské republiky je to druh Anguis colchica. Podařilo se zpřesnit průběh kontaktní zóny obou druhů, která se táhne severojižním směrem od severní Moravy a Slezska, přes Horno- a Dolnomoravský úval směrem na Slovensko k Malým Karpatům a přechází dál na území Podunajské roviny. Velmi minimální byly doposud poznatky o hybridizaci těchto dvou druhů. Na základě porovnání výsledků...
|
|
|
Evoluce čichu u savců se zaměřením na nadřád Laurasiatheria
Vondráčková, Kamila ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Hanus, Robert (oponent)
Evoluční historie savců je spojena s dominancí čichu a olfaktorické komunikace, které jsou důležitými smyslovými a komunikačními kanály i u recentních forem. Na zachycení a zpracování molekul pachu se podílejí dva systémy, hlavní a přídatný olfaktorický systém. Tyto systémy rozlišují odlišné typy pachů, odoranty a feromony, které jsou většinou zachycovány rozdílnými typy receptorů. Důležitými faktory pro srovnání schopnosti čichu mezi savci je množství genů čichových receptorů a dále také velikost a komplexita čichových struktur. V této práci je kladen důraz především na senzorickou neboli receptorovou část čichového systému a proto je v práci snaha založit charakteristiku příslušných taxonů na genomických studiích. Schopnosti čichu a tedy velikost a rozmanitost repertoárů čichových genů se v průběhu evoluce formovala u různých linií odlišně a velkou roli hrála ekologická adaptace. Množství a rozmanitost čichových receptorů se u savců velmi liší, například od anosmatických kytovců přes mikrosmatické letouny k makrosmatickým šelmám. Práce se mimo jiné soustřeďuje na nadřád savců Laurasiatheria pro její rozsáhlou ekologickou diferenciaci a také pro různorodé schopnosti čichu (od anosmatických po makrosmatické savce). Cílem této práce je shrnout poznatky o vlivu evolučních či ekologických faktorů na...
|
|
|
Abundance of and threats to the snow leopard in various regions of its occurrence
Valentová, Kamila ; Kindlmann, Pavel (vedoucí práce) ; Hulva, Pavel (oponent)
Sněžný leopard (Panthera uncia) patří mezi ohrožené druhy se stále klesajícími počty přežívajících jedinců. Tato práce se snaží poukázat na hlavní faktory ohrožující jeho přežití s ohledem na jednotlivé země jeho výskytu: Čínu, Bhútán, Nepál, Indie, Pákistán, Afghánistán, Tádžikistán, Uzbekistán, Kyrgyzstán, Kazachstán, Rusko a Mongolsko. Pro zachování dosud žijící populace sněžného leoparda je nezbytné znát jeho rozšíření na jednotlivých lokalitách. V této práci jsou uvedeny dosavadní dostupné údaje o jeho celosvětovém rozšíření. Tajnůstkářský způsob života sněžného leoparda velmi ztěžuje způsoby měření jeho abundance. Dalším cílem této práce je snaha shrnout dosavadní metody (průzkum za pomocí znaků, metoda zpětného záchytu, poměr biomasy predátor-kořist či genetické analýzy) používané pro odhady jeho početnosti, pokusím se mezi sebou jednotlivé metody srovnat s poukázáním na některé provedené studie. Práce se také zaměřuje na jejich výhody a nevýhody a za jakých podmínek je vhodné je použít. Klíčová slova: leopard sněžný, abundance, ohrožení, celosvětové rozšíření, zachování
|
|
|
Ostrovní evoluce netopýrů
Holá, Barbora ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Bartonička, Tomáš (oponent)
Skupina Chiroptera je jediný savčí řád, schopný aktivního letu. Tato klíčová adaptace propůjčuje této skupině velké disperzní schopnosti a často jsou to jediní kolonizátoři ostrovů ve větších vzdálenostech od pevniny. Více než polovina druhů netopýrů osidluje ostrovy a téměř čtvrtina je ostrovními endemity. Osidlují ostrovy celého světa, chybí pouze na velmi malých, velmi izolovaných nebo nehostinných ostrovech. Fenomény ostrovní biogeografie mají neobyčejný význam v celé řadě aspektů evolučních i ekologických disciplín. Díky relativní jednoduchosti a ochuzenosti ostrovních biot zde mohou být lépe pozorovány vyvstávající interakce mezi populacemi na ostrovech přítomných. Mohou zde přežívat i druhy, které by mohly v kontextu kompetice na pevnině podlehnout extinkci. Bohatství ostrovní bioty podléhá dvěma proti sobě jdoucím silám, kolonizaci a vymírání, přičemž dynamická rovnováha nastává v okamžiku, kdy se pravděpodobnost kolonizace a extinkce vyrovnají, to znamená, že počet druhů je neměnný, ale druhové složení se měnit může. Izolace, fragmentovaná distribuce a malé velikosti ostrovních populací mohou vést jak ke speciaci, tak k redukci genetické diverzity, ztrátě adaptivních schopností a extinkci. Míra izolace a velikost ostrova korelují s druhovou bohatostí na nich. Ta bývá také ovlivňována...
|
|
|
Geoinformatické přístupy v krajinné genetice
Mráz, Jakub ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Romportl, Dušan (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá základními metodami krajinné genetiky. Krajinná genetika je spojený obor populační genetiky a krajinné ekologie. Využívá geoinformativní a statistické metody a metody svých mateřských borů. Zde se metody genetické části oboru Krajinné genetiky, metody populační genetiky, řešit nebudou. Práce je věnovaná metodám zjišťující hranice populace a metody pro zjištění spojení mezi studovanými populacemi. Zmiňovaná je také historie, jak krajinné genetiky, tak geoinformativních metod a paradigma daných oborů, k lepší orientaci a kontextu. V neposlední řadě jsou u většiny metod jmenovány Geoinformativní systémy (GIS), počítačové programy, které tyto metody dokáží využít a aplikovat na potřebné projekty. Klíčová slova: GIS, Krajinná genetika, Krajinná ekologie, Konektivita, Least-cost path, Circuit theory
|
|
|
Evoluční aspekty domestikace psa a jeho hybridizace s vlkem
Ptáčníková, Aneta ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Černá Bolfíková, Barbora (oponent)
Pes domácí (Canis lupus familiaris) je jedním z nejrozšířenějších domestikovaných druhů živočichů na světě. Objasněním procesu domestikace psa se zabývá spousta vědeckých studií, nicméně jejich výsledky se mezi sebou mnohdy velmi liší. Vynesení konečného závěru o jeho původu komplikují těžce identifikovatelné archeologické nálezy a také dávné křížení s jeho předkem, vlkem obecným (Canis lupus). V průběhu domestikačního procesu došlo u psů k vytvoření nejrůznějších adaptací, kterými se přizpůsobili na život po boku člověka. Adaptace se týkají jak chování, tak i způsobu zpracování potravy. Aktuálním problémem je křížení psů a vlků ve volné přírodě. Tento jev by mohl ohrozit genetickou integritu u nyní rozšiřující se evropské vlčí populace.
|
|
|
Využití genomiky při studiu speciace
Habalová, Kateřina ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Mikulíček, Peter (oponent)
Speciace, adaptace a hybridizace jsou tři pojmy, každý označující jiný proces, přesto ale mají velmi mnoho evolučních souvislostí. Při speciaci dochází k rozštěpení původní mateřské linie na dvě sesterské nebo pouze k odštěpení dceřinné linie od mateřské, nicméně se jedná o proces vedoucí ke vzniku nového druhu. Stejně tak adaptace i hybridizace mohou vést ke vzniku nového druhu, kdy při adaptaci tento druh vzniká přizpůsobením se novým podmínkám, zatímco při hybridizaci je potomkem dvou různých linií, křížících se mezi sebou. Této problematice se věnuje většina práce, menší část je věnována i konkrétním příkladům. Zahrnuta je i kapitola o metodách sekvenování nové generace, které jsou v poslední době stále více využívány v evolučních studiích. Klíčová slova: speciace, adaptace, hybridizace, genomika, sekvenování nové generace
|
|
|
Role severních refugií ve fylogeografii Evropy
Benešová, Markéta ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Janko, Karel (oponent)
Střídání dob ledových a meziledových výrazně ovlivňuje rozšíření druhů již stovky tisíc let. Podle tradiční představy se temperátní druhy během glaciálu stahovaly do refugií na jih Evropy, do Mediteránu, odkud po oteplení rekolonizovaly severně položené části areálu. Dle nových poznatků ale mnoho druhů mohlo mít refugia i severněji od těchto klasických refugií, např. ve střední Evropě. Severní refugia se často nacházela v blízkosti pohoří nebo ve skalnatých masivech. Některé druhy jsou ale natolik přizpůsobivé, že i během ledových dob žily kontinuálně severně od jižních refugií v chladných oblastech. I chladnomilné druhy se ale stahují do refugií, ale namísto glaciálů mají rozšíření omezené v meziledových dobách. Buď se stáhnou na sever Evropy nebo u nich dochází k posunu stanovišť do vyšších nadmořských výšek. Druhy mohou mít refugia i podle gradientu oceánické-kontinentální klima. Ve většině zmíněných typů refugií dochází často ke komplikovaným demografickým procesům spojeným se zmenšením populační velikosti a dalšími jevy, které mohou vyústit ve speciační proces.
|
|
|
Rozšíření kočky divoké (Felis silvestris) v ČR / geomatické modelování a ekologický přístup
Pospíšková, Jana ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Anděra, Miloš (oponent)
Populace kočky divoké (Felis silvestris) v Evropě po silné regresi areálu v 18. století začíná pomalu růst. Na území České republiky byla kočka divoká vzácnou šelmou už na začátku 19. století. Ve 20. století byla považována za vymizelý druh a ojedinělá pozorování pokládána za disperzní jedince z karpatské nebo západoevropské populace. K pozorováním navíc neexistovaly důkazy. Ty se objevily až s rozšířením fotomonitoringu, kdy se podařilo na fotopasti zaznamenat několik jedinců koček divokých z oblasti Beskyd, Šumavy, Českého lesa a Doupovských hor. Po více než 60 ti letech tak existuje důkaz o výskytu této šelmy v České republice. Abychom porozuměli prostorovým a disperzním souvislostem jejich výskytu a zjistili, zda se v ČR nachází dostatek vhodných oblastí pro dlouhodobé přežívání této šelmy, vypracovali jsme habitatový model pomocí ArcGIS. Tento "rule-based" model pracuje s proměnnými jako typ krajinného pokryvu, délka trvání sněhové pokrývky, expozice vůči světovým stranám a členitost terénu. Model byl vypracován také pro Slovenskou republiku, odkud pochází nálezová data použitá pro ověření modelu. Zjistili jsme, že výskyt kočky divoké v modelované oblasti významně souvisí s listnatými lesy, délkou trvání sněhové pokrývky (>20cm) nepřesahující 50 dní trvání a jižní expozicí. V České republice...
|
host ::
RSS.