Název:
Všechno bude v pořádku
Překlad názvu:
Everything's Gonna Be Alright
Autoři:
Tejml, Ladislav ; Vaněk, Vojtěch (oponent) ; Krekovič, Slavomír (vedoucí práce) Typ dokumentu: Diplomové práce
Jazyk:
cze
Nakladatel: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta výtvarných umění
Abstrakt: [cze][eng]
Diplomovou prací navazuji na neuzavřený cyklus EGBA, který jsem započal koncem října roku 2016. Název EGBA je vyústěním z dobové nejistoty, úzkosti a ztráty důvěry v člověka, jako zdravě uvažujícího jedince. Projekt EGBA vnímám jako bonbón s náplní, jehož obsah je složen z navzájem se ovlivňujících chutí. Přestože je na pamlsek výborná reklama, skvělý obal i sám skvostně vypadá, samotný bonbón je nepoživatelný. První z namíchaných chutí je mnou poupravený termín postapokapitalismus, jako stále přetrvávající systém kapitalismu, který přes všechny možné peripetie ne a ne překonat. Přesto, že je patrné stále větší propojení vlivných podnikatelů se státním aparátem do nerozpletitelné pavučiny vazeb a vztahů spojené s prohlubující se finanční nerovností mezi lidmi, velkým zadlužováním zemí, zhoršujícím se životním prostředí, atd. Druhou chutí je temporalita, ve které je pro mě primární zrychlení jako údajný nástroj pokroku. Zrychlování je dlouhodobý proces, který přichází s moderní dobou v důsledku industriální revoluce. Dnešní doba nám však přináší freneticky roztříštěnou skutečnost, ve které se snažíme vmáčknout co nejvíce úkonů či výkonů do čím dál kratších časových intervalů. Rychlost se stala znamením úspěchu a tak není divu, že mnozí z nás končí na piluli naděje, jelikož je jasné, že náš biorytmus se nedá napínat do nekonečna. Současná, zrychlená společnost se dá přirovnat k bažině. Čím rychleji roztáčí své soukolí, tím rychleji se potápí v tekuté době. Třetí chutí je posthumanismus, ke kterému jsme dospěli neustálým zjednodušováním a redukováním problémů, které před nás klade příroda. Toto ulehčování nás dovedlo až k vytvoření stroje, který je v tomto redukování tak účinný, že zároveň vytváří vlastní problémy. Technologie se člověku neustále přibližují, jsou vyvíjeny neustále nové technologické vymoženosti, které jsou stále „sofistikovanější, užitečnější a chytřejší“. Nenápadné vytrácení lidské přirozenosti se postupně transformuje do podoby Théseovy lodi. Čtvrtou chutí je antropocén. Téma antropocénu oběhlo většinu zpravodajských kanálů. Ano, je to vážné a nepopiratelné, i když v mnohých konspiračních teoriích to zcela popiratelné je např. modrá, nikoli zelená paleta, Donaldovo trampoty, atd. Zkrátka dlouhodobá partie šachu, člověk versus příroda se zdá být výhodnější pro černé. Poslední přísadou je pojivo jménem internet, jako slina tekoucí přes všechny zmíněné chutě. Všechny zmiňované esence bonbónu jsou pro mě frustrující a nejlepším řešením se mi v předešlých pracích zdálo téma apokalypsy. Dystopické smýšlení však dlouho nevydrží a mě opět začaly přepadat návaly naděje, že by vše mohlo ještě nějak pozitivně dopadnout. Takže pokud přijdu někam, kde uvidím misku s bonbóny, nebudu váhat a okusím. Většinou se jedná o místa, kde je nutno vyčkat, vydržet, případně něco koupit a tak si budu s dostatkem času a klidu vychutnávat chutě bonbónů a čekat na duhu.
My diploma thesis follows the unfinished EGBA cycle, which started in late October 2016. The name EGBA is the result of the uncertainty, anxiety and loss of trust in man as a healthy individual. I see the EGBA project as a candy with a filling, the content of which is composed of taste that influences one another. Even though it's a great advertisement, the great packaging itself looks great, the candy itself is inedible. The first of the mixed tastes is the term postcapitalism, as a constantly persistent system of capitalism, which, despite all possible peripetions, can not and does not overcome. Despite the growing interconnection of influential entrepreneurs with the state apparatus into the incomprehensible web of ties and relationships associated with deepening financial inequality among people, high indebtedness of countries, degrading environment, etc. The second taste is the temporality in which I am the primary acceleration as an alleged tool of progress. Accelerating is a long-term process that comes with modern times as a result of the Industrial Revolution. Today's time brings us a freneticly fragmented reality in which we try to squeeze as many acts or performances as possible into shorter time intervals. Speed has become a sign of success, so it's no surprise that many of us end up on the pill of hope as it is clear that our biorhythm can not be stretched indefinitely. The current, accelerated society can be likened to a swamp. The faster it rotates its gear, the faster it sinks in the liquid period. The third taste is posthumanism, which we have achieved by constantly simplifying and reducing the problems that nature poses before us. This relief has led us to create a machine that is so effective in reducing it, that it also creates its own problems. Technology keeps coming close to us, constantly evolving new technological advances that are increasingly "more sophisticated, useful and smarter". The inconspicuous disappearance of human nature gradually transforms into the form of Thésa's ship. The fourth taste is anthropocene. The theme of anthropocene circulated most of the news channels. Yes, it is serious and undeniable, although in many conspiracy theories it is completely misunderstood, for example, the blue, not the green palette, Donald's tricks, etc. In short, a long-term game of chess, man versus nature seems to be more advantageous for blacks. The last ingredient is a binder named Internet, like saliva flowing through all of these tastes. All of these candy essences are frustrating for me, and the best solution to me was the theme of apocalypse in my previous work. Dystopic thinking, however, does not last long and I have begun to overflow the hopes of hope that it could all have some positive effect. So if I come somewhere to see a bowl of candy, I will not hesitate and taste it. Most of these are places where it is necessary to wait, to withstand, or to buy something, so I will enjoy plenty of time and quiet to enjoy the tastes of candy and wait for the rainbow.
Klíčová slova:
Antropocén; Distopie; Internet; Postapokapitalismus; Posthumanismus; Temporalita; Utopie; Antropocene; Distopia; Internet; Postcapitalism; Posthumanism; Temporality; Utopia
Instituce: Vysoké učení technické v Brně
(web)
Informace o dostupnosti dokumentu:
Plný text je dostupný v Digitální knihovně VUT. Původní záznam: http://hdl.handle.net/11012/81016
host ::
