|
|
Vydržení v římském právu a jeho odrazy v moderních soukromoprávních zákonících
Fruthová, Veronika ; Šejdl, Jan (oponent)
Vydržení v římském právu a jeho odrazy v moderních soukromoprávních zákonících Abstrakt Vydržení se již od dob římského práva stalo institutem, jehož funkcí bylo uvést do souladu stav skutečný se stavem právním. Institut sloužil zejména k nabývání práva vlastnického pro držitele věci uplynutím předepsaného času, ale mohl sloužit i k nabývání jiných práv, jako jsou například služebnosti. Disertační práce se zaměřuje především na římskoprávní podobu vydržení. Pro jeho správné pochopení je nutné vnímat ho v souvislosti s jedinečnou koncepcí římského vlastnictví, včetně všech jeho specifik a odlišností od současného pojímání vlastnických vztahů. Začátek práce je tak věnován římskému konceptu vlastnictví a jeho základním rysům. Poté je popsán vývoj, kterým si za dobu své existence vydržení v římském právu prošlo, a práce se tak věnuje institutům, jakými jsou usus auctoritas, usucapio, praescriptio longi temporis a praescriptio longissimi temporis. Nejprve je zkoumána podoba vydržení v době archaické a předklasické, kde je předmětem zájmu zejména pojem auctoritas. Následně se práce věnuje klasické podobě vydržení, kde se vydržení označovalo jako usucapio. Postupně je prozkoumáno základních pět předpokladů, které byly pro úspěšné vydržení vyžadovány, tj. possessio, tempus, res habilis, bona fides a titulus....
|
|
|
Vydržení v římském právu a jeho odrazy v moderních soukromoprávních zákonících
Fruthová, Veronika ; Skřejpek, Michal (vedoucí práce) ; Bělovský, Petr (oponent) ; Salák, Pavel (oponent)
Vydržení v římském právu a jeho odrazy v moderních soukromoprávních zákonících Abstrakt Vydržení se již od dob římského práva stalo institutem, jehož funkcí bylo uvést do souladu stav skutečný se stavem právním. Institut sloužil zejména k nabývání práva vlastnického pro držitele věci uplynutím předepsaného času, ale mohl sloužit i k nabývání jiných práv, jako jsou například služebnosti. Disertační práce se zaměřuje především na římskoprávní podobu vydržení. Pro jeho správné pochopení je nutné vnímat ho v souvislosti s jedinečnou koncepcí římského vlastnictví, včetně všech jeho specifik a odlišností od současného pojímání vlastnických vztahů. Začátek práce je tak věnován římskému konceptu vlastnictví a jeho základním rysům. Poté je popsán vývoj, kterým si za dobu své existence vydržení v římském právu prošlo, a práce se tak věnuje institutům, jakými jsou usus auctoritas, usucapio, praescriptio longi temporis a praescriptio longissimi temporis. Nejprve je zkoumána podoba vydržení v době archaické a předklasické, kde je předmětem zájmu zejména pojem auctoritas. Následně se práce věnuje klasické podobě vydržení, kde se vydržení označovalo jako usucapio. Postupně je prozkoumáno základních pět předpokladů, které byly pro úspěšné vydržení vyžadovány, tj. possessio, tempus, res habilis, bona fides a titulus....
|
host ::
RSS.