|
|
Duchové dějiny v kontextu české a evropské historiografie 19. a 20. století
Čtvrtník, Mikuláš ; Beneš, Zdeněk (vedoucí práce) ; Středová, Veronika (oponent) ; Horský, Jan (oponent)
Základní tematický rámec a východisko dizertační práce představuje historiografický směr duchových dějin, jak se rozvíjel zejména v německém prostředí pod pojmem Geistesgeschichte, v české historiografii pak jako duchové dějiny koncipované Zdeňkem Kalistou. Duchové dějiny jsou v práci zasazeny do široce pojatého kontextu vývoje českého a zahraničního historického myšlení v 19. a 20. století. Práce sleduje historiografický směr duchových dějin z různých pohledů a na různých rovinách a věcně se neuzavírá hranicemi duchových dějin samotných. Duchové dějiny jsou zde svým způsobem optikou, jejímž prostřednictvím se pohlíží na vývoj jedné z linií dějepisectví a historického myšlení v 19. a 20. století, přičemž je předložen návrh jeho možné interpretace. V neposlední řadě předkládá dizertační práce pokus propojit v určité poloze historickou vědu a archivnictví. Duchové dějiny samotné patří dnes mezi okrajové historiografické směry ať již v českém či i německy mluvícím prostředí, na rozdíl od intelektuálních dějin v anglofonní oblasti. Přesto zamýšlela dizertační práce ukázat, v jakém smyslu lze duchové dějiny považovat za historiografický směr stále živoucí, inspirativní pro současnou českou i světovou historiografii a disponující myšlenkovým potenciálem, jenž může být plodně rozvíjen dějepisectvím a...
|
|
|
Prostor barokní architektury v pojetí české kritiky ve 20. století
Koryntová, Eliška ; Macek, Petr (vedoucí práce) ; Švácha, Rostislav (oponent)
(česky) V diplomové práci shrnuji názory českých historiků umění 20. století na barokní architektonický prostor. Oblast svého zájmu jsem vymezila především na prostor sakrální architektury. Výchozím bodem této práce jsou především texty týkající se barokního architektonického prostoru - práce má tedy převážně charakter metodologický a teoretický. V úvodní části práce se zabývám vznikem teoretického pojmu "architektonický prostor" a také se věnuji umělecko-historickým metodám, pomocí nichž lze architektonický prostor teoreticky uchopit. Na základě četby textů českých historiků umění, kteří se zabývají barokem, jsem určila tři základní témata charakteristická pro bádání o barokním architektonickém prostoru: tendenci k emancipaci architektonického prostoru, důraz na časové prožívání architektonického prostoru a zájem o světelné kvality architektonického prostoru. V kapitole zaměřené na časové prožívání architektonického prostoru se zabývám také iluzí pohybu ovládajícího barokní architektonický prostor, paralelou mezi barokní architekturou a hudební skladbou a principem tvorby tzv. "pohybového prostoru" pomocí iluzivně působících křivek. V této diplomové práci se věnuji také analýze poetického způsobu popisu barokního prostoru, který vyplývá ze skutečnosti, že při vnímání architektury dochází k přímé...
|
host ::
RSS.