|
|
Smlouva o nájmu podniku
Kališ, Petr ; Plíva, Stanislav (vedoucí práce) ; Zahradníčková, Marie (oponent) ; Marek, Karel (oponent)
DISERTAČNÍ PRÁCE Cílem disertační práce je definovat aktuální stav právní úpravy smlouvy o nájmu podniku, její rizika a nedokonalosti a de lege ferenda navrhnout možný způsob jejich řešení z pohledu zákonodárce, právní teorie i potřeb praxe. K naplnění definovaných cílů byly aplikovány metody analýzy a interpretace stávající právní úpravy, srovnání s historickou úpravou, komparace mezinárodní úpravy, jakož i vyhodnocení argumentů obsažených v právní vědě. Struktura disertační práce je rozložena do oblastí definice podniku, dále právní úpravy smlouvy o nájmu podniku z hlediska jejího vzniku, změny, zajištění a zániku, konečně jsou analyzovány zvláštní případy aplikace smlouvy o nájmu podniku, jako např. v souvislosti s insolvencí, exekucí či veřejnými zakázkami. Za základní nálezy a výsledky této práce považuji tyto právní závěry: Podnik 1. Definice podniku jako věci hromadné není v českém právním řádu dořešena, neboť absence úpravy právního režimu věci hromadné znamená interpretační problémy při vyhodnocení, zda práva a právní vztahy, které se vážou na věc hromadnou lze bez speciální právní úpravy vztáhnout i na každou součást věci hromadné. V této souvislosti lze doporučit de lege ferenda definovat věc hromadnou. 2. Podnik ve smyslu české právní úpravy znamená existenci právních vztahů k podniku...
|
|
|
Leasing v obchodněprávních vztazích
Svoboda, Martin ; Plíva, Stanislav (vedoucí práce) ; Zahradníčková, Marie (oponent) ; Marek, Karel (oponent)
Resumé Ve své disertační práci se zabývám problematikou leasingu v obchodněprávních vztazích. Leasing je právním institutem, který byl převzat po roce 1989 ze zahraničí. Blízký vztah k nájmu a poměrně krátká právní historie jsou pravděpodobně důvodem určité názorové nejednotnosti na problematiku leasingu. Právě rozdílné názory na leasing byly hlavním důvodem, pro který jsem si zvolil toto téma. Zajímalo mne zejména vymezení leasingu ve vztahu k nájmu a právní úprava leasingu. Přitom jsem předpokládal, že přes názorovou nejednotnost bude sjednoceno uzavírání leasingových smluv v praxi, a to s ohledem na velké množství leasingových smluv každoročně u nás uzavíraných. Při zpracování disertační práce jsem si kladl za cíl postihnout většinu hlavních názorových proudů na leasing, provést srovnání leasingu a nájmu a posoudit, zdali je na leasingové smlouvy nutno aplikovat zákonnou úpravu nájmu. Dalším cílem disertační práce bylo posoudit jednotlivé složky leasingového vztahu, tj. jeho účastníky, předmět a obsah (subjektivní práva a povinnosti), a to jak ryze teoreticky, tak z hlediska promítnutí specifik leasingu do konkrétních obchodních podmínek. Při zpracování disertační práce jsem se snažil v prvé řadě seznámit s dostupnými teoretickými prameny, tj. zejména s dostupnou časopiseckou a knižní literaturou...
|
|
|
Představenstvo akciové společnosti a postavení jeho členů
Řeháček, Oldřich ; Černá, Stanislava (vedoucí práce) ; Štenglová, Ivanka (oponent) ; Marek, Karel (oponent)
Ve své práci ukazují, jak významnou pozici zaujímá představenstvo vorganizační struktuře akciové Společnosti. Jde o statutární, řídící a výkonný orgán společnosti. Celkové zhodnocení představenstva, resp. jeho postavení dovoluje učinit závěr, že jde o orgán, který hraje "v životě" společnosti zcela zásadní a v mnoha ohledech rozhodující roli. Postavení představenstva ve společnosti odpovídají požadavky kladené na jeho členy. Vždy musí jít o plně odpovědné profesionály, znalé nejen svých práv, ale především svých povinností. Jako určité memento může sloužit následující povzdech reflektující období přeměn státních podniků ve státní akciové společnosti vletech 1990 až 1991: "Členové řídicích orgánů nebyli ani existenčně, ani hmotně zainteresováni na prosperitě státní akciové společnosti, a proto postrádali potřebnou motivaci a sebedůvěru pro prosazeni nezbytných zásadních změn (např. restrukturalizačnich, personálních a j. ). Neřešily se zásadní problémy státní akcia vé společnosti, zvláště pokud by zásahy byly spojeny s riziky, anebo dokonce s nepopulárnimi opatřeními. Navic byli členové od potřebné činnosti v řídicích orgánech odváděni jinými povinnostmi, často i osobními zájmy. " 220 V dnešní době, po mnohých neblahých zkušenostech z Evropy i ze zámoří, je třeba důrazně varovat před neodborným či dokonce...
|
|
|
Protisoutěžní rozhodnutí zadavatele veřejných zakázek
Vršecký, Radek ; Boháček, Martin (vedoucí práce) ; Kotoučová, Jiřina (oponent) ; Marek, Karel (oponent) ; Krč, Robert (oponent)
Cílem disertační práce je vybrat na základě rozboru rozhodovací praxe typická pochybení zadavatelů, která jsou v rozporu s právní úpravou zadávání veřejných zakázek a v důsledku kterých je omezen počet dodavatelů, kteří mají reálnou šanci uspět v zadávacím řízení a následně uzavřít se zadavatelem smlouvu na veřejnou zakázku. Snížení počtu dodavatelů tak samozřejmě oslabuje hospodářskou soutěž mezi dodavateli v rámci zadávacího řízení, a proto je v disertační práci nazývám "protisoutěžními rozhodnutími zadavatele". I když by jeden z oponentů, Robert Krč, použil pojem "protisoutěžní postupy", termín rozhodnutí jsem zvolil, abych akcentoval skutečnost, že i jednorázová volba určitého postupu může znehodnotit celé zadávací řízení. Cílem disertační práce je dále rozebrat, proč k těmto pochybením dochází, a formulovat doporučení, jak předcházet pochybením při zadávání veřejných zakázek v rámci stávající úpravy zákona o veřejných zakázkách. S těmito doporučeními souvisí i případné dílčí návrhy na změnu právní úpravy. Hovořím o právní úpravě a nikoli jen o zákonu o veřejných zakázkách, neboť nelze opomíjet evropské směrnice a nařízení, v některých případech je také nutné zohlednit i prováděcí právní předpisy. Rozborem rozhodovací praxe chci zároveň poukázat na to, že rozhodovací praxe je schopna pochybení zadavatelů postihovat, tedy za podmínky, že předmětné zadávací řízení je přezkoumáváno. Znalost způsobu, jakým zadavatelé aplikují zákon, považuji za nedílnou součást problematiky právní úpravy zadávání veřejných zakázek a jejího hodnocení, podobně jako je nedílnou součástí práce architekta znát návyky zedníků, kteří budou převádět jeho plány ve skutečnou stavbu. Můžeme mít i dobrou právní úpravu zadávání veřejných zakázek, ale její pozitiva nemůže zúročit nikdo jiný než právě zadavatelé, podobně jako dobrý projekt budovy budou nakonec realizovat také jen obyčejní zedníci, kteří by měli ovládat architektem zvolené technologické postupy. Nejprve ale v úvodní druhé kapitole disertační práce popisuji postavení úpravy zadávání veřejných zakázek v právním systému České republiky, zejména její postavení v rámci soutěžního práva, dále pak zásady, na kterých je zákonná úprava zadávání veřejných zakázek postavena, základní pojmy právní úpravy a vysvětluji i proč by zákonodárce měl při novelách zákona postupovat uvážlivě. Na úvodní kapitolu navazuji v následné analýze. Následné kapitoly (a v nich popisovaná pochybení) jsou již uváděny dle pořadí potencionálně rizikových rozhodnutí zadavatele, tak jak je činí v otevřeném řízení. V třetí kapitole se zabývám první lákavou možností pro zadavatele a sice neoprávněně obejít povinnosti vyplývající ze zákona o veřejných zakázkách, a to na příkladu dvou nejběžnějších postupů, jejichž součástí je využití existence třetí právnické osoby. Cílem třetí kapitoly je prokázat, že právní úprava zadávání veřejných zakázek umí tyto případy účinně postihovat, i když na druhé straně v právem aprobovaných případech připouští výjimku z povinnosti použít zadávací řízení. Ve čtvrté kapitole se zabývám otázkou, jak má zadavatel správně vymezit předmět veřejné zakázky. Pokud má být zadávací řízení úspěšné, zadavatel musí správně definovat, jaké plnění má být předmětem veřejné zakázky. Cílem je poukázat na to, že nelze obcházet povinnost použít zadávací řízení ani pomocí neoprávněného stanovení nižší předpokládané hodnoty veřejné zakázky (na základě nepřímé úplaty nebo neoprávněného rozdělení předmětu veřejné zakázky), ani ztěžovat dodavatelům zpracování nabídek pomocí nejednoznačného zadání nebo použití označení, která jsou příznačná pro určitého dodavatele. Cílem páté kapitoly je popsat protisoutěžní rozhodnutí zadavatelů související s volbou druhu zadávacího řízení a odlišit je od případů, kdy právní úprava výjimečný postup naopak aprobuje. Chtěl bych i zde ukázat, že rozhodovací praxe umí i tato nezákonná rozhodnutí postihovat. Obsah kapitoly je uspořádán od nejzávažnějších pochybení až po ta relativně méně závažná. Cílem šesté kapitoly je popsat protisoutěžní rozhodnutí veřejných zadavatelů ve věcech stanovení kvalifikačních předpokladů. V sedmé kapitole stručně upozorňuji na skutečnost, že zadavatel není oprávněn ztěžovat dodavatelům možnost uspět v zadávacím řízení stanovením formálních povinností, které souvisí se zpracováním nabídky. V osmé kapitole popisuji základní princip zákonného institutu mimořádně nízké nabídkové ceny. Ač tento princip zákon o veřejných zakázkách řadí samostatně, souvisí nedílně s hodnocením výše nabídkové ceny. Hodnocení nabídek by bylo zkresleno jak při úplné absenci institutu mimořádně nízké nabídkové ceny, neboť by mohly vyhrávat nabídky s úmyslně zcela nereálnou cenou, tak při neoprávněném vyloučení nabídky, která se opírá o reálnou kalkulaci nabídkové ceny. Věnuji se i vztahu mimořádně nízkých nabídkových cen a cenového podbízení dle soutěžního práva. V deváté kapitole se věnuji protisoutěžním rozhodnutím zadavatelů, která způsobují, že zadavatel z hodnocených nabídek nevybere tu, která by fakticky nejlépe uspokojila jeho potřebu. Zvláštní pozornost věnuji i zákazu hodnotit míru naplnění kvalifikačních předpokladů. Pro úplnost jsem zařadil i desátou kapitolu, kde připomínám skutečnost, že podmínkou pro reálný smysl zadávacího řízení je, aby zadavatel jeho výsledky promítl do smlouvy s dodavatelem. Konečně v jedenácté kapitole upozorňuji, že zadávací řízení nelze libovolně zrušit. Dodavatelé nebudou mít zájem o podání nabídky v zadávacím řízení, pokud se budou domnívat, že zadavatel nebude respektovat výsledek zadávacího řízení a účelově jej zruší. Dále považuji za potřebné uvést i skutečnosti, které nejsou primárním cílem disertační práce, ačkoliv s jejím tématem souvisí. Není to polemika se současným zněním zákona o veřejných zakázkách ani s obsahem připravovaných novel zákona o veřejných zakázkách, jejichž text jsem ostatně s výjimkou závěrečné fáze přípravy disertační práce ještě ani neměl k dispozici. Disertační práce zásadně vychází z právního stavu k 30.12.2010, kdy vstoupila v účinnost novela provedená zákonem č. 423/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. Disertační práce tak nemohla reflektovat změny provedené zákonem č. 258/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. Tato novela byla publikována 30. srpna 2011 a nabyla účinnost 12. září 2011. Tyto změny se týkají veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti (nově vložené ustanovení § 10a ZVZ) a nemají vliv na využitelnost poznatků disertační práce. Kritika dílčího zákonného institutu nicméně může vyplývat z rozebíraných souvislostí, nebo se může jednat o kritiku nepřesvědčivých závěrů rozhodovací praxe. Podnětem pro zpracování disertační práce, která se primárně nezabývá úvahami de lege ferenda, je právě aktuální očekávání veřejnosti, že situace se zlepší na základě změny legislativy. Jak již bylo řečeno, aplikace právní úpravy na konkrétní případ zůstává u veřejnosti silně nedoceněna. A přitom mnohdy přesvědčivé rozhodnutí v konkrétním případě bývá i složitější než formulace samotné právní normy. Cílem disertační práce není ani podrobně zkoumat vztah mezi právní úpravou zadávání veřejných zakázek a jinými právními úpravami, jejichž předmětem je ochrana hospodářské soutěže. Vycházím ze skutečnosti, že hospodářská soutěž mezi dodavateli (sama o sobě, bez přihlédnutí k jednotlivým úkonům soutěžitelů) nepatří mezi fenomény, které by měly charakter právní skutečnosti, ale přesto patří mezi fenomény, které jsou právně relevantní; na tento typ fenoménů odkazuje i právní teorie. Hospodářská soutěž vzniká díky soutěživosti, která je přirozenou lidskou vlastností a její existence je nezávislá na právu. Hospodářská soutěž je chráněna právním řádem a právní řád je předpokladem pro její zachování, ale nemůže ji vrchnostensky vytvářet. Předpokládám tedy, že hospodářská soutěž mezi dodavateli existuje a je uspokojivě chráněna díky ostatním normám soutěžního práva.
|
host ::
RSS.