|
| |
|
|
Pojetí právní subjektivity v římském právu
Bayer, Tomáš ; Falada, David (vedoucí práce) ; Bělovský, Petr (oponent)
Závěr Ač teoretický koncept právní subjektivity v dobách rozkvětu římské říše ještě zdaleka rozpracován nebyl, téma právní subjektivity, se prolíná značnou částí římského práva. Prakticky celé římské právo osob je nerozlučně spojeno s jejich caput, neboli s jejich subjektivitou. Římští právníci a právotvorci, ač nechtěli koncept právní subjektivity teoreticky tříbit, museli se v praxi samozřejmě vypořádat s právními instituty jako je občanství, osobní svoboda, a instituty rodinného práva, potřebné pro chod státu. Všechny tyto instituty s právní subjektivitou úzce souvisejí. Až novodobí romanisté o nich ovšem ve svých učebnicích uvažují v souvislosti s konceptem právní subjektivity tak, jak jej známe dnes. Občanství, svoboda, rodina a způsobilost k právnímu jednání jsou nicméně tak podstatná odvětví římského práva, že se zákonitě promítla do učebnic a článků snad každého romanisty, stejně tak jako do kompilací Justiniánových právníků, či do učebnic právníků římských. S tím souvisí nepřeberné množství pramenů, ze kterých se při tvorbě této práce dalo čerpat. České římskoprávní učebnice se vesměs faktograficky shodují s asi nejobsáhlejší učebnicí prof. Heyrovského, který nastolil svou učebnicí Dějiny a systém soukromého práva římského velmi vysoký standard. Zahraničních prací a literatury bylo napsáno bezpočet...
|
|
|
Procesní lhůty v římském právu
Škeříková, Jana ; Bělovský, Petr (oponent) ; Falada, David (oponent)
- 102 - 10 Závěr V předešlém textu je předložen souhrnný přehled vývoje římského práva v zásadních periodách římských dějin ve vztahu k právním lhůtám. Tak, jako se v různých obdobích měnily a vyvíjely jednotlivé právní instituce a s nimi se přetvářel právní systém, byly inovovány právní normy. Od strnulého, ryze formálního vzoru, se přecházelo k propracovanějším a účinnějším formám práva. Tento vývoj s sebou přinášel i nové právní dokumenty. Jejich společným rysem však vždy bylo (a vždy i bude), že zaváděly časové lhůty. Čas je jednou z mála konstant lidského světa. A i když byl v minulosti počítán a měřen jinak než dnes, jeho tok je po věky neměnný a každému člověku je jej dáno jen omezené množství. Proto i když římské právo za období, které přesahuje celé tisíciletí, přistoupilo a opět upustilo od mnoha právních institucí, zavedlo a opět zrušilo velký počet druhů soudních řízení, lhůty (byť různě dlouhé) byly, jsou a budou používány od počátku právní historie v nezměněné podobě. Moderní právní věda nachází své kořeny v římském právu, a právě lhůty jsou jedním ze svorníků mezi minulostí a současností. Dnes již v některých případech není zcela zřejmé, co mělo po uplynutí té které lhůty nastat a jak dlouhá byla, ale z dochovaných pramenů je patrné, že co se jednotlivých lhůt - časových úseků týká, byly...
|
|
|
Statika a dynamika římské rodiny
Stloukalová, Kamila ; Bělovský, Petr (vedoucí práce) ; Salák, Pavel (oponent) ; Šejdl, Jan (oponent)
Statika a dynamika římské rodiny Abstrakt: Tato práce se věnuje oblasti římského rodinného práva. Centrem výzkumu je římská rodina ve starších dobách, zejména v období republiky a počátku císařství, ovšem s přesahy jak do předcházející doby královské, tak do období dominátu a justiniánského práva v těch případech, kde to bude relevantní pro dokreslení vývoje příslušného zkoumaného institutu. V úvodu jsou vymezeny tři hlavní výzkumné cíle, jejichž dosažení je pak sledováno ve třech následujících kapitolách. Těmito cíli jsou: 1. vymezení pojmu římské rodiny; 2. propojení teorie a praxe (tzv. law in books a law in action), tedy srovnání teoretických poznatků z analyzovaných právních pramenů s jejich uplatněním v praxi, zjištěné zejména pomocí neprávních pramenů především literárního, ale také epigrafického charakteru; 3. interdisciplinární přístup, tj. využití výstupů, metod a postupů z jiných vědních oborů pro prohloubení poznání římské rodiny. V první kapitole (Rodina ve starověkém Římě) je zkoumána římská rodina z několika různých hledisek. Nejprve jsou analyzovány mnohovýznamové pojmy familia a domus. Familia má jednak význam věcný, značící soubor majetku, jednak význam osobní. V tomto druhém případě může familia označovat různé skupiny osob. Jednou z nich je familia proprio iure, sestávající z agnátsky...
|
|
|
Querella inofficiosi testamenti - základní obrysy
Macek, Dominik ; Bělovský, Petr (oponent)
Querella inofficiosi testamenti - základní obrysy Abstrakt Tato práce se věnuje římskému právu dědickému, konkrétně představení základních obrysů žaloby římského práva, která nese jméno querella inofficiosi testamenti. Úvodem jsou v práci položeny otázky po jejím charakteru, zvláštnostech, postavení v systému římského dědického práva, původu a ovládajících principech, na které se snaží práce odpovědět. Aby však mohl být zodpovědně osvětlen pojem žaloby samotné, bylo třeba nejprve nastínit nejen pojem oficia pietatis, jak nazývala římská právní nauka ohled k nejbližší rodině, ale též vývoj dědického práva od absolutní testovací svobody zůstavitele po jeho omezení stanovením práva na povinný díl pro okruh nejbližších příbuzných. Jde-li o výklad o žalobě samotné, vzhledem k faktu, že existuje jen velmi omezené množství primárních pramenů, které se žalobou a souvisejícími otázkami zabývají, bylo při studiu využito nejen jich, ale též většího množství sekundární především cizojazyčné romanistické literatury, která se dané problematice zevrubně věnuje. Querella inofficiosti testamenti je totiž žalobou, která v případě úspěchu je schopna zasáhnout do právní jistoty dosavadních dědiců prolomením téměř nedotknutelného principu "Semel heres, semper heres". Důvodem je, že v případě, kdy bylo na základě užité žaloby...
|
|
|
Vydržení v římském právu a jeho odrazy v moderních soukromoprávních zákonících
Fruthová, Veronika ; Skřejpek, Michal (vedoucí práce) ; Bělovský, Petr (oponent) ; Salák, Pavel (oponent)
Vydržení v římském právu a jeho odrazy v moderních soukromoprávních zákonících Abstrakt Vydržení se již od dob římského práva stalo institutem, jehož funkcí bylo uvést do souladu stav skutečný se stavem právním. Institut sloužil zejména k nabývání práva vlastnického pro držitele věci uplynutím předepsaného času, ale mohl sloužit i k nabývání jiných práv, jako jsou například služebnosti. Disertační práce se zaměřuje především na římskoprávní podobu vydržení. Pro jeho správné pochopení je nutné vnímat ho v souvislosti s jedinečnou koncepcí římského vlastnictví, včetně všech jeho specifik a odlišností od současného pojímání vlastnických vztahů. Začátek práce je tak věnován římskému konceptu vlastnictví a jeho základním rysům. Poté je popsán vývoj, kterým si za dobu své existence vydržení v římském právu prošlo, a práce se tak věnuje institutům, jakými jsou usus auctoritas, usucapio, praescriptio longi temporis a praescriptio longissimi temporis. Nejprve je zkoumána podoba vydržení v době archaické a předklasické, kde je předmětem zájmu zejména pojem auctoritas. Následně se práce věnuje klasické podobě vydržení, kde se vydržení označovalo jako usucapio. Postupně je prozkoumáno základních pět předpokladů, které byly pro úspěšné vydržení vyžadovány, tj. possessio, tempus, res habilis, bona fides a titulus....
|
|
|
Vývoj zástavního práva na území Českých zemí
Kopáček, Jakub ; Bělovský, Petr (vedoucí práce) ; Šejdl, Jan (oponent)
1 Vývoj zástavního práva na území Českých zemích Abstrakt Diplomová práce zkoumá vývoj institutu zástavního práva na území Českých zemí, kdy první část práce je nejdříve věnována teoretickému popisu zástavního práva v optice současné právní teorie, který má pomoci čtenáři ke snazší orientaci a pochopení základních aspektů institutu, jejíchž vývoj je zkoumán v následujících částech. Jedním z hlavních cílů diplomové práce je následně pomocí deskriptivní metody popsat v druhé části vývoj právní úpravy zástavního práva, a to od jeho počátků v římském právě, které výrazně ovlivnily celkové formování institutu, přes středověk, ve kterém byla úprava institutu značně roztříštěna, až do současné podoby, která z velké části navazuje na římskoprávní odkaz a dále jej rozvíjí. V druhé části diplomové práce je kladen důraz zejména na vývoj zástavního práva po roce 1811, a to s ohledem na významné společenské a ekonomické události v moderních dějinách Českých zemí, které výrazně ovlivňovaly podobu zástavního práva. Získané informace jsou následně využity ve třetí části diplomové práce ke komparaci tří stěžejních českých občanskoprávních předpisů, a to konkrétně zákona č. 946/1811 Sb. zák. soud., obecný zákoník občanský, zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na kterých autor...
|
|
|
Římskoprávní kontext nabývání vlastnictví v občanském zákoníku
Kadlecová, Tereza ; Bělovský, Petr (vedoucí práce) ; Šejdl, Jan (oponent)
Římskoprávní kontext nabývání vlastnictví v občanském zákoníku Abstrakt Tato práce se zabývá způsoby nabývání vlastnictví v občanském zákoníku, tedy v zákoně č. 89/2012 Sb., a v římském právu. Cílem práce je nalézt římskoprávní kontext ve způsobech nabývání vlastnictví upravených současným občanským zákoníkem. Práce je rozdělena do tří částí, kdy je nejprve pojednáno o vlastnictví obecně, ve druhé části jsou rozebrány originární způsoby nabývání vlastnictví, ve třetí pak způsoby derivativní. Cílem práce není podrobně popsat všechny možné způsoby nabývání vlastnictví, ale uvedené právní úpravy ve stručnosti představit a srovnat. Občanský zákoník vychází z římskoprávních zásad. Je pochopitelné, že současná právní úprava je odlišná od té římskoprávní, když přijetí občanského zákoníku a slavných Justiniánských kodifikací dělí již téměř 15. století. V práci jsou popsány originární způsoby nabývání vlastnictví, kterými jsou dle občanského zákoníku přivlastnění, nález, přirozený přírůstek (zahrnující přírůstek nemovité věci, naplaveninu a strž, a přírůstek movitých věcí, který zahrnuje nabývání plodů), smíšený přírůstek (zahrnující osetí a osázení), umělý přírůstek (zahrnující zpracování, smísení, stavbu a přestavek), vydržení (zahrnující řádné a mimořádné vydržení) a nabytí od neoprávněného. Jsou přiblíženy...
|
|
|
Pojetí přírůstku a akcese podle římského práva a jejich proměny
Novák, Marek ; Bělovský, Petr (oponent)
124 Abstrakt, klíčová slova Pojetí přírůstku a akcese podle římského práva a jejich proměny Rigorózní práce poukazuje na význam originárních způsobů nabývání vlastnického práva. Jejím cílem je zmapovat římskoprávní kořeny originárního způsobu nabývání vlastnického práva, který účinný občanský zákoník označuje jako přírůstek. Ukazuje se přitom, že vůbec nejde o jeden uniformní celek, jak by se mohlo zdát, protože jsou pod tento pojem zahrnuty celkem čtyři způsoby nabývání vlastnického práva identifikované římskoprávní teorií - nejen onen přírůstek v romanistickém pojetí, ale také specificatio, commixtio, confusio a dále nabývání plodů. Úvodní kapitola se zaměřuje na systematiku občanského zákoníku, kterou porovnává s jeho předchůdci, ale také se zahraničními kodexy. Některé z nich zdůrazňují svébytnost nabývání vlastnického práva k plodům, jiné souhrnnou množinu přírůstku v širším slova smyslu neznají. Ve čtyřech ústředních kapitolách jsou pak představeny normy upravující nabývání vlastnického práva, a to jak v římském právu, tak v novodobých občanskoprávních kodifikacích na území dnešní České republiky. Zohledněny jsou i návrhy občanských zákoníků z první poloviny 20. století, které sice nikdy nenabyly účinnosti, ale ilustrují vývoj právní vědy. Autor práci psal se záměrem představit podrobně právní úpravu...
|
|
|
Odraz římskoprávních institutů v mezinárodním právu veřejném
Wendel, Teresa ; Skřejpek, Michal (vedoucí práce) ; Bělovský, Petr (oponent) ; Salák, Pavel (oponent)
1 Abstrakt Odraz římskoprávních institutů v mezinárodním právu veřejném Mezinárodní právo je dnes vnímáno jako běžná a samozřejmá součást světových právních systémů. Avšak jeho počátky a vývoj zůstávají dodnes poněkud zastřeny. Mnoho autorů vidí mezinárodní právo jako právo moderní a zasazuje jeho vznik až do doby novověku. Avšak idea úpravy mezinárodních vztahů existovala již mezi státy ve starověku. Tato úprava pak byla podrobně zpracována ve starověkém Římě. Prvotním účelem této práce je proto osvětlit, že mnohé instituty dnešního mezinárodního práva je možno nalézt již v právu starověkého Říma. Koncept mezinárodního práva a jeho kodifikace však nebyl objeven Římany, nýbrž převzat do určité míry od helénských městských států, a to pomocí právních tradic a obyčejů, které byly na území Říma užívány. Římané pak významně pokročili ohledně vlastní regulace a kodifikace jednotlivých oblastí mezinárodního charakteru. Mezi tyto oblasti patřilo právo diplomatické, cizinecké, a to včetně podrobného systému pro naturalizaci a imigraci. Římské právo taktéž obsahovalo pravidla ohledně práva námořního, řešení sporů na mezinárodní úrovni a také pravidla ohledně uzavírání mezinárodních úmluv. Jednou z nejvýznamnějších a nejrozsáhlejších oblastí, která byla velmi přísně regulována, pak bylo právo války a míru. Římané...
|
host ::
RSS.