|
|
Dramatická tvorba Ramóna Maríi del Valle-Inclán
Gojda, Petr ; Fousek, Michal (vedoucí práce) ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent)
Studie Dramatická tvorba Ramóna Maríi del Valle-Inclán se zabývá dramaty autora tvořícího především v první čtvrtině dvacátého století, tedy v období první divadelní reformy. V prvních kapitolách rozebírá všeobecně pojetí dramatu jako literárního díla, jeho charakteristické rysy a jeho proměny právě v moderní tvorbě. Docházíme k závěru, že moderní dramatik sice opouští model klasicistického dramatu, ve kterém musela jeho hlediska a názory ustoupit do pozadí a přenechat dramatický prostor životným hrdinům, přesto zachovává a snad i zdůrazňuje pluralitu hledisek, kterou dialogizovaný žánr nabízí. Tak i u Valle-Inclána, kde se pluralita uvnitř dramatu spájí s pluralitou různých dramatických žánrů v celku autorova díla. Přetvoření tradičních žánrů od frašky po tragedii slouží k vyjádření uměleckých postojů k současné španělské situaci.
|
|
|
Narativní poetika románu La nieve del almirante Álvara Mutise
Pichrtová, Šárka ; Vydrová, Hedvika (vedoucí práce) ; Fousek, Michal (oponent)
Hlavním předmětem rozboru v této práci je román Admirálův sníh kolumbijského spisovatele Álvara Mutise. Přestože je dnes Álvaro Mutis zařazován mezi nejvýznamnější postavy současné hispanoamerické literatury (od roku 2001 je držitelem prestižní španělské Cervantesovy ceny), v českém prostředí jeho tvorba zatím není rozšířena, žádné z jeho děl doposud nebylo přeloženo. První kapitolu proto věnuji základním informaCÍm o životě a díle autora v kontextu kolumbijského literárního dění poloviny 20. století. Literární tvorba Álvara Mutise mne zaujala svou ambivalentní povahou v oblasti žánru, především pak přirozeností, s jakou propojuje svět poezie a výpravné tvorby, užívá prvků lyrických i epických a zachovává zároveň tematickou jednotu. Tento osobitý rys je i významnou součástí poetiky románu Admirálův sníh, považuji proto za vhodné v rámci této práce poukázat i na některé důležité aspekty autorovy poezie, která až do roku 1986 tvoří převážnou část autorovy literární tvorby. Ve druhé kapitole se proto zaměřuji na některé rysy spisovatelovy básnické činnosti, která zásadním způsobem ovlivňuje i jeho pozdější tvorbu románovou a je nezbytnou složkou pro její porozumnění. Třetí kapitola je rozborem poetiky románu Admirálův sníh, se zaměřením na postavu Námořníka Maqrolla, koncept času a prostor příběhu, a pokusem o...
|
|
|
Martí-Emerson: Svoboda - téma vnitřního hlasu
Bulková, Barbora ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Fousek, Michal (oponent)
Cílem této práce bylo poukázat na shodnost názorů v oblasti tématu svobody spisovatelů Martího a Emersona. Martí se ve svém díle zaměřil především na svobodu národa a Emerson, na svobodu jedince. Skrze porovnání přístupu obou autorů k danému tématu, jsme dospěli k řadě shodných řešení hledání svobody, na něž oba spisovatelé ve svých dílech poukazují, a která vychází ze stejného pojetí člověka a jeho propojenosti s kontinuální JEDNOTOU všeho. Do první části jsme zahrnuli životopisné údaje obou autorů, jejichž znalost nám přiblížila důvody vzniku některých citových vazeb spisovatelů, jejich inklinaci k dané společenské vrstvě či úzké vazby s přírodou. Závěr této části obsahuje stručný popis vlivů, které formovaly tvorbu kubánského spisovatele, mezi něž patří i R.W.Emerson. Pro názornou ilustraci úcty a lásky, jež Martí k Emersonovi choval, jsme se blíže zaměřili na Martího esej "Emerson". Ve druhé části jsme se soustředili na koncepci vlády u obou autorů, vytyčení překážek, které jsou lákadly a často i osudovými chybami jednotlivých vlád, a nastínění oblastí, v jejichž respektování lze najít cestu k vytvoření ideální vlády. Jedná se o minulost jako součást přítomnosti dané země a z ní vyvěrající potřeba přijmout původní, tedy indiánské, obyvatelstvo, jejich kulturu a vědomosti za součást stávající kultury a...
|
|
|
Buenos Aires očima Martínez Estrady a Borgese
Mojžíšová, Štěpánka ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Fousek, Michal (oponent)
Buenos Aires představuje ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století prostředí, kde se mísí mnoho různých faktorů, které přinesla průmyslová revoluce, politika a celkově moderní pokrok. Z hlavního města se stává velkoměsto, a tím se mění charakter předměstí, které zasahuje až do pampy. Stále řidčeji se zde objevují argentinské typy jako gaučo a compadre, naopak roste počet migrantů, převážně italských, kteří nejenom dotváří sociální strukturu, ale pozměňují i některá argentinská specifika, například tango. Na tyto změny reagují ve svých dílech i dva velcí esejisté argentinské literatury, Ezequiel Martínez Estrada a Jorge Luis Borges. Martínez Estrada pesimistickým tónem poukazuje na soudobé palčivé problémy a "kritickou" situaci a obává se dalšího vývoje společnosti a města, které projevuje určité znaky degenerace. Borges se naopak obrací do minulosti a vytváří mytický mikrosvět předměstí Buenos Aires na přelomu devatenáctého a dvacátého století, které je založeno na jeho vzpomínkách, opírá se o literární dílo básníka Evarista Carriega a ve značné míře je také výplodem jeho fikce. Tento koncept mikrosvěta obsahuje všechny atributy, které Borgese i Martíneze Estradu lákaly a fascinovaly - Buenos Aires s určitou atmosférou nesnažící se kopírovat světová velkoměsta, předměstské vykřičené domy a v nich...
|
|
|
Problém identity v Unamunově Mlze
Neklapilová, Blanka ; Fousek, Michal (vedoucí práce) ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent)
Naše práce měla za cíl přiblížit se k Unamunově Mlze dvěma cestami. První z nich byla cesta psychologie, pomocí níž jsme se snažili vyložit, jakým způsobem don Miguel projektoval své obavy, pocity a úzkosti do svých postav a jaké k tomu měl důvody. Druhou cestou se stala teorie mimetické touhy francouzského filozofa René Girarda. Tato teorie říká, že lidské touhy nejsou spontánní, nýbrž pouze napodobují touhy ostatních.
|
|
|
Pohled na společnost v díle Camila José Cely La familia de Pascual Duarte
Kýnová, Jana ; Fousek, Michal (vedoucí práce) ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent)
V této diplomové práci jsme se soustředili na reflexi negativních společenských jevů v románu Rodina Pascuala Duarta, kterými zejména jsou: existenciální pocit jedince, násilí a zločin, cynismus a indiferentnost a submisivní postavení ženy - machismus. Analýzou jejich motivací a podmiňujících faktorů jsme alespoň částečně nahlédli do společnosti jihošpanělského venkova období občanské války, nebo krátce po ní. Současně jsme potvrdili, že jmenované společenské jevy spolu většinou úzce souvisejí, poněvadž se pojí ke stejným činitelům. Toto zkoumání nám ukázalo povahu specifického prostředí rurální společnosti, její zvyklosti a zvláště (morální) hodnoty. V rámci nich je kladen důraz na individuální čest a prestiž, které jsou však motivovány pouze závislostí na "dobrém" mínění společnosti. Pod povrchem tohoto společenského morálního "pozlátka" nalezneme však většinou jen pokrytectví, předsudky a nevraživost. Postavy v románu Rodina Pascuala Duarta jsou pověrčivé, řídí se předtuchami a věří v zázraky a nadpřirozené síly. Drsný a bídný venkov, kde jako by stále platily principy feudální moci, odkazuje k absenci kultury a primitivismu jeho obyvatel. Smysl a hodnota lidského života jsou potírány v zájmu existenčních priorit komunity. Jednotlivec se většinou smiřuje se svým údělem a osudem a svého života se jen...
|
|
|
Aspekt viny a hříchu v prozaickém díle Miguela de Unamuna
Smékal, Karel ; Fousek, Michal (vedoucí práce) ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent)
Cílem této diplomové práce je popsat a zanalyzovat aspekty viny a hříchu v Unamunově prozaickém díle. Po stručném uvedení do Unamunova myšlenkového systému a vymezení pojmů viny a hříchu je kladen důraz na Unamunovo teoretické vymezení hříchu a viny v jeho esejistické tvorbě. Z této teoretické báze pak vychází hodnocení těchto aspektů v konkrétních Unamunových dílech beletristických, přičemž je patrná snaha o komentář všech možných interpretací těchto pojmů v daném díle. Analýza těchto románových děl z pohledu hodnocení viny a hříchu poukazuje na nové možné interpretace a souvislosti v rámci Unamunova systému, které byly doposud spíše opomíjeny, a přináší tak nový úhel pohledu na některé jeho aspekty.
|
|
|
Aspekt postmodernismu v díle Maria Vargase Llosy
Juránková, Magda ; Vydrová, Hedvika (vedoucí práce) ; Fousek, Michal (oponent)
Žijeme ve společnosti, která se označuje různými adjektivy: konzumní, masová, ludická, informační, postindustriální, postmoderní. Označení odkazují k jednotlivým charakteristikám současné společnosti. V práci pracuji s konceptem postmodernismu, jehož samotné označení je polemické. Vysvětluji, v čem spočívá polemika o postmodernismu, na základě teoretických děl Huyssena (2002), Harveyho (1998), Jamesona (1991, 1998), Baudril1arda (1987) a Hutcheonové (2002). Každý ze zmíněných autorů předkládá kritickou studii určitého aspektu postmodernismu a přispívá k diskusi o vztahu modernismu a postmodernismu, obecněji k diskusi o významu pojmu "postmodernismus". Se zmíněnými autory polemizuji. Zjednodušeně lze říci, že popisuji rysy současného umění a situaci v současné kultuře. Na úvod je třeba odlišit postmodernismus a postmodernitu. Postmodernismus se týká aspektů estetické reflexe povahy modernity. Kdežto postmodernita označuje vznik nového typu sociálního řádu, odlišného od instituCÍ modernity. (Giddens 1998: 46) Soustředím se na postmoderní literaturu, neboť tématem práce je postmodernismus a romány Mario Vargas Llosy. Soustředím se na aspekt postmodernismu v jeho dílech La tía Julia y el escribidor (1977) a EI hablador (1987). Uvádím i zvláštnosti sociálního a kulturního kontextu Latinské Ameriky, neboť do...
|
|
|
Pikareskní rysy Galdósova Milosrdenství a Barojova Boje o život
Vítová, Tereza ; Fousek, Michal (vedoucí práce) ; Forbelský, Josef (oponent)
Cílem naší práce bylo zkoumat pikareskní rysy dvou románů ze sklonku a přelomu 19. století. a zároveň tak upozornit na to,jaké měli jejich autoři motivy k využití pikareskní inspirace. Snažili jsme se také naznačit, jaký vliv mohl mít pikareskní román na dobu, ve které vznikl a zároveň jsme chtěli zdůraznit, že ony problémy kritizované literárními umělci už v novověku přežívaly do období, ve kterém tvořili autoři vybraných děl. Pokud chtěl Benito Pérez Galdós poukázat na bídný stav tehdejší španělské společnosti, byl Pío Baroja jeho pokračovatelem. Zmínili jsme se o tom, že každý z nich přistupoval k zobrazování reality odlišně. Jedno je však jisté, oba spisovatelé se snažili o kritiku společnosti, což se jim jejich tvorbou podařilo. Pikareskní rysy románu Milosrdenství spatřujeme především v prostředí, ve kterém se děj odehrává, ve společenské a náboženské kritice. Nicméně výraznějšího vlivu pikareskních románů si můžeme povšimnout z románu Boj o život. Protagonista se svou charakteristikou blíží píkarům typu Lazarilla de Tormes, vystřídá několik zaměstnání, přičemž ve většině případů jde o službu pánům shora. Pohybuje se v prostředí tuláků a žebráků a také mezi pokryteckou a sobeckou vyšší společností. Snaží se o společenský vzestup, což se mu na konci díla podaří, stává se úspěšným a ožení se. Kompozice...
|
|
|
Historická problematika v hispanoamerickém dramatu období postmoderny. (Acto cultural Josého Ignacia Cabrujase a La noche de Hernán Cortés Vincenta Leñera)
Skleničková, Jana ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Fousek, Michal (oponent)
Tématem této práce je postmoderní zpracování historické látky v hispanoamerickém dramatu poslední třetiny 20. století. Pozornost je věnována základním konceptuálním i tvůrčím tendencím souvisejícím s prosazováním postmoderní poetiky na latinskoamerické divadelní scéně, s přihlédnutím k novým, inovativním způsobům ztvárnění historické tematiky. Úvodní kapitoly poskytují obecnou teoretickou bázi zahrnující poznámky k teorii dramatu a jeho vztahu k divadlu i vymezení dramatu historického. Dále se zabývají charakteristikou postmoderního umění v latinskoamerickém regionu a uplatňování postmoderních tendencí v produkci dramatické. Důležitou součástí tohoto teoretického úvodu je také náčrt postmoderního přístupu historii a jeho reflexe v dobových historických dramatech. Stěžejní část práce je věnována rozboru dvou postmoderních historických dramat: Acto cultural (Slavnostní akt) Josého Ignacia Cabrujase a La noche de Hernán Cortés (Poslední noc Hernána Cortése) Vicenta Leera. Pro uvedení do kontextu je představeno i dílo obou autorů a okolnosti vzniku zmíněných děl. Analýza textu, doplněná o četné ukázky, je zaměřena nejen na způsob postmoderní reflexe historie těchto dramat, ale také další aspekty relevantní pro jejich interpretaci. José Ignacio Cabrujas si ke své postmoderní dekonstrukci historického období...
|
host ::
RSS.