|
|
Význam a rozumění v kontextu myšlení Jacquesa Derridy a Hans-Georga Gadamera
Voborský, Lukáš ; Fulka, Josef (vedoucí práce) ; Novotný, Jaroslav (oponent)
Souhrn Význam a rozumění v kontextu myšlení Jacquesa Derridy a Hans-Georga Gadamera Předkládaná studie se zaměřuje především na diskusi procesu rozumění a geneze významu. Na příkladu Gadamerovy hermeneutiky se ukazuje, jaké jsou limity pozitivního pokusu vyjádřit podmínky rozumění v kontextu filosofie konečnosti. Přes nesporné přínosy se hermeneutické rozumění ukazuje být zranitelné vůči ideologii a může být díky důrazu na shodu a koherenci v podezření ze skryté normativity. Derridova dekonstrukce naopak ukazuje dynamiku vzniku významu v jazyce, klade důraz na pluralitu a mnohoznačnost oproti totalizující jednoznačnosti či shodě; díky tomu však není schopná nabídnout nic, co by se dalo nazvat pravdou. V paralení linii výkladu se ukazuje na filosoficko-antropologickém přístupu Ernsta Cassirera v jeho srovnání s Heideggerovou existenciální analytikou pobytu, že už na základní úrovni, v procesu pojmotvorby a dřív, je naše rozumění věcem nějakým způsobem determinováno. V diskusi mezi Gadamerem a Derridou se ukazuje nevyhnutelnost určité arbitrární volby v procesu rozumění - s ohledem na praktickou situaci rozumění je třeba význam pravidelně fixovat, a to bez ohledu na míru naší dobré vůle zachovat jinakost druhého či textu. Cassirerova pozice naproti tomu ukazuje určitou teleologičnost v základu veškerého...
|
|
|
Význam a rozumění v kontextu myšlení Jacquesa Derridy a Hans-Georga Gadamera
Voborský, Lukáš ; Fulka, Josef (vedoucí práce) ; Novotný, Jaroslav (oponent)
Souhrn Význam a rozumění v kontextu myšlení Jacquesa Derridy a Hans-Georga Gadamera Předkládaná studie se zaměřuje především na diskusi procesu rozumění a geneze významu. Na příkladu Gadamerovy hermeneutiky se ukazuje, jaké jsou limity pozitivního pokusu vyjádřit podmínky rozumění v kontextu filosofie konečnosti. Přes nesporné přínosy se hermeneutické rozumění ukazuje být zranitelné vůči ideologii a může být díky důrazu na shodu a koherenci v podezření ze skryté normativity. Derridova dekonstrukce naopak ukazuje dynamiku vzniku významu v jazyce, klade důraz na pluralitu a mnohoznačnost oproti totalizující jednoznačnosti či shodě; díky tomu však není schopná nabídnout nic, co by se dalo nazvat pravdou. V paralení linii výkladu se ukazuje na filosoficko-antropologickém přístupu Ernsta Cassirera v jeho srovnání s Heideggerovou existenciální analytikou pobytu, že už na základní úrovni, v procesu pojmotvorby a dřív, je naše rozumění věcem nějakým způsobem determinováno. V diskusi mezi Gadamerem a Derridou se ukazuje nevyhnutelnost určité arbitrární volby v procesu rozumění - s ohledem na praktickou situaci rozumění je třeba význam pravidelně fixovat, a to bez ohledu na míru naší dobré vůle zachovat jinakost druhého či textu. Cassirerova pozice naproti tomu ukazuje určitou teleologičnost v základu veškerého...
|
|
|
Člověk v prostoru, prostor v člověku. Procházka městem jako manifestace prostorovo-pobytového celku, chápaného za pomoci principu dějinného vědomí
Černá, Hana ; Švantner, Martin (vedoucí práce) ; Borecký, Felix (oponent)
V rámci této práce je kladen důraz na vztah člověka a prostoru, jež je utvářen momentem jejich setkání. Cílem práce je vystižení vztahu prostoru a člověka v existenciálním rozměru vzájemného utváření a utváření se, které se děje nepřetržitě v podobě hermeneutické spirály. Výsledkem této práce je pokus o smazání potřeby objektovo-subjektové terminologie, v rámci problematiky vztahu člověka a prostoru, za pomoci aplikace principu dějinného vědomí. Na příkladu procházky pražskou ulicí je manifestován pojem žitý prostor, ve významu vztahu člověka a prostoru, ve kterém člověk a prostor nefigurují jako oddělené jednotky, ale jako neustále se měnící celek. Klíčová slova člověk, hermeneutický kruh, objektivismus, pohyb, princip dějinného vědomí, procházka, prostor, subjektivismus, vzpomínka, vztah
|
host ::
RSS.