|
|
Význam kořenových exudátů pro pěstování plodin v klimatické změně
Schnürer, Oliver ; Albrechtová, Jana (vedoucí práce) ; Tylová, Edita (oponent)
Kořenové exudáty jsou látky vylučované kořeny rostlin, které slouží rostlinám k získávání živin z půdy nebo ke zvýšené odolnosti vůči biotickému stresu. Kořenové exudáty tak mohou skrývat velký potenciál, který lze využít v zemědělství. S rostoucí lidskou populací je stále větší tlak na zemědělství, které musí poskytnout dostatek potravin pro uživení celosvětové populace, tedy pro zajištění potravinové bezpečnosti. Doposud se zemědělská činnost pokoušela tuto poptávku uspokojit intenzifikací zemědělství, především šlechtěním vysoce produktivních plodin a intenzivním hnojením, možné benefity kořenových exudátů však při šlechtění zůstávaly přehlížené. Praktiky intenzivního zemědělství mohou dále zhoršovat dopady probíhající klimatické změny, například zvýšenou mineralizaci půdního uhlíku nebo snižováním biodiverzity. Využitím kořenových exudátů v produkci plodin bude možné dosáhnout zpřístupnění nepřístupných forem živin v půdě, i vyšší odolnosti plodiny vůči škůdcům, bez zmíněných negativních dopadů intenzivního zemědělství. V této práci jsem se pokusil popsat hlavní funkce kořenových exudátů, jejich reakci na zvýšenou koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře a další stresory klimatické změny, dále jsem se pokusil popsat využití kořenových exudátů zemědělské produkci, která se potýká s následky...
|
|
| |
|
|
Účinek interakce deficitní výživy a výskytu bakterióz na růst a vývoj rostlin rajčete jedlého (Solanum lycopersicum L.)
Školníková, Marie
Tato diplomová práce se zabývá posouzením vlivu deficitní výživy makrobiogenními prvky v kombinaci s napadením bakterií Pseudomonas syringae pv. tomato na růst a vývoj rostlin rajčete jedlého (Solanum lycopersicum L.). Pokus probíhal formou hydroponie, jako modelová rostlina byla pěstována keříčková odrůda rajčete Darinka v roztocích s nedostatkem N, P, K, Ca, Mg a v roztoku s úplným obsahem živin, který sloužil jako kontrolní varianta. Během počátečních fází vývoje rostlin byl hodnocen vliv deficitní výživy v interakci s patogenem na hmotnost sušiny kořenů a nadzemní části, aktivitu kořenového systému, jeho délku a plochu a obsah živin v rostlině. V 1. odběru byl u infikovaných rostlin zhodnocen také stupeň napadení bakterií, který byl nejvyšší u rostlin s nedostatkem P a Ca. U infikovaných i neinfikovaných rostlin byla největší redukce hmotnosti nadzemní části při absenci N a P, hmotnost kořenového systému byla nejvíce snížena u rostlin s deficitem Ca, N, P a Mg. Elektrická kořenová kapacita, délka i plocha měly v rámci infikovaných rostlin nejnižší hodnoty při nedostatku Ca, N a P. U neinfikované varianty byla aktivita kořenů a jejich délka a plocha velmi nízká u rostlin s deficitem Ca a N. Napadení bakterií vedlo k redukci všech pozorovaných parametrů v porovnání s variantou nenapadenou. Na základě výsledků rozboru rostlin byly potvrzeny antagonistické i synergické vztahy mezi sledovanými prvky.
|
|
| |
|
|
Vliv hnojení na výnos ozimé pšenice
Šístek, Lukáš ; Černý, Jindřich (vedoucí práce) ; Sedlář, Ondřej (oponent)
Cílem práce bylo vyhodnotit vliv hnojení na odlišných stanovištích s různými půdně-klimatickými podmínkami na výnos a výnosotvorné parametry ozimé pšenice.
Pšenice je nejrozšířenější obilninou v České republice. V osevních postupech zaujímá téměř polovinu všech pěstovaných obilnin a tvoří asi 30 % celkové oseté plochy. Jejími výhodami při pěstovaní jsou relativně stabilní úroveň výnosů a kvalita.
Dlouhodobé stacionární pokusy s rotací plodin byly založeny na podzim roku 1996 na pěti stanovištích ČR s rozdílnými půdně-klimatickými podmínkami (Červený Újezd, Hněvčeves, Humpolec, Lukavec a Praha - Suchdol). V pokusu se střídají tři plodiny ve sledu: brambory, pšenice a ječmen. V pokusu byly porovnávány varianty hnojené organicky, minerálně a kombinace organického a minerálního hnojení v lokalitách Červený Újezd, Humpolec a Suchdol. Pro potřeby pokusu je využíván kal z ÚČOV Praha. Hnůj a sláma se používá z jednotlivých pokusných stanovišť. Jako dusíkaté hnojivo se využívá ledek amonný s vápencem, fosforečným hnojivem je trojitý superfosfát a draselným hnojivem je draselná sůl.
Z výsledků pokusu lze jednoznačně vyvodit, že nejnižších hodnot všech sledovaných parametrů bylo dosahováno na variantách hnojených pouze organicky. Po přidání minerálního dusíkatého hnojiva se úroveň sledovaných parametrů značně změnila a došlo tak k nárůstu těchto parametrů oproti nehnojené kontrole. Nejvyšší výsledky ve vztahu k výnosu a kvalitě ozimé pšenice byly zjištěny v lokalitě Červený Újezd a nejnižších hodnot bylo dosahováno v lokalitě Humpolec. Nejvyšší výnos zrna pšenice byl zjištěn v lokalitě Červený Újezd na variantě N (12,28 t.ha-1). Nejnižší výnos zrna pšenice byl dosažen v lokalitě Humpolec na variantě Hnůj (3,9 t.ha-1). Na stanovišti Humpolec však byla zaznamenána nejvyšší reakce na hnojení dusíkatými hnojivy. Nejnižší nárůst výnosu zrna oproti kontrole byl 207 % a výnosu slámy 333 %. Nejvyšší využití dusíku bylo stanoveno na stanovišti Červený Újezd, kde pšenice odebrala většinu dusík z dodaných dusíkatých hnojiv.
|
|
|
Vliv deficitní výživy na růst, vývoj a aktivitu kořenového systému kukuřice seté (Zea mays, L.)
Nádvorníková, Marie
Cílem nádobového experimentu bylo zjištění vlivu deficitní výživy makrobiogenními prvky na růst a vývoj kořenového systému kukuřice seté (Zea Mays, L.). Jako modelová plodina byl použit hybrid kukuřice SY ONDINA. Pokus byl založen formou hydroponických kultur, kukuřice byla po naklíčení semen pěstována v roztocích s deficitem P, N, K, Ca, S, Mg a roztoku s úplným obsahem živin (kontrolní varianta). V průběhu pokusu byla u rostlin odebraných v pravidelných intervalech 7 dnů stanovena hmotnost sušiny kořenů a nadzemní části, obsah živin v rostlině a velikost kořenového systému. Z výsledků rozboru rostlin se projevilo antagonistické i synergické působení mezi sledovanými prvky. Největší redukce hmotnosti kořenového systému kukuřice se projevila u rostlin s absencí draslíku a hořčíku. Utváření kořenů, které je možné posuzovat podle délky a plochy kořenového systému, bylo velmi omezeno deficitem vápníku, dusíku, hořčíku, ale i draslíku. Nejnižších hodnoty elektrické kořenové kapacity byly zaznamenány u rostlin deficitních na draslík a vápník.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.