|
|
Vztah hédonismu a humanismu
Jerman, Ondřej ; Jirsa, Jakub (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Diplomová práce pojednává o vztahu hédonismu a humanismu. Cílem však není podat souhrnný historický výklad těchto pojmů, ale tematizovat jejich vnitřní souvislost. Tato propojenost tvoří určitý životní postoj, který má být člověkem realizován a dále rozvíjen. Zásadním problémem, který práce tematizuje, je fakt, že cítící bytosti jsou sužovány strastí. Jmenovat důvody pro naléhavost, se kterou je nutné hledat řešení, by bylo mrháním čtenářova času. Zmiňujeme však, že řešení není možné očekávat od empirické vědy, která - i přes novověké nadšení - úlevu od prožívání strasti nepřinesla. Zde se tedy otevírá prostor pro filosofii, případně etiku. Práce ve své první části mapuje kontext humanismu a hédonismu, snaží se vytknout jejich zřejmé i skryté charakteristiky, a položit tak základy pro možný nárys humanistického hédonismu. Ve druhé části potom práce nabízí sérii kroků, jejichž realizace má člověku umožnit prožívat pravou slast, eliminovat strasti.
|
|
|
Husserlova fenomenologie pozornosti
Grimmich, Šimon ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
(česky) Diplomová práce Husserlova fenomenologie pozornosti systematicky představuje Husserlovo pojetí pozornosti. V první části se věnuje představení Husserlovy statické fenomenologie pozornosti, přičemž přihlíží zejména k Logickým zkoumáním a Idejím I. V druhé části se věnuje genetické fenomenologie pozornosti, kterou rekonstruuje zejména na základě Zkušenosti a soudu a Analýz k pasivní syntéze. V závěru práce nabízí další možné perspektivy zkoumání pozornosti z fenomenologických pozic.
|
|
|
Jevení a spása. Subjektivita v materiální fenomenologii Michela Henryho
Černý, Jan ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent) ; Karul, Róbert (oponent)
Disertační práce zkoumá možnosti fenomenologické filosofie zabývat se otázkou spásy v křesťanském smyslu s ohledem na projekt materiální fenomenologie Michela Henryho. Poslední trojice knih Michela Henryho znamenala v jeho tvorbě obrat ke křesťanství a postavila napětí dvou základních modů jevení, které jeho fenomenologie postuluje, do těsného vztahu s otázkou života a smrti člověka. Zároveň v maximální míře exponovala subjektivní pól jevení a učinila subjektivitu vlastním polem, na němž se příběh spásy člověka odehrává. Práce zkoumá jak obecné pojetí subjektivity v materiální fenomenologii, tak konkrétní pojetí božského a lidského subjektu v posledních třech knihách Michela Henryho. Zjišťuje, jak francouzský filosof podává fenomenologii vnitrobožského života; sleduje životní pohyb lidského subjektu z nitra božského života do transcendence světa, a poté v "druhém narození" zpět ke zjevnosti božského života v něm samotném; vysvětluje, v jakém smyslu je božský i lidský subjekt subjektem vtěleným; ukazuje, jak se lidský subjekt stává subjektem rozumějícím slovu božského života, které promlouvá v něm samotném i v Písmu. Všímá si přitom vztahu fenomenologického a novozákonního diskursu a také důsledků faktu, že spása se v materiální fenomenologii stala transcendentální zkušeností Já, pro empirická data lidské...
|
|
|
Subjektivní tělo a život. Esej o myšlení Michela Henryho
Jiskra, Martin ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
v českém jazyce: Ústředním tématem této diplomové práce je fenomenologie těla a s ní spojené zkoumání aktu zjevování jako takového v díle francouzského filosofa Michela Henryho. Fenomenologickou pozici tohoto myslitele se pokusíme vymezit především v konfrontaci s intencionální fenomenologií Edmunda Husserla, která původ zjevování spojuje se světem. Proti této klasické variantě fenomenologie postavíme Henryho fenomenologii života. Tímto způsobem pojatý život je přitom neviditelný či nezjevný, neboť se nám jakožto radikálně imanentní nemůže ukázat v rámci exteriority světa. Redefinice klasické koncepce zjevování by nám v každém případě měla umožnit přístup k tomu, co nás v tomto textu především zajímá, totiž subjektivní či transcendentální tělo, které se nám dává v ničím nezprostředkovaném afektivním sebe-zakoušení své neviditelné interiority. Z těchto důvodů označíme spolu s Henrym subjektivní tělo za imanentní bytí, které je zároveň zjevováním. Na základě odmítnutí klasické koncepce vědomí, které je redukováno na intencionální vztah k předmětu, a odhalením transcendentálního vnitřního těla na půdě subjektivity tak představíme čtenáři Henryho vlastní, radikální fenomenologii interiority, fenomenologii života.
|
|
|
Vědění jako nástroj: instrumentalismus ve filozofii přírodních věd
Cvek, Boris ; Peregrin, Jaroslav (vedoucí práce) ; Kolman, Vojtěch (oponent) ; Švec, Ondřej (oponent)
Hlavní teze Richarda Rortyho v jeho díle Filozofie a zrcadlo přírody se soustředí na kritiku reprezentacionalizmu a to fundamentálně relativistickým způsobem. Cílem této dizertace je uchopit Rortyho myšlenky v širším smyslu jako kritiku nesprávné interpretace vědění-že a přenést pozornost na vědění-jak jako klíč k porozumění úspěchu přírodních věd. Skutečnost, že něco můžeme v našem okolí reprodukovatelně udělat, není relativní, a je to přesně tento způsob, kterým se šíří technika (vědění-jak) dokonce mezi různými kulturami. Na druhou stranu funkce přírodních věd vysvětlovat (knowing-that) je relativní a dává smysl pouze v kontextu toho, co je už známo a akceptováno. Přírodní vědy jsou tak úspěšné díky svým experimentům a právě takto se souhlas hypotézy s experimentální praxí (vědění-jak) stal kritériem její přijatelnosti. V této dizertaci je jako cesta ven z rortyánského relativizmu nabídnut koncept "otevřené autority" a na něm založený návrh na nový rozvoj filozofického pragmatizmu.
|
|
|
Intersubjektivita v díle Jana Patočky
Jelínková, Eliška ; Švec, Ondřej (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
(česky): Práce analyzuje Patočkovu koncepci intersubjektivity na rozhraní nauky o trojím pohybu lidské existence a nárysu asubjektivní fenomenologie. Jejím východiskem je výklad lidské existence jakožto pohybu, jehož klíčovými aspekty jsou zejména fenomenální tělesnost, časovost, Patočkova "radikalizace" aristotelského pojetí pohybu a revize fenomenologické reflexe. Z tohoto výkladu vyplývá náčrt původní dvoj-pólové sdílené situace, na nějž posléze navazuje výklad intersubjektivních modalit vystavěný na interpretaci nauky o trojím pohybu, který se opírá zejména o leitmotiv návratu k sobě sama skrz jiné. Syntetizujícím krokem práce je pak uvažování tématu intersubjektivity v souvislosti s asubjektivní fenomenologií. Jeho hlavními motivy jsou rekonstrukce svébytné fenomenální sféry a vztah k celku. Závěrečné zhodnocení se věnuje významu intersubjektivity v obou projektech, jejich kompatibilitě a přínosu jejich společného uvažování.
|
|
|
Teorie pojmu ve filosofii Henriho Bergsona
Štingl, Jakub ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
V této práci se věnuji teorii idejí a pojmů francouzského filosofa Henriho Bergsona. Ten své pojetí rozpracovává především v rámci třetí kapitoly knihy Hmota a paměť. Činí tak v duchu hlavních tezí knihy týkajících se vnímání, paměti a činnosti, kterým bude potřeba také předem porozumět. Bergson se v této souvislosti vymezuje vůči dvěma tradičním filosofickým přístupům k této problematice, konceptualismu i nominalismu, jelikož pociťuje, že soudobé psychologické teorie přejaly jejich pojmový aparát, který ale neodpovídá skutečnosti. Obě tyto nauky podle Bergsona nesprávně pojímají vnímání jako registraci individuálních předmětů, zatímco abstrakce a zobecňování mají být zajištěny až následně na rovině intelektu. Podle Bergsona je však zobecňování přítomné již v typičnosti instinktivních reakcí těla na různé vnější podněty. Mimoto díky paměti a schopnosti reflexe se pociťovaná typičnost reakcí může prostřednictvím pohybu ducha nabýt obecnost, a proměnit se tak v obecnou ideu. Dále uvidíme, že zatímco obecné ideje vznikají v rámci tohoto mechanismu primárně za účelem praxe, existuje mnoho sekundárních idejí, které Bergson označuje termínem "pojmy" a které je lidský intelekt schopen utvářet svévolně.
|
|
|
Odkrývání živého světa: Maurice Merleau-Ponty a filosofie přírody
Zeman, Daniel ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Přestože Maurice Merleau-Ponty nenapsal knihu, která by se vysloveně zabývala filosofií přírody, díky vydaným zápiskům z jeho přednášek na Collège de France je zjevné, že tuto problematiku považoval za velice aktuální. Filosofie, jež ve svých antropologických a ontologických konceptech odhlíží od přírody, totiž není podle Merleau-Pontyho schopna podat o lidském bytí realistický obraz. Nemá-li ovšem filosofie přírody podlehnout metafyzice či exaktní vědě, musí vycházet z promýšlení našeho tělesného, a tedy i perceptivně-emocionálního bytí ve světě. Součástí tohoto zájmu o přírodu je rovněž zájem o jiné než lidské živé bytosti, které ji tělesně obývají a vztahují se k ní svým vlastním způsobem, ačkoli s námi mohou sdílet důležité biologické a behaviorální znaky. V Merleau-Pontyho filosofii se tak významně setkává fenomenologie (nejen lidské) tělesnosti a vitality s úvahami o tom, co je to přírodní bytí, jakož i reflexe jistých přírodovědeckých konceptů s projasňováním filosofického pojmu přírody.
|
|
|
Subjekt vypadávající ze situace
Míka, Matyáš ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Tato práce vedle sebe staví pozdní myšlení Michela Foucaulta týkající se problematiky subjektu a uvažování Jana Císaře o divadle jako komunikaci. Jejím cílem je nastínit možnost chápání individuální péče o sebe jako propedeutiky ke komunikaci s druhými skrze vlastní jednání. Po přiblížení pozic obou autorů následuje analýza situace subjektu a jeho jednání z pozice Foucaultovy etiky a skrze událostní charakter divadelní komunikace. Protože Foucaultovo a Císařovo myšlení neplyne přirozeně v jednotnou teatrologicko-filosofickou koncepci, představuje závěrečná kapitola možné řešení sporných otázek překročením rámce obou probíraných koncepcí za pomoci raných textů Friedricha Nietzscheho a dialogického jednání Ivana Vyskočila.
|
|
|
Pojem dějin u Theodora W. Adorna a Waltera Benjamina
Kettner, Marek ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Práce zkoumá pojem dějin v raném myšlení Waltera Benjamina a Theodora W. Adorna. Systematicky se zabývá texty z období mezi lety 1913-1932. Benjaminovo myšlení je interpretováno pokud možno celistvě, s ohledem na klíčové pojmy mesiánského vykoupení dějin, světské revoluce, biblického pádu, mytického kladení práva, či aktuality přítomnosti. Adornův příspěvek k pojmu dějin je zkoumán na základě tří raných textů ze začátku třicátých let. Práce sleduje nejprve vývoj pojmu dějin v myšlení samotného Benjamina a poté vztah mezi vyloženými úvahami k tématu a koncepcí Adornovou. Zásadní změnou, kterou při Adornově přijetí Benjaminovy terminologie a konceptů dochází, je pak přeložení pojmu dějin z teologicko-eschatologického rámce do oblasti praxe. Klíčová slova Filosofie dějin, mesiánské vykoupení, revoluce, mýtus, právo, aktualita, konfigurace.
|
host ::
RSS.