Název:
Historizace a aktualizace jako dva protichůdné přístupy k inscenování klasické dramatiky v současném divadle
Překlad názvu:
HISTORICIZATION AND ACTUALISATION AS TWO OPPOSITE APPROACHES TO PRODUCTION OF CLASSICAL DRAMATIZATION IN CONTEMPORARY THEATRE
Autoři:
Ondruch, Pavel ; Císař, Jan (vedoucí práce) ; Kudláčková, Jana (oponent) Typ dokumentu: Bakalářské práce
Rok:
2008
Jazyk:
cze
Nakladatel: Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU. Knihovna
Abstrakt: [cze][eng] Centrum této práce spočívá v pojmu velké klasické činoherní divadlo (neboli velká činohra). To je chápáno jako mluvené divadlo postavené na výrazně estetizovaném dramatickém textu, básnickém dramatu, které se dotýká hlubších společenských problémů, hodnot a vůbec celkového světonázoru člověka. Divadlo je zde tak pojímáno jako společenská, morální a vzdělávací platforma. Tato práce se jednak snaží fenomén velké činohry pojmenovat, a jednak chce zkoumat možnosti, jak dramatické texty velké činohry inscenovat v současném moderním divadle. Při scénování klasického dramatického textu se totiž střetávají odlišné konvence - konvence scénování v době vzniku textu a konvence scénování v současném divadle. Z toho vyplývá, že každá inscenace velké činohry je nutně adaptací. Vždy se jedná o pokus oživit, teď a tady, obsahové kvality dramatického textu. Způsob jakým adaptujeme klasický text velké činohry může být dvojí. Posílíme-li mýtickou hodnotu dramatu (interpretace z hlediska kosmu), adaptujeme text historizačním principem. Zatímco přeneseme-li text do současné aktuální společenské situace, postupujeme v adaptaci principem aktualizačním. První část této práce se snaží výše uvedené skutečnosti popsat. Druhá část tyto poznatky aplikuje na konkrétním praktickém případu inscenování českého dramatického textu velké činohry. Charakterizace adaptace Hippodamie Jaroslava Vrchlického mimo jiné dokazuje, že ač přistupujeme ke scénování dramatického textu velké činohry z historizačního hlediska a tedy z hlediska věčnosti, dotýkáme se zároveň jistým způsobem i současných problémů. Historizace a aktualizace se tak ukáží jako dvě strany jedné mince.This thesis is focused on the term great classic theatre (or high drama). It is understood as a spoken theatre based on a very aestheticizing dramatic text (poetic drama) that deal with the deeper problems, values and men´s world opinion. The theatre is approached as a social, moral and educational platform. The thesis tries to name the phenomenon of great drama and it also tries to research the possibilities how to stage the dramatic text of the great drama in modern theatre. There are two different conventions - convention of scening at the time of text origin and convention of scening in contemporary theatre. In other words every production must be also an adaptation. It always tries to improve contents of dramatic text. There are two ways how to adept classical text of high drama. If we strengthen the mythological value of drama, we adept text by historical principle. On the other hand if we transfer text to the modern social situation, we continue the adaptation by the actualizational principle. The first part of this thesis tries to describe these facts. The second part applies these facts on concrete practical example of staging of the Czech dramatic text of the high drama. Characterization of adaptation of Hippodamie, written by Jaroslav Vrchlicky, demonstrates that even though we approach the scening of dramatic text of high drama from the historicizational point of view and thus from the point of view of eternity, in some way we touch present problems at the same time. Historicization and actualisation present as two sides of one coin.
Instituce: Akademie múzických umění v Praze
(web)
Informace o dostupnosti dokumentu:
Dostupné registrovaným uživatelům v digitálním repozitáři AMU. Původní záznam: http://hdl.handle.net/10318/2693
host ::
