Název:
České naturalistické venkovské drama v postmoderních inscenacích
Překlad názvu:
CZECH NATURALISTIC RURAL DRAMA IN POSTMODERN PRODUCTIONS
Autoři:
Pokorný, Vít ; VEDRAL, Jan (vedoucí práce) ; FRANZ, Vladimír (oponent) Typ dokumentu: Disertační práce
Rok:
2016
Jazyk:
cze
Nakladatel: Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta. Knihovna
Abstrakt: [cze][eng] Disertační práce se pomocí zevrubné analýzy a četných příkladů pokouší představit několik postmoderních inscenací českého naturalistického venkovského dramatu. Podnětem k jejímu sepsání byla otázka, proč dramata autorů, lpějících na realistickém detailu a mimetické podstatě, přitahovala a stále přitahují pozornost esteticky nonkonformních a provokujících tvůrců, kritikou sdružovaných pod pojmem postmodernismus. Nejprve tedy představím postmodernu jakožto termín, související s novým filosofickým náhledem na vývoj euro-americké civilizace, a v souvislosti s tím i jako umělecký směr, který tyto myšlenky a teze esteticky uchopuje. A to nejen v kontextu světové historie a kultury, ale především té české. Po letmém nastínění poetiky realismu a naturalismu, což je nezbytné pro lepší pochopení hlavního tématu, předložím trpělivému čtenáři sedm analýz postmoderních inscenací venkovského dramatu. Na základě širší divácké a čtenářské zkušenosti, četných příkladů z postmoderní literatury, filmu, výtvarného umění a hudby, se pak budu snažit dospět k odpovědi na výše položenou otázku. Důležitým činitelem je pro mě především střet archetypální podstaty člověka a v současnosti proklamované absence nadosobního řádu, kterému člověk, i třeba proti své vůli, podléhá. Interpretované texty, které právě na tragickém agónu postav s láskou, vírou, zodpovědností nebo soucitem spočívají, představují pro postmodernisty evidentně ten nejlepší možný materiál. Na něm si mohou ověřit, zdali opravdu žijeme v době, kdy osobní svoboda zničila lidskou víru v nějaký vyšší smysl nebo zdali sexuální revoluce skutečně pohřbila metafyzickou podstatu lásky. Docházím tak k přesvědčení, že analyzované inscenace nám demonstrují postmoderního člověka jakožto schizofrenní bytost, všeobecným morálním klimatem přesvědčenou o tom, že žádný řád není všeplatný, přestože ve svém nitru po nějakém absolutním smyslu zoufale touží. Veden pozitivním duchem vlastní koncepce tzv. „velké vteřiny“, pokusím se obhájit své přesvědčení, že v tomto vyčerpávajícím zápase může umění představovat očistnou a oním kýženým ideálem člověka naplňující sílu.This thesis analyses several plays of postmodern Czech naturalistic rural drama. By using comprehensive analysis and numerous examples, the work deals with the key question why traditional realistic dramas based on the mimetic principles are so attractive for the nonconformist and provocative authors, generally known as postmodernists.The work introduces the term postmodernism as a new philosophical way of seeing Euro-American civilization but also as an artistic style, which gives these thoughts an aesthetical basis in the context of Czech and also world history and culture. To get the essential knowledge of the topic, the main principles of realistic and naturalistic poetics are introduced. The work is trying to find an answer to the question ask above by analysing seven plays of postmodern Czech naturalistic rural drama. The analysis is based on experience of spectators and readers and also numerous examples from postmodern literature, film, fine art and music. The key factor of this analysis is the conflict of archetypal human essence and today often discussed absence of transpersonal order, which affects humans even against their will. The interpreted texts work with the topics of human struggle with love, faith, responsibility and compassion, which seem to be very attractive for the postmodern artists. These kinds of texts can give us an evidence of the epoch we live in. Whether the personal freedom ruined human faith in some greater sense or the sexual revolution actually buried the metaphysical essence of love. As an author, I came to the conclusion, that discussed plays demonstrates a postmodern human as a schizophrenic being, denying under the influence of general moral status existence of universally valid order, in spite of seeking this order in its soul desperately. Introducing my own concept of “the great second”, I try to defend my conviction, that in this exhausting struggle, the art can be for human desired, purifying and fulfilling power
Klíčová slova:
divadelní inscenace; dramatici; dramatická tvorba; naturalismus (literatura); postmodernismus (literatura); venkovké drama; Česko
Instituce: Akademie múzických umění v Praze
(web)
Informace o dostupnosti dokumentu:
Dostupné registrovaným uživatelům v digitálním repozitáři AMU. Původní záznam: http://hdl.handle.net/10318/9620
host ::
